32 C 9/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Monikou Ptáček Číhalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka o náhradu nemajetkové újmy,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 1 000 000 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 91 052,50 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná zasáhla do jejího práva na zdraví, které spadá pod právo na soukromý život, tím, že při hospitalizaci žalobkyně na neurologické klinice žalované ve dnech , datum, až , datum, postupovala žalovaná v rozporu s lege artis, neboť neřešila včas ztrátu čití dolních končetin u žalobkyně v důsledku diskektomie meziobratlové ploténky Th11-Th12, což mělo za následek rozvoj kompresivní myelopatie. Tímto pochybením žalované došlo k mnohahodinovému prodloužení doby, po kterou jí vyhřezlá ploténka tlačila na míchu, v důsledku čehož došlo ke snížení šancí na její uzdravení a ke ztrátě očekávání na lepší zdravotní stav, neboť při útlaku míchy hraje rozhodující roli čas. Z principu nelze určit, jaký by byl výsledek léčby žalobkyně, pokud by ji lékař v reakci na její stesky vyšetřil již dne , datum, odpoledne nebo večer, avšak toto vědomí je příčinou trvalých duševních útrap žalobkyně, neboť následky by nemusely být tak závažné. Pokud došlo k výhřezu ploténky již dne , datum, a ten byl diagnostikován až dne , datum, , pak žalovaná porušila svoji smluvní povinnost, neboť léčila žalobkyni pro jinou diagnózu. Jelikož stanovení správné diagnózy nebránila žádná objektivní překážka, není namístě vyvinění žalované.

2. K samotnému sledu událostí žalobkyně uvedla, že byla dne , datum, hospitalizována u žalované se zhoršujícími se bolestmi zad. Dne , datum, šla večer na toaletu, kde při dosednutí na mísu došlo k dalšímu zhoršení, bolesti jí vystřelovaly do obou končetin a byly provázeny ztrátou svalové síly. Ve 21:00 jí bylo aplikováno opioidní analgetikum Dipidolor, které utlumilo bolest, na poruchu čití a ztrátu svalové síly vliv nemělo. Teprve až následující den , datum, byla žalobkyně vyšetřena lékařem. V té době u ní byla přítomna spastická paraparéza dolních končetin s hyperflexií a zadržování moči. Až v 11:30 absolvovala žalobkyně magnetickou rezonanci, jež u ní prokázala absolutní stenózu páteřního kanálu. Následně byla žalobkyně převezena do Fakultní nemocnice v Motole, kde byla provedena operace. Po operaci došlo jen k mírnému zlepšení hybnosti, nově žalobkyně trpěla křečemi v oblasti trupu a dolních končetin a neurospastickými bolestmi. V průběhu dalších měsíců intenzivní rehabilitace ve zdravotnických zařízeních se hybnost dolních končetin žalobkyně postupně zlepšovala, i nadále musela užívat velké množství léků. Až v únoru 2024 byla žalobkyně schopna znovu chodit bez opory po místnosti. Porucha stability u žalobkyně přetrvává. Žalobkyně nadále podstupuje rehabilitační péči. Neurologický deficit a subjektivní obtíže u ní ustupují jen pomalu.

3. Žalovaná má za to, že při léčbě žalobkyně nedošlo k pochybení a žalovaná postupovala lege artis. Při příjmu dne , datum, žalobkyni lékař žalované řádně prohlédl a uzavřel, že čití dolních končetin bylo symetrické a v normě byla rovněž síla dolních končetin. Dne , datum, byla provedena ranní vizita, při které bylo opět zjištěno čití i síla dolních končetin v normě. Žalobkyně uvedla, že se to moc nelepší, ale na jiné obtíže nebo změnu stavu si neztěžovala. Zhoršení stavu neuváděla po celý den. Pokud jde o to, že rehabilitační sestře uváděla, že ty nohy jakoby nejsou její, stejné uváděla již při příjmu. Večer šla v doprovodu sestry na toaletu, došla zpět, ulehla na lůžko, dostala naordinovaná analgetika a do rána si na nic neztěžovala. Samotná bolest není indikací pro provedení magnetické rezonance, tou je až objektivně zjištěná porucha čití, paréza končetin, porucha refluxů nebo porucha močení. I kdyby byla provedena magnetická rezonance dne , datum, večer, s ohledem na absenci parézy by podstatný výhřez ploténky indikující žalobkyni k operaci zjištěn nebyl. V takovém případě se výhřez ploténky řeší i nadále konzervativně a k případné operaci se přistupuje nikoliv urgentně, ale až v rámci dnů. Až ráno , datum, sdělila žalobkyně ošetřujícímu personálu, že se v noci její stav zhoršil, že má chabé nohy a nemočí. Poté byla bezodkladně vyšetřena pro změnu klinického nálezu, byla provedena magnetická rezonance a bylo rozhodnuto o okamžitém přeložení žalobkyně do , podezřelý výraz, , kde byl téhož dne proveden operační zákrok. V mezidobí, než byl znám výsledek magnetické rezonance, žalovaná provedla pro jistotu další vyšetření nutná k případné operaci. Žalobkyně tím, že dne , datum, neuvedla změnu svého zdravotního stavu, porušila § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění rozhodném (dále jen ZOS). Zdravotní sestra neměla bez sdělení žalobkyně jak zjistit, že došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Nadto v tento okamžik nedošlo u žalobkyně k paraparéze dolních končetin, neboť žalobkyně byla s dopomocí sestry schopna dojít zpět na svůj pokoj a ulehnout ke spánku. Žalovaná nijak nepochybila a za zdravotní stav žalobkyně nenese žádnou odpovědnost, když po zjištění změny zdravotního stavu žalobkyně ihned provedla potřebná vyšetření, určila správnou diagnózu a sjednala okamžitý převoz na příslušné pracoviště. Skutečnost, že následky výhřezu ploténky se mohou žalobkyni jevit horší než u jiných pacientů, pak pramení z toho, že u ní došlo k výhřezu neobvykle vysoko, v hrudní páteři, což má většinou horší následky oproti většině výhřezů ploténky v bederní oblasti.

4. Závěrem žalovaná uvedla, že žalobkyně požaduje náhradu za zásah do osobnostních práv, specificky na soukromí a zdraví. Žalovaná nijak nenarušila soukromé prostory žalobkyně, nesledovala její soukromí život, nepořizovala o tom záznam ani jej nevyužívala ani nešířila. Pokud se týče zásahu do práva na zdraví, ty upravuje občanský zákoník specificky v § 2985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.), avšak žalobkyně výslovně žádný z nároků neuplatňuje.

5. Vedlejší účastnice doplnila, že žalobkyně nemůže požadovat nároky za zásah do soukromí, když se dle tvrzení objektivně jedná o nárok na bolestné, neboť požaduje odškodnění za prodloužení doby, po kterou jí vyhřezlá plotýnka tlačila na míchu. K tomuto nároku však žalobkyně ničeho určitého neuvádí.

6. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

7. Dne , datum, v 7:29 hodin si žalobkyně přivolala zdravotnickou záchrannou službu, která jí v 8:01 předala do péče žalované. Důvodem byla bolest spodní části zad do obou dolních končetin (mravenčení) bez známek traumatu. Pro přesun byla použita nosítka (zjištěno ze záznamu o výjezdu zdravotnické záchranné služby , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

8. Při příjmu žalobkyně uvedla, že ji záda bolí od večera, ráno se to zhoršilo, při oblékání jí projela bolest z kříže do obou dolních končetin, po zadní straně. I nyní jí brní plosky, je celá ztuhlá a bojí se pohnout. Nohy jí přijdou slabší, jakoby nebyly její, ale to je možná zimou. Objektivně páteř poklepově nebolí, ale hybnost velmi omezena. Test Mingazzini bez poklesu (pozn. soudu, test se provádí tak, že je pacient vyzván, aby si lehl na záda, zavřel oči a zvednul dolní končetiny, které jsou flektovány v kyčli a v koleni do pravého úhlu. Příznak je pozitivní tehdy, pokud dojde k poklesu končetiny na straně parézy), tonus v normě, síla v normě. Žalobkyně byla vyšetřena vleže, po infuzní terapii proběhla vertikalizace, na paty i špičky se postavila. Dolní končetiny bez známek tromboembolické nemoci. Stanovená diagnóza byla akutní vertebrogenní algický syndrom LS páteře (pozn. soudu, bederní a křížová páteř), bez známek radikulopatie (pozn. soudu, bez útlaku míšního nervového kořene), bez senzomotorického deficitu a bez známek syndromu kaudy (pozn. soudu, jedná se o retenci moči, zhoršená perineální citlivost, a zhoršený anální tonus). Plánována infuzní analgetická terapie, RTG a rehabilitace. Příjmová zpráva byla vyhotovena v 10:

45. V 10:37 byla provedena edukace žalobkyně ústně. Seznámení s dokumenty provedla sestra , jméno FO, . Na lůžko byla žalobkyně přijata v 10:48 (zjištěno z lékařské příjmové zprávy ze dne , datum, , neurologického vyšetření ze dne , datum, z , právnická osoba, , edukace ze dne , datum, , ošetřovatelské anamnézy ze dne , datum, ).

9. Dne , datum, byla žalobkyně v 10:32 vyšetřena vleže. Stav beze změn, pro sklony k nízkému krevnímu tlaku doporučeno upravit medikaci. Subjektivně žalobkyně uvedla, že se to moc nelepší. Téhož dne proběhla u žalobkyně po poledni fyzioterapie na lůžku. Cvičení bráničního dýchání, zatím nebyla možná změna polohy, neboť téměř jakýkoliv pohyb nebo zapojení trupových svalů jitřilo u žalobkyně bolest. Žalobkyně uváděla "jako by ty nohy nebyly moje". Další den rehabilitace neproběhla. Žalobkyně měla předepsán Aulin, Dorsiflex, Afexil, Oxazepam na noc při nespavosti, Controloc, Dolmina a Dipidolor intramuskulárně injekce, která jí byla vpravena dne , datum, ve 21 hodin. Dále měla předepsané infúze. Ze sester měla dne , datum, denní směnu od 6 do 18 , jméno FO, , noční směnu od 18 do 6 hodin měla , jméno FO, (zjištěno z denního dekurzu na den , datum, a , datum, , žádanky o fyzioterapii u lůžka z neurologické kliniky třetí lékařské fakulty fakultní Thomayerovy nemocnice z dne , datum, ).

10. Dle denního dekurzu ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že v noci udělala špatný pohyb, od té doby má chabé nohy a nemočí. Objektivně u ní byla zjištěna spastická paraparéza dolních končetin s hyperreflexií (pozn. soudu, jedná se o stav, při kterém jsou reflexy těla přehnaně aktivní a silnější než obvykle, což vede k svalovým záškubům, křečím a zvýšenému svalovému napětí (spasticitě)), a problémy s čitím, zadržovala moč. Toto bylo zapsáno dne , datum, v 11:

37. Průběh hospitalizace byl v propouštěcí zprávě shrnut následovně: žalobkyně dne , datum, přijata pro imobilizující lumbalgie. Vstupní vyšetření v mezích normy. Analgo-myorelaxační terapie s částečným efektem, nutnost podávat dipidolor. Rehabilitace pouze šetrně. Dne 26. 9. večer po dosednutí na toaletu krutá imobilizující bolest v bedrech s iradiací do obou dolních končetin se ztrátou svalové síly a citu, objektivně paraparéza s poruchou sfinkterů a močovou retencí, hranice čití odpovídá na Th/L přechod (pozn. soudu, přechod mezi hrudní a bederní páteří). Jedná se o náhle vzniklou paraparézu. Dne , datum, byl žalobkyni v 10:20 udělán rentgen hrudníku vleže. Rovněž bylo provedeno v 10:36 EKG včetně popisu a po magnetické rezonanci plánováno konzilium a eventuálně ihned překlad. Byly jí provedeny odběry krve a hodnocen krevní obraz, koagulace, biochemie, a dále moč chemicky a sediment. Bylo provedeno statimové vyšetření na magnetické rezonanci (žádanka z 11:32, výsledek v 13:08), na které byla zjištěna na přemostění v segmentu Th 11/12 herniace disku, absolutní stenóza v postiženém segmentu s kompresí durálního vaku a zvýšeným signálem v komprimované míše. Po dohodě žalobkyně v 13:30 převezena na spondilochirurgii, resp. později poté, co byl převoz ze strany žalované urgován (zjištěno z RTG hrudníku ze dne , datum, , denního dekurzu na den , datum, , propouštěcí lékařské zprávy ze dne , datum, , ošetřovatelské překladové zprávy ze dne , datum, , záznamu o nežádoucí události ze dne , datum, , z žádanky na MR).

11. Žalobkyně byla dne , datum, v 16:20 přijata ve , podezřelý výraz, . V té době měla od pasu dolů parestezie a dysestesie. Vlevo dorziflexe 1/5, v ostatních segmentech 0/5 (pozn. soudu, jedná se o pohyb v kotníku, kdy se nárt přitahuje směrem k holeni). Pravá dolní končetina plegická, jiné bolesti neuvádí. V 19:15 až 21:05 byla u žalobkyně provedena operace hernie intervertebrálního disku T11/T12 (zjištěno z operačního protokolu ze dne , datum, , z příjmové zprávy z , podezřelý výraz, ).

12. Dne , datum, byla žalobkyně uznána invalidní v 1. stupni, a to pro chronický vertebrogenní algický syndrom, stav po operační terapii ze dne , datum, . Dne , datum, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě částky 1 000 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná se dopustila postupu v rozporu s péčí řádného odborníka, když přes progredující bolesti a ztrátu citu v dolních končetinách, ke které došlo u žalobkyně v odpoledních hodinách dne , datum, , nebyla až do rána , datum, vyšetřena lékařem, v důsledku čehož u ní byla rozvíjející se kompresivní myelopatie diagnostikována až s mnohahodinovým zpožděním. Žalovaná poté, co provedla šetření a získala stanoviska ošetřujícího personálu, sdělila žalobkyni dopisem ze dne , datum, , že nárok nepovažuje za důvodný, neboť tvrzení o poruše citlivosti odpoledne , datum, nemá oporu ve zdravotní dokumentaci (zjištěno z posudku o invaliditě ze dne , datum, , předžalobní výzvy ze dne , datum, a reakce na předžalobní výzvu ze dne , datum, ).

13. Žalobkyně při svém výslechu uvedla, že dne , datum, brzy ráno, při odchodu do práce, pocítila při oblékání prudkou bolest, která jí projela z ničeho nic pravou nohou. S ohledem na přetrvávající nesnesitelné bolesti požádala syna, aby jí odvezl do Vojenské nemocnice. Cestou se však bolest opět zhoršila a nakonec si přivolala rychlou záchrannou službu, která jí odvezla k žalované. Tam čekala na lůžku na chodbě, poté byla převezena do vyšetřovny. Nejprve ji vyšetřila sestra, zeptala se na bolest na stupnici od 1 do 10, kterou žalobkyně hodnotila na 7. Následně ji na lůžku vyšetřila lékařka. Nohy pro bolest nebyla schopna dát dolů. Dle sdělení lékařky se nejednalo o nic akutního, nabídla žalobkyni infúzi, případně hospitalizaci. S tou žalobkyně nejprve nesouhlasila, ale s ohledem na přetrvávající silné bolesti nakonec k hospitalizaci přistoupila. Přesedla na vozík a následně se vyškrábala na lůžko. Žalobkyně nebyla schopna si dojít na toaletu, dva dny močila na mísu. Další den při vizitě sdělovala, že se to ani po infuzích nelepší. Odpoledne přišla rehabilitační sestra, s tou však skoro nic nedělaly, jen nějaká dechová cvičení a hýbala jí s prsty. Přes bolest nebyla schopna ničeho. Rehabilitační sestře říkala, že jí nohy brní a nemůže s nimi pořádně hýbat, že je má bolestivé, jako když ty nohy nejsou její. V úterý večer (26. 9.) zavolala sestru, jestli by jí pomohla na záchod, neboť potřebovala vykonat potřebu a na míse toho nebyla schopna. Sestra jí pomohla na toaletu s tím, aby na ní žalobkyně zazvonila, až bude chtít jít zpět. Jak si žalobkyně sedala, projela jí ostrá bolest do pravé nohy a z toalety již nebyla schopna se zvednout. Přivolaná sestra jí musela pomoci se zvednout a odtáhnout k posteli. S nohami ještě hýbala. Tam se žalobkyně položila a poprosila sestru o něco na bolest, měla vážně strašné bolesti. Ležela na zádech a nemohla se vůbec pohnout. Sestře říkala, že se nemůže ani otočit na bok, protože to strašně bolí. Neví, jestli k ochrnutí došlo už večer po toaletě, protože se bála pro bolest pohnout. Každý pohyb představoval ukrutnou bolest, takže nezkoušela, jestli může nohama hýbat. Poté, co jí sestra píchla injekci, ustoupily jí bolesti a žalobkyně usnula. Ráno, když se probudila, přijel pro ní zřízenec že jí odveze na rentgen, a to už žalobkyně nemohla pohnout nohou. Ihned došel pro lékaře a ten obratem zavolal primářku, přivezli rentgen k posteli, zacévkovali žalobkyni a následně ji odvezli na magnetickou rezonanci. Žalobkyně je profesí zdravotní sestra. V minulosti pracovala na lůžkovém oddělení na úrazové chirurgii interního oddělení. Z jejích zkušeností by byl k pacientovi, když se něco dělo, přivolán lékař. Tady nikdo nepřišel (zjištěno z výslechu žalobkyně).

14. Svědkyně , jméno FO, měla dne , datum, denní službu. Žalobkyni si nevybavuje. Ví, že se jí druhý den sestra , jméno FO, ptala, jestli bylo za její služby vše v pořádku, protože žalobkyni se přitížilo. Myslí, že vedla žalobkyni jednou na toaletu. Žalobkyně šla ztěžka s ohledem na velké bolesti. Do hlášení sester se nezapisuje počet toalet za den. Druhý den svědkyni sestra , jméno FO, říkala, že se žalobkyni v noci přitížilo, tak jí chodila kontrolovat, ale žalobkyně spala až do rána a vše se řešilo až další den. Běžně přivolávají lékaře až v situaci, kdy nezaberou předepsaná analgetika (zjištěno z výslechu svědkyně , jméno FO, a písemného vyjádření od , jméno FO, ).

15. Svědkyně , jméno FO, si žalobkyni nevybavuje. Jelikož se měla k žalobkyni asi před rokem na žádost vrchní sestry vyjádřit, ví co bylo napsáno v dokumentaci. Dne , datum, měla noční směnu od 18 do 6 hodin. Večer jí žalobkyně požádala, aby jí pomohla na toaletu. Odvedla ji tam a zpět. Jelikož měla pacientka bolest, podala jí naordinované léky, později na noc ještě injekci. Žalobkyně pocítila úlevu a usnula. Při pravidelných obhlídkách oddělení, které jsou zpravidla po 2 hodinách, žalobkyně spala a nevykazovala žádné známky bolestí či jiných obtíží. Do konce pracovní doby sestry , jméno FO, ji nijak nekontaktovala. Večerní vizity lékař na oddělení neprovádí. Jen se zeptá na sesterně, zda se něco děje. Sestry posílají lékaře za pacientem jen v případě, že si na něco ztěžuje, že je mu nějak špatně nebo že má bolesti a nemá předepsané žádné léky. Pokud má léky předepsané, tak ty sestra podá, lékař se nevolá (zjištěno z výslechu svědkyně , jméno FO, a emailu ze dne , datum, ).

16. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, dospěl k závěru, že žalovaná postupovala na náležité odborné úrovni a v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy. Při příjmu byla žalobkyně řádně vyšetřena a lékaři konstatovali, že u žalobkyně nedošlo k poruše hybnosti dolních končetin. Žalobkyně měla brnění dolních končetin, avšak reflexy i tonus byly v normě. Žalobkyně udávala již při příjmu, jakoby ty nohy nebyly její. Toto mohlo být způsobeno výraznou bolestí L páteře, kdy je pro bolest omezena hybnost dolních končetin, ale neurologické vyšetření bylo negativní. Další vyšetření proběhlo druhý den. Neurologický nález byl beze změny, tj. bez nálezu oslabení dolních končetin a beze změn v reflexech. Při večerní toaletě projela žalobkyni při dosednutí na mísu ostrá bolest s propagací do dolních končetin. Při velké bolesti je běžným obraným mechanismem těla, že můžou i podklesnout nohy a jsou slabší. Rozhodující bylo, že žalobkyně s dopomocí sestry došla zpět na lůžko (tedy mohla hýbat nohama), kde jí byla podána analgetika a spala až do rána. Na neurologických odděleních jsou pacienti přijímáni pro bolesti zad, kdy bolest kolísá, proto mají rozepsána analgetika v různých škálách. Za situace, kdy si žalobkyně ztěžovala na zhoršení bolesti, nikoliv hybnosti, byl postup žalované správný, když nejprve sestra přistoupila k podání předepsaných analgetik, kdy Dipidolor je běžně používané analgetikum v obdobných případech, a lékaře pro zhoršení bolesti nevolala. Bez toho, aby žalobkyně sdělila sestře, že necítí nohy nebo s nimi nemůže hýbat, neměla žalovaná jak dříve zjistit změnu stavu žalobkyně. Následující den ráno byla žalobkyně ihned poté, co zjistila změnu hybnosti, vyšetřena. Poté, co bylo zjištěno oslabení reflexů a retence moči, bylo správně indikováno vyšetření žalované na magnetické rezonanci a následně byla žalobkyně odeslána k operačnímu zákroku. Dříve nebylo důvod magnetickou rezonanci u žalobkyně provést, neboť pokud nemá pacient neurologický deficit, přijímá se nejprve k analgetické terapii a observaci. Časová posloupnost a výrazná změna neurologického nálezu odpovídá s největší pravděpodobností vzniku herniace v noci z , datum, na , datum, , tedy že po dosednutí na toaletu došlo k výhřezu a postupem času k rozvoji ochrnutí. Následný stav žalobkyně i po rehabilitacích odpovídá pozvolna se zlepšující míšní lézi, způsobené akutně vzniklou herniací disku TH 11/12. Skutečnost, že žalovaná zareagovala na změnu zdravotního stavu žalobkyně rychle, je zjevná na finálním efektu léčby žalobkyně, která má jen minimální oslabení dolních končetin. Kdyby bylo výrazné prodlení v čase, mohl by být finální efekt na končetinách mnohem horší, neboť mícha nemá výraznou schopnost regenerace (zjištěno ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, ze dne , datum, , zn. , Anonymizováno, , a výslechu znalce).

17. Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné. Žalobkyně namítala nedostatky znaleckého posudku s tím, že nesplňuje požadavky dle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění rozhodném (dále jen ZnalZ) a vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti (dále jen VZ). Dle žalobkyně znalec vyloučil některé důkazy, aniž by vysvětlil své postupy a tyto řádně odůvodnil, a odůvodnění znaleckého posudku neumožňuje jeho přezkoumání. Soud v souladu s § 127 odst. 2 o.s.ř. nejprve požádal znalce o vysvětlení. Ten při svém výslechu na jednání dne , datum, objasnil své postupy při vypracování písemného znaleckého posudku. Vysvětlil, jaké důkazy hodnotil s tím, že se zabýval i listinami, které nebyly následně ani pro znalecký posudek použity. Přesvědčivě vysvětlil, z jakého skutkového stavu vycházel a jak k závěrům dospěl. Rovněž vysvětlil, jak hodnotil jednotlivé listiny a výslechy žalobkyně a svědkyň s tím, že tyto nejsou v logickém rozporu. K tomu soud uvádí, že pokud je v propouštěcí zprávě napsáno, že dne 26. 9. večer po dosednutí na toaletu měla žalobkyně krutou imobilizující bolest v bedrech s iradiací do obou dolních končetin se ztrátou svalové síly a citu, objektivně paraparéza s poruchou sfinkterů a močovou retencí, hranice čití odpovídá na Th/L přechod, je zjevné, že takto byl popis průběhu noci psán až se znalostí změn, které žalobkyně nahlásila až ráno. Vyplývá to jak z výslechu žalobkyně, která sama uvedla, že až do rána nevěděla, zda je u ní porucha hybnosti dolních končetin, neboť se pro bolest bála pohnout a po jejím ústupu ihned usnula a spala až do rána, ale zároveň i z toho, že zpráva popisuje, že od té doby, tj. od večera do rána, žalobkyně nemočila, přičemž ani žalobkyně neuváděla, že by si na zadržování moči ztěžovala již večer. Shodně vypověděla i sestra , jméno FO, , která uvedla, že si žalobkyně ztěžovala na bolest, s dopomocí došla na lůžko a po aplikaci analgetik spala až do rána, na poruchu hybnosti si neztěžovala. Soud tak neměl důvod přistoupit k zadání revizního znaleckého posudku, a návrh žalobkyně na jeho vypracování zamítnul. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro toto řízení.

18. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

19. Žalobkyni od večera dne , datum, bolela záda. Ráno jí při oblékání vystřelila bolest z kříže do obou dolních končetin, proto nejprve požádala syna, aby jí odvezl do nemocnice, pro bolesti však nebyla schopna cestu osobním vozem absolvovat a v 7:29 si přivolala rychlou záchrannou službu, která jí předala v 8:01 na neurologické klinice žalované. Žalobkyni brněly plosky nohou, nohy jí přišly slabší, jakoby nebyly její a pro bolest se bála pohnout. Žalobkyně byla téhož dne v dopoledních hodinách vyšetřena neurologem s tím, že u ní byla stanovena diagnóza akutního vertebrogenního algického syndromu bederní a křížové páteře, bez útlaku míšního nervového kořene, bez senzomotorického deficitu a s tonusem a sílou v normě. Po dohodě byla žalobkyně přijata na lůžkové oddělení k infuzní terapii a observaci. Dne , datum, byla žalobkyně ráno opět vyšetřena neurologem, beze změny neurologického nálezu. Žalobkyně uvedla, že se její stav po terapii nijak nelepší. Stejné uvedla i rehabilitační sestře s tím, že nohy pořád jakoby nebyly její. Večer (někdy po 18 hodině) žalobkyně odmítla vykonat potřebu na mísu a požádala sestru, aby jí dopomohla na toaletu. S obtížemi došla na toaletu, kde ji sestra poskytla soukromí s tím, že na ní má pak zazvonit. Při dosednutí na toaletu žalobkyni projela zády a pravou nohou ostrá imobilizující bolest. Jelikož nebyla schopna se z toalety zvednout, přivolala sestru, ta ji zvedla a významně dopomohla zpět k posteli. Skutečnost, že žalobkyně šla zpět na lůžko hůře i to, že nebyla schopna se zvednout z mísy, lze běžně připisovat velké bolesti a bez dalšího neznačí změnu neurologického nálezu. Rozhodující bylo, že žalobkyně v té době byla ještě schopna nohami hýbat. Položila se s pomocí na lůžko a sestra jí podala předepsaná analgetika. Žalobkyně ležela na zádech, pro bolest se bála pohnout. Každý pohyb pro ni představoval ukrutnou bolest, takže nezkoušela, jestli se může hýbat. Po aplikaci Dipidoloru, což je na neurologických odděleních běžně užívané analgetikum, bolest ustoupila natolik, že žalobkyně usnula a spala až do rána, personál v průběhu noci již nevolala. Ráno, když pro ni přijel zřízenec, že ji odveze na rentgen, zjistila žalobkyně, že nemůže hýbat nohou. Poté byl hned přivolán lékař, který po vyšetření žalobkyně přivolal primářku, zažádal o magnetickou rezonanci, nechal provést rentgen na posteli a provedl další nezbytná vyšetření pro případ, že by bylo třeba přistoupit k operaci žalobkyně. Po zajištění výsledků magnetické rezonance byl dohodnut přesun žalobkyně do , Anonymizováno, , kde se téhož dne večer žalobkyně podrobila operaci v důvodu výhřezu ploténky v hrudní páteři, v segmentu Th11/12, který žalobkyni utlačoval míchu. Následky herniace hodnotí z dostupné dokumentace znalec u žalobkyně jako minimální, kdy při delší prodlevě s ohledem na špatnou schopnost regenerace u míchy, by byly následky pravděpodobně mnohem horší.

20. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

21. K námitce žalované a vedlejší účastnice, že se nelze domáhat náhrady za zásah do práva na zdraví z jiných než specificky uvedených titulů dle § 2958 o.z., tj. bolestné, ztížení společenského uplatnění nebo další nemajetkové újmy, soud uvádí, že dle tzv. doktríny ztráty šance lze požadovat náhradu za zásah do práva na zdraví dle § 81 a násl. o.z.. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, konkrétně se jedná o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 2. 2022 sp. zn. 31 Cdo 2376/2021-471, dále ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 41/2017, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3416/20, může být za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti chápáno jednání, které zasahuje do práv chráněných ustanovením § 81 a násl. o.z. a je v rozporu s právy a povinnostmi původce zásahu stanovenými právním řádem. Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti je tak jednání neoprávněně směřující proti osobní i mravní integritě fyzické osoby, které je objektivně způsobilé snížit její důstojnost, vážnost a čest a které ohrožuje její postavení, resp. uplatnění ve společnosti. Pro úspěšné uplatnění práva na ochranu osobnosti není vyžadováno vyvolání konkrétních následků zásahu proti tomuto chráněnému statku, ale postačí, že zásah byl objektivně způsobilý narušit nebo alespoň ohrozit práva chráněná § 81 a násl. o.z.. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2376/2021 mj. uvedl: "V obecné rovině však nelze vyloučit, že porušení povinnosti postupovat lege artis může s ohledem na provázanost poskytovaných zdravotních služeb s nanejvýš osobní sférou každého jedince vést (nehledě na to, zda ve výsledku dojde k újmě na zdraví) k nejistotě, útrapám, psychickému strádání v důsledku neúměrného znejistění apod., nepřiměřeně narušujícím soukromí či integritu tímto postupem zasažené osoby, a to nad rámec útrap spojených se samotným zdravotním problémem, jeho diagnostikou a léčbou, což by (podobně jako například nedostatečné poskytnutí informací zdravotnickým zařízením - srov. více rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017) případně mohlo vést ke vzniku újmy v podobě zásahu do osobnostních práv takto dotčené osoby ve smyslu § 11 obč. zák. Tento závěr podporuje vývoj právní úpravy prohlubující autonomii pacienta a jeho specifická práva, podstatně rozšířená zejména zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, účinným od 1. 4. 2012. Právě z práva pacienta na určitý standard zacházení při provádění lékařských zákroků by bylo možno dovodit existenci specifického nároku označitelného za nárok ze ztráty šance na vyléčení, jestliže došlo k postupu non lege artis, avšak přesné důsledky z hlediska tradičních nároků nejsou dostatečně přesně určitelné. I když nelze spolehlivě doložit vztah příčinné souvislosti k jednotlivým dílčím nárokům vyjmenovaným v § 444 až 449 obč. zák., není vyloučen zásah do osobnostních práv pacienta tím, že mu nebyla poskytnuta odborná péče na náležité úrovni a on tím byl zasažen na nejcennější hodnotě, jíž je lidské zdraví, a musí se vnitřně vypořádat s tím, že byl zbaven možnosti dosáhnout uzdravení či dosažení předpokládaného zdravotního stavu. Jde o ryze osobnostní nárok nemajetkové povahy, odlišný od uvedených dílčích nároků. V tomto směru tedy dovolací soud akceptuje závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3416/20, to ovšem pouze ve vztahu k osobě pacienta, nikoliv k osobám dalším, to znamená vůči tzv. druhotným obětem, jimiž jsou v dané věci všichni žalobci."22. Soud tak uzavřel, že žalovaná má vždy povinnost postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a na náležité odborné úrovni (tzv. v souladu s lege artis). Ačkoliv poskytovatel zdravotní služby nikdy neodpovídá za výsledek, resp. za dosažení příznivého výsledku, odpovídá za vynaložení náležitého úsilí ve snaze zvrátit nepříznivý výsledek. Zákonem je tedy garantována odbornost a přiměřená míra kvality, nikoliv úspěšný výsledek činnosti, tj. uzdravení pacienta, neboť možnosti medicíny jsou omezené. Pokud žalobkyně tvrdí, že bylo zasaženo do jejího práva na zdraví tím, že došlo k diagnostikování herniace s útlakem míchy s mnohahodinovým zpožděním, přičemž, jak potvrdil znalec, je v případě úrazů míchy rozhodující mj. i čas, po kterou je mícha utlačována, a neboť její schopnost regenerace je velmi nízká, pak vědomí, že stav žalobkyně po provedených zákrocích mohl být výrazně lepší, případně doba rekonvalescence mohla být kratší, je újmou spočívající v tom, že se žalobkyně musí vnitřně vypořádat s tím, že byla zbavena možnosti dosáhnout uzdravení. Na žalobkyni tak bylo za dané situace to, aby prokázala, že došlo k pochybení v postupu žalované, a že toto pochybení bylo příčinou nezlepšení jeho zdravotního stavu.

23. Zdravotnické zařízení, jak již bylo uvedeno výše, odpovídá za činnost, nikoliv za dosažení příznivého výsledku, což ostatně uvádí i § 2645 o.z.. V minulosti se objevily snahy pacientů prosadit odpovědnost poskytovatele za škodu způsobenou provozní činností, tj. aniž by bylo vyžadováno zavinění, a zařízení by se mohlo zprostit odpovědnosti pouze prokázáním, že vynaložilo veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat. Avšak (s výjimkou nozokomiálních nákaz, a i zde není judikatura jednotná) je třeba uzavřít, že poskytování zdravotní péče je, bezesporu, společensky velmi žádoucí činností, a podřadit výkon medicíny pod odpovědnost za provozní činnost nelze s ohledem na skutečnost, že se jedná o rizikovou činnost a přílišná přísnost odpovědnosti by vedla k tomu, že by tuto činnost nikdo nevykonával (srov. rozsudek NSČR ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4758/2008). Ačkoliv se poskytovatel v souladu s § 2636 odst. 1 o.z. zavazuje smluvně pečovat o zdraví ošetřovaného, nelze jakýkoliv nepříznivý výsledek považovat za porušení povinnosti ze smlouvy ve smyslu § 2913 odst. 1 o.z., neboť nedostaví-li se bez viny zařízení kýžený výsledek, tj. vykonalo-li zařízení svou činnost řádně, nese riziko případného neúspěchu pacient. Jinými slovy, pacient přichází do nemocnice s obtížemi a náhrada za újmu na přirozených právech mu náleží pouze ve chvíli, kdy ke zlepšení jeho zdravotního stavu nedošlo jen z důvodu, že zdravotnické zařízení při péči o něj pochybilo.

24. Žalobkyně spatřuje pochybení žalované v tom, že měla stanovit diagnózu, pro kterou došlo k operaci páteře žalobkyně, již dne , datum, ve večerních hodinách, nikoliv až dne , datum, ráno. Pokud žalobkyně po dobu přibližně 12 hodin byla léčena pro jinou diagnózu pouze analgetiky, pak nepostupovala žalovaná s náležitou odbornou péčí. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná neměla jak zjistit, že dne , datum, došlo u žalobkyně ke změně neurologického nálezu, když žalobkyně, byť s dopomocí, došla na lůžko, a po podání předepsaných analgetik, které se běžně užívají v obdobných případech, až do rána , datum, personálu žalované nesdělila, že u ní došlo k poruše hybnosti dolních končetin. I ze samotného výslechu žalobkyně soud nabyl přesvědčení, že žalobkyně nebyla pacientem, který by si na něco ztěžoval, ale naopak se snažila co nejméně personál "obtěžovat". Sama uvedla, že se nejprve pokusila dostat do zdravotnického zařízení s pomocí syna. I poté, co byla převezena záchrannou službou, neboť nebyla pro bolest schopna se sama dopravit, zvažovala, že by bolest s analgetiky překonala bez hospitalizace. Ani v průběhu hospitalizace si na nic jiného než na přetrvávající bolest, mravenčení a jakoby ty nohy nebyly její, neztěžovala. V kontextu výše uvedeného je tak uvěřitelné, že žalobkyně neupozornila personál na to, že došlo k nějaké změně, vyjma zhoršení bolesti. Skutečnost, že po dosednutí na toaletu se po akutní bolesti žalobkyně pohybovala obtížněji, nelze považovat bez dalšího za indikaci k bezodkladnému provedení neurologických vyšetření. To by přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by žalobkyně po návštěvě toalety nechodila vůbec, což ostatně ani sama žalobkyně netvrdila, nebo pokud by po podání předepsaných analgetik její obtíže neustoupily, což se také nestalo. Žalobkyně uvedla, že se nemohla hýbat na lůžku pro bolest, a opět z důvodu bolesti se o to ani nepokusila, a ani sama tedy neví, zda došlo ke ztrátě hybnosti již večer, nebo až ráno.

25. Jelikož bylo v řízení postaveno najisto, že žalobkyně neinformovala, což je její povinnost dle § 41 odst. 1 písm. d) ZOS, ve večerních hodinách dne , datum, zaměstnance žalované v tom směru, že došlo k poruše hybnosti, ale stěžovala si "pouze" na zhoršenou bolest, a sama zjistila, že nemůže hýbat nohou až ráno, nelze mít za to, že žalovaná pochybila, když nevyšetřil žalobkyni lékař již dne , datum, . Dne , datum, poté, co žalobkyně oznámila personálu změnu v hybnosti, byl postup žalované zcela správný. Soud tak uzavřel, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že žalovaná nepostupovala na náležité odborné úrovni a v souladu s aktuálními poznatky lékařské vědy, což je jedna ze základních podmínek pro to, aby soud mohl přiznat žalobkyní nárok na náhradu nemajetkové újmy za zásah do jejích osobnostních práv dle § 81 a násl. o.z.. Dalšími otázkami, jako např. následky žalobkyně, se tak soud z důvodu hospodárnosti nezabýval, a žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 91 052,50 Kč. Náklady žalované jsou tvořeny odměnou právního zástupce za 7 úkonů právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč (§ 9a odst. 1 písm. a) a.t.), sestávající z částky 10 300 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí, vyjádření ze dne , datum, , ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ). Oproti požadavku žalované soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů za návrh otázek pro znalecký posudek, neboť za další, méně náročné úkony, než které jsou uvedeny v § 11 a.t., nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Dále žalované náleží 7 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % odměny a náhrad ve výši 15 802,50 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

27. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal vedlejší účastnici na straně žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za 3 úkony (vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, a dne , datum, ) po 300 Kč, kdy sazba odměny za každý úkon je vyčíslena podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).