32 C 38/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Ptáček Číhalovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zrušení vyživovací povinnosti zletilé

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované, naposledy stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 4. 2010, č.j. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ve výši 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2009, končí ke dni 20. 4. 2023, a to s ohledem na ukončení studia žalované na právnická osoba Anonymizováno.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 29. 1. 2024, následně postoupenou nadepsanému soudu, zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované, jež mu byla stanovena rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 1. 2007, č.j. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, neboť žalovaná již ukončila studium.

2. Žalovaná, která se dostavila k jednání, uvedla že s žalobou souhlasí, studium ukončila ke dni 20. 4. 2023 a od té doby již výživné nepožaduje. Jiná dohoda o výši výživného, než byla stanovena rozhodnutím soudu, mezi účastníky nebyla. Dlužné výživné je žalobci strháváno ze mzdy.

3. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

4. Soud pro účely řízení vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. spisová značka. Z něj zjistil, že naposledy bylo rozhodováno o výživném rozsudkem ze dne 6. 4. 2010, č.j. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, kterým soud uložil žalobci povinnost hradit žalované výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, počínaje dnem 1. 9. 2009 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro prahu 5 ze dne 6. 4. 2010, č.j. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno).

5. Žalovaná ukončila studium na střední škole dne 20. 4. 2023, dále se na budoucí povolání nepřipravuje (zjištěno z potvrzení o době studia ze dne 9. 5. 2024 na právnická osoba Anonymizováno Anonymizováno, za právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno adresa, tvrzení žalované).

6. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

7. Žalobci, coby otci žalované bylo naposledy rozhodnutím ze dne 6. 4. 2010 stanoveno hradit žalované výživné v částce 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná se přestala soustavně připravovat na budoucí povolání dne 20. 4. 2023 a od té doby je schopná se sama živit.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

10. Dle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Z výše uvedeného vyplývá, že povinnost rodiče platit výživné zaniká dnem, kdy je oprávněný schopen sám se živit. Za tento den lze zpravidla považovat ukončení studia, tj. den, kdy se dítě přestane soustavně připravovat na budoucí povolání. Vyživovací povinnost k tomuto dni zaniká ze zákona, avšak je možné požádat soud, aby tuto skutečnost svým rozhodnutím deklaroval. Žalobce ve svém návrhu neuvedl datum, k jakému má dle něj vyživovací povinnost skončit. Jelikož se, ač byl řádně předvolán, žalobce nedostavil k jednání, dobrovolně se vzdal poučení, jež by se mu soudem dostalo ohledně tvrzení, k jakému datu měla vyživovací povinnost skončit. Z tohoto důvodu soud vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalovanou a dospěl k závěru, že okamžik ukončení vyživovací povinnosti lze stanovit na 20. 4. 2023, kdy žalovaná ukončila studium, což řádně doložila. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

12. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou soud rozhodl výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

13. Dle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

14. Žalobci, jemuž by náležela náhrada nákladů řízení za podání žaloby, tyto nepožadoval a v řízení zůstal nadále nečinný. Soud jeho nároku vyhověl, avšak pouze na základě procesní aktivity žalované, která nárok žalobce nesporovala a předložila důkazy k tomu, k jakému datu došlo k ukončení jejího studia. Žalobce se před podáním žaloby nepokusil žalovanou kontaktovat a vyřešit spor mimosoudní cestou. V daném případě tak soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat § 150 o.s.ř. a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznat. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.