32 C 234/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr Moniky Ptáček Číhalové a přísedících JUDr. Jana Pulse a Petra Vítka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně , země zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 25 200 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 475,30 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, [titul] [titul]. [jméno] [jméno], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 14. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], a to na dobu určitou do [datum], kdy tímto dnem pracovní poměr skončil. Mezi stranami sporu byla sjednána hrubá mzda ve výši 25 200 Kč. Žalobkyni nebyla vyplacena mzda za měsíc únor [rok]. Jelikož nemá k dispozici doklad o jednotlivých složkách mzdy a provedených srážkách, požaduje po žalované úhradu dlužné mzdy v hrubé výši, přičemž současně požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od [datum]. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila ničeho.

2. Soud vydal elektronický platební rozkaz ze dne 22. 9. 2020, č.j. EPR 233512/2020-8, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. V následném vyjádření uvedla, že žalobkyně měla za únor [rok] čistý příjem v částce 18 029 Kč. Po ukončení pracovního poměru byla žalobkyně vyzvána ke schůzce, kde měla být řešena škoda, kterou žalobkyně žalované za poslední dva měsíce způsobila. Škoda měla být započtena oproti poslední výplatě a zbytek měl být uhrazen hotově. Schůzka však neproběhla.

3. Žalobkyně v duplice uvedla, že při skončení pracovního poměru nebyly ze strany žalované vzneseny nároky na náhradu škody. I kdyby nějaká škoda vznikla, pak zápočet na náhradu škody v pracovněprávních vztazích je možný pouze na základě dohody o srážkách ze mzdy, žádná taková dohoda uzavřena nebyla. Následně doplnila, že dle výplatní pásky zaslané žalovanou činil průměrný hodinový výdělek žalobkyně částku 148,80 Kč. Dle výplatní pásky měla žalobkyně ke dni [datum], kdy skončil pracovní poměr, nevyčerpaných 8 dnů dovolení. Hrubá mzda spolu s náhradou mzdy za nevyčerpanou dovolenou tak měla činit 35 697,20 Kč, a čistá mzda včetně náhrady za nevyčerpanou dovolenou částku 26 669,20 Kč. Žalobkyně tak trvá na podané žalobě v plné výši, když tato částka ani nepokrývá celou dlužnou částku.

4. Soud nařídil jednání na den 2. 2. 2021.

5. Žalovaná se z jednání omluvila podáním ze dne 31. 1. 2021. Ve vyjádření uvedla, že si je vědoma nevyplacené mzdy a tuto ve výši uvedené na výplatní pásce zašle do [datum] na účet žalobkyně. Ohledně nevyplacené dovolené uvedla, že žalobkyně měla nárok celkem na 10 dnů dovolené, přičemž celkem čerpala 8 dnů dovolené a dále jí bylo strženo dvakrát půldne dovolené v lednu [rok], kdy byla prodejna otevřena bez vědomí žalované až ve 14 hodin. To samé proběhlo i dne [datum]. Jakékoliv přesčasy a práce o víkendu byly řádně proplaceny. Proto si není vědoma, že by mělo být cokoliv nad rámec toho, co je uvedeno na výplatní pásce, proplaceno.

6. Soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované.

7. Žalobkyně při jednání uvedla, že ohledně tvrzené škody se jí nikdo nesnažil kontaktovat a žádná dohoda o srážkách ze mzdy uzavřena nebyla. Pokud se jedná o rozbitou vázu, ani tuto škodu s ní nikdo neřešil, ačkoliv o rozbité váze věděli již dříve, nadto byla v hodnotě asi 700 Kč. K tvrzení žalované ohledně čerpání dovolené uvedla, že tuto v rozsahu tvrzeném žalovanou nečerpala. Absence na pracovišti byly z důvodu lékařských prohlídek, tyto byly domluvené a nadto si absenci, po dohodě s žalovanou, napracovala. Údaje uvedené na výplatní pásce považuje za správné, vznikl jí tedy nárok na zaplacení mzdy za měsíc únor [rok], a na podané žalobě tak v plném rozsahu trvá.

8. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalobkyně je státním příslušníkem [země]. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezinárodní příslušnost českých soudů vyplývá z článku 20 a násl. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má sídlo na území České republiky. Dále se soud zabýval otázkou, kterým právem se řídí smluvní vztah mezi účastníky. V souladu s článkem 8 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se souzená věc řídí českým právem, když v pracovní smlouvě je odkazováno na zákoník práce a dále byl obvyklý výkon práce zaměstnance (žalobkyně) na území České republiky, konkrétně bylo jako místo výkonu práce sjednáno město Praha.

9. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

10. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na dobu určitou od [datum] do [datum] na pozici [anonymizována dvě slova], s místem výkonu práce [obec]. Základní hrubá měsíční mzda byla sjednána v částce 25 200 Kč měsíčně při úvazku v rozsahu 40 hodin týdně, se splatností do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, na který je mzda vyplácena. Dovolená byla sjednána v celkové délce 20 dnů v jednom kalendářním roce (zjištěno z Pracovní smlouvy ze dne [datum], z Dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum]).

11. V měsíci únoru [rok] činil průměrný hodinový výdělek žalobkyně 148,80 Kč, základní hrubá mzda částku 25 200 Kč, přičemž žalobkyni vznikl nárok na mzdu za práci 5 hodin přesčas vč. příplatku celkem v částce 974 Kč Celkem tak činila hrubá mzda žalobkyně v měsíci únoru [rok] částku 26 174 Kč (superhrubá mzda částku 35 022 Kč), kdy povinné odvody hrazené zaměstnavatelem na sociální pojištění činily částku 8 194 Kč, z toho hrazené zaměstnancem částku 1 702 Kč, na zdravotním pojištění částku 3 534 Kč, z toho hrazené zaměstnancem částku 1 178 Kč, a na záloze na daň částku 5 265 Kč. Žalobkyně měla na konci měsíce února [rok] nevyčerpanou dovolenou v délce 8 dnů (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z výplatní pásky žalobkyně za období [anonymizováno] [rok]).

12. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné mzdy v březnu [rok], naposledy pak předžalobní výzvou zaslanou zástupcem žalobkyně žalované dne 11. 8. 2020 (zjištěno z kopie sms komunikace ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], z předžalobní výzvy ze dne 11. 8. 2020 včetně doručenky datové zprávy).

13. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné, když pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, a to za situace, kdy žalovaná sice tvrdila, že žalobkyně čerpala dovolenou ve větším rozsahu, než jak je uvedeno na výplatní pásce, nicméně k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy, které by ve výplatní pásce, nadto vystavené žalovanou, počet zbývajících dnů nevyčerpané dovolené zpochybňovaly.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů soud učinil takový závěr o skutkovém stavu věci, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], zaměstnána u žalované na dobu určitou do [datum] jako [anonymizována dvě slova]. Mezi účastníky byla sjednána základní hrubá mzda ve výši 25 200 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila žalobkyni mzdu za měsíc únor [rok], kdy k výplatě žalobkyni určila, dle výplatní pásky za měsíc únor [rok], částku 18 029 Kč, jež představuje hrubou mzdu v částce 26 174 Kč sníženou o povinné zákonné odvody hrazené zaměstnavatelem na zdravotním a sociálním pojištění a na záloze na daň z příjmů fyzických osob.

15. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

16. Dle § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

17. Dle § 109 odst. 1 věta prvá ZP, přísluší zaměstnanci za vykonanou práci mzda.

18. Dle § 109 odst. 2 ZP je mzda peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

19. Dle § 113 odst. 1 ZP se mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

20. Dle § 141 odst. 1 ZP jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

21. Dle § 142 odst. 5 ZP je při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl.

22. Dle § 146 písm. a) a b) ZP smějí být srážky ze mzdy provedeny jen a) v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem, b) na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance.

23. Dle § 147 odst. 3 věty poslední ZP jsou srážky ze mzdy k náhradě škody možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b)).

24. Dle § 222 odst. 2 ZP zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru.

25. Dle § 222 odst. 3 ZP jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.

26. Dle § 352 ZP se průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

27. V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná žalobkyni nevyplatila mzdu za měsíc únor [rok]. Rovněž nebylo sporu, že základní hrubá měsíční mzda žalobkyně činila částku 25 200 Kč, když tato byla sjednána v pracovní smlouvě (§ 113 odst. 1 ZP), a dále že v měsíci únoru [rok] činil průměrný hodinový výdělek žalobkyně částku 148,80 Kč, když žalovaná odkázala na měsíční vyúčtování mzdy za měsíc únor [rok] a žalobkyně údaje obsažené v tomto vyúčtování nijak nesporovala, naopak z nich ve svém vyjádření bez dalšího vycházela (§ 142 odst. 5 ZP). Dále nebylo sporu, že v měsíci únoru žalobkyně pracovala 5 hodin přesčas, za což jí náležela mzda včetně příplatku celkem v částce 974 Kč Celkem tak činila hrubá mzda žalobkyně v měsíci únoru [rok] částku 26 174 Kč, kdy žalovaná, s ohledem na obsah vyjádření ze dne 31. 1. 2021, tuto částku nijak nesporuje.

28. Pokud se týče tvrzení žalované, že oproti mzdě chtěla započíst škodu způsobenou žalobkyní, pak soud uvádí, že tuto škodu žalovaná nijak nevyčíslila. Soud v této věci nemohl žalovanou při jednání řádně poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.), aby v tomto směru doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání, neboť žalovaná tím, že se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto poučení vzdala, a jde k její tíži, že soud nemohl zjistit, zda a v jaké výši má žalovaná vůči žalobkyni nárok na náhradu škody a zároveň zda byly splněny zákonné podmínky pro to, aby žalovaná mohla tvrzenou škodu proti mzdě žalobkyně započíst (§ 147 odst. 3 ZP ve spojení s § 146 písm. b) ZP).

29. Jelikož žalobkyně požadovala po žalované uhrazení pouze částky 25 200 Kč s příslušenstvím, a soud je vázán žalobním návrhem, který nemůže překročit, nezabýval se již dále tvrzením žalobkyně ohledně skutečnosti, že žalovaná měla v souladu s § 222 odst. 2 a 3 ZP žalobkyni vyplatit rovněž náhradu za nevyčerpanou dovolenou celkem v částce 9 523,20 Kč (v hrubém), když sama žalobkyně v doplněném tvrzení uvedla, že je tak zjevné, že po žalované požaduje méně, než co činí její skutečný nárok. Pokud z tvrzení a předložených důkazů vyplývá, že žalobkyni za měsíc únor [rok] měl vzniknout nárok na zaplacení hrubé mzdy minimálně v částce 26 174 Kč, a žalobkyně se touto žalobou domáhá zaplacení částky 25 200 Kč, tedy méně, než jak uvedla sama žalovaná, nezabýval se soud již pro nadbytečnost tím, zda žalobkyni mohl vzniknout nárok na zaplacení mzdy či náhrady mzdy nad rámec částky 25 200 Kč, když tento nárok není předmětem řízení.

30. V řízení bylo prokázáno, že hrubá mzda žalobkyně v měsíci únor [rok] přesahovala částku 25 200 Kč, které se touto žalobou žalobkyně domáhá. Žalovaná v řízení ani netvrdila ani neprokazovala, že by tuto částku, po odečtení povinných zákonných odvodů, žalobkyni vyplatila. Soud proto žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.), soud žalobkyni přiznal i nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data [datum], když žalobkyně řádně požaduje tento nárok po splatnosti mzdy ve smyslu § 141 odst. 1 ZP.

31. Lhůtu k plnění soud určil v délce třídenní, když neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 o.s.ř.), neboť i sama žalovaná uvedla, že je připravena mzdu za měsíc únor [rok] (byť neuvedla, v jaké konkrétní výši), žalobkyni do 20. 2. 2021 vyplatit.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 475,30 Kč Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 008 Kč a dále odměnou právního zástupce za 4,5 úkonů právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 200 Kč, sestávající z částky 2 140 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a 2 a.t. (příprava a převzetí, jednoduchá výzva před podáním žaloby (1/2), podání žaloby, vyjádření ze dne 1. 12. 2020 a ze dne 22. 1. 2021), včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % odměny a náhrad ve výši 2 337,30 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).