38 C 346/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela o návrhu na rozvod manželství <b>I. Manželství [celé jméno manželky] narozené [datum], a [celé jméno manžela], narozeného [datum], uzavřené dne 6. 7. 2013 v kostele U svatého [jméno] v [obec], se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne 6. 7. 2013 v [obec]. Manželé spolu sice bydlí ve společném bytě, manželským životem však nežijí více než rok. Z manželství se narodily dvě nezletilé dcery, [jméno] [celé jméno manželky] dne [datum] a dcera [jméno] dne [datum]. Manželé se dohodli na společném vypořádání majetku a na úpravě poměrů k nezletilým dětem. Poslední společné bydliště manželů se nacházelo na adrese [adresa].

2. Manžel se při jednání k návrhu manželky výslovně připojil.

3. Manželka je občankou Bolívie s bydlištěm na území České republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Mezi Českou republikou a Bolívijskou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání ve věcech manželských. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 50 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z. m. p. s.“), se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 z. m. p. s., osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Soud tak dospěl k závěru, že má pravomoc rozvod projednat a rozhodným právem je právo české, neboť oba manželé mají dle svých tvrzení bydliště v ČR, a to na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku.

4. Soud provedl dokazování kopií oddacího listu, opatrovnickým spisem zdejšího soudu sp.zn. 14 Nc 1140/2020, konkrétně rozsudkem ze dne 1. 9. 2020 č.j. 14 Nc 1140/2020-161, kterým byla schválena dohoda rodičů o úpravě péče o nezletilé dcery pro dobu po rozvodu manželství, a dohodou manželů o vypořádání vzájemných majetkových vztahů práv a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 18. 8. 2020, a zjistil následující skutkový stav: manželství účastníků bylo uzavřeno dne 6. 7. 2013 v kostele U svatého [jméno] v [obec]. Z manželství se narodily dvě nezletilé dcery. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 9. 2020 č.j. 14 Nc 1140/2020-161 byla schválena dohoda manželů o úpravě poměrů nezletilých pro dobu po rozvodu manželství. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 10. 2020. Vzájemné majetkové vztahy mezi účastníky a práva a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu byly vypořádány. Z výslechu manželů soud zjistil, že manželství trvalo od roku 2013, šest měsíců manželé společně nežijí, každý z manželů si žije po svém, oba manželé na rozvodu trvají.

5. Podle § 757 odst. 1 zákona č. 89/2014 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, a pokud manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, a dále pokud se manželé dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu.

6. V posuzovaném případě byly splněny všechny podmínky § 757 o. z., a soud proto návrhu na rozvod manželství vyhověl.

7. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jelikož neshledal důvody pro jiné rozhodnutí.