32 C 8/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Ptáček Číhalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 500 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 143 480,50 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 21. 1. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 500 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že na základě ústní dohody zapůjčil žalované dne 23. 1. 2017 částku ve výši 300 000 Kč, kterou zaslal na bankovní účet žalované, a dne 21. 9. 2017 stejným způsobem zapůjčil žalované částku 200 000 Kč. Žalovaná ani přes opakované výzvy žalobce, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2020, neuhradila ničeho.

2. Soud vydal elektronický platební rozkaz ve znění žalobního návrhu, proti kterému podala žalovaná včasný odpor a v následném vyjádření uvedla, že nárok žalobce neuznává ani z části, neboť mezi účastníky nikdy nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaná nesporuje, že dne 24. 1. 2017 byla na její účet připsána částka ve výši 300 000 Kč a dne 22. 9. 2017 částka ve výši 200 000 Kč, avšak jednalo se o zálohové platby, jak vyplývá z popisu u provedených plateb uvedeného plátcem, a nemůže se tak jednat ani o bezdůvodné obohacení ze strany žalované.

3. Žalobce v duplice setrval na svém stanovisku s tím, že tvrzení žalované je zcela účelové, když uvedené označení„ záloha“ bylo pro jeho interní účely, neboť žalovaná se vyjádřila v tom směru, že se bude jednat o více zápůjček, k čemuž nakonec i došlo. V žádném případě se tak nejednalo o zálohy, ať už na cokoliv, když žalovaná ve svém vyjádření ani neuvádí, na co měly být zálohy myšleny. Žalobce si není vědom, že by měl od žalované získat nějaké protiplnění.

4. Při jednání konaném dne 28. 5. 2020 strany setrvaly na svém postoji. Žalovaná uvedla, že žalobce je osobou fakticky ovládající společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobce] (dále jen [anonymizována dvě slova]), který formálně vlastní jeho matka. Mezi [anonymizována dvě slova] a žalovanou, která vlastní [anonymizováno] [obec], je u nadepsaného soudu vedeno řízení sp. zn. [spisová značka]. Dne 18. 1. 2017 byla mezi [anonymizována dvě slova] a žalovanou uzavřena nájemní smlouva k prostoru sloužícímu k podnikání v prostoru [anonymizováno] [obec], další totožná smlouva byla uzavřena dne 18. 9. 2018. Platby tak byly zálohou na nájemné. Žalobce namítal, že nedošlo k uzavření nájemních smluv s tím, že [právnická osoba] [anonymizováno] tyto v jiném řízení sporuje.

5. Soud vyzval žalobce, aby doplnil tvrzení a označil důkazy k tomu, kdy, kde a jak byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce, a jak byla dohodnuta splatnost. Současně jej poučil o následcích nesplnění výzvy. Současně poučil strany, že v případě, že nebude prokázáno uzavření smluv o zápůjčce, bude soud věc posuzovat jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, kterou poučil, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, na základě jakého právního titulu byly finanční prostředky poskytnuty a že si tyto mohla ponechat. I žalovanou poučil o následcích nesplnění břemene tvrzení a důkazního břemene.

6. Žalobce uvedl, že první smlouva o zápůjčce byla sjednána telefonicky, když se v té době nacházel v zahraničí. Zápůjčka byla sjednána se splatností jednoho roku, se zákonným úrokem po celou dobu trvání. Druhá zápůjčka byla poskytnuta při osobním jednání, rovněž se splatností jeden rok a se zákonným úrokem po celou dobu trvání.

7. Žalovaná uvedla, že pronajala [anonymizována dvě slova] prostory v prvním podzemním podlaží od 1. 5. 2017 s nájemným ve výši 30 000 Kč měsíčně. [anonymizována dvě slova] uhradil ze svého účtu kauci ve výši 150 000 Kč dne 31. 1. 2017. Následně bylo platbou ze dne 24. 1. 2017 z účtu žalobce uhrazeno nájemné ve výši 300 000 Kč. Společnost [anonymizována dvě slova] následně dne 22. 9. 2017 uhradila z účtu žalobce další zálohu v částce 200 000 Kč. Na základě další nájemní smlouvy ze dne 10. 9. 2018, která zcela nahradila původní smlouvu, činilo nájemné 105 000 Kč čtvrtletně. Vztahy mezi žalobcem a jednatelem žalované byly v té době přátelské, což se projevilo i tím, že nájemné bylo hrazeno zálohově dopředu. Za období od května 2017 do září 2018 činilo nájemné celkem 510 000 Kč, když platbami prostřednictvím žalobce byla tato částka, až na 10 000 Kč, zcela uhrazena. Jediným společníkem a jednatelem [anonymizována dvě slova] je [jméno] [příjmení], matka žalobce. Její pozice je čistě formální, když skutečným vlastníkem a osobou, která hotel řídí, je žalobce. Z tohoto důvodu byly zálohy placeny z účtu žalobce a je na něm a [anonymizována dvě slova], jak se spolu vypořádají.

8. Při jednání dne 10. 9. 2020 žalobce označil nájemní smlouvy za neplatné, neboť tyto nebyly podepsány paní [příjmení]. Předmět nájmu nebyl ani nikdy odevzdán. Nadto toto řízení nemá s nájemními smlouvami nic společného.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že částka celkem ve výši 500 000 Kč byla připsána na účet žalované z účtu žalobce.

10. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

11. Dne 23. 1. 2017 byla na účet žalované zaslána z účtu žalobce č. [bankovní účet] na účet žalované č. [bankovní účet] částka ve výši 300 000 Kč s popiskem„ ZÁLOHA [anonymizováno]“. Dne 31. 1. 2017 byla na účet žalované připsána z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] částka ve výši 150 000 Kč s popiskem„ KAUCE NA NÁJEM“. Dne 21. 9. 2017 byla na účet žalované z téhož účtu zaslána částka ve výši 200 000 Kč spolu s popiskem„ ZÁLOHA [anonymizováno] [celé jméno žalobce]“ (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z periodického výpisu k účtu vedenému na jméno [celé jméno žalobce], [adresa žalobce] ze dne 26. 9. 2017, z periodického výpis z čísla účtu [bankovní účet] [bankovní účet], za období od 26. 12. 2016 do 26. (poznámka soudu: nečitelné), jedná se o platbu 23. 1. 2017, z výpisu z účtu [anonymizována dvě slova], přehled úhrad od 1. 2. 2017, z historie transakcí strana č. 3, kde je uvedena platba ze dne 22. 9. 2017, z historie transakcí strana č. 4, kde je uvedena platba ze dne 24. 1. 2017).

12. Žalovaná byla spoluvlastníkem v rozsahu ½ pozemku parc. [číslo] vč. stavby ve [obec], [adresa], a to spolu s manželi [příjmení]. S účinností ke dni 2. 3. 2017 se žalovaná stala výlučným vlastníkem této nemovitosti na základě kupní smlouvy. V nemovitosti je provozován [anonymizováno] [obec] (zjištěno z úplného výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] [katastrální uzemí] – [anonymizováno], z kopie webové stránky [anonymizováno] [obec], z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostní ve věci sp. zn. [spisová značka]).

13. Mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno] byla dne 18. 1. 2017 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem prostor sloužících k podnikání nacházející se v prvním podzemním podlaží stavby [adresa] ve [obec]. Účelem nájmu bylo skladování a distribuce. Doba trvání byla sjednána od 1. 5. 2017 na dobu neurčitou, nájemné bylo dohodnuto v částce 30 000 Kč měsíčně, přičemž spotřeba elektřiny, plynu, vody a stočné budou účtovány dle skutečné spotřeby podle faktury vystavené žalovanou. Kauce byla sjednána v částce 150 000 Kč O předání předmětu nájmu měl být sepsán předávací protokol. Smlouva nabývá účinnosti dnem zápisu vlastnického práva žalované k předmětu nájmu do katastru nemovitostí. Dne 10. 9. 2018 byla mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřena další nájemní smlouva k totožnému předmětu nájmu, a to pro účely skladování a výroby, s účinností od 1. 10. 2018 s tím, že tato smlouva nahrazuje předchozí ujednání stran. Nájemné bylo nově sjednáno ve výši 105 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaná stvrdila, že byla uhrazena kauce ve výši 105 000 Kč, jež představuje čtvrtletní nájemné. V hlavičkách obou smluv byly za [právnická osoba] [anonymizováno] uvedeny kontaktní údaje na žalobce (zjištěno ze smlouvy o nájmu prostor sloužícího k podnikání ze dne 18. 1. 2017 pronajímatel [právnická osoba], nájemce [právnická osoba], ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 10. 9. 2018 pronajímatel [právnická osoba], nájemce [právnická osoba]).

14. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 500 000 Kč naposledy dopisem ze dne 9. 1. 2020 s tím, že tato má být uhrazena do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 13. 1. 2020 (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne 9. 1. 2020 - adresovaná [právnická osoba] s.r.o., od zástupce žalobkyně, včetně podacího lístku ze dne 13. 1. 2020).

15. Žalobce byl od roku 2016 kamarádem jednatele žalované, hráli spolu fotbal. Jelikož jednatel žalované vlastnil [anonymizováno] [obec] s panem [příjmení] a ten koncem roku říkal, že končí, proto se dohodli, že mu půjčí peníze, které měl do roka vrátit. Záloha byla u platby uvedena proto, že věděl, že to nebude jediná platba, [obec] proto, že věděl, že žalovaná potřebuje prostředky na jeho opravu. Žaloba byla podána kvůli promlčení. Na nájemních smlouvách jsou jeho kontaktní údaje, protože možnost pronájmu prostor řešil on, až pak to řešil s matkou, ale má za to, že k dohodě nakonec nedošlo. Žalovaná na něj tlačila, proto požádal matku, aby zaslala 150 000 Kč jako zálohu. K uzavření smluv, pokud ví, pak ale nedošlo, když prostory se musely opravit a k jejich předání nikdy nedošlo. Ve [právnická osoba] [anonymizováno] je provozním, tedy stará se o hosty a chod hotelu, tj. přebírání zboží. Nejprve pracoval na dohodu, nyní je v pracovním poměru. Za společnost může jednat jen v rozsahu recepčního, tedy nájemní smlouvy uzavírat nemohl, podpisy na smlouvách nejsou jeho. Ze svého účtu za [právnická osoba] [anonymizováno] nikdy nic nehradil. Má sice přístupová oprávnění k bankovnímu účtu [právnická osoba] [anonymizováno], ale příkaz k úhradě 150 000 Kč nezadával (zjištěno z výslechu žalobce).

16. Společnost [anonymizována dvě slova] vlastní paní [jméno] [příjmení], hotel vede s žalobcem, který je jejím synem a provozním hotelu, tedy stará se o hosty, nákup potravin, prádlo, úklid a inkasuje platby. Důležité věci řešili společně. Žalobce navrhnul uzavření nájemní smlouvy mezi [anonymizována dvě slova] a žalovanou, s tím souhlasila, k podpisu smlouvy nakonec nedošlo, rovněž tak k předání prostor. Na její pokyn byla žalované uhrazena částka 150 000 Kč, a to na naléhání žalobce, bohužel ještě před uzavřením smlouvy. Smlouvy nikdy nepodepsala, podpisy na smlouvách nejsou její. Rovněž žalovaná [právnická osoba] [anonymizováno] nikdy nic za nájem neúčtovala. Za [právnická osoba] [anonymizováno] žalobce nikdy nic nehradil. Rovněž nebyl zmocněn, aby za hotel uzavíral smlouvy (zjištěno z výslechu [jméno] [příjmení]).

17. Svědkyně [příjmení] vede od roku 2013, tj. od jejího založení, pro [právnická osoba] [anonymizováno] účetnictví a rovněž zpracovává mzdovou agendu. Veškeré záležitosti řeší s paní [příjmení], je to její bývalá kolegyně ze zaměstnání. Má dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu [právnická osoba] [anonymizováno] a rovněž přístup do datové schránky. Veškeré platby za [právnická osoba] [anonymizováno] tak řeší a zasílá svědkyně, kontroluje, aby vše v pořádku a včas odešlo. Od žalobce jí jsou zasílány faktury za ubytování z booking a previo, to stahuje ze serveru žalobce, paní [příjmení] to neumí, ve zbytku jí chodí buď faktury přímo, nebo je vyzvedává v hotelu či u paní [příjmení] doma. Rovněž jí vozí mzdové listy, výplatní lístky a další k podpisu. Pokyny dostává od paní [příjmení], a to většinou telefonicky. V minulosti si žalobce půjčoval od [právnická osoba] [anonymizováno], ale nebyly to nijak závratné částky, tyto pak vracel. O spolupráci s [anonymizováno] [obec] nevěděla ničeho (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]).

18. Soud neprováděl žalobcem navržené důkazy dohodou o uznání dluhu a výslechem [titul] [jméno] [příjmení], když tyto důkazy byly navrženy po koncentrační lhůtě a nadto s ohledem na níže uvedené, tedy že žalovaná neunesla břemeno důkazní, by tyto důkazy byly nadbytečné.

19. Soud neprováděl žalovanou navržené důkazy, a to vyžádáním zprávy z [právnická osoba] [anonymizováno] k tomu, zda má žalobce dispoziční oprávnění k účtu [právnická osoba] [anonymizováno], když žalobce toto tvrzení žalované ani v řízení nesporoval a sám uvedl, že dispoziční oprávnění má. Dále neprováděl navržené důkazy výslechem všech zaměstnanců společnosti [právnická osoba] zaměstnaných v roce 2017 a všech jejích odběratelů a dodavatelů v roce 2017, když takto široce označený okruh osob není dostatečně určitý a zároveň tyto osoby bez dalšího nejsou schopny prokázat, z jakého důvodu byly žalobcem zaslány na účet žalované konkrétní částky, které jsou předmětem tohoto řízení, když ani skutečnost, že by žalobce fakticky vystupoval jako jednatel společnosti [právnická osoba] není sto prokázat či vyvrátit tvrzení žalované ohledně konkrétních plateb. Nadto i z tvrzení žalované se podává, že kauci na nájemné hradila [právnická osoba] [anonymizováno] z vlastního účtu a žalovaná nepodává žádné vysvětlení, natož důkazy k tomu, proč by měl další platby hradit žalobce za tuto společnost ze svého vlastního účtu. Soud neprováděl navržený důkaz výslechem jednatele žalované, když ten svoji účast omluvil, vyslechnut může být pouze se svým souhlasem a soud dospěl k závěru, že trvání na jeho výpovědi by vedlo ke zbytečným průtahům v řízení. Rovněž soud neprováděl důkaz vyžádáním účetnictví [anonymizována dvě slova] za rok 2017, když není zřejmé, jaké tvrzení žalované by tento důkaz měl prokazovat a jak z něj má být patrné, že žalobce hradil platby za žalovanou. To samé soud uvádí k navrženému důkazu vyžádáním historie výpisů z bankovního účtu [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobce za roky 2016 – 2018, doklad o úhradě faktur za nájemní smlouvy, a pracovními smlouvami žalobce. Pokud se týče důkazů k věrohodnosti výpovědi, tj. vyžádání sdělení o trestní minulosti žalobce, připojení spisu [spisová značka] a vyslechnout znovu žalobce a paní [příjmení] k tomu, kdo podepsal plnou moc a písmoznalecký posudek k podpisu na plné moci v řízení [spisová značka], pak soud uvádí, že i kdyby bylo prokázáno, kdo nájemní smlouvy podepsal, není tato skutečnost rozhodná pro toto řízení, když neprokazuje, že by žalobce hradil částky, jež jsou předmětem tohoto řízení, za [právnická osoba] [anonymizováno]. K věrohodnosti žalobce a svědkyně se soud vyjádří níže.

20. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné s výjimkami dále popsanými. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, a s výjimkou podpisů na nájemních smlouvách. Pokud se jedná o námitku nevěrohodnosti žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení], pak soud uvádí, že tyto korespondovaly s výpovědí svědkyně [příjmení], pokud se týče vedení hotelu a kdo za hotel jednal, a to včetně příkazu k uhrazení částky 150 000 Kč. Z výslechu svědkyně [příjmení] je rovněž zřejmé, že tvrzení ohledně faktického vedení hotelu žalobcem a svědkyní [příjmení] je rovněž pravdivé, když se v případě svědkyně [příjmení] rozhodně nejednalo o tzv. bílého koně, jak se snaží po celou dobu žalovaná tvrdit. Skutečnost, že se tak jednání mohlo žalované jevit, rovněž vyplynula ze svědeckých výpovědí, když je zřejmé, že celou záležitost ohledně nájemních smluv zařizoval žalobce, jako kamarád jednatele žalované, se kterým se na rozdíl od svědkyně [příjmení] znal, avšak poslední slovo měla vždy svědkyně [příjmení]. Skutečnost, že recepční a provozní hotelu má nadstandardní vztahy s vlastníkem hotelu lze jednoduše a zcela objektivně vysvětlit jejich příbuzenským vztahem. Rovněž tvrzení o postavení žalobce, tedy že nejdříve ve [právnická osoba] [anonymizováno] pracoval na dohodu a až poté na hlavní pracovní poměr byly shodné. Soud neměl důvod nevěřit svědkyni [příjmení], že nepožádala žalobce, aby hradil nějaké platby za hotel, a to s ohledem na skutečnost, že nájemní smlouvy neuzavřela, ale zejména pronajaté prostory [anonymizována dvě slova] neužíval. Ostatně v tomto směru, kdy žalobce opakovaně v řízení namítal, že prostory, o kterých hovoří nájemní smlouvy, [anonymizována dvě slova] nikdy nevyužil, žalovaná v průběhu řízení nikdy nesporovala, natož aby předložila jediný důkaz prokazující opak. Jednatel žalované, který mohl tuto skutečnost objasnit, se k jednání, na které byl volán ke své výpovědi, nedostavil, a soud nemůže účastníka k výpovědi nijak nutit. Z tohoto důvodu soud uvěřil výpovědím žalobce a svědkyně [příjmení], že prostory fakticky nikdy užívány nebyly a proto lze objektivně předpokládat, že nájemní smlouvy nebyly uzavřeny, a pokud snad ano, jednalo se spíše o zastření jiného právního jednání. Ani v tomto směru tak soud nemá výpovědi za nevěrohodné. V těchto podstatných náležitostech dospěl soud k závěru, že lze výpovědi hodnotit jako věrohodné, ačkoliv ohledně konkrétních okolností uzavření nájemních smluv žalobce neuvedl nic určitého, svědkyně [příjmení] si rovněž nic bližšího nevybavovala, což ovšem koresponduje s tím, že smlouvy dojednával žalobce, coby přítel jednatele žalované, a jí byly případně předloženy až jako připravený výsledek jednání ke schválení. Nicméně pravost a pravdivost nájemních smluv není předmětem tohoto řízení, jak bude uvedeno níže.

21. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

22. Z účtu žalobce byla dne 23. 1. 2017 zaslána částka ve výši 300 000 Kč na účet žalované a dne 21. 9. 2017 částka ve výši 200 000 Kč, tj. celkem 500 000 Kč. Žalobci se v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že se jedná o zápůjčky žalované, když tato skutečnost zůstala pouze v rovině tvrzení. Proto se soud zabýval otázkou, zda existuje právní titul, na základě kterého si žalovaná mohla tuto částku ponechat. Žalovaná tvrdila, že částka představuje zálohu na nájemné za nebytové prostory v [anonymizováno] [obec], který provozuje, když byla uzavřena nájemní smlouva mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno], který fakticky řídí a ovládá žalobce. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 9. 1. 2020, aby dlužnou částku vrátila do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do 20. 1. 2020. Žalovaná předmětnou částku dosud neuhradila.

23. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

24. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

25. Dle § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

26. Dle § 1936 odst. 1 o.z. věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.

27. Dle § 1937 odst. 1 o.z. souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje.

28. Dle § 2991 odst. 1o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Dle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, nestačí tedy dohoda stran, ale je třeba, aby došlo reálně k přenechání věci, v tomto případě peněžních prostředků.

32. V řízení nebylo sporu, že žalobce zaslal ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalované celkem částku 500 000 Kč. Žalobci se však ani přes poučení soudu nepodařil prokázat tvrzený titul poskytnutí finančních prostředků, tedy že vznikla smlouva o zápůjčce. V tomto směru neunesl žalobce důkazní břemeno.

33. Bylo tak na žalované, aby prokázala, že si poskytnuté finanční prostředky mohla ponechat, a tedy že se nejedná o bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o.z.), o čemž byla rovněž při jednání poučena.

34. Žalovaná tvrdila, že žalobce plnil za [právnická osoba] [anonymizováno], a to na základě nájemních smluv uzavřených mezi touto společností a žalovanou, když žalobce je osobou fakticky ovládající [právnická osoba] [anonymizováno].

35. Ačkoliv si je soud vědom, že nájemní smlouva je smlouvou konsensuální, žalovaná ani netvrdila, natož aby prokazovala, že by předmět nájmu přenechala [právnická osoba] [anonymizováno] k užívání. Oproti tomu žalobce a svědkyně [příjmení] shodně vypověděli, a soud nemá důvod jejich v této části výpovědi nevěřit, že prostory, jež byly předmětem nájemních smluv, nikdy neužívali. Soud tak má důvodné pochybnosti, že došlo k reálnému uzavření nájemních smluv, resp. k uzavření nájemní smlouvy datované dnem 18. 1. 2017, ze které měl tvrzený závazek vzejít, když ačkoliv žalobce i svědkyně poukázali na to, že předmět nájmu nebyl předán, žalovaná nikdy toto tvrzení nezpochybnila, naopak se zaměřovala výlučně na jednání žalobce, aniž by tvrdila a prokazovala, že předmět nájmu předán byl a [anonymizována dvě slova] jej užívala ke smluvenému účelu. Tomu odpovídá i skutečnost, že žalovaná nikdy nevyúčtovala [právnická osoba] [anonymizováno] za užívání předmětu nájmu ničeho za služby. Soud tak dospěl k závěru, že i pokud by se v řízení prokázalo, že podpisy na nájemních smlouvách byly svědkyně [příjmení], mohlo se jednat o tzv. simulované jednání ve smyslu § 555 odst. 2 o.z., tj. má-li být určitým jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Již z tohoto důvodu by nemohlo být plnění žalobce plněním za třetího na základě nájemních smluv. Nicméně, tyto smlouvy, pokud by byly uzavřeny, kdy zkoumání jejich pravosti a pravdivosti není předmětem tohoto řízení, by byly uzavřeny mezi jinými subjekty než mezi žalobcem a žalovanou. Žalované se v řízení nepodařilo prokázat, a řada jí navržených důkazů toto ani nebyla sto prokázat, proto je soud pro nadbytečnost neprováděl, že by žalobce plnil za [právnická osoba] [anonymizováno], když má soud nejen důvodné pochybnosti o tom, že by [právnická osoba] [anonymizováno] byla povinna cokoliv plnit, viz výše, ale zejména proto, že žalovaná nedoložila souhlas [právnická osoba] [anonymizováno] s tím, aby za ni plnila jiná osoba (§ 1936 odst. 1 o.z.), a ani netvrdila a neprokazovala, že by snad žalobce měl za případný závazek [právnická osoba] [anonymizováno] ručit či závazek jinak zajišťovat (§ 1937 odst. 1 o.z.). Povinnost ručení za závazky společnosti pak plyne v určitých případech společníkovi či jednateli, nikoliv osobě, která údajně měla za společnost fakticky jednat.

36. Soudu se jeví jako věrohodné, že„ záloha [anonymizováno]“ měla znamenat, že se jedná o jednu z mnoha plateb určených na rekonstrukci penzionu provozovaného žalovanou, kdy tuto probíhající rekonstrukci žalovaná rovněž nesporovala. Rozhodně z této formulace nelze vyvozovat, že se mělo jednat o zálohu na nájemné, tak jak tvrdí žalovaná, když o nájemném ve výpise není žádná poznámka. Jelikož žalovaná soudu vyjma nájemních smluv, jejichž pravdivost byla v řízení sporována, netvrdila, natož aby předložila jediný relevantní důkaz k tomu, že [právnická osoba] [anonymizováno] využívalo prostory žalované, jeví se soudu naopak toto tvrzení jako účelové a neodpovídající realitě. Nadto, jak již bylo uvedeno výše, ani kdyby byl předmět nájmu předán do užívání [právnická osoba] [anonymizováno], neznamenalo by to bez dalšího, že žalobce plnil za třetího. Tuto skutečnost se žalované prokázat v řízení nepodařilo.

37. Jelikož se žalované nepodařil prokázat právní titul, na základě kterého by si mohla finanční prostředky poskytnuté žalobce ponechat, jedná se z její strany o bezdůvodné obohacení (§ 2991 o.z.), které je povinna vrátit (§ 2993 o.z.). Žalobce vyzval žalovanou naposledy dopisem ze dne 9. 1. 2020 k vrácení dlužné částky, přičemž lhůtu stanovil do 7 dnů ode dne odeslání, tj. do 20. 1. 2020. Dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení s vrácením dlužné částky, přičemž žalobce řádně požaduje zákonné úroky z prodlení od data následujícího, tj. od 21. 1. 2020 do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

38. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl v řízení zcela úspěšný a náleží mu tak náhrada nákladů v plné výši. Soud přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 143 480,50 Kč, kdy tyto jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 20 000 Kč a dále odměnou právního zástupce za 9,5 úkonů právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč, sestávající z částky 10 300 Kč za každý z 9,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a 2 AT (příprava a převzetí, jednoduchá výzva k plnění (1/2), podání žaloby, vyjádření ze dne 2. 4. 2020, 27. 6. 2020, 25. 9. 2020 a účast na jednání dne 28. 5. 2020, 10. 9. 2020 v rozsahu 2 úkonů a dne 15. 6. 2021), včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Dále tvoří náklady náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT za cestu na jednání a zpět v rozsahu 6 hodin, tedy celkem 1 200 Kč. Dále zástupci žalobce náleží DPH z odměny a náhrad v částce 21 430,50 Kč.

40. Lhůta k plnění byla ve výroku o ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení stanovena delší, a sice 30 dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to s ohledem na mimořádnou situaci na území ČR v souvislosti se zamezením virového onemocnění SARS-CoV-2 (covid 19) a z ní plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické, byla. Lhůtu k plnění tak soud určil odlišně, než je standardní třídenní lhůta od právní moci rozsudku, když lze předpokládat, že žalobce ani jeho zástupce stanovením takovéto pariční lhůty nebudou nadměrně zatíženi.