38 C 17/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr Ing Lumírem Hodinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 66 197 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 44 481,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 44 481,54 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 065,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 065,46 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení, dále co do částky 10 650 Kč a dále co do úroku ve výši 90,82 % ročně z částky 44 481,54 Kč od 29. 3. 2019 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení 301 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenství z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“) ze dne 29. 12. 2017. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo ke dni 2. 1. 2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 140 % p.a. splácet po dobu 24 měsíců po měsíčních splátkách ve výši 5 495 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2018. Žalobkyně si prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovních účtů a prohlášení žalovaného. Rovněž byla úvěruschopnost žalovaného prověřena v databázi [příjmení] a NRKI. Žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný uhradil pouze částku 5 500 Kč dne 23. 2. 2018, částku 5 490 Kč dne 28. 3. 2018, částku 5 490 Kč dne 7. 5. 2018, částku 5 495 Kč dne 14. 5. 2018, částku 5 Kč dne 17. 5. 2018, částku 6 000 Kč ze dne 13. 6. 2018, částku 5 600 Kč ze dne 22. 6. 2018, částku 5 600 Kč dne 26. 7. 2018, částku 5 600 Kč dne 27. 8. 2018, částku 6 000 Kč dne 17. 10. 2018, částku 5 500 Kč dne 26. 10. 2018, a částku 5 000 Kč dne 19. 2. 2019. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.

1. Smlouvy v celkové výši 1 497 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 800 Kč. Jelikož žalovaný neplnil svoji povinnost řádně a včas přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 27. 3. 2019. Dle bodu 6.4 Smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že žalovaný měl povinnost částku uhradit nejpozději ke dni zesplatnění úvěru. Žalovaný svoji povinnost nesplnil. Žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou a to ode dne 29. 3. 2019 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný učinil nesporným, že s žalobkyní Smlouvu uzavřel, dostal se však do finančních problémů a zhoršil se jeho zdravotní stav. S žalobkyní se tak snažil dohodnout na snížení splátek úvěru. Namítl, že žalobkyni již na splátkách uhradil celkem 61 280 Kč. Žalovaný je v důchodu, má zdravotní potíže, které se zhoršují. Dlouhodobě se léčí pro [anonymizováno] v důsledku čehož má špatný zrak. Při podpisu Smlouvy přehlédl výši sjednaného úroku ve výši 140 %, nebyl na to ze strany žalobkyně upozorněn. Již v době sjednání Smlouvy byl v invalidním důchodu, o čemž žalobkyně věděla.

3. Žalobkyně k poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), doplnila, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala na základě dokladů o příjmech, výpisech z databáze NRKI a [příjmení], z hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech žalovaného uvedla, že jeho celkový měsíční příjem činil 12 480 Kč, měsíční náklady žalovaného činily 4 710 Kč. [příjmení] zdroje ke splácení tak v okamžiku uzavření Smlouvy činily 7 270 Kč. Žalovaný neprocházel v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně žádné předchozí smlouvy ve stavu žalobního vymáhání. Doklad totožnosti žalovaného byl platný. Z databází NRKI a [příjmení] nebyl žalovaný evidován s žádnými dlužnými částkami po splatnosti. Žalovaný byl příjemcem invalidního důchodu třetího stupně. Žalobkyně vycházela rovněž ze sdělení, které uvedl samotný žalovaný, a to z informací, že žalovaný bydlí v obecním bydlení s měsíčními náklady ve výši 1 300 Kč. Žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytovaného úvěru, který vlastnoručně podepsal.

4. Soud nařídil jednání na den 3. 3. 2021, ke kterému se žalovaný, který požádal o jeho odročení, nedostavil. S ohledem na skutečnost, že i přes opakovaná poučení soudu o nutnosti žádat o odročení jednání v dostatečném předstihu, byla žádost o odročení učiněna těsně před jednáním a s ohledem na skutečnost, že účast žalovaného nebyla při jednání nutná, neboť jeho neúčast nemohla i s ohledem na nastalou koncentraci řízení mít pro žalovaného nepříznivé důsledky, soud jednání neodročil a ve věci jednal.

5. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně je s účinností od 11. 5. 2018 držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů (viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

7. V rámci předsmluvního jednání si žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prověřením žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI, dle dokladů o příjmech žalovaného, a analýzou schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně ověřila, že žalovaný je v invalidním důchodu s tím, že invalidní důchod je jeho jediným pravidelným příjmem, a to ve výši 12 484 Kč měsíčně. [ulice] náklady žalovaného činí dle tvrzení žalovaného částku 4 710 Kč (životní minimum 3 410 Kč; bydlení 1 300 Kč) plus rezerva ve výši 500 Kč. Volné zdroje žalovaného sestávají ve výši 7 270 Kč, Nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala výši nákladů na bydlení nad rámec tvrzení žalovaného (viz hodnocení klienta, výpis z registru [příjmení], výpis z registru NRKI; karta klienta; sdělení ČSSZ). Totožnost žalovaného byla ověřena dle platného občanského průkazu (viz kopie občanského průkazu žalovaného). Na účtu žalovaného byl v okamžiku uzavření Smlouvy záporný zůstatek 5 000 Kč (viz informace o transakcích na účtu žalovaného).

8. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 29. 12. 2017 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 5 495 Kč splatných nejpozději 21. dne každého kalendářního měsíce. Součástí splátek byl rovněž úrok sjednaný výši 140 %. V případě prodlení se zaplacením kterékoliv splátky o více než 30 dnů byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému dle čl. 6 Smlouvy smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. V případě prodlení se zaplacením kterékoliv splátky po dobu více než 15 dnů po její splatnosti, byla žalobkyně dle čl. 6 Smlouvy oprávněna účtovat žalovanému náhradu nákladů související s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení. V případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o více než 65 dní, byla žalobkyně dle čl. 6 Smlouvy oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru. K tomuto okamžiku se pak veškerá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nesplacené úroky měly dle čl. 6 Smlouvy považovat za tzv. novou jistinu úvěru, kterou byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru byla žalobkyně oprávněna dle čl. 6 Smlouvy účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do zaplacení (viz smlouva o úvěru [číslo]; návrh na uzavření smlouvy o úvěru; oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru). Žalovaný s výší sjednaného úroku vyslovil souhlas v rámci prohlášení klienta ze dne 29. 12. 2017 (viz prohlášení klientů; předsmluvní formulář). Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr bezhotovostně dne 2. 1. 2018 (viz doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se zaplacením tří splátek ocitl v prodlení o délce 30 dnů po splatnosti a se zaplacením čtyř splátek byl více než 15 dnů po splatnosti (viz karta klienta). Žalobkyně žalovaného celkem třikrát vyzvala k zaplacení dlužné částky a současně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru (viz výzva k zaplacení ze dne 25. 3. 2019, ze dne 21. 2. 2019, ze dne 21. 1. 2019). Oznámením ze dne 27. 3. 2019 žalobkyně celý dlužný úvěr zesplatnila (viz oznámení ze dne 27. 3. 2019). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 25. 9. 2019 předžalobní výzvu (viz předžalobní upomínka ze dne 25. 9. 2019 včetně podacího archu ze dne 26. 9. 2019).

9. Úrok vyjádřený ve Smlouvě v efektivní úrokové míře 140 % ročně žalobkyně požaduje přiznat v nominální úrokové míře, která odpovídá úroku ve výši 90,8195 % ročně (viz vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek).

10. Obvyklá výše úrokových sazeb v roce 2017 činila u [právnická osoba], 12,9 % ročně. Obvyklá výše úrokových sazeb v roce 2017 činila u společnosti [právnická osoba] 14,5 %. Obvyklá výše úrokových sazeb v roce 2017 činila u společnosti [právnická osoba] 8,52 %. Obvyklá výše úrokových sazeb v roce 2017 činila u společnosti [právnická osoba] 23,6 %. Obvyklá výše úrokových sazeb v roce 2017 činila u [právnická osoba] s.r.o.. 17,2 – 17,8 %. Obvyklá výše úrokových sazeb v roce 2017 činila u [právnická osoba] s.r.o. 11,22 %. Obvyklá výše úrokových sazeb v roce 2017 činila u společnosti [právnická osoba] 29 % (viz sdělení [obec] spořitelny ze dne 27. 3. 2019; sdělení Raiffeisenbank ze dne 9. 3. 2020; sdělení [jméno] [příjmení] bank ze dne 6. 3. 2020; sdělení [příjmení] [jméno] ze dne 6. 3. 2020; sdělení [právnická osoba] ze dne 10. 3. 2020; sdělení Cofidis ze dne 5. 3. 2020 a sdělení [právnická osoba] ze dne 24. 3. 2020).

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele dle § 420 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z provedených důkazů vyplynulo, že přestože si žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech žalovaného (sdělení ČSSZ) a dále prostřednictvím výpisů z databází [příjmení] a NRKI, žalobkyně se při posuzování výdajů žalovaného plně spolehla pouze na údaje tvrzené žalovaným a nijak je dále nezjišťovala. Žalobkyně zejména nijak blíže nezjišťovala, zda výše tvrzených nákladů na bydlení odpovídá skutečnosti ani nežádala doložení těchto výdajů žalovaným. Žalovaným tvrzené výdaje soud považuje za nereálně nízké. Podezření ohledně možné nepravdivosti tvrzených výdajů mohla žalobkyně pojmout také z toho, že peněžní zůstatek na účtu žalovaného ke dni uzavření Smlouvy byl záporný. Dle závěru soudu si v daném případě měla žalobkyně počínat obezřetněji a pečlivěji posoudit úvěruschopnost žalovaného.

13. Soud k výše uvedenému uvádí, že žalobkyně má povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Není možné, aby svou povinnost plnila skrze automatizovaný systém s předem nastavenými koeficienty, který není schopen řádně přezkoumat doložené listiny a zhodnotit reálný majetkový stav spotřebitele. Žalobkyně však s ohledem na výše uvedené individuálně a řádně majetkový stav žalovaného nezkoumala.

14. Závěr soudu je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního dvora EU a ÚS. Jak uvedl Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ Směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady; tím má být podle Soudního dvora EU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl ÚS ČR ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

15. S ohledem na výše citovaný nález ÚS a s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 je bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele.

16. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrým mravům, a je smlouvu nutné považovat též za absolutně neplatnou ve smyslu § 558 o. z., a to s odkazem na sjednané podmínky úvěru (výše sjednaných úroků několikanásobně převyšovala obvyklou výši úroků v daném období).

17. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, poplatcích a smluvní pokutě. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 60 000 K, plnila dle § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu a vzniklo jí dle § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni uhradil na jistině částku 15 518,46 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí částku 44 481,54 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2020 (prokázáno, že žalobkyně zaslala výzvu žalovanému dne 26. 9. 2020, požadovala však až od 14. 10. 2019 a soud je návrhem vázán) a žalobkyni tak vzniklo též právo na úrok z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z.

18. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, že žalobě v rozsahu bezdůvodného obohacení (zbývající jistině) vyhověl a v rozsahu veškerých ostatních nároků plynoucí ze Smlouvy (zbývající částka ve výši 11 065,46 Kč představující rozdíl v dlužné nové jistině úvěru (55 547 Kč) a původní jistině úvěru (44 481,54 Kč), včetně zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty a smluvního úroku s ohledem na neplatnost Smlouvy žalobu zamítl.

19. Soud nad rámec konstatuje, že jelikož žalovaný plnil žalobkyni z neplatné Smlouvy rovněž co do příslušenství (úroky, poplatky ze smlouvy a smluvní pokuta), má právo po žalobkyni požadovat vrácení tohoto plnění, neboť žalobkyně jej přijala na základě neplatné Smlouvy, tj. bez právního důvodu, a došlo tak z její strany k bezdůvodnému obohacení, které je splatné na základě výzvy.

20. O nákladech řízení účastníků (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do jistiny 44 481,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně (kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku částkou 6 178 Kč), žalovaný pak byl úspěšný co do částky 11 065,46 Kč včetně příslušenství (ke dni vyhlášení rozsudku činí výše kapitalizovaného úroku z prodlení částkou 1 537,03 Kč) a co do částky 10 650 Kč včetně příslušenství (ke dni vyhlášení rozsudku činí výše kapitalizovaného úroku z prodlení částkou 78 139,95 Kč). Ke dni vyhlášení rozsudku tak činila zamítnutá část žaloby 101 392,44 Kč a vyhověno bylo co do části 50 569,54 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 33,36 %, úspěch žalovaného činí 66,68 %, a žalovaný má tak právo na náhradu 33,36 % nákladů řízení. K povinnosti při zvažování míry úspěšnosti v řízení je nutné přihlédnout též k příslušenství pohledávky (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1332/07 ze dne 23.02.2011). Žalovaný v řízení učinil následující úkony: vyjádření k žalobě ze dne 17. 2. 2020; účast na jednání dne 6. 5. 2020 a dne 14. 8. 2020. Náhradu nákladů řízení soud přiznal podle dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou [číslo] za každý ze 3 úkonů po 300 Kč, celkem ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), kdy soud stanovil paušální náhradu nákladů v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Poměrná část nákladů žalovaného tak činí 301 Kč (tj. 33,4 % z 900 Kč). O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.