38 C 25/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy, tj. finanční částky ve výši 30 000 Kč, přijaté do úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 Sd 173/2015, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 9 738 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy, tj. finanční částky 30 000 Kč přijaté do úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 Sd 173/2015. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a postupitelem pohledávky [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ Postupitel“), došlo v roce 2009 v poslanecké sněmovně k předání finanční půjčky ve výši 2 000 000 Kč. Tato pohledávky byla žalobkyní zcela uhrazena. Postupitel však tuto skutečnost popřel a přistoupil k vymáhání pohledávky prostřednictvím soudu a následně exekutora. Dne 23. 4. 2012 byla na základě exekučního příkazu zahájena exekuce vedená pod č. j. 103 EX 64822/11-18 soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení]. V průběhu exekuce bylo k rukám Postupitele uhrazeno celkem 450 280 Kč. Dne 9. 1. 2014 byla mezi žalobkyní a Postupitelem uzavřena dohoda ve smyslu § 585 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – (dále jen„ Dohoda“). Na základě Dohody došlo ze strany Postupitele ke zpětvzetí podaného návrhu na provedení exekuce. Dne 21. 3. 2016 vydal Obvodní soud pro Prahu 6 pověření k provedení exekuce č. j. 38 EXE 398/2016-36, kterým pověřil Mgr. Hynka Sekeru, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1, k provedení exekuce podle exekučního titulu vykonatelného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 55 Cm 288/2010-13 ve spojení s vykonatelným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2011, č. j. 12 Cmo 234/2011-174, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2 000 000 Kč. Na základě Dohody žalobkyně část závazku uhradila prostřednictvím exekutora Postupiteli ve výši 450 280 Kč a další úhrada byla činěna na účet Postupitele ve splátkách, celkem 330 000 Kč. Dne 16. 2. 2015 bylo žalobkyni oznámeno žalovaným, že odkoupil pohledávku ve výši 2 000 000 Kč od Postupitele a že další úhrady mají probíhat na účet žalovaného. Žalobkyně dále na účet žalovaného uhradila částku 60 000 Kč. Jelikož si žalobkyně nebyla jistá, zda skutečně došlo k postoupení pohledávky, jejíž výše měla činit pouze 1 159 720 Kč, učinila dotaz na Postupitele. Žalobkyně z oznámení o postoupení z března 2015 pojala podezření o pravosti tohoto dokladu, a proto požádala soud o zřízení úschovy do doby, než bude rozhodnuto o oprávněnosti pohledávky. Do úschovy pak bylo uhrazeno 30 000 Kč. V roce 2012 zemřela matka žalobkyně, která byla přítelkyní žalovaného. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 2014, č. j. 34 D 2146/2012-159, byla jako jediný dědic stanovena žalobkyně. Žalobkyně mimo jiné nabyla 1/3 nemovitosti – budovy [adresa] v části obce Praha 4 – [část obce], ulice [ulice a číslo], vč. vedlejších staveb a pozemku, [list vlastnictví] pro obec Praha, k. ú. [část obce] (dále jen„ Nemovitost“). Jedná se o činžovní dům s 23 bytovými prostory, vinárnou a restaurací [příjmení] [příjmení], které jsou dlouhodobě pronajímány žalovaným. Měsíční zisk byl znaleckým posudkem stanoven na částku 405 000 Kč. Třetina výnosů ve výši 5 940 000 Kč nebyla žalovaným nikdy žalobkyni vyplacena. Pohledávka ve výši 1 159 720 Kč tak byla v plné výši započtena na uvedenou pohledávku žalobkyně. Tuto skutečnost pak žalobkyně sdělila rovněž exekutorovi Mgr. [jméno] [příjmení], který exekuci usnesením ze dne 19. 4. 2016, č. j. 145 EX 7/16-65, zrušil. Dne 13. 5. 2016 pak bylo vydáno Obvodním soudem pro Prahu 6 usnesení č. j. 38 EXE 398/2016-132, kterým byla exekuce zastavena a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit veškeré náklady řízení.

2. Žalovaný navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Uvedl, že za nesporné považuje uzavření Dohody, dále jsou však tvrzení nepravdivá a tendenční. Uzavření Dohody předcházelo vydání směnečného platebního rozkazu Městským soudem v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 55 Cm 288/2010-13, kterým bylo žalobkyni uloženo zaplatit Postupiteli ze směnky 2 000 000 Kč spolu s příslušenstvím. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2011, č. j. 12 Cmo 234/2011-174, byl změně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, č. j. 55 Cm 288/2010-135, tak, že se směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 55 Cm 288/2010-13, ponechává v platnosti. Na základě uvedených rozhodnutí Postupitel zahájil a vedl proti žalobkyni exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Přerov, prostřednictvím které byla vymožena na pohledávku částka 450 280 Kč. Teprve následně došlo k uzavření Dohody, jejímž uzavřením došlo k zániku původních práv a povinností účastníků a jejich nahrazení novými právy a povinnostmi uvedenými v čl. III. Dohody, včetně nově vzniklé povinnosti žalobkyně zaplatit Postupiteli částku 2 000 000 Kč. Tvrzení žalobkyně o úhradě částky 450 280 Kč na její dluh z Dohody je tak zcela nepravdivé. Za nespornou naopak žalovaný označil skutečnost, že po uzavření Dohody došlo k úhradě částky 330 000 Kč Postupiteli. Na základě smlouvy o postoupení uzavřené dne 14. 11. 2016 mezi Postupitelem a žalovaným došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalovaného. Žalovaný prohlásil za nesporné, že žalobkyně následně zaplatila žalovanému částku 60 000 Kč. Žalobkyně následně složila částku 30 000 Kč do soudní úschovy vedené pod sp. zn. 34 Sd 173/2015, neboť měla oprávněnou pochybnost o tom, kdo je v danou chvíli jejím věřitelem. Žalobkyní odkazované exekuční řízení vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] není pro danou věc relevantní, neboť bylo zahájeno k vymožení plnění dle exekučních titulů směnečného platebního rozsahu vydaného Městským soudem v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 55 Cm 288/2010-13, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2011, č. j. 12 Cmo 234/2011-174, ačkoliv původní závazek z uvedených exekučních titulů zanikl uzavřením Dohody. K tvrzenému zápočtu ze strany žalobkyně, pak žalovaný uvádí, že žalobkyni neprovedla nikdy vůči žalovanému z titulu Dohody žádný platný zápočet. Jelikož žalobkyně na svůj dluh ve výši 1 610 000 Kč ničeho nezaplatila, podal žalovaný k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 žaloby na zaplacení této částky s příslušenstvím. Rozsudkem Obvodního soudu pro prahu 6 ze dne 10. 1. 2022, č. j. 10 C 383/2016-253, bylo výrokem I. uloženo žalobkyni zaplatit žalovanému částku 1 400 000 kč s příslušenstvím, výrokem II. byla žaloba zamítnuta co do částky 210 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaná plnila na dluh složením této částky do úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 4, a výrokem III. bylo žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 91 Co 198/2022-313. Žalovaný dále uvedl, že žaloba by měla být zamítnuta rovněž proto, že žalovaná žalovala pouze žalovaného, ale žaloba měla směřovat rovněž proti Postupiteli.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

4. Dne 9. 1. 2014 žalobkyně s Postupitelem uzavřeli Dohodu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala zaplatit Postupiteli ve lhůtě 24 měsíců od jejího podpisu částku 2 000 000 Kč v měsíčních splátkách po 30 000 Kč. V Dohodě bylo rovněž uvedeno, že mezi smluvními stranami bylo v minulosti vedeno směnečné řízení, jehož předmětem byla žaloba o 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Ve věci bylo rozhodnuto Městským soudem rozsudkem ze dne 27. 4. 2011, č. j. 55 Cm 288/2010-135. Následně bylo ve věci rozhodnuto Vrchním soudem v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2011, č. j. 12 Cmo 234/2011-174. Na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze Postupitel podal návrh na zahájení exekuce, v jejímž rámci byla vymožena částka 450 280 Kč. V rámci Dohody se pak Postupitel zavázal, že učiní kroky vedoucí k zastavení exekuce, což téhož dne učinil (viz dohoda o narovnání dle § 585 a násl. občanského zákoníku ze dne 9. 1. 2014; zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce ze dne 9. 1. 2014).

5. Žalovaný podáním ze dne 16. 2. 2015 informoval žalobkyni, že došlo k postoupení pohledávky ve výši 2 000 000 Kč a že veškerá další plnění mají být činěna v jeho prospěch (viz výzva [celé jméno žalovaného] ze dne 16. 2. 2015). Tuto skutečnost dne 4. 3. 2015 potvrdil rovněž Postupitel (viz sdělení [jméno] [příjmení] ze dne 4. 3. 2015).

6. Žalovaná žalovanému na svůj dluh zaplatila 60 000 Kč. Již dříve pak na dluh z Dohody zaplatila Postupiteli částku 330 000 Kč (viz nesporná tvrzení účastníků; doklady o úhradě).

7. Obvodní soud pro Prahu 4 přijal do úschovy dle § 291 z. ř. s. a § 1953 odst. 1 o. z. částku 30 000 Kč složeno jako plnění k úhradě měsíční splátky podle Dohody, a to splátky za měsíc prosinec 2015, kterou na základě návrhu ze dne 7. 12. 2015 složila žalobkyně pro 1) [jméno] [příjmení] (Postupitele), 2) [celé jméno žalovaného] (žalovaného) – (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 2. 2016, č. j. 34 Sd 173/2015-21). Dne 2. 5. 2016 žalobkyně navrhla zrušení úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 Sd 173/2015 a zaslání, a to z důvodu úhrady pohledávky formou zápočtu (viz návrh na zrušení úschovy ze dne 2. 6. 2016). Tento návrh byl usnesením Obvodního soudu pro prahu ze dne 1. 8. 2016, č. j. 34 Sd 173/2015-49, zamítnut, neboť příjemce [jméno] [příjmení] (Postupitel) a příjemce [celé jméno žalovaného] (žalovaný) s vydáním úschovy vyslovili nesouhlas (viz usnesení obvodního soudu pro [část Prahy] dne 1. 8. 2016, č. j. 34 Sd 173/2015-49). Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala dne 9. 8. 2016 odvolání, na jehož základě bylo usnesení usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2016, č. j. 24 Co 254/2016-64, potvrzeno (viz odvolání ze dne 9. 8. 2016; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2016, č. j. 24 Co 254/2016-64).

8. Usnesením ze dne 19. 4. 2016, č. j. 145 EX 7/16-65, vydaným soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], EÚ [obec a číslo], byl zrušen exekuční příkaz ze dne 29. 3. 2016, č. j. 145 EX 7/16-30 (viz usnesení ze dne 19. 4. 2016, č. j. 145 EX 7/16-65).

9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2016 došlo k postoupení pohledávky z Dohody ve výši 1 670 000 Kč z Postupitele na žalovaného. Ve smlouvě bylo rovněž prohlášeno, že k okamžiku postoupení bylo na pohledávku žalobkyní zaplaceno 330 000 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2016).

10. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 1. 2022, č. j. 10 C 383/2016-253, bylo rozhodnuto o žalobě žalovaného, jíž se domáhal po žalobkyni zaplacení částky 1 610 000 Kč s příslušenstvím z titulu Dohody. Výrokem I. bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému částku 1 400 000 kč s příslušenstvím, výrokem II. byla žaloba zamítnuta co do částky 210 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaná plnila na dluh složením této částky do úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 4, a výrokem III. bylo žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 91 Co 198/2022-313 (viz spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 383/2016 – zejména rozsudek Obvodního soudu pro prahu 6 ze dne 10. 1. 2022, č. j. 10 C 383/2016-253, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 91 Co 198/2022-313).

11. Usnesením ze dne 4. 3. 2014 Obvodní soud pro Prahu 4 potvrdil žalobkyni nabytí dědictví po její matce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. 9. 8. 2012, zejména pak 1/3 Nemovitosti (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 2014, č. j. 34 D 2146/2012-159).

12. Soud provedl k důkazu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2011, č. j. 12 Cmo 234/2011-174, avšak neučinil z něj žádná věcně významná skutková zjištění.

13. Soud zamítl provést k důkazu znalecký posudek č. 5714-124/ 2015 ze dne 28. 7. 2015 vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], a to pro nadbytečnost.

14. Po právní stránce posoudil věc soud následovně:

15. V daném případě soud žalobu posoudil jako žalobu na nahrazení souhlasu s vydáním úschovy dle § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

16. Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 299 odst. 1 z. ř. s.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy – řečeno jinak – komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě„ nahrazení projevu vůle“; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný„ je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy“, žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu.

17. Pro posouzení, komu z označených příjemců má být složená částka vydána, je podstatné, komu svědčí právo k předmětu úschovy. Takové právo ale musí vycházet ze vztahu mezi složitelem a příjemcem, neboť právě pro příjemce je určena částka složená v úschově. Důvodem jejího složení byla totiž nejistota složitele (dlužníka) - jeho odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem a komu z příjemců má tedy být plněno. Právo příjemce nebo jiného přihlašovatele k předmětu úschovy se tak musí upínat toliko ke vztahu mezi složitelem (dlužníkem) a příjemcem nebo jiným přihlašovatelem (dlužníkovým věřitelem); nemůže se odvíjet od jiného právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2304/2019).

18. Při zodpovězení otázky, zda žalovanému svědčí pohledávka z Dohody, soud vycházel ve smyslu § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 1. 2022, č. j. 10 C 383/2016-253, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 91 Co 198/2022-313. Z uvedených rozhodnutí má soud za prokázané, že žalovanému svědčí právo na zaplacení pohledávky z Dohody ve výši 1 600 000 Kč. Ve výši 210 000 Kč byla pak žaloba zamítnuta, neboť v tomto rozsahu bylo na pohledávku žalovaného plněno do úschovy soudu. V uvedeném řízení se soud zabýval rovněž otázkou žalobkyní namítaného zápočtu z titulu podílu na výnosu z pronájmu Nemovitosti za období, po které byli s žalovaným jejími vlastníky, nicméně pouze jako předběžnou otázkou, a soud proto není vyřešením této předběžné otázky vázán.

19. Soud se proto dále zabýval námitkou započtení tvrzené pohledávky žalobkyně z titulu podílu na výnosu z pronájmu Nemovitosti za období, po které byli s žalovaným jejími vlastníky, na pohledávku žalovaného. Žalobkyně se tím, že se bez omluvy nezúčastnila jednání soudu, připravila o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy o nutnosti doložit, kdy nastala splatnost jí tvrzené započtené pohledávky a že tato byla započtena řádným způsobem ve smyslu § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně tak v tomto směru neunesla své důkazní břemeno a soud nemá za prokázané, že k žalobkyní tvrzenému zápočtu na pohledávku žalovaného skutečně došlo.

20. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že částka 30 000 Kč složená v úschově Obvodního soudu pro Prahu 4 představuje plnění žalobkyně na pohledávku žalovaného, jejíž existenci má soud za prokázanou, a jejíž zánik započtením žalobkyně neprokázala. Soud proto rozhodl tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

21. Nad rámec pak soud konstatuje, že s vydáním úschovy nesouhlasil pouze žalovaný, ale rovněž Postupitel, který měl být v daném řízení rovněž žalován.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v bodě II. tohoto rozsudku přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 738 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady nezastoupeného účastníka za 1 úkon dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 300 Kč (podání žalovaného ze dne 7. 4. 2017) a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 28. 2. 2023, účast na jednání konaném dne 8. 3. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Právní zástupkyně žalovaného je plátcem DPH, a proto soud dále přiznal DPH ve výši 21 % z částky 7 800 Kč, tj. 1 638 Kč O povinnosti žalobce zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalovaného bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.