30 C 53/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , jejíž splatnost se stanoví na 60. den po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datumdo zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnůod právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Pohledávka byla postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni. Žalovaný svůj dluh nesplatila ani k předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z dokazování provedeného těmito listinami: smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , čestné prohlášení, všeobecné obchodní podmínky, standardní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlení k posouzení smlouvy, potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, a , datum, , kopie občanského průkazu žalovaného, e-mail z , datum, – upozornění na zesplatnění úvěru, smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy (ref č. , hodnota, ), smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příloh č. , hodnota, (seznam pohledávek, ref č. , hodnota, ), č. , hodnota, , 3 a 4, oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí:

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Viva , právnická osoba, . (nyní , právnická osoba, .), IČO , IČO, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně telefonního čísla, emailové adresy a čísla občanského průkazu a následně byla uzavřena příslušná smlouva o úvěru (IP , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ) s úvěrovým limitem , částka, , splatným jednorázově do , datum, . Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dle smlouvy číslo , č. účtu, dne , datum, částku , částka, , a dále dne , datum, částku , částka, , celkem žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, , a to s úrokovou sazbou 457,50 % ročně a RPSN 4696,71 % ročně. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni zaplatil celkem pouze , částka, . Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a dále byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně požaduje zaplacení zbývající jistiny ve výši , částka, a zákonných úroků z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení. K prověřování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet žalobkyně předložila pouze čestné prohlášení žalovaného, dle něhož byl ženatý, s čistým měsíčním příjmem , částka, ze zaměstnání, s měsíčními výdaji na domácnost , částka, a splátkami jiných úvěrů , částka, .

6. Žaloba je z části důvodná.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a úvěrující společností byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“) prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a společnost v postavení podnikatele, smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále “ZoSÚ“). Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím jeho bankovního účtu peněžní prostředky a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky způsobem dle ujednání smlouvy společně se sjednaným úrokem dle § 2395 o. z.

8. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ, spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

11. Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele úvěru, z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“, na jehož závěry navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2023.

12. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit a soud se věnoval otázce, zda tak úvěrující společnost učinila. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že o jeho schopnosti úvěr splácet nejsou důvodné pochybnosti. Důkladnost zkoumání těchto hledisek závisí i na dalších okolnostech, zejm. na výši poskytovaného úvěru, či např. na skutečnosti, že jde o nebankovní poměrně nízký krátkodobý úvěr splatný jednorázově, což jistě vyžaduje jinou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru než u úvěru v řádu desetitisíců či statisíců korun s dlouhodobým splátkovým kalendářem. Žalobkyně však nepředkládá žádná tvrzení a zejména důkazy k tomu, že by byla úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dostatečným způsobem zjišťována, posuzována, ověřována a vyhodnocena, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní. Žalobkyně sama výslovně navrhuje soudu, aby pro tento případ posoudil věc jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

13. Jelikož úvěrující společnost nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení ZoSÚ, a přesto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s úrokem 457,50 % denně a RPSN 4696,71 % ročně (který soud sám o sobě shledává nemravným), soud posoudil smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako absolutně neplatnou dle § 580, § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu vrácení poskytnuté a nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených plateb i úroků z prodlení, nadto v nové době splatnosti (dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

15. Pohledávka za žalovaným byla na základě platně uzavřených smluv o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o. z., nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

16. Žalobkyni tedy vzniklo vůči žalovanému právo toliko na zaplacení poskytnutých finančních prostředků (jistiny) ve výši , částka, (čerpaný úvěr , částka, bez zaplacených , částka, ). Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Zároveň soud uvádí, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí, alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného za jednání.

17. Na základě uvedených skutečností soud žalobě co do částky , částka, vyhověl (výrok I.) a ve zbylém rozsahu (zákonný úrok z prodlení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

18. Podle § 87 odst. 1 věty poslední ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Jelikož žalovaný zůstal v řízení nečinná a soud neměl možnost zkoumat jeho konkrétní poměry, vycházel při stanovení lhůty dle § 160 o. s. ř. ze skutečnosti, že žalovaný byl před podáním žaloby informován o povinnosti vrátit celou jistinu, byla mu zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalovaného splatit dlužnou jistinu v prodloužené nové době splatnosti do 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

20. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy šedesátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci z podstatné části úspěšná a neúspěch měla jen v poměrně nepatrné části (úrok z prodlení), a soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

22. Lhůtu k plnění v tomto případě soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., kterou s přihlédnutím k jejich výši, okolnostem případu, i k oprávněným zájmům žalobkyně, považuje za přiměřenou. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám advokáta zastupujícího žalobkyni.