38 C 410/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 117 171 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje, co do částky 8 057 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 057 Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 39,83 % ročně z částky 83 880,41 Kč od [datum] do [datum].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 83 880,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 83 880,41 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žaloba se zamítá, co do částky 9 291,59 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 291,59 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do pohledávky 15 942,22 Kč a do úroku ve výši 35 % ročně z částky 83 880,41 Kč od [datum] do [datum] a do úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 83 880,41 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 234 489 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 12 297 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“) ze dne [datum]. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 74,83 % p.a. splácet po dobu 24 měsíců po měsíčních splátkách ve výši 8 414 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2021. Žalobkyně si prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovních účtů a prohlášení žalovaného. Rovněž byla úvěruschopnost žalovaného prověřena v databázi [příjmení] a NRKI. Žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný uhradil částku 8 414 Kč dne [datum], částku 8 414 Kč dne [datum], částku 8 414 Kč dne [datum], částku 8 414 Kč dne [datum], částku 8 414 Kč dne [datum], částku 8 414 Kč ze dne [datum], a částku 8 414 Kč ze dne [datum]. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.

1. Smlouvy v celkové výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 400 Kč. Jelikož žalovaný neplnil svoji povinnost řádně a včas přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni [datum]. Dle bodu 6.4 Smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že žalovaný měl povinnost částku uhradit nejpozději ke dni zesplatnění úvěru. Žalovaný svoji povinnost nesplnil. Žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou a to ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.

3. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] ve věci žalobu zpět co do co do částky 8 057 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 057 Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 39,83 % ročně z částky 83 880,41 Kč od [datum] do [datum]. Soud řízení dle § 96 odst. 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu zpětvzetí v bodě I. výroku zastavil.

4. Soud zjistil, že žalovaný je bulharským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům.

5. Žalobkyně k poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), doplnila, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala na základě dokladů o příjmech, výpisech z databáze NRKI a [příjmení], z hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech žalovaného uvedla, že jeho celkový měsíční příjem činil 28 400 Kč, měsíční náklady žalovaného činily 7 260 Kč. [příjmení] zdroje ke splácení tak v okamžiku uzavření Smlouvy činily 20 140 Kč. Žalovaný neprocházel v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně žádné předchozí smlouvy ve stavu žalobního vymáhání. Doklad totožnosti žalovaného byl platný. Z databází NRKI a [příjmení] nebyl žalovaný evidován s žádnými dlužnými částkami po splatnosti. Žalovaný byl zaměstnanec na hlavní pracovní poměr. Žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytovaného úvěru, který vlastnoručně podepsal. Ohledně započtení splátek žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 7 splátek ve výši 58 898 Kč Tyto splátky byly uhrazeny do data zesplatnění úvěru (tj. [datum]) a byly započteny v rozsahu 16 119,59 Kč na jistinu, 40 874,41 Kč na splátku úroku a 1 904 Kč na splátku pojištění.

6. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu:

7. Žalobkyně je s účinností od [datum] držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů (viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

8. V rámci předsmluvního jednání si žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prověřením žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI, dle dokladů o příjmech žalovaného, a analýzou schopnosti žalovaného úvěr splácet. Totožnost žalovaného byla ověřena předloženým průkazem o povolení k trvalému pobytu (viz kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu, záznamy o platnosti povolení k pobytu). Žalobkyně ověřila, že žalovaný je zaměstnance s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 28 400 Kč [ulice] náklady žalovaného činí dle tvrzení žalovaného částku 7 260 Kč (životní minimum 3 860 Kč; bydlení 3 400 Kč) plus rezerva ve výši 20 140 Kč. [příjmení] zdroje žalovaného sestávají ve výši 20 140 Kč, Nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala výši nákladů na bydlení nad rámec tvrzení žalovaného (viz hodnocení klienta, výpis z registru [příjmení], CBS skóre, smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb [právnická osoba]).

9. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24měsíčních splátkách po 8 414 Kč splatných nejpozději 21. dne každého kalendářního měsíce. Součástí splátek byl rovněž úrok sjednaný výši 74,83 %. V případě prodlení se zaplacením kterékoliv splátky o více než 30 dnů byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému dle čl. 6 Smlouvy smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. V případě prodlení se zaplacením kterékoliv splátky po dobu více než 15 dnů po její splatnosti, byla žalobkyně dle čl. 6 Smlouvy oprávněna účtovat žalovanému náhradu nákladů související s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení. V případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o více než 65 dní, byla žalobkyně dle čl. 6 Smlouvy oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru. K tomuto okamžiku se pak veškerá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nesplacené úroky měly dle čl. 6 Smlouvy považovat za tzv. novou jistinu úvěru, kterou byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru byla žalobkyně oprávněna dle čl. 6 Smlouvy účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do zaplacení (viz smlouva o úvěru [číslo]; návrh na uzavření smlouvy o úvěru; oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru). Žalovaný s výší sjednaného úroku vyslovil souhlas v rámci prohlášení klienta ze dne [datum] (viz prohlášení klientů; předsmluvní formulář). Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr bezhotovostně dne [datum] (viz doklad o vyplacení úvěru). Součástí Smlouvy se žalovaný zavázal hradit pojištění schopnosti splácet úvěr, jehož výše byla zahrnuta ve splátkách úvěru (viz přihláška do pojištění a skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, pojištění schopnosti splácet úvěry, informační dokument o pojistném produktu, informace o pojištění, dodatek [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru, příloha [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se zaplacením 7 splátek ocitl v prodlení o délce 30 dnů po splatnosti (viz karta klienta). Žalobkyně žalovaného celkem dvakrát vyzvala k zaplacení dlužné částky a současně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru (viz výzva k zaplacení ze dne [datum] a [datum]). Z předložené dodejky s datem uložení [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě ještě před těmito výzvami, k dodejce však nebyl přiložen konkrétní dokument (viz dodejka s datem uložení [datum]). Oznámením ze dne [datum] žalobkyně celý dlužný úvěr zesplatnila (viz oznámení ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]).

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele dle § 420 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z provedených důkazů vyplynulo, že přestože si žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím výpisů z databází [příjmení] a NRKI, žalobkyně se při posuzování výdajů žalovaného plně spolehla pouze na údaje tvrzené žalovaným a nijak je dále nezjišťovala. Žalobkyně zejména nijak blíže nezjišťovala, zda výše tvrzených nákladů žalovaného odpovídá skutečnosti ani nežádala doložení těchto výdajů žalovaným. Žalovaným tvrzené výdaje soud považuje za nereálně nízké. Dle závěru soudu si v daném případě měla žalobkyně počínat obezřetněji a pečlivěji posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud k výše uvedenému uvádí, že žalobkyně má povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Není možné, aby svou povinnost plnila skrze automatizovaný systém s předem nastavenými koeficienty, který není schopen řádně přezkoumat doložené listiny a zhodnotit reálný majetkový stav spotřebitele. Žalobkyně však s ohledem na výše uvedené individuálně a řádně majetkový stav žalovaného nezkoumala.

12. Závěr soudu je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního dvora EU a ÚS. Jak uvedl Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady; tím má být podle Soudního dvora EU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl ÚS ČR ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

13. S ohledem na výše citovaný nález ÚS a s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo] ze dne [datum] je bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele.

14. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrým mravům, a je smlouvu nutné považovat též za absolutně neplatnou ve smyslu § 558 o. z., a to s odkazem na sjednané podmínky úvěru (výše sjednaných úroků několikanásobně převyšovala obvyklou výši úroků v daném období).

15. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, poplatcích a smluvní pokutě. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 100 000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu a vzniklo jí dle § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni uhradil na jistině částku 16 119, 599 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí částku 83 880,41 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 9. 8. 2021 (prokázáno, že žalobkyně zaslala výzvu žalovanému dne [datum], požadovala však až od [datum] a soud je návrhem vázán) a žalobkyni tak vzniklo též právo na úrok z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z.

16. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, že žalobě v rozsahu bezdůvodného obohacení (zbývající jistině) vyhověl a v rozsahu veškerých ostatních nároků plynoucí ze Smlouvy (zbývající částka ve výši 9 291,59 Kč představující rozdíl v dlužné nové jistině úvěru (93 172 Kč) a původní jistině úvěru (83 880,41 Kč), včetně zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty (15 942,22 Kč) a smluvního úroku s ohledem na neplatnost Smlouvy žalobu zamítl.

17. O nákladech řízení účastníků (výrok IV.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do jistiny 83 880,41 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně (kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku částkou 7 047,67 Kč), žalovaný pak byl úspěšný co do částky 9 291,59 Kč včetně příslušenství (ke dni vyhlášení rozsudku činí výše kapitalizovaného úroku z prodlení částkou 780,68 Kč), co do částky 15 942,22 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 849,96 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 204,19 Kč. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět co do částky 8 057 Kč, kdy z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení, vzhledem k tomu, že chování žalovaného nebylo příčinou částečného zpětvzetí (žalobkyni se ze strany žalovaného nedostalo žádného plnění) a z procesního hlediska se tak jedná o úspěch žalovaného. Ke dni vyhlášení rozsudku tak činila zamítnutá část žaloby 44 125,64 Kč a vyhověno bylo co do části 90 928 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 67,33 %, úspěch žalovaného činí 32,67 %, a žalobkyně má tak právo na náhradu 34,66 % nákladů řízení. K povinnosti při zvažování míry úspěšnosti v řízení je nutné přihlédnout též k příslušenství pohledávky (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1332/07 ze dne [datum]). Celkové náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 859 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 117 171 Kč sestávající z částky 5 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepsání a podání žaloby, účast na jednání dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 480 Kč ve výši 5 141 Kč. Při plném úspěchu ve věci by tak žalobkyni náležela odměna ve výši 35 480 Kč. Poměrná část náhrady nákladů řízení žalobkyně činí 34,66 % z částky 35 480 Kč. S odkazem na shora uvedené rozhodl soud tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 12 297 Kč vč. DPH.

18. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.