32 C 80/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Ptáček Číhalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 200 000 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 87 618 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 30. 3. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 200 000 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovanou coby dlužníkem byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně zapůjčila bezhotovostně výše uvedenou částku žalované, která se ji zavázala vrátit do 2 let od data poskytnutí zápůjčky, tedy do datum. Ve smlouvě o zápůjčce potvrdila žalovaná přijetí zápůjčky v částce 200 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet bankovní účet. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení zápůjčky dopisem ze dne 5. 2. 2020. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně nevrátila ničeho.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. V následném vyjádření uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť právní titul, o který opírá žalobkyně svůj nárok, neexistuje. Dne datum byla na účet žalované připsána částka ve výši 200 000 Kč, nicméně tato byla zaúčtována na účet číslo označovaný jako„ ostatní pohledávky za společníky“, čímž došlo ke snížení pohledávky pana jméno jméno, tehdejšího majoritního akcionáře a předsedy představenstva žalované, vůči žalované, kdy to byl pan jméno, který byl odpovědný za vedení účetnictví. Tato částka je na předmětném účtu evidována i ke dni podání vyjádření. Současně byl pan jméno v rozhodné době partnerem žalobkyně. Žalovaná má tak za to, že částka 200 000 Kč tak představuje plnění za třetího ve smyslu § 1936 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.), a žalobkyně tak plnila na dluh pana jméno vůči žalované. Na podporu svých tvrzení žalovaná uvedla, že smlouvu o zápůjčce žalovaná neeviduje ve svém účetnictví, přičemž má pochybnosti o její existenci, resp. má za to, že se jedná o antedatovaný dokument, když předložená smlouva není opatřena úředně ověřenými podpisy, žalobkyně a pan jméno jsou partnery, razítko číslo kterým byla smlouva opatřena, se nenachází v dispozici žalované, a splatnost pohledávky měla nastat v době, kdy byla žalobkyni, coby bývalé zaměstnankyni žalované, dána výpověď pro nadbytečnost. K dokreslení situace uvedla, že dne datum byla uzavřena smlouva o převodu akcií mezi panem jméno coby prodávajícím a právnická osoba, IČO a panem jméno příjmení coby kupujícími. Následně bylo při revizi účetnictví žalované zjištěno, že pan jméno, který byl anonymizováno a anonymizována dvě slova role v řízení, používal finanční prostředky žalované pro své vlastní účely. Nadto v příloze tvořící součást účetní závěrky k datum je v bodě III číslo uvedeno, že žalovaná má dlouhodobé závazky z bankovních úvěrů, nikoliv zápůjčky.

3. Žalobkyně v duplice k vyjádření žalované uvedla, že jí nelze přičítat k tíži, jakým způsobem byla předmětná částka zaúčtována, když na toto neměla žádný vliv. V říjnu roku rok, kdy žalobkyně působila u žalované na pozici anonymizována dvě slova, měla žalovaná finanční problémy a neměla dostatek finančních prostředků na mzdy, o čemž vědělo několik zaměstnanců žalované konkrétně pan jméno příjmení. Žalobkyně se proto nabídla, že žalované zapůjčí částku 200 000 Kč a žalovaná se zavázala, prostřednictvím tehdejšího anonymizována dvě slova pana jméno jméno, že dlužnou částku vrátí, jakmile to bude možné, nejpozději do 2 let. Tato dohoda byla vtělena do smlouvy, jejíž originál má k dispozici žalovaná. Žalobkyně nikdy neměla úmysl plnit na údajný dluh pana jméno vůči žalované, naopak předpokládala, že jí finanční prostředky budou vráceny. Pokud by měla vůli plnit za pana jméno, pak by poskytla finanční prostředky přímo jemu na účet. O poskytnuté zápůjčce pan jméno informoval člena představenstva pana jméno příjmení a rovněž finančního ředitele pana jméno příjmení, který měl panu jméno sdělit, že finanční prostředky žalobkyni vrátí.

4. Žalovaná k duplice žalobkyně doplnila, že dluh pana jméno vůči žalované ke dni poskytnutí žalované částky činil 2 041 246,12 Kč, který se po obdržení částky snížil na 1 841 246,12 Kč, jak vyplývá z výpisu z účtu číslo za rok rok, a to na základě pokynu pana jméno. Skutečnost, že žalovaná nepřijala zápůjčku, vyplývá i z prohlášení pana jméno ve smlouvě o převodu akcií ze dne datum, konkrétně z čl. 6 .1.9 písm. k ). Proto rovněž pan jméno o poskytnutí zápůjčce členy představenstva nikdy neinformoval.

5. Při jednání před soudem setrvali účastníci na svých stanoviscích. Soud, veden názorem uvedeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, že listina, o kterou opírá svůj nárok, byla uzavřena dne datum, a to za situace, kdy originál listiny se nedohledal, a v řízení byla žalovanou zpochybněna pravdivost předložené listiny, tedy správnost data podpisu smlouvy, k čemuž žalovaná předložila řadu důkazů. Bylo tedy na žalobkyni, která z této listiny pro sebe vyvozuje příznivý následek, aby prokázala, že smlouva byla skutečně podepsána dne datum. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici originál listiny, který musí mít žalovaná. Nicméně je přesvědčena, že existence listiny nelze ztotožňovat s existencí smlouvy o zápůjčce, když ta je reálným kontraktem, vzniká až připsáním peněžních prostředků na účet žalované, a nemusí být písemná. Důležitý je tak právní důvod poskytnutí předmětné částky. Žalobkyně má za to, že pokud by nebyl prokázán právní titul poskytnutí finančních prostředků, pak by se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalované pak nic nebrání, aby vznášela své regresní nároky vůči panu jméno, když její argumentace směřuje vůči němu. Nicméně má žalobkyně i nadále za to, že byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť úmyslem žalobkyně nikdy nebylo plnit dluh za třetího, tedy dluh pana jméno, o jehož faktické existenci má žalobkyně pochybnosti, když jeho důvod vzniku a výši žalovaná specifikuje pouze účetně. příjmení mezi panem jméno a anonymizována dvě slova žalované nemohou jít k tíži žalobkyně.

6. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, že smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou nebyla nikdy uzavřena a důvod platby je zřejmý, a to plnění za pana jméno, kdy žalobkyně je tak v postavení věřitele vůči panu jméno a nikoliv vůči žalované. Toto dovozuje ze skutečnosti, že nikdy nebyl dohledán originál smlouvy, svědek příjmení dosvědčil, že na pokyn pana jméno byla zaslaná částka použita na dluh pana jméno, žalobkyně žije v dlouhodobém partnerském vztahu s panem jméno a je tedy pravděpodobnější, že plnila na jeho dluh, než že by ze své dobré vůle půjčila svému zaměstnavateli bezúročně takto vysokou částku. Žalovaná tak má za to, že s ohledem na shora uvedené žalobkyně s panem jméno pouze zneužili toho, že žalobkyně poslala danou částku na účet žalované, a nyní se ji snaží neoprávněně získat. Žalovaná částka tak nemůže ani představovat bezdůvodné obohacení na straně žalované, když účelem platby bylo plnění za třetího.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně zaslala na účet žalované č. bankovní účet dne datum částku ve výši 200 000 Kč, která nebyla dosud vrácena. Rovněž bylo nesporné, že žalobkyně je partnerkou pana jméno, který byl v rozhodné době statutárním orgánem žalované, a že byla zaměstnankyní žalované, přičemž pracovní poměr skončil na konci roku rok na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni v anonymizováno rok.

8. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

9. Soud vzal ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.) za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že dne datum byla zaslána z účtu žalobkyně na účet žalované částka ve výši 200 000 Kč. V té době byla žalobkyně zaměstnankyní žalované, předseda představenstva žalované byl partnerem žalobkyně.

10. Ke dni datum byl anonymizována dvě slova žalované pan jméno jméno, datum narození, bytem adresa. Za představenstvo zastupoval společnost ve všech záležitostech navenek každý člen představenstva samostatně (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované ze dne datum).

11. Smlouvou datovanou dnem datum žalovaná stvrdila převzetí částky 200 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet a zavázala se tuto částku vrátit žalobkyni do 2 let od data poskytnutí zápůjčky. Tuto listinu má žalobkyně k dispozici v neověřené kopii (zjištěno z listiny ze dne datum – dlužník právnická osoba, věřitel celé jméno žalobkyně).

12. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 5. 2. 2020 k vrácení částky ve výši 200 000 Kč, a to do 20. 2. 2020. Dopis byl žalované doručen dne 10. 2. 2020 (zjištěno z výzvy k vrácení půjčky ze dne 5. 2. 2020, včetně kopie podacího lístku a kopie sledování zásilek postaonline.cz).

13. Žalovaná měla ke dni 31. 12. 2018 dlouhodobé pohledávky za akcionáři v částce 2 458 000 Kč, které vznikly z transakcí s peněžními prostředky společnosti jejími akcionáři, a to zejména z důvodu nedostatečného rozlišení mezi využitím peněžních prostředků pro potřeby společnosti a pro soukromé potřeby akcionářů (zjištěno z dopisu vedení právnická osoba ze dne datum vypracovaného auditorem).

14. Ke dni 31. 12. 2017 evidovala žalovaná závazky z bankovních úvěrů ve výši 544 000 Kč, a dále závazky vůči zaměstnancům ve výši 1 405 000 Kč. Pohledávky za společníky evidovala v částce 3 759 000 Kč (zjištěno z přílohy tvořící součást účetní závěrky k datum, z výroční zpráva za rok rok sepsaná auditorem).

15. Ke dni 27. 12. 2017 byl na účtu číslo evidován dluh společníka pana jméno jméno v částce 1 880 217,62 Kč. Dne datum bylo na tento účet připsáno celkem 800 000 Kč, kdy částku 600 000 Kč vložil pan jméno, částka 200 000 Kč je vedena jako„ úhrada závazku vůči právnická osoba (anonymizováno)“. Pan anonymizováno průběžně čerpal finanční prostředky vedené na tomto účtu a rovněž tyto byly průběžně hrazeny (zjištěno z výpisu z účtů číslo od 2. 1. 2017 do 27. 12. 2017).

16. Ke dni datum došlo k převodu akcií žalované z pana jméno, coby anonymizována dvě slova role v řízení, na právnická osoba, IČO a pana jméno příjmení, přičemž pan jméno ke dni převodu akcií stvrdil, že žalovaná nepřijala žádnou půjčku, která by nebyla k tomuto datu splacena (smlouva o převodu akcií ze dne datum).

17. Na zasedání představenstva dne datum byl pan jméno odvolán z funkce anonymizována tři slova, na jednání řádné valné hromady společnosti dne datum byl pan jméno odvolán z anonymizována tři slova (zjištěno ze zápisu ze zasedání představenstva s datem konání datum, zápis z jednání řádné valné hromady společnosti ze dne datum).

18. Dopisem ze dne datum byl pan jméno vyzván žalovanou k upuštění porušování povinností, kdy mu bylo mj. vytknuto neplnění povinnosti řádného vedení účetnictví (zjištěno z výzvy k upuštění od porušování povinnosti člena představenstva a smluvních závazků a nápravě ze dne datum).

19. Žalovaná vyzvala pana jméno k součinnosti ve věci vysvětlení pohledávky žalobkyně (výzva k bezodkladné součinnosti ze dne 17. dubna 2020 adresované jméno jméno včetně kopie sledování zásilek pošta online).

20. Pan anonymizováno opakovaně upozorňoval účetního obec na nesrovnalosti v účetnictví ohledně pohledávek vedených za jeho osobou (zjištěno z emailové korespondence mezi panem jméno a příjmení ze dne 25. 5. 2017 a 9. 11. 2018).

21. Výslechem bývalého statutárního orgánu žalované pana jméno soud zjistil, že společnost měla v roce rok výpadek disponibilních finančních prostředků. V té době poskytl pan jméno do společnosti své peníze, následně požádal žalobkyni, která půjčila společnosti částku 200 000 Kč, splatná měla být pravděpodobně za dva roky. Dokumenty k zápůjčce nedisponuje. Podpis na listině datované dnem datum je jeho. Vůči společnosti měl dluhy, ty vznikly chybným zaúčtováním, když nedodal účetnímu doklady. jméno, kde nebyly doklady, účtoval účetní věci za ním. V současné době vede s žalovanou několik sporů, zejména o tom že jej neoprávněně odvolali. Dluhy společnosti hradil ze svých prostředků. Půjčku od žalobkyně řešil s panem příjmení, účetním. Společné příjmy s žalobkyní nevede (zjištěno z výslechu jméno jméno - bývalého statutárního orgánu žalované).

22. V roce rok měla žalovaná finanční problémy, což bylo řešeno výpovědí z pracovního poměru dané několika zaměstnancům, a dále možností půjček i od zaměstnanců, nebo odložením splatnosti mzdy svědka příjmení a žalobkyně. Jednání byli přítomni svědek, pan jméno a žalobkyně (zjištěno ze svědecké výpovědi jméno příjmení, bývalého zaměstnance žalované).

23. Zkratka účtu číslo je účet pohledávek za společníky. Na tento účet byly zařazeny dluhy společníků za společnosti, které vznikaly např. tak, že společník zaplatil firemní kartou pro svoji potřebu, nebo učinil výběry z bankomatů. Tyto dluhy společník průběžně splácel tak, že je vložil do pokladny nebo zaslal na účet. Současně přibližně jednou za čtvrt roku provedl pan jméno korekci plateb na účtu pohledávek za společníky, když si vyžádal přehled a pak doložil účtenky, což pak účetní příjmení opravoval na základě doloženého podkladu. Popisek u platby 200 000 Kč„ úhrada závazku vůči právnická osoba (anonymizováno)“ znamená, že je to na ponížení dluhu pana jméno a že finance zaslala žalobkyně. Toto mu sdělil pan jméno s tím, že si to nějak vyrovná. Protože byly s žalobkyní ve vztahu, blíže to neřešil. Pokud nebyla k příchozí platbě založena smlouva, vkládal je účetní příjmení na účet pohledávek za společníky, a to po konzultaci s panem jméno. V poslední čtvrtině roku rok na tom nebyla společnost finančně dobře, pan jméno začal vracet peníze a rovněž žalobkyně poslala společnosti peníze (zjištěno ze svědecké výpovědi jméno příjmení, bývalého zaměstnance žalované).

24. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že v roce rok byla zaměstnankyní žalované, výpověď jí byla dána v anonymizováno rok. Byla zaměstnána na pozici anonymizována dvě slova a měla tak na starosti výplaty zaměstnanců, na které v roce rok chyběly peníze, protože společnost investovala do nových projektů a tím se dostala do obtížné finanční situace. Nedostatek disponibilních finančních prostředků řešili s panem jméno a panem příjmení. Peníze poskytla bezúročně, protože záměrem bylo pomoci společnosti a mít peníze na výplaty, nikoliv získat finanční prostředky pro sebe. Zaslané finanční prostředky měly být vraceny postupně, jak přijdou peníze z reklam, termín 2 roky byl nejzazší, předpoklad byl, že se peníze vrátí postupně a dříve, nicméně se situace společnosti ani časem nezlepšovala, proto měl vstoupit do společnosti nový investor. Peníze poslala záměrně na účet společnosti a ne na účet pana jméno, když v té době spolu byly ve vztahu poměrně krátce a to 2 roky. Originál listiny si neponechala, neboť mezi ní a společností panovala v té době velká důvěra. Žalobkyně opakovaně upozorňovala pana jméno, který byl jejím nadřízeným, na to, že jí nebyly peníze vráceny. Toto při příchodu investora řešil pan jméno s novým finančním ředitelem, panem příjmení (zjištěno z výpovědi žalobkyně).

25. Soud neprováděl důkaz oznámením o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, neboť tento důkaz předložila žalovaná k tvrzení týkajících se ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované, což však není předmětem tohoto sporu a ze skutkových tvrzení, která učinili účastníci nespornými, a z provedených důkazů, měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný.

26. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné s výjimkami dále popsanými. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, a s výjimkou data podpisu smlouvy o zápůjčce a dále uvedeným tvrzením k věrohodnosti svědků neměli ani účastníci k provedeným důkazům námitek. Pokud se jedná o námitku nevěrohodnosti svědka příjmení ohledně skutečnosti, že si vybavil zaúčtování konkrétního závazku, ačkoliv měl v hlavní účetní knize přes 200 000 řádků ročně, pak soud uvádí, že sám svědek uvedl, že na účtu číslo bylo řádově několik položek měsíčně, a současně, s ohledem na obsah položek na tomto účtu, se poskytnutí částky žalobkyní jeví soudu jako platba nestandardní, tedy jednoduše odlišitelná od ostatních plateb, se kterými se svědek běžně setkával, proto soud nemá pochybnosti ohledně toho, že si tuto položku vybavoval lépe než jiné, když si nadto vybavil, že v té době zaslal společnosti větší částky i pan jméno, což koresponduje dalším provedeným důkazům. Skutečnost, že pan jméno vytýkal zaúčtování některých plateb chybně, byla potvrzena samotným svědkem, který uvedl, že když mu byl následně dodán podklad, odúčtoval to a opravil na základě podkladu. Pokud se jedná o námitku nevěrohodnosti pana jméno, pak tvrzení, že na dotaz zástupce žalované, zda říkal žalobkyni, že to ohledně zápůjčky někomu z představenstva uvedl, že nikoliv, soud uvádí, že toto tvrzení sice nekoresponduje s předchozím vyjádřením žalobkyně, která tuto skutečnost uvedla v podání ze dne 9. 6. 2020, nicméně sama žalobkyně následně při svém výslechu uvedla, že o tom byla spravena panem jméno ještě v době před podáním žaloby, když byla u žalované zaměstnána. Naopak, pokud by žalobkyně s panem jméno řešila otázky týkající se sporu detailně, věděl by pan jméno, že tato tvrzení žalobkyně uvedla, a soud nevidí důvod, proč by měl odpověď na tuto otázku záměrně uvádět nepravdivě, když dle tvrzení žalobkyně jí měl tyto informace sdělit dlouho před podáním žaloby. Pokud se jedná o tvrzení pana jméno, že dluží pouze z hlediska účetního a nikoliv reálného, toto tvrzení není nijak v rozporu s tvrzením svědka příjmení, že na předmětný účet účtoval položky, ke kterým nebyl doložen podklad. Skutečnost, že to tak pan jméno mohl subjektivně vnímat, není na újmu věrohodnosti jeho výpovědi. Naopak jako nevěrohodné soud posoudil tvrzení žalobkyně ohledně data podpisu smlouvy o zápůjčce, když svědek jméno nevěděl, kdy a kde tato byla podepsána a současně, pokud by smlouva byla v době připsání finančních prostředků na účet žalované k dispozici, nebyla by částka vedena na účtu číslo, kam, dle ostatních zjištění, byly zapisovány platby, ke kterým neměl svědek příjmení podklady k dispozici. Za situace, kdy originál smlouvy o zápůjčce se nedohledal, a na účet číslo – ostatní pohledávky za společníky, byly účtovány položky, ke kterým neměl svědek příjmení podklad, když tyto byly následně korigovány po dodání podkladů a přeúčtovány na jiný účet, má soud za to, že pravdivost smlouvy o zápůjčce, pokud jde o datum jejího podpisu, byla relevantně zpochybněna. Otázka, kdy byla tato smlouva skutečně podepsána, když pravost podpisu na smlouvě ztvrdil při své výpovědi pan jméno, zůstala ve věci neobjasněna, je však zřejmé, že se tak nestalo v době poskytnutí finančních prostředků žalobkyní na účet žalované.

27. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

28. Žalobkyně dne datum zaslala na účet žalované částku ve výši 200 000 Kč s tím, že tato jí bude vrácena nejpozději do 2 let. Finanční prostředky zaslala žalobkyně v době, kdy měla žalovaná finanční problémy a chyběly jí peníze na výplaty zaměstnanců a zaplacení dodavatelům. Finanční prostředky tak, aby byly okamžitě k dispozici na platby dodavatelům a zaměstnancům, v rozhodné době zaslal společnosti i její anonymizována dvě slova, pan jméno, kdy tímto došlo k ponížení jeho dluhu vůči společnosti. Pan anonymizováno současně oslovil i další zaměstnance, konkrétně pana příjmení, zda by mohl společnosti poskytnout finanční prostředky na překlenutí aktuální nepříznivé situace, případně odložit výplatu jeho mzdy, k čemuž ale nakonec nedošlo, neboť finanční prostředky od žalobkyně a od samotného pana jméno postačily k odvrácení nastalé situace. Mezi žalobkyní a statutárním orgánem žalované panovala důvěra, neboť v té době byli s panem jméno v partnerském vztahu, když právě z tohoto důvodu se soudu jeví jako uvěřitelné, že žalobkyně měla úmysl žalované pomoci s nastalou nepříznivou finanční situací, přičemž právě s ohledem na jejich blízký vztah lze rovněž uvěřit tomu, že by zaměstnanec pomohl tímto způsobem svému zaměstnavateli. Ostatně ohledně nadstandardních vztahů žalované s některými zaměstnanci vypovídá i skutečnost, že možnost zápůjčky či odložení výplat řešil pan jméno i se svědkem příjmení. Jelikož nebyla k dispozici písemná smlouva o zápůjčce, byly připsané finanční prostředky evidovány na účtu číslo, tedy účtu ostatních pohledávek za společníky, kam byly zařazeny všechny platby, ke kterým nebyl písemný podklad, což vyplývá nejen ze svědecké výpovědi pana příjmení, ale rovněž ze zprávy auditora ze dne datum, dle které žalovaná evidovala ke dni datum dlouhodobé pohledávky za akcionáři v částce 2 458 000 Kč, kdy tyto vznikly z transakcí s peněžními prostředky společnosti jejími akcionáři, a to zejména z důvodu nedostatečného rozlišení mezi využitím peněžních prostředků společnosti pro potřeby společnosti a pro soukromé účely akcionářů. Tyto platby byly evidovány na účtu číslo přičemž pan jméno průběžně u některých plateb, které byly takto zaevidovány, doložil doklady a částky byly přeúčtovány. O nesrovnalostech ohledně částek na tomto účtu byl průběžně informován pan příjmení, tehdejší účetní žalované. Na tomto účtu byly evidovány platby a výběry z bankomatů učiněné panem jméno, rovněž na něj byly zapisovány příchozí platby od pana jméno na umoření dluhu, kdy dne datum na něj od pana jméno byla vložena částka celkem 600 000 Kč, a dále na něj tentýž den byla zaevidována částka 200 000 Kč zaslaná na účet žalované žalobkyní, kdy účetní operací byl tímto ponížen dluh pana jméno vůči žalované. Pokyn k tomu, aby byla částka od žalobkyně takto zaúčtována, dal pan jméno, když k platbě nebyla k dispozici žádná smlouva. Takto byla částka zaevidována minimálně i ke konci roku rok. V dubnu rok došlo k převodu akcií z pana jméno na právnická osoba, IČO a pana jméno příjmení Pan anonymizováno ve smlouvě o převodu akcií stvrdil, že společnost nepřijala žádnou zápůjčku, která by nebyla splacena. Pan anonymizováno byl následně v roce rok odvolán z funkce anonymizována dvě slova role v řízení a poté i z funkce anonymizována dvě slova, a to v souvislosti s vytýkanými pochybeními, mj. i nesprávným vedením účetnictví, o čemž jsou v současné době vedeny soudní spory. V říjnu rok byla rovněž dána žalobkyni žalovanou výpověď z pracovního poměru.

29. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

30. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

31. Dle § 1724 odst. 1 o.z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

32. Dle § 1725 o.z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

33. Dle § 1757 o.z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí.

34. Dle § 1791 odst. 1 o.z. vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod závazku.

35. Dle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

36. Dle § 566 odst. 1 o.z. není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí.

37. Dle § 555 odst. 1 o.z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

38. Dle § 556 odst. 1 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

39. Dle § 556 odst. 2 o.z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

40. Dle § 559 o.z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve formě omezen ujednáním nebo zákonem.

41. Dle § 1936 odst. 1 o.z. věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.

42. Mezi stranami bylo sporné, kdy došlo k podpisu smlouvy o zápůjčce, když existence této smlouvy nebyla v řízení prokázána, originál se nepodařilo dohledat. Dle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Jelikož byla smlouva předložena jen v kopii, neuplatní se § 565 věta druhá o.z., tedy že pravost a správnost byla uznána. Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala pravost a správnost, neboli pravdivost listiny, o kterou opírá svůj nárok, když žalovaná pravdivost listiny, tedy datum podpisu smlouvy, namítala a tvrdila a doložila k tomuto relevantní důkazy. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, jak již bylo uvedeno výše, že pravdivost smlouvy o zápůjčce byla relevantně zpochybněna.

43. Nicméně smlouva o zápůjčce je tzv. reálným kontraktem, kdy dle § 2390 o.z. vznikne smlouva o zápůjčce přenecháním věci s tím, že má být po čase vrácena. Smlouva o zápůjčce rovněž nemusí být písemná, když občanský zákoník nepředepisuje obligatorní písemnou formu (§ 559 o.z.) Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 o.z.), přičemž smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah (§ 1725 věta prvá o.z.), a to i jinak než písemně. Po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah v písemné formě potvrdí (§ 1757).

44. Jelikož v řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně zaslala předmětnou částku na účet žalované, bylo třeba objasnit důvod poskytnutí finančních prostředků. Žalovaná v řízení namítala, že úmyslem žalobkyně a žalované, jednající prostřednictvím pana jméno, nebylo poskytnutí zápůjčky žalované, ale úmyslem bylo plnit za jiného ve smyslu § 1936 o.z., tedy konkrétně plnit na dluh pana jméno vůči žalované. Soud se proto předně zabýval úmyslem stran, tedy zejména tím, co předcházelo zaslání předmětné částky a tím, jak následně strany daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (§ 556 odst. 1 a 2 o.z.).

45. Žalobkyně tvrdila, že úmyslem stran bylo uzavření smlouvy o zápůjčce s tím, že tato bude bezúročná, lhůta k plnění byla stanovena v délce nejpozději 2 let s tím, že ale bylo přislíbeno, že bude vracena postupně. Toto tvrzení při svém výslechu potvrdil pan jméno, když uvedl, že splatnost zápůjčky byla asi rok, nebo vlastně 2 roky. Skutečnost, že úmyslem stran bylo poskytnutí zápůjčky, dokládá i to, že mezi žalobkyní a žalovanou, tehdy v zastoupení pana jméno, probíhala jednání ohledně možností jak získat finanční prostředky na nezbytné provozní náklady, když toto potvrdil svědek příjmení, který uvedl, že v té době měla společnost finanční problémy, což se řešilo výpovědí několika zaměstnanců a rovněž byl osloven panem jméno s možností zápůjčky, k čemuž nakonec nedošlo. Tato tvrzení jsou rovněž podpořena svědeckou výpovědí pana příjmení, který uvedl, že v rozhodné době začal vracet peníze jak pan jméno, tak i žalobkyně poslala společnosti peníze, což zároveň odpovídá provedenému důkazu výpisem z účtu číslo, ze kterého se podává, že pan jméno ve stejný den vložil do společnosti finanční prostředky v celkové výši 600 000 Kč. Rovněž z účetní závěrky za rok rok plyne, že žalovaná měla závazky vůči zaměstnancům ve výši 1 405 000 Kč. Skutečnost, že částka byla vedena na účtu ostatních pohledávek za společníky, pak soud spatřuje v tom, že nebyla předložena smlouva o zápůjčce v listinné podobě, když, jak vyplynulo z výslechu svědka příjmení, na tento účet byly zařazeny veškeré platby, ke kterým neměl k dispozici smluvní dokumentaci. Nicméně z tvrzení, že pan jméno měl svědkovi příjmení sdělit, že si to pak nějak vyrovná, nelze bez dalšího dovozovat úmysl žalobkyně plnit za pana jméno na jeho dluh, tak jak usuzuje žalovaná. Tento úmysl rovněž nevyplývá ani ze svědecké výpovědi pana jméno. Skutečnost, že pan jméno smlouvu o zápůjčce následně rovněž neevidoval při prodeji akcií společnosti, není rozhodná pro to, že v době uzavření smlouvy byl úmysl stran uzavřít smlouvu o zápůjčce, když tento úmysl se podařilo prokázat výše uvedenými důkazy, neboť v rozhodné době neměla žalovaná dostatek finančních prostředků na výplaty zaměstnanců, a úmysl žalobkyně byl poskytnout finanční prostředky žalované tak, aby mohla nastalou situaci řešit.

46. V řízení nebylo sporu, že žalobkyně zaslala na účet žalované dne datum částku 200 000 Kč. Jelikož v řízení nebyla prokázána pravost a pravdivost soukromé listiny, o kterou žalobkyně opírá svůj nárok, bylo třeba vycházet z úmyslu jednajících, přičemž s ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyni se podařilo prokázat, že mezi stranami sporu byla uzavřena smlouva o zápůjčce, se splatností do 2 let od poskytnutí finančních prostředků, tedy do datum. Soud proto žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V souladu s § 1970 o.z. soud žalobkyni přiznal i nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

47. Lhůtu k plnění soud určil v délce třídenní, když neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 o.s.ř.).

48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 87 618 Kč Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 000 Kč a dále odměnou právního zástupce za 7 úkonů právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 200 000 Kč, sestávající z částky 9 100 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a 2 a.t. (příprava a převzetí, podání žaloby, účast na jednání dne 15. 10. 2020 v rozsahu 2 úkonů, účast na jednání dne 8. 12. 2020, vyjádření ze dne 9. 6. 2020 a vyjádření ze dne 16. 11. 2020) včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % odměny a náhrad ve výši 13 818 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.