30 C 85/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 819,24 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Řízení o zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, se zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému na bankovní účet ve výši částka a dále navýšenému na částku částka na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností podezřelý výraz právnická osoba Před poskytnutím úvěru byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do datum spolu s úrokem ve výši částka. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil. Smlouvou ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši částka, sestávající z nezaplacené jistiny ve výši částka, úroku ve výši částka. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky částka včetně úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný tuto částku zaplatil původní věřitelce před podáním žaloby, a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částka s úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

3. Protože k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě před prvním jednáním ve věci samé, nezkoumal soud, zda žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, a v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (výrok II.).

4. Žalovaný k nároku žalobkyně pouze uvedl, že ke dni datum dále uhradil částku částka, a to ve dvou platbách ve výši částka a částka.

5. Soud postupoval dle §115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci nařídil jednání.

6. Z dokazování provedeného těmito listinnými důkazy: smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum, dodatek č. hodnota (navýšení úvěru) z datum, obchodní podmínky podezřelý výraz právnická osoba, relevantní část výpisu z účtu ze dne datum k provedení verifikační platby, relevantní část výpisů z účtu k poskytnutí úvěru ze dne datum a ze dne datum, upomínka ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu pohledávek (položka č. hodnota) a včetně příloh a dodatku č. hodnota, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, výzva před podáním žaloby z datum včetně dokladu o odeslání, soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

7. Mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností podezřelý výraz právnická osoba, IČO IČO, jako úvěrujícím byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách www.podezřelý výraz.cz. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému schválena a byl mu poskytnut úvěr v celkové výši částka splatný do 9 měsíců v celkové výši částka s úrokem ve výši 112 % ročně (RPSN 191,8 %). Částka byla žalovanému poskytnuta dne datum na účet žalovaného č. č. účtu, uvedený ve smlouvě o úvěru a ověřený předchozí verifikační platbou. Úvěrová částka byla následně dodatkem navýšena na částku částka splatnou do 9 měsíců ode dne uzavření dodatku (tj. od datum) v celkové výši částka s úrokem ve výši 110,56 % ročně (RPSN 187,90 %). Žalovaný čerpal dále dne datum částku částka, celkem načerpal částka. Žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru i přes upomínku původní věřitelky, na smlouvu zaplatil celkem částka, z toho částka bylo připsáno na jistinu a zbývající částka částka na příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl dopisem ze dne datum informován o postoupení pohledávky a současně vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení byla po provedení částečného zpětvzetí (do částky zaplacení před podáním žaloby původní věřitelce) požadována pouze částka v celkové výši částka, sestávající z nezaplacené jistiny a úroku. Žalovanému byla odeslána předžalobní upomínka.

8. Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv doklady osvědčující jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit jakkoliv posuzovala a ověřovala.

9. Žaloba ani po částečném zpětvzetí nároku není důvodná.

10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

11. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z., a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o. z., nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Ústavní soud v souvislosti s tímto principem navázal ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, a shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření těchto tvrzení tak, aby byly spolehlivě dostatečné a podložené doklady. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.

19. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

20. Důkladnost zkoumání těchto hledisek způsobu a výsledků zkoumání a vyhodnocení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr závisí i na dalších okolnostech, zejm. na výši poskytovaného úvěru, či např. na skutečnosti, že se např. jedná o nebankovní poměrně nízký krátkodobý úvěr, splatnou jednorázovou platbou (tedy bez splátek) do 30 dnů, což jistě vyžaduje jinou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru než u úvěru v mnohem vyšším řádu a s delším splátkovým kalendářem (splátek hrazených po dobu měsíců či let). V daném případě byla smlouva uzavřena pro úvěr v nemalé výši částka, který byl bezprostředně poté navýše na částka. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl před uzavřením smlouvy či navyšováním úvěru jakékoli výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, resp. že by byla schopnost žalovaného úvěr splácet jakkoli posuzována a ověřována, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní. Žalobkyně pak výslovně uvádí, že nedisponuje příslušnou dokumentací o tvrzených příjmech a výdajích a lustrace v databázích s tím, že pokud by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o úvěru, žádá o posouzení nároku v části jistiny jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

21. Jelikož žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a přesto poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši částka s úrokem ve výši 110,56 % ročně a RPSN 187,90 %, (který soud sám o sobě shledává nemravným), posoudil soud smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem podle § 580, § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZoSÚ.

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

23. Poskytovatel úvěru by měl tedy nárok pouze na nesplacenou část jistiny úvěru. Jelikož poskytnutá jistina úvěru činila částku částka a žalovaný celkem zaplatil již před podáním žaloby částku částka (a po podání žaloby navíc další částku ve výši částka dle potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady z datum na částku částka a z datum na částku částka), bezdůvodné obohacení žalobkyně v tomto případě nevzniklo.

24. Soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítl (výrok I.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byla v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, a to jako náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka za každý úkonů (účast na jednání před soudem) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (k výši náhrady viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.