38 C 249/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa, o zaplacení 4 255 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná povinna zaplati žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 4 255 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 255 Kč od 11. 10. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč.

III. Opatrovníku žalované příjmení jméno příjmení se za zastupování žalované přiznává odměna ve výši 3 993 Kč, která mu bude po právní moci rozsudku zaplacena Českou republikou – Obvodním soudem pro Prahu 4.

IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 16. 7. 2020 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 28. 11. 2018 v době okolo 03:30 hod. na adrese adresa, napadla svoji matku jméno příjmení, datum narození, a to několika údery otevřenou dlaní do obličeje a poškrábala ji na zádech, což si vyžádalo lékařské ošetření. Jednání žalované bylo předmětem přestupkového řízení u Úřadu městské části obec a číslo, sp.zn. S- spisová značka, RP číslo, číslo 2018. Přestupkové řízení bylo odloženo, neboť poškozená nedala souhlas s trestním stíháním žalované. V důsledku uvedeného protiprávního jednání žalované, které bylo v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnky příjmení jméno příjmení, uhradila žalobkyně náklady léčení ve výši 4 255 Kč. Rozsah zranění a s tím související léčba byla vyúčtována ve Vyúčtování zdravotní péče včetně Rozpisu plateb k náhradě za léčení dne 17. 5. 2019. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

2. Jelikož soudu nebyl znám pobyt žalované, ustanovil žalované opatrovníka příjmení jméno příjmení (usnesením č.j. 38 C 249/2020-59 ze dne 24. 5. 2021). Opatrovník navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Předně namítal, že tvrzení obsažená v žalobě neprokazují jednání, které je žalované kladeno za vinu, ani nijak neprokazují příčinnou souvislost mezi škodou, která měla vzniknout žalobkyni a údajným jednáním žalované. Jelikož matka žalované nedala souhlas s vedením řízením o přestupku vůči žalované, vede tato skutečnost tomu, že žalovaná se nedopustila protiprávního jednání.

3. Žalobkyně k námitkám opatrovníka uvedla, že samotné odložení stíhání žalované za spáchaný přestupek nijak nevylučuje skutečnost spáchaného protiprávního skutku. Soud je dle § 135 o.s.ř. vázán pouze pravomocným rozhodnutím o tom, že byl spáchán přestupek, nebylo-li takové rozhodnutí vydáno, není jím soud vázán, a je oprávněn na základě provedených důkazů učinit vlastní závěr o odpovědnosti. Samotné odložení stíhání přestupku pro nedání souhlasu není závazným rozhodnutím dle § 135 o.s.ř. Jelikož žalovaná nebyla shledána odpovědnou za spáchaný přestupek proti občanskému soužití, jsou splněny podmínky pro její soukromoprávní odpovědnost.

4. Soud zjistil, že žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. příjmení, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům.

5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (výzva k zaplacení náhrady nákladů ze dne 19. 9. 2019 včetně doručenky podepsané žalovanou, usnesením MČ obec a číslo ze dne 18. 2. 2019, vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení, rozpis plateb k náhradě za léčení, oznámení o zranění osoby Policií ČR ze dne 29. 11. 2018, přestupkový spis sp.zn. RP číslo, číslo 2018) učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Dne 28. 11. 2018 v době okolo 03:30 hod. na adrese adresa, jméno příjmení, kdy ji několikrát uhodila otevřenou dlaní do obličeje a poškrábala ji na zádech, přičemž matka žalované byla následně převezena rychlou záchrannou službou na lékařské ošetření ve Fakultní Thomayerově nemocnici na obec a číslo. V důsledku protiprávního jednání žalované, v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví, uhradila žalobkyně náklady léčené poškozené jméno příjmení v celkové částce 4 255 Kč spočívající v nákladech ambulantní péče ve výši 3 362,48 Kč, náklady na dopravu ve výši 892, 27 a zbylých nákladech ve výši - 0,25 Kč. Popsané jednání žalované bylo předmětem přestupkového řízení před Úřadem městské části obec a číslo, který věc odložil usnesením ze dne 18. 2. 2019, č.j. spisová značka OVV/Bar, s odůvodněním, že osoba přímo postižená spácháním přestupku, který lze projednat pouze s jejím souhlasem k zahájení řízení, takový souhlas nedala. Žalobkyně zaslala dne 25. 9. 2019 předžalobní výzvu.

7. Soud pro nadbytečnost zamítl provedení důkazů policejním záznamem číslo jednací ze dne 29. 11. 2018, vyúčtováním zdravotní péče k náhradě za léčení, oznámením pojištěnce a rodinných příslušníku ze dne 7. 9. 2020, doručenkou, kterou žalovaná převzala, výzvou k zaplacení náhrady nákladů včetně dokladu o doručení, výpisem z registru subjektů zdravotního pojištění a přehledem zdravotní péče za období od listopadu 2018 do května 2021, které mají dokládat skutečnost, že žalovaná se zdržuje na území České republiky. Soud předmětné důkazy zamítl pro nadbytečnost, neboť i přes četné pokusy o zjištění bydliště žalované se toto zjistit nepodařilo a proto byl žalované ustanoven opatrovník, neboť se jedná o osobu, jejíž pobyt není znám. Rovněž dle soudu není dokazování již třeba doplňovat, neboť zjištěný skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Jelikož předmětem řízení je náhrada škody, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), přičemž dle čl. 4 je rozhodným právem právo české.

9. Právo žalobkyně na plnění soud posoudil jako pohledávku z titulu regresního nároku podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Podle tohoto ustanovení má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

10. Předpokladem pro důvodnost žalovaného nároku v tomto případě bylo, aby žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalované náklady na hrazené lékařské služby. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná se dopustila přestupku, a to konkrétně přestupku proti občanskému soužití, je tedy evidentní, že se žalovaná dopustila zaviněného protiprávního jednání, kdy napadla svoji matku. Samotná skutečnost, že přestupkové řízení bylo odloženo nijak neprokazuje, že by žalovaná svoji matku nenapadla, řízení nebylo zahájeno pouze z důvodu, že matka žalované neudělila se stíháním své dcery souhlas. S ohledem na zásah do absolutního práva na život a tělesnou integritu ve smyslu § 2910 o.z., tak vznikla žalované povinnost nahradit tím způsobenou škodu. Dále bylo z provedeného dokazování postaveno najisto, že žalobkyně uhradila nutné náklady zdravotní péče poskytnuté poškozené. S ohledem na shora citované ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění je tedy dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto řízení, když jí svědčí vůči žalované tzv. regresní nárok na peněžité plnění spočívající v náhradě těchto vynaložených nákladů na léčbu poškozené.

11. Na základě shora uvedeného tedy soud učinil závěr, že žalobkyni podle shora uvedeného ustanovení zákona právo na žalované plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dne 19. 9. 2019, úrok z prodlení pak požadovala až od 10. 10. 2019, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty, kterou žalované poskytla k dobrovolnému plnění. Žalobkyně poskytla podle soudu žalované dostatečnou lhůtu k dobrovolnému plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) a nejpozději dne 11. 10. 2019 byla tedy žalovaná v prodlení. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání dne 28. 7. 2021).

13. Vzhledem k tomu, že soudem ustanoveným opatrovníkem byly v řízení vykonány 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t., náleží mu dle § 7 a § 12a odst. 1 a 2 a. t. odměna za zastupování žalované stanovená z tarifní hodnoty 4 255 Kč ve výši 1 000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 1. 6. 2021 a účast na jednání dne 28. 7. 2021) ponížená o 20 % (3 x 800 Kč), tj. celkem odměna činí 2 400 Kč. Opatrovníkovi dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). S ohledem na skutečnost, že opatrovník žalované je plátcem DPH, přiznal mu soud dále DPH ve výši 21 % z částky 3 300 Kč, tedy 693 Kč. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovníkovi žalované přiznal částku 3 993 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalované, náhrady hotových výdajů a DPH. Tato částka bude opatrovníkovi vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4.

14. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalované. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz příjmení, jméno. In: příjmení, jméno a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. obec: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).

15. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soud rozhodl podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve výši 400 Kč stanovené dle Položky 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.