38 C 228/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 60 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 60 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 600 Kč od 26. 4. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 600 Kč od 18. 12. 2020 do 25. 4. 2021.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 21 009,60 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím za provedený odtah a parkovné. Dne 8. 12. 2013 žalobkyně provedla technický úkon s vozidlem [registrační značka], který spočíval v odtahu vozidla. Technický úkon byl proveden podle ustanovení § 19 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a vydáno bylo dne 27. 3. 2018. V souvislosti s odtahem žalobkyni vznikl nárok na úhradu ceny za odtah a následné parkovné, přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením hlavního města Prahy v platném znění. Pohledávka byla za období od 8. 12. 2013 do 1. 12. 2014 žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město, č.j. 14 C 238/2015-49 ze dne 28. 7. 2015. Žalobkyně tak požaduje úhradu zbylé částky za období od 2. 12. 2014 do data vydání vozu 27. 3. 2018. Žalovaný do dnešního dne za provedený odtah a parkovné neuhradil ničeho. Celková výše dlužné částky činí 60 600 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul. Uvedl, že vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla byl v období od 10. 7. 2008 do 28. 5. 2018, což vyplývá z evidence registru vozidel. Namítal, že žalobkyně ponechala auto stát tři roky na odstavném parkovišti, přičemž jí muselo být zřejmé, že vozidlo odstraněno nebude. Žalovaný předmětné vozidlo v roce 2013 fakticky neužíval, prodal jej, přičemž novému majiteli udělil plnou moc, aby zajistil změnu v registru vozidla. Ten ji však neprovedl. V souvislosti se stejnou skutkovou situací již žalovaný uhradil částku 138 000 Kč v rámci exekučního řízení, a to na základě exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, v němž bylo rozhodnuto o nároku za období od 8. 12. 2013 do 23. 11. 2014. V rámci exekučního řízení měl žalovaný uvedenou novou adresu: [ulice] ul. v [obec], o čemž musela žalobkyně vědět. Přesto mu veškeré výzvy zasílala na adresu [ulice a číslo] [obec], na které žalovaný nebydlel. Při jednání dne 8. 10. 2021 žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť splatnost nastala již před třemi lety. V závěru, žalovaný navrhl snížit nárok na jednu pětinu žalované částky a nepřiznání náhrady nákladů, neboť předžalobní upomínka nebyla žalovanému řádně doručena.

3. Žalobkyně k námitce promlčení namítla, že vozidlo bylo žalovanému vydáno dne 27. 3. 2018 a až od té doby začala běžet promlčecí lhůta. Přestože, byl žalovaný upomínán žalobkyní k úhradě, ničeho nezaplatil. Veškeré výzvy byly ze strany žalobkyně zasílány na adresu evidovanou v registru vozidel, o žádnou změnu v doručování žalovaný nepožádal. Žalobkyně nemá povinnost zjišťovat aktuální adresy žalovaného. Veškerá odpovědnost leží na žalovaném, který je evidován jako vlastník vozidla.

4. Soud zjistil, že žalovaný je občanem Ukrajiny a má povolen pobyt na území České republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům, protože žalovaný má na území ČR povolen pobyt.

5. Při jednání konaném dne 8. 10. 2021 soud vyzval žalovaného dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k doložení tvrzení, že vozidlo skutečně prodal, tedy, že v rozhodném období nebyl vlastníkem vozidla, neboť nepostačuje pouhé tvrzení, ale je nutno takové tvrzení rovněž doložit relevantními skutkovými okolnostmi, z nichž by tato skutečnost měla vyplývat. V případě, že tak žalovaný neučiní, není možné zatížit důkazním břemenem stranu žalující.

6. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněna z pověření hl. m. [obec] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání (viz zřizovací listina žalobkyně).

8. Žalobkyně dne 8. 12. 2013 provedla technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla tov. zn. BMW, [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný a to od 10. 7. 2008 O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol [číslo]. Žalobkyně si v souladu s nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 8. 12. 2013 za provedený technický úkon a parkovné na parkovišti vyúčtovala částku 60 600 Kč (viz protokol o odtahu [číslo]; výpis z registru vozidla; karta vozidla 2P05450). Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně 180. den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla (viz nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti).

9. Žalobkyně žalovanému dne 23. 1. 2014 zaslala oznámení o odstranění vozidla a následně ho výzvou ze dne 4. 2. 2014 vyzvala k převzetí vozidla. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 22. 7. 2014 vyzvala k uhrazení dlužné částky. Veškeré výzvy žalobkyně zasílala na adresu [adresa žalovaného] (viz oznámení o odstranění vozidla; výzva k převzetí vozidla včetně vrácených doručenek).

10. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 7. 2015 č.j. 14 C 238/2015-49 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 82 000 Kč spolu s úrokem z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 34,20 Kč a to na základě nuceného odtahu vozidla zn. BMW, [registrační značka] ze dne 8. 12. 2013 a následné parkovné v období od 8. 12. 2013 do 23. 11. 2014. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 10. 2015 (viz aplikace infosoud sp. zn. 14 C 238/2015).

11. Exekučním příkazem č.j. 067 EX 71 [číslo] bylo proti žalovanému jako povinnému uloženo provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ve výši 138 169,12 Kč. Oznámením o skončením exekuce byla exekuce v uvedené věci skončena ke dni 17. 9. 2019 (viz exekuční příkaz č.j. 0 67 EX 71 [číslo], č.o.: [číslo]; oznámení o skončení exekuce č.j. 067 EX 7197/17-47 ze dne 17. 9. 2019).

12. Vozidlo bylo z parkoviště vydáno dne 27. 3. 2018. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 10. 12. 2020 předžalobní výzvu k plnění na adresu [adresa žalovaného] (viz předžalobní výzva ze dne 10. 12. 2020 s podacím archem ze dne 15. 12. 2020).

13. Z výslechu žalovaného soud nemá soud za prokázaný prodej automobilu, neboť žalovaný toto své tvrzení k výzvě soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. řádně nedoložil. Pouhé tvrzení žalovaného tak nekoresponduje s ostatními provedenými důkazy a jako takové nemůže obstát.

14. Soud zamítl provedení důkazu spočívající ve vyžádání informace od Kooperativy [obec] pojišťovny, kdo byl v roce 2013 pojistníkem předmětného vozidla, neboť je irelevantní, kdo byl pojistníkem vozidla, když pojistníkem může být osoba odlišná od vlastníka vozidla.

15. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

16. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání. Žalobkyně dne 8. 12. 2013 provedla technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byl žalovaný, jak bylo zjištěno z evidence registru vozidel. O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol, přičemž vozidlo bylo následně umístěno na odstavném parkovišti. Žalobkyně žalovanému nejprve zaslala oznámení ze dne 23. 1. 2014 o odstranění vozidla, ve kterém mu sdělila ceny za odtah a služby parkoviště dle nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy, a následně ho výzvou ze dne 4. 2. 2014 vyzvala k převzetí vozidla. Vozidlo bylo žalovanému vydáno dne 27. 3. 2018. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 22. 7. 2014 vyzvala k uhrazení dlužné částky. Veškeré výzvy žalobkyně zasílala na adresu [adresa žalovaného], což byla adresa evidovaná v registru vozidel. Za odtah vozidla a následné parkovné za období od 2. 12. 2014 do 27. 3. 2018 si žalobkyně vyúčtovala částku ve výši 60 600 Kč.

17. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 7. 2015 č. j. 14 C 238/2015-49 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 82 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, a to na základě nuceného odtahu vozidla zn. BMW, [registrační značka] ze dne 8. 12. 2013 a následné parkovné v období od 8. 12. 2013 do 23. 11. 2014. V rámci exekučního řízení bylo usnesením č. j. 0 67 EX 71 [číslo] proti žalovanému jako povinnému uloženo provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ve výši 138 169,12 Kč. V rámci exekučního řízení byly listiny exekutora zasílány na adresu žalovaného: [ulice a číslo], [PSČ] [obec], tedy na adresu odlišnou od adresy uvedené v registru vozidel (tj. [adresa žalovaného]). Exekuce byla skončena ke dni 17. 9. 2019.

18. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění na adresu [adresa žalovaného].

19. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

20. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou sporů ohledně nemovitého majetku. Vzhledem k tomu, že účastníci žádnou smlouvu neuzavřeli, dopadá na věc nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), a to konkrétně čl. 4 nařízení, neboť svou povahou jde o nárok na náhradu škody, která vznikla v České republice. Rozhodným právem je tak právo české.

21. Soud posoudil nárok žalobkyně dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 (§ 2).

22. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nárok je důvodný a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení poplatku za provedení technického úkonu provedeného s vozidlem spočívajícím v odtažení vozidla na střežené parkoviště a následně jeho střežení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla odtah předmětného vozidla a vozidlo následně umístila na parkovišti, o čemž sepsala protokol a žalovaného následně několikrát upomínala k úhradě vyúčtované částky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný v období od roku 2013 nebyl vlastníkem vozidla, jak žalovaný uvedl při výslechu a následně k poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. nedoložil důkazy k prokázání skutečnosti, že automobil prodal a v okamžiku jeho odtahu již nebyl jeho vlastníkem. V tomto rozsahu žalovaný neunesl důkazní břemeno. K tvrzení žalovaného týkající se účelového podání žaloby, soud konstatuje, že se v daném případě nejedná o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně jednak postupovala v intencích § 45 zákona o silničním provozu, který zakládá objektivní odpovědnost provozovatele vozidla a zároveň samotné podání žaloby není dle soudu považováno za„ zjevné“ zneužití práva, které nepožívá právní ochrany ve smyslu § 8 o.z., neboť výraz„ zjevné“ je vykládáno v komentářové literatuře jako jednání, které je na první pohled patrné a evidentní, což nedoléhá na daný případ (srov. komentář [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení] § 8 (Zákaz zneužití práva) In: ŠVESTKA, [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ [číslo]) (Systém ASPI). Wolters Kluwer). Soud rovněž nevyhověl návrhu žalovaného, aby byl nárok z důvodu zvláštního zřetele hodných přiměřen snížen dle § 2953 o. z., neboť i přes tvrzení žalovaného o tíživé osobní situace a skutečnosti, že je cizinec, v řízení žalovaný netvrdil ani nedoložil, že by jeho majetkové či osobní poměry neumožňovaly žalovanou částku zaplatit. Soud nad rámec konstatuje, že k takovému chování ze strany žalovaného nedošlo ani v průběhu jednání před Okresním soudem Plzeň-město ve věci sp. zn. 14 C 238/2015, když žalovaný nápravu nesjednal a vozidlo nevyzvednul.

23. Ohledně námitky promlčení soud konstatuje, že nárok promlčen není. V daném případě promlčecí lhůta počala běžet okamžikem vydání vozidla, ke kterému došlo dne 27. 3. 2018 a až po tomto okamžiku začala běžet tříletá promlčecí lhůta ve smyslu § 629 odst. 1 o. z., ke splatnosti tak nedošlo již před třemi lety jak tvrdí žalovaný.

24. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se proto v souladu s § 1968 o. z., dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl žalobkyni dle § 1968 a 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za okamžik vzniku prodlení soud považuje den 26. 4. 2021, neboť z důvodu řádného nedoručení předžalobní upomínky (viz níže) vycházel ze dne doručení elektronického platebního rozkazu, který byl žalovanému doručen dne 22. 4. 2021 do vlastních rukou. Od tohoto okamžiku měl žalovaný bez zbytečného odkladu plnit, čemuž odpovídá lhůta tří dnů ve smyslu § 1958 o. z. Od 26. 4. 2021 je tak žalovaný v prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do bodu I. výroku rozsudku spolu s příslušenstvím pohledávky.

25. Soud zamítl žalobu co do příslušenství pohledávky za období od 18. 12. 2020 do 25. 4. 2021 z následujících důvodů. Žalobkyně při komunikaci se žalovaným vycházela z informací evidovaných v registru vozidel. Veškeré výzvy proto zasílala na adresu evidovanou v registru, a to na adresu [adresa žalovaného]. Soud souhlasí s tvrzením žalobkyně, že není povinna aktivně vyhledávat aktuální adresu k doručování a může v tomto rozsahu vycházet z adresy uvedené v registru vozidel. Žalobkyni však z exekučního řízení musela být známa aktuální adresa žalovaného a to adresa [ulice] ulice v [obec], na které žalovaný poštu přebíral. Přesto však žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 10. 12. 2020 na adresu [adresa žalovaného]. Žalobkyně v předžalobní výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, a to do dne 17. 12. 2020. S ohledem na výše uvedené však tato výzva nebyla žalovanému doručena na žalobkyni známou adresu.

26. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 009,60 Kč Náklady žalobkyně tvoří: zaplacený soudní poplatek 2 424 Kč a odměna advokáta za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 60 600 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání dne 8. 10. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 360 Kč ve výši 3 225,60 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za předžalobní upomínku, která i přesto, že byla zaslána na chybnou adresu, žalovaný ani po podaném návrhu ničeho nezaplatil a není tak důvod žalobkyni tento úkon nepřiznat (srov. sp.zn. 29 Cdo 4388/2013, 29 Cdo 506/2015, sp.zn. 29 Cdo 2620/2014, sp.zn. 29 Cdo 947/2014, sp.zn. 29 Cdo 1154/2014, sp.zn. 21 Cdo 582/2015, a nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 4047/14 ze dne 18. 5. 2015).

27. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta jako zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.