30 C 343/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , jejíž splatnost se stanoví na 60. den po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, , se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému do výše úvěrového limitu , částka, na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, dne , datum, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila výši jeho příjmu a lustrovala osobu žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, (jistina , částka, , úrok , částka, ). Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu v kapitalizované výši , částka, . Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstala nečinný.

3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z dokazování provedeného těmito listinnými důkazy: smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , bank report – výpis z účtu u , Anonymizováno, a.s. k ověření příjmů za , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, (70 stran), kopie občanského průkazu a rodného listu žalovaného, potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, a předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

5. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dne , datum, prostřednictvím verifikačního SMS kódu (, Anonymizováno, ), zaslaného a telefonní číslo , tel. číslo, dle smlouvy , Anonymizováno, , uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s úvěrovým limitem do výše , částka, a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně se splatností úroku vždy do 14. dne v měsíci, RPSN činilo 5524,45 %, s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a jistinu může žalovaný splatit kdykoli v průběhu trvání smlouvy, případně do 1 měsíce ode dne, kdy byl o vrácení úvěru požádán (čl. 2.1. smlouvy). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze tak, že ověřila reportem banky jeho příjem za únor až červenec , Anonymizováno, , kterým je příjem ze zaměstnání v průměrné výši cca , částka, . Žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne, tj. , datum, , částku ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na ověřený účet žalovaného dle smlouvy č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, (rodné číslo). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně proto v souladu s ujednáními smlouvy již ke dni , datum, zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla sjednána v čl. 4.2. písm. c) smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně vypočetla za období ode dne následujícího po zesplatnění úvěru (tj. od , datum, ) do dne odeslání předžalobní výzvy , datum, v částce , částka, . Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem z , datum, .

6. Žaloba je důvodná z části.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z., uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Ústavní soud v souvislosti s tímto principem navázal ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, a shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření těchto tvrzení tak, aby byly spolehlivě dostatečné a podložené doklady. Uvedená judikatura je plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.

14. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

15. Důkladnost zkoumání těchto hledisek závisí i na dalších okolnostech, zejména na výši poskytovaného úvěru, či např. na skutečnosti, že se jedná o nebankovní poměrně nízký krátkodobý úvěr, splatnou jednorázovou platbou (tedy bez splátek) do 30 dnů, což jistě vyžaduje jinou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru než u úvěru v mnohem vyšším řádu a s delším splátkovým kalendářem (po dobu měsíců či let). Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala pouze na základě reportu banky žalovaného, z něhož vyplynula pouze výše jejího příjmu pro rok , Anonymizováno, (cca , částka, měsíčně). Žádné další skutečnosti z dokladů nevyplývají. Žádná další zjištění o příjmech či výdajích žalovaného, žalobkyně neučinila, žádné ověřování neprováděla, ani jinak žalovaného neprověřovala např. v příslušných databázích, resp. tyto okolnosti v řízení netvrdila ani neprokázala. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by poskytovatel úvěru dostatečným způsobem posuzoval úvěruschopnost žalovaného, jaká zjištění skutečně učinil a z jakých konkrétních údajů a podkladů vyšel, ani není zřejmé, jakým způsobem byly případně získané informace vyhodnoceny a s jakým výsledkem, či zda bylo odpovídajícím kvalifikovaným způsobem vypočteno kreditní scóre žalovaného a s jakým výsledkem, a to vše tak, že nevnikly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně rozhodné skutečnosti neuvedla a důkazy neoznačila, svým postupem nedodržela standard odborné péče, naopak dostupná zjištění a budí důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného úvěr v poskytnuté výši stanoveným způsobem splácet, což se i vzápětí projevilo ukončením smlouvy ze strany žalobkyně již po čtyřech měsících trvání smlouvy pro nesplácení. Zjištěný způsob poskytování úvěru spotřebiteli, včetně zkoumání úvěruschopnosti, proto soud shledal zcela nepřijatelným a nedostatečným. Žalobkyně sama pro případ, že by soud neměl nárok z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, výslovně požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

16. V daném případě se jednalo o úvěr sjednaný do limitu , částka, , již v den podpisu smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši , částka, . Smlouva je navíc uzavřena na dobu neurčitou „do doby úplného splacení jistiny“ bez stanovení její splatnosti. Splácení úvěru je pak koncipováno tak, že měsíčně je splácen pouze úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně, a jistina může být splacena kdykoli v budoucnu v neurčité době v podstatě do nekonečna, případně k výzvě úvěrujícího. Žalovaný ani předem neví, kolik má na již poskytnutý úvěr v konkrétní výši celkem žalobkyni vrátit. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž navíc rovněž shledal, že smluvní ujednání zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

17. Jelikož poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr s úrokem 40 % měsíčně (RPSN 5521,55 % ročně), který soud sám o sobě shledává nemravným, posoudil soud smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem podle § 580, § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZoSÚ.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

19. Na základě uvedených skutečností soud vyhověl žalobě na zaplacení nesplacené části jistiny úvěru ve výši , částka, odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu (sjednaný úrok v kapitalizované výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , smluvní pokuta , částka, , úroky z prodlení v zákonné výši z částky , částka, ) byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

20. Jelikož soud neměl možnost zkoumat konkrétní poměry dlužníka, vycházel při stanovení přiměřené lhůty dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ze skutečnosti, že žalovaný byl již v listopadu , Anonymizováno, informován o povinnosti vrátit celou jistinu, byla mu zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalovaného splatit dlužnou jistinu do 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

21. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy šedesátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 20,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,17 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .