30 C 61/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 926 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , jejíž splatnost se stanoví na 60. den po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované ve výši , částka, a dále navýšenému na částku , částka, na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, Před poskytnutím úvěru byla prověřena schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v měsíčních splátkách nejpozději do , datum, . Žalovaný se s úhradou pravidelných měsíčních splátek úvěru dostal do prodlení a svůj dluh nezaplatil ani k opakovaným upomínkám žalobkyně. Úvěr se proto stal splatný v celé výši ke dni , datum, . Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši , částka, , sestávající z nezaplacené jistiny ve výši , částka, , úroku ke dni zesplatnění úvěru , částka, a smluvní pokuty , částka, . Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Výzva byla žalovanému doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, tj. dne , datum, a dne , datum, byla zásilka vložena do domovní schránky žalovaného. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl.

5. Z dokazování provedeného těmito listinnými důkazy: smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , relevantní část výpisu z účtu ze dne , datum, k provedení verifikační platby, relevantní část výpisů z účtu k poskytnutí úvěru ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , upomínka ze dne , datum, , , datum, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu pohledávek (položka č. , hodnota, ), oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzva před podáním žaloby z , datum, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

6. Mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako úvěrujícím byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz. Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv doklady osvědčující jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, jakkoliv posuzovala a ověřovala. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému schválena a byl mu poskytnut úvěr v celkové výši , částka, splatný do 30 dnů v celkové výši , částka, s úrokem ve výši 279,83 % ročně (RPSN 1 141,2 %). Částka byla žalovanému poskytnuta dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, , uvedený ve smlouvě o úvěru a ověřený předchozí verifikační platbou. Splatnost úvěru byla v listopadu a prosinci 2023 prodloužena vždy za poplatek , částka, , v lednu 2024 byl v souvislosti v souvislosti se změnou smlouvy účtováno , částka, a v březnu 2024 částka , částka, . Úvěrová částka byla následně opakovaně dodatky navyšována a žalovaný čerpal dále dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , a to s měnící se úrokovou sazbou od (55 % ročně do 139,92 % ročně) celkem načerpal částku , částka, , naposledy s úrokovou sazbou 43 % ročně (RPSN 1 070,90 %) a splatností do , datum, . Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru i přes opakované upomínky byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, informován o postoupení pohledávky a současně vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení je požadována pouze částka v celkové výši , částka, , sestávající z nezaplacené jistiny ve výši , částka, , úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes prokazatelně odeslanou předžalobní výzvu.

7. Žaloba je důvodná z části.

8. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Ústavní soud v souvislosti s tímto principem navázal ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, a shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření těchto tvrzení tak, aby byly spolehlivě dostatečné a podložené doklady. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.

16. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Důkladnost zkoumání těchto hledisek způsobu a výsledků zkoumání a vyhodnocení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr závisí i na dalších okolnostech, zejm. na výši poskytovaného úvěru, či např. na skutečnosti, že se např. jedná o nebankovní poměrně nízký krátkodobý úvěr, splatnou jednorázovou platbou (tedy bez splátek) do 30 dnů, což jistě vyžaduje jinou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru než u úvěru v mnohem vyšším řádu a s delším splátkovým kalendářem (splátek hrazených po dobu měsíců či let). V daném případě byla smlouva uzavřena pro krátkodobý úvěr ve výši , částka, , následně byla v průběhu 5 měsíců nejen opakovaně (4x) prodlužována splatnost úvěru za poplatky v celkové výši , částka, , současně byl dále během jednoho měsíce navyšován limit úvěru až na , částka, . Z provedeného dokazování nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl před uzavřením smlouvy či navyšováním úvěru jakékoli výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, resp. že by byla schopnost žalovaného úvěr splácet jakkoli posuzována a ověřována, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní. Žalobkyně pak výslovně uvádí, že nedisponuje příslušnou dokumentací o tvrzených příjmech a výdajích a lustrace v databázích s tím, že pokud by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o úvěru, žádá o posouzení nároku v části jistiny jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

18. Jelikož žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a přesto poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši , částka, s úrokem ve výši 279,83 % ročně a RPSN 1 141,2 % ročně, (který soud sám o sobě shledává nemravným), posoudil soud smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem podle § 580, § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZoSÚ.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

20. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo tedy vůči žalovanému právo toliko na zaplacení poskytnutých finančních prostředků (jistiny úvěru), která zůstala nesplacena ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z., a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o. z., nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradil, a tedy neunesl v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí (viz odst. 3 a 4 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení protistrany za účast při jednání soudu.

21. Na základě uvedených skutečností soud žalobě co do částky , částka, odpovídající bezdůvodnému obohacení žalobkyně vyhověl (výrok I.) a ve zbylém rozsahu (úrok, smluvní pokuta a úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

22. Jelikož soud neměl možnost zkoumat konkrétní poměry dlužníka, vycházel při stanovení přiměřené lhůty dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ze skutečnosti, že žalovaný byl již v září 2024 informován o povinnosti vrátit celou jistinu, byla mu zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalovaného splatit dlužnou jistinu do 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

23. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy šedesátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně i žalovaný měli úspěch ve věci jen částečný, a to v podstatě ve shodné výši (rozdíl úspěchu žalovaného a žalobkyně v řízení je minimální), žalovanému navíc ani s přihlédnutím k ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. v řízení žádné náklady řízení nevznikly.