32 C 114/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 104 636 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 104 636 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 636 Kč od 1.1.2019 do zaplacení ve výši 9,75%, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1.2.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1.3.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1.4.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1.5.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.6.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 21 307,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13.1.2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 104 636 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13 636 Kč od 1.1.2019 do zaplacení, z částky 20 000 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, z částky 20 000 Kč od 1.3.2019 do zaplacení, z částky 20 000 Kč od 1.4.2019 do zaplacení, z částky 20 000 Kč od 1.5.2019 do zaplacení, z částky 11 000 Kč od 1.6.2019 do zaplacení s odůvodněním, že byla od 12.11.2018 na základě pracovní smlouvy u žalovaného zaměstnána na pozici administrativní pracovník, přičemž hrubá mzda byla sjednána ve výši 20 000 Kč hrubého měsíčně. Pracovní poměr skončil dohodou dne 15.4.2019. Žalobkyni nebyla za dobu trvání pracovního poměru zaplacena žádná mzda a neobdržela ani výplatní pásky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění 5. Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána od 12.11.2018 do 15.4.2019 na pozici administrativní pracovník. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Mzda byla sjednána v částce 20 000 Kč měsíčně a byla splatná vždy do 15. dne následujícího kalendářního měsíce (zjištěno z Pracovní smlouvy ze dne 12.11.2018, z Dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 15.4.2019, potvrzení o zaměstnání ze dne 15.4.2019).

6. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 21.12.2020 zaplacení dlužné mzdy včetně úroku z prodlení (zjištěno z Oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21.12.2020 včetně podacího archu).

7. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný se k jednání nedostavil, se soudem po celou dobu řízení nekomunikoval, tak jej soud, veden názorem uvedeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, nemohl poučit ve smyslu § 118a o.s.ř., o jeho povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, když za situace kdy zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy prokáže, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval.

8. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána od 12.11.2018 do 15.4.2019, přičemž za celou dobu trvání pracovního poměru nebyla žalobkyni vyplacena mzda, konkrétně za celé odpracované měsíce prosinec 2018, leden 2019, únor 2019 a březen 2019 vždy 20 000Kč hrubého a poměrnou část ve výši 13 636 Kč za měsíc listopad 2018, kdy žalobkyně odpracovala pouze 15 dnů z 22 pracovních dnů a poměrnou část ve výši 11 000 Kč za duben 2019, kdy odpracovala 11 dní z celkových 20 pracovních dnů.

10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

11. Dle § 38 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, a zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

12. Dle § 96 odst. 1 ZP je zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované směny (§ 78 odst. 1 písm. c)), práce přesčas (§ 78 odst. 1 písm. i) a § 93), další dohodnuté práce přesčas (§ 93a), noční práce (§ 94), doby v době pracovní pohotovosti (§ 95 odst. 2), pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel (§ 78 odst. 1 písm. h) a § 95).

13. Dle § 109 odst. 1 ZP za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

14. Dle § 141 odst. 1 ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

15. Dle § 141 odst. 3 ZP pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1.

16. Dle § 142 odst. 5 ZP při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl.

17. Jak již bylo uvedeno výše, soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou, kterou ze stran sporu v řízení o zaplacení mzdy tíží břemeno důkazní a břemeno tvrzení. Dle Nejvyššího soudu prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancovu tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci.

18. Žalobkyně v řízení unesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně otázky, zda byla u žalovaného době od 12.11.20 2018 do 15.4.2019 zaměstnána. Dále unesla břemeno tvrzení, že v tuto dobu vykonala práci, když ji nelze klást k tíži nepředání mzdových pásek. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že podle jím vedené evidence pracovní doby, kterou je dle § 96 ZP povinen vést, žalobkyně nepracovala v jí tvrzeném rozsahu nebo že příslušnou mzdu žalobkyni vyplatil. Jelikož, jak již bylo výše uvedeno, se žalovaný k jednání soudu nedostavil, se soudem nijak nekomunikoval, vzdal se příslušného poučení ve smyslu §118a o.s.ř. a tudíž neunesl břemeno tvrzení a zejména břemeno důkazní, že žalobkyně v rozhodné době nepracovala nebo že ji mzda byla vyplacena. Tvrzení uvedená žalobkyní nebyla žalovaným nijak zpochybněna.

19. Jelikož žalovaný v řízení ani netvrdil ani neprokazoval, že by mzdu určenou k výplatě, kterou žalobkyně učinila předmětem tohoto řízení, žalobkyni vyplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu, když žalovaný nezaplatil žalobkyni mzdu za vykonanou práci (§ 109 odst. 1 ZP), a je tak povinen žalobkyni vyplatit žalovanou částku. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z., v zákonné výši dle a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti každé příslušné měsíční mzdy, kdy splatnost mzdy vyplývá z § 141 odst. 1 ZP tj. z částky 13 636 Kč od 1.1.2019, z částky 20 000 Kč od 1.2.2019, z částky 20 000 Kč od 1.3.2019, z částky 20 000 Kč od 1.4.2019, z částky 20 000 Kč od 1.5.2019 a z částky 11 000 Kč od 1.6.2019.

20. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla v řízení plný úspěch a náleží jí tak náhrada nákladů v plné výši. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 307,50 Kč, kdy tyto jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 186 Kč a dále odměnou právního zástupce za 2,5 úkonu právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 104 636 Kč, sestávající z částky 5 300 Kč za každý z 2,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a 2 AT (příprava a převzetí, jednoduchá výzva k plnění (1/2), podání žaloby) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Dále zástupci žalobkyně náleží DPH z odměny a náhrad v částce 29 71,50 Kč.

22. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).