32 C 258/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Ptáček Číhalové a přísedících přísedící ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 16 149 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16 149 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 643 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 2 427 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 4 079 Kč od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 963 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16 149 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici řidiče, s místem výkonu práce v [obec]. V průběhu měsíce dubna a května 2020 byla řešena otázka ukončení pracovního poměru, kdy se žalobce pokusil s žalovanou ukončit pracovní poměr dohodou. K tomu však nikdy nedošlo. Následně byla žalobci doručena výplatní páska za měsíc březen, ve které nebylo zohledněno odpracovaných přesčasových 66,5 hodin, přičemž mzda je stanovena mzdovým výměrem a nelze tak uplatnit ujednání o sjednání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas, a dále byla žalobci neoprávněně stržena částka 4 079 Kč, když dle výplatní pásky za březen 2020 byla žalobci vyplacena mzda ve výši 17 708 Kč, na základě určené měsíční mzdy ve výši 25 520 Kč. Při zohlednění průměrného hodinového výdělku ve výši 146,10 Kč, hodinového fondu 176 hodin a zohlednění práce přesčas v rozsahu 66,5 hodin by hrubá mzda činila správně částku 37 590 Kč. Rozdíl tak činí částku 12 070 Kč. Mzdové přesčasové hodiny v částce 9 643 Kč měly být vyplaceny do konce dubna 2020, úroky z prodlení jsou tak počítány od [datum]. Nárok na přípatek za práci přesčas měl být uhrazen do 3 měsíců od vykonání přesčasové práce, tj. do konce června, úroky z prodlení z částky 2 427 Kč jsou tak počítány od [datum]. Pokud se týče srážky v částce 4 079 Kč za domnělou škodu, žalobce si není vědom, že by žalované jakoukoliv škodu způsobil. Stejně tak si není vědom, že by na domnělou škodu uzavřel s žalovanou dohodu o srážkách ze mzdy. Dle žalobce není možné provést srážku ze mzdy na základě obecné dohody o srážkách ze mzdy, aniž by bylo dohodnuto, co je předmětem srážek a jejich výše. V daném případě tak byl žalobce vystaven svévoli zaměstnavatele. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobce neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě v podání ze dne [datum], ve kterém uvedla, že nesouhlasila s ukončením pracovního poměru dohodou ke dni [datum]. Tím, že žalobce nenastoupil do práce, vznikla žalované škoda, když musela zajišťovat částečně dopravu prostřednictvím jiného dopravce, čímž vznikly vícenáklady. Proto žalovaná s vědomím v pracovní smlouvě sjednané dohodě o srážkách ze mzdy provedla zápočet. Pokud se týče požadavku na proplacení přesčasových hodin, z výplatní pásky za březen žádný nárok na proplacení přesčasových hodin nevyplývá.

3. Žalobce v duplice uvedl, že mu nebyla od [datum] přidělována ze strany dispečera žalované práce. Jelikož žalobce žádnou zprávu neobdržel, považoval dohodu o ukončení pracovního poměru za platnou. Žalobce vyčkával reakce žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že do nového zaměstnání nastoupil až [datum]. Rovněž s vozidlem žalobce jezdil od dubna 2020 jiný zaměstnanec. Pokud se týče tvrzené škody, pak původně žalovaná tvrdila, že tato měla být za údajnou škodu na skle vozidla. Nicméně bez uzavření dohody o srážkách ze mzdy je tato srážka nezákonná, nemluvě o absenci jakéhokoliv výpočtu a doložení deklarované škody. Pokud jde o přesčasové hodiny, vychází žalobce z výkazu odpracované doby, který žalovaná zná. Ve výplatní pásce tyto absentují a rovněž tak nebyly vyplaceny, přičemž je to žalovaná, kdo má povinnost vést evidenci odpracované doby, a tuto předložil žalobce, když žádná jiná evidence pracovní doby neexistuje.

4. Při jednání konaném dne [datum] účastníci setrvali na svých stanoviscích.

5. Soud, veden právním názorem uvedeným v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1033/2019 a ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 238/2019, žalovanou při jednání vyzval, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, že žalobce neodpracoval přesčasové hodiny a že byla s žalobcem uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy ke konkrétní škodě, když bylo soudem předestřeno, že nelze v pracovní smlouvě sjednat zahrnutí přesčasových hodin ve mzdě, pokud je mzda jednostranně určena mzdovým výměrem a rovněž nelze strhnout náhradu škody ze mzdy bez konkrétní dohody o srážkách ze mzdy. Žalované vysvětleno, že bez dalšího nelze považovat přesčasové hodiny za zahrnuté ve mzdě a dokazování tak bude směřovat k tomu, zda žalobce skutečně pracoval v jím tvrzené době a kolik hodin odpracoval. Současně soud žalovanou poučil, že následkem nesplnění výzvy může být neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení. Žalovaná ani přes výzvu soudu neuvedla ničeho.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že průměrný hodinový výdělek žalobce činil v březnu částku 146,10 Kč.

7. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

8. Žalobce byl u žalované zaměstnán od [datum] na dobu neurčitou jako řidič, s místem výkonu práce [obec]. Mzda byla stanovena na základě mzdového výměru, přičemž výše mzdy určená mzdovým výměrem je sjednána s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin za kalendářní rok. Součástí pracovní smlouvy byla dohoda o srážkách ze mzdy, dle které zaměstnanec výslovně souhlasí ve smyslu § 146 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), aby veškeré jeho finanční plnění vůči zaměstnavateli, na něž vznikne zaměstnavateli nárok, byla plněna formou srážek ze mzdy s tím, že výše srážek je až do výše přípustné platnými a účinnými právními předpisy, až do jejího zaplacení (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne [datum]).

9. V měsíci březnu žalobce odpracoval celkem 242,5 hodin, přičemž ve výplatní pásce nebylo zohledněno 66,5 přesčasových hodin, když žalobci byly započítány odpracované hodiny v rozsahu 176 hodin při 22 pracovních dnech (a 8 hodinách denně). Žalobce v měsíci březnu nečerpal dovolenou ani jiné volno. Základní mzda žalobce činila 25 520 Kč. Žalovaná vypočetla hrubou mzdu v částce 25 520 Kč, čistou mzdu v částce 19 652 Kč, k tomu přičetla stravné v částce 2 135 Kč, odečetla škodu ve výši 4 079 Kč a k výplatě žalobci určila 17 708 Kč (zjištěno z přehledu odpracovaných hodin od [datum] do [datum], výplatní páska za období březen 2020).

10. Žalobce se pokusil dohodnout s žalovanou na ukončení pracovního poměru v březnu 2020. Žalovaná s dohodou nesouhlasila s tím, že pracovní poměr má trvat nejméně do konce dubna 2020. Stranám sporu se nepodařilo na ukončení pracovního poměru dohodnout, proto žalobce přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru, a to dopisem ze dne [datum], doručeným dne [datum] žalované, a současně vyzval žalovanou k úhradě dlužné mzdy za měsíc březen 2020. Do nového zaměstnání nastoupil až dne [datum], když od začátku dubna 2020 mu nebyla ze strany žalované přidělována práce (zjištěno z dopis ze dne [datum] ve věci ukončení pracovního poměru adresovaný žalované, reakce na dopis ze dne [datum] - dopis ze dne [datum] od zástupce žalované zaslaný zástupci žalobce, e-mailová komunikace mezi zástupcem žalobcem a zástupcem žalované, dopis ve věci okamžité zrušení pracovního poměru a předžalobní výzva k úhradě dlužné mzdy ze dne [datum] včetně dodejky do datové schránky adresovaný Mgr. [jméno] [příjmení], dopis ve věci okamžité zrušení pracovního poměru a předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] včetně dodejky do datové schránky adresované žalované, pracovní smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba] a. s., kopie SMS komunikace ze dne 31. 3. a 1. 4.).

11. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, ani účastníci obsah a pravost listinných důkazů nezpochybňovaly. Soud neprováděl žalobcem navržený důkaz GPS pohybu vozidla pro nadbytečnost, když bylo na žalované, aby uvedla tvrzení a označila důkazy k tomu, že podle jí vedené evidence pracovní doby žalobce neodpracoval jím tvrzený rozsah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011), avšak žalovaná neuvedla žádnou relevantní obranu vyjma odkazu na výplatní pásku, která ovšem není sama o sobě dostačujícím dokladem o množství odpracovaných hodin, a další tvrzení ani důkazy neuvedla a neoznačila. Z žalobcem označených důkazů, jejichž pravost a správnost nebyla v řízení nijak zpochybněna, měl tak soud za dostatečně prokázané tvrzení žalobce o počtu odpracovaných hodin.

12. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Žalobce byl u žalované zaměstnán jako řidič od [datum], a to minimálně do března 2020 včetně. Základní mzda žalobce činila 25 520 Kč, průměrný hodinový výdělek 146,10 Kč. V měsíci březnu žalobce odpracoval 242,5 hodin, žalovaná však nezohlednila ve výplatě 66,5 hodin přesčas, když vycházela při určení výše mzdy jen ze základní odpracované doby v rozsahu 176 hodin. Z vypočtené čisté mzdy pak žalobci strhla částku 4 079 Kč jako srážku za způsobenou škodu, aniž by byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena konkrétní dohoda o srážkách ze mzdy.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Dle § 38 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, a zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

16. Dle § 96 odst. 1 ZP je zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované směny (§ 78 odst. 1 písm. c)), práce přesčas (§ 78 odst. 1 písm. i) a § 93), další dohodnuté práce přesčas (§ 93a), noční práce (§ 94), doby v době pracovní pohotovosti (§ 95 odst. 2), pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel (§ 78 odst. 1 písm. h) a § 95).

17. Dle § 109 odst. 1 ZP za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

18. Dle § 114 odst. 1 ZP za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen "dosažená mzda"), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.

19. Dle § 114 odst. 2 ZP neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle odstavce 1.

20. Dle § 114 odst. 3 ZP dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno podle odstavců 1 a 2 nepřísluší, je-li mzda sjednána (§ 113) již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné takto sjednat, je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo při sjednání mzdy přihlédnuto. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné sjednat nejvýše v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců (§ 11) v mezích celkového rozsahu práce přesčas (§ 93 odst. 4).

21. Dle § 141 odst. 1 ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

22. Dle § 142 odst. 2 ZP se mzda nebo plat zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru 23. Dle § 142 odst. 5 ZP při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl.

24. Dle § 146 písm. a) a b) ZP srážky ze mzdy smějí být provedeny jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem, nebo na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance.

25. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Ve sporu o zaplacení náhradu mzdy je na zaměstnanci, aby tvrdil a prokázal, že vznikl pracovní poměr, a tvrdil, že pro zaměstnavatele v určité době vykonal práci. Zaměstnavatel se ubrání proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011).

27. Žalobce v řízení unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že byl v březnu 2020 zaměstnancem žalované. Dále unesl břemeno tvrzení, že v tomto měsíci vykonal pro žalovanou práci, a to v rozsahu 242,5 hodin. Žalovaná oproti tomu, i přes poučení soudu, sice tvrdila, že žalovaný podle výplatnice za měsíc březen 2020 práci přesčas nevykonal, avšak ani přes poučení soudu ke svému tvrzení neuvedla ničeho bližšího a neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení.

28. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce, které bylo nadto podloženo listinnými důkazy, konkrétně pracovní smlouvou a přehledem odpracovaných hodin, k jehož pravosti a správnosti nebylo stranami namítáno ničeho, ze kterých se podává, že žalobce byl u žalované zaměstnán i v měsíci březnu 2020, což ostatně nebylo ani žalovanou sporováno, přičemž v tomto měsíci odpracoval celkem 242,5 hodin, měsíc měl celkem 22 pracovních dnů po 8 hodinách, tj. 176 hodin, zbývajících 66,5 hodin tvoří práce přesčas. Pokud se týče otázky, zda přesčasové hodiny byly již zahrnuty ve mzdě a žalobci nárok na mzdu spolu s příplatkem za 66,5 hodin v měsíci březnu nevzniknul, pak soud uvádí, že dle pracovní smlouvy byla mzda žalobce určena jednostranně mzdovým výměrem a v takovém případě je ujednání ve smyslu § 114 odst. 3 ZP o sjednané mzdě již s přihlédnutím k případné práci přesčas neplatné (§ 588 o.z.) tak, jak namítal žalobce, když mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas lze sjednat jen v kolektivní smlouvě, pracovní smlouvě či jiné smlouvě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1033/2019). Soud se proto nezabýval dále otázkou, zda byl případně rozsah 150 přesčasových hodin již za předchozí dva měsíce vyčerpán.

29. Základní mzda žalobce činila 25 520 Kč, tj. při 176 hodinách v měsíci březnu 2020 činila 145 Kč na hodinu. Průměrný hodinový výdělek činil 146,10 Kč za hodinu (shodná tvrzení účastníků). Základní mzda žalobce při 242,5 hodinách činila v souladu s § 142 odst. 2 ZP 35 163 Kč (242,5 x 145 Kč), příplatek za práci přesčas pak činil v souladu s § 114 odst. 1 ZP částku 2 429 Kč (66,5 x 146,10 Kč x 0,25). Hrubá mzda za měsíc březen 2020 činila celkem 37 592 Kč. Rozdíl mezi hrubou mzdou dle výplatní pásky v částce 25 520 Kč a hrubou mzdou vypočtenou soudem činí částku ve výši 12 072 Kč, přičemž žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 12 070 Kč, tj. částky nižší. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila (§ 2991 o.z.), a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž tuto částku soud přisoudil v hrubé výši, nikoliv jako čistou mzdu (srov. rozsudek Krajského soudu v Českým Budějovicích ze dne 10. 2. 1994, sp. zn. 7 Co 2375/94). Jelikož se jedná o prodlení se zaplacením peněžitého plnění, má žalobce právo rovněž na úroky z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobce řádně požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. v částce 9 643 Kč od [datum] v souladu s § 141 odst. 1 ZP a z částky 2 427 Kč představující příplatek za práci přesčas od [datum] v souladu s § 114 odst. 2 ZP.

30. Žalobci byla nad rámec výše uvedeného stržena z žalovanou chybně vypočtené čisté mzdy navíc i částka ve výši 4 079 Kč, a to jako náhrada škody. Dle § 146 písm. a b) ZP srážky ze mzdy smějí být provedeny jen na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance. Soud při jednání poučil žalovanou, že obecná dohoda o náhradě škody uvedená v pracovní smlouvě nepostačuje, neboť se nejedná o dohodu ve smyslu § 146 písm. b) ZP, a v tomto směru je třeba předložit konkrétní dohodu o srážkách ze mzdy tak, aby bylo zřejmé, jaká škoda vznikla, kdy škoda vznikla, na čem vznikla, a že tato dohoda byla uzavřena ke konkrétní škodě. Žalovaná ani přes výzvu soudu neuvedla a nedoložila ničeho. Soud odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 238/2019, ve kterém se uvádí, že jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o.s.ř.. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem. Jelikož v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mezi stranami sporu byla uzavřena konkrétní dohoda o srážkách ze mzdy, která by se vztahovala ke konkrétní škodě, která měla žalované vzniknout (nadto soud uvádí, že v tomto směru byla žalovaná rovněž nekonzistentní, když nejprve se mělo jednat o škodu na skle vozidla, v rámci soudního sporu pak blíže neupřesněnou škodu způsobenou tím, že žalobce v měsíci dubnu nenastoupil do práce), dospěl soud k závěru, že částka ve výši 4 079 Kč byla žalobci z výplaty za měsíc březen 2020 stržena neoprávněně. Dle výplatní pásky za měsíc březen 2020 činila základní mzda, která je shodná s hrubou mzdou, částku 25 520 Kč. Superhrubá mzda tak činila 34 146 Kč (25 520 Kč x 1,338 – připočítáno zdravotní a sociální pojištění), po zaokrouhlení na celé stokoruny nahoru činí 34 200 Kč, z čehož záloha na daň činí 15%, tj. 5 130 Kč (34 200 Kč x 0,15). Po odečtení slevy na poplatníka ve výši 2 070 Kč činí záloha na daň z příjmu fyzických osob částku 3 060 Kč Zdravotní pojištění odvedené zaměstnancem činí 1 149 Kč (4,5% z 25 520 Kč), sociální pojištění odvedené zaměstnancem činí 1 659 Kč (6,5% z 25 520 Kč). [obec] mzda je pak vypočtena tak, že se z hrubé mzdy 25 520 Kč odečte sociální pojištění 1 659 Kč, zdravotní pojištění 1 149 Kč, záloha na daň 3 060 Kč, tj. 19 652 Kč. K čisté mzdě je přičteno stravné v částce 2 135 Kč. Na účet žalobce tam měla být připsána částka 21 787 Kč (pokud by soud vycházel z výplatní pásky, avšak jak bylo uvedeno výše, v této chyběl nárok za odpracované přesčasové hodiny), avšak žalovaná od této částky odečetla částku 4 079 Kč jako škodu, k výplatě žalobci tak byla nesprávně určena částka ve výši 17 708 Kč. Rozdíl ve výši 4 079 Kč je pak žalobcem, jak bylo uvedeno výše, nárokován v souladu s § 2991 o.z. poprávu, když žalovaná nebyla oprávněna bez právního důvodu, tj. bez řádné dohody o srážkách ze mzdy, tuto částku žalobci jednostranně oproti jeho výplatě započíst, tj. provést srážku z jeho mzdy. Žalobci tak rovněž náleží částka ve výši 4 079 Kč, jež byla žalovanou z jeho čisté mzdy neoprávněně stržena. Jelikož se jedná o prodlení se zaplacením peněžitého plnění, má žalobce právo rovněž na úroky z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobce řádně požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. od [datum] v souladu s § 141 odst. 1 ZP.

31. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu jí vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 963 Kč Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou právního zástupce za 5 úkonů právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 16 149 Kč, sestávající z částky 1 780 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a 2 AT (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním právním rozborem, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Dále tvoří náklady náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 4 AT za cestu právního zástupce osobním automobilem ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět v částce 1163 Kč (při jízdě celkem 200 km vozidlem se spotřebou motorové nafty 5,2 l /100 km, jak bylo prokázáno technickým průkazem, když sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí dle § 1 vyhlášky 289/2020 Sb., u osobních silničních motorových vozidel 4,40 Kč a výše průměrné ceny za 1 litr motorové nafty činí dle § 4 téže vyhlášky 27,20 Kč), a náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT za cestu na jednání a zpět v rozsahu 3 hodin, tedy celkem 600 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobce v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).