38 C 453/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalovaného b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce , Slovenská republika oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] ve čtvrtém nadzemním podlaží domu [adresa] v katastrálním území Kamýk na adrese [adresa], a to do devíti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 11 983 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobci se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 9. 2021 domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt [číslo] ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa] v k.ú. [obec], na adrese [adresa žalovaného]. V žalobě uvedli, že žalobci jsou vlastníky předmětné bytové jednotky v budově [adresa] v k. ú. [obec] (dále také„ byt [číslo]“). Žalobci v minulosti udělili ústní souhlas žalovanému k užívání předmětného bytu. Žalovaný na základě této výprosy byt bezúplatně užíval. Vzhledem ke zhoršujícím se vzájemným vztahům mezi účastníky následně svůj souhlas odvolali a žalovaného vyzvali k vyklizení bytu a to výzvou ze dne 20. 8. 2021. Žalovaný odmítl bytovou jednotku opustit, přičemž do dnešního dne žalovaný byt neoprávněně užívá. Žalovaní zaslali žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předně učinil nesporným převod družstevního podílu k předmětnému bytu, přičemž namítnul, že v rámci jednání bylo žalovanému přislíbeno, že bude mít zajištěnou možnost dožití v předmětném bytě. Žalovaný byl uveden v omyl, neboť žalobci mohli vědět, že věcné břemeno nelze zřídit k věci cizí. Žalovaný jakožto právní laik nemohl vědět, že nelze zřídit věcné břemeno k družstevnímu bytu, neboť běžně lidé zaměňují osobní vlastnictví s vlastnictvím družstevních podílů. Žalovaný byl zatížen dluhy, jediná možnost pro něj byla prodat byt, zároveň byl žalobci donucen k prodeji družstevního podílu k předmětnému bytu toliko za cenu dluhu, a to i přes skutečnost, že skutečná cena předmětného bytu byla značně vyšší. Žalovaný prodělal těžký zdravotní úraz, v důsledku kterého přišel o dolní končetinu, je zcela imobilní, a stěhování je pro něj nerealizovatelné. V závěru žalovaný navrhl žalobu zamítnout zcela, případně s poskytnutím lhůty k vyklizení a to na dobu minimálně jednoho roku.

3. K uzavřené smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 19. 6. 2006 žalobci uvedli, že ta byla uzavřena předtím, než se žalobci stali vlastníky nemovitosti, kterou nabyli v roce 2007. Samotná smlouva byla uzavřena, původní vlastník ale odmítl poskytnout součinnost se zápisem věcného břemene do katastru nemovitostí. Žalobci proto žalovanému umožnili na základě ústně sjednané výprosy užívat byt, který žalovaný užíval po dobu 15 let. Za družstevní podíl zaplatili žalobci částku 250 000 Kč, po celou dobu o žalovaného pečovali, vztahy se zhoršily až v poslední době. K námitce žalobce žalovaný uvedl, že v případě neplatnosti smlouvy se neplatnosti nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Žalovaný rovněž byt [číslo] užíval po dobu 10 let, užívací právo je tak z jeho strany vydrženo.

4. Žalobci mají ukrajinské státní občanství a mají povolen trvalý pobyt na území České republiky, projednávaná věc má tedy cizí prvek. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na skutečnost, že nemovitosti se nachází na území České republiky a žalobci mají na území ČR povolen trvalý pobyt, dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat.

5. Po provedeném dokazovaní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobci jsou vlastníci bytové jednotky [adresa] v budově [adresa] na adrese [adresa žalovaného], [list vlastnictví] v k.ú, [obec], a to na základě Smlouvy o převodu vlastnictví jednotky uzavřené dne 20. 11. 2007 podle § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 21. 1. 2008 (viz výpis z KN ke dni 21. 9. 2021).

7. Žalobce uzavřel dne 6. 6. 2006 s žalovaným smlouvu o půjčce, dle které žalovanému poskytl půjčku ve výši 255 018 Kč, a to za účelem úhrady dlužné částky za nájemné služby spojené s užíváním bytu [číslo] to za období do května 2006. Dle čl. III. smlouvy o půjčce se žalovaný zavázal, že po úhradě poskytnuté půjčky převede na žalobce členská práva a povinnosti k bytu [číslo]. Dle čl. IV. této smlouvy se žalobce zavázal, že po převodu členských práv a povinností ze strany žalovaného na žalobce, uzavře s žalovaným smlouvu o zřízení věcného břemene, ve které bude ujednáno zajištění bydlení zahrnující péči o žalovaného, a to doživotně (viz smlouva o půjčce ze dne 6. 6. 2006). Účastníci následně uzavřeli dne 14. 6. 2006 Smlouvu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu [jméno] ze dne 14. 6. 2006. Dle této smlouvy žalovaný jakožto člen bytového družstva [jméno], ke kterému se váže právo nájmu k bytu [číslo] o dvou pokojích a kuchyně, ve 3. patře, 4. nadzemního podlaží v ul. [adresa], [obec a číslo] převedl členství v bytovém družstvu [jméno] na žalobce. Dle čl. III. této smlouvy žalovaný převedl členská práva za úplatu ve výši 255 018 Kč. Dle IV. této smlouvy se žalobce po převodu členských práv zavázal zajistit doživotně péči o žalovaného, s tím, že žalovaný se zavázal, že bude řádně plnit své povinnosti spojené s nájmem a užíváním předmětného bytu (viz smlouva o převodu členských práv a povinností ze dne 14. 6. 2006). Žalobce se následně na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 19. 6. 2006 zavázal zřídit ve prospěch žalovaného věcné břemeno doživotního užívání, spočívající v bezplatném užívání jednoho pokoje s příslušenstvím v bytě [číslo] ve 4. nadzemním podlaží předmětného bytu (viz Smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 13. 6. 2006). Žalobci žalovanému dne 20. 8. 2021 zaslali předžalobní výzvu k vyklizené bytu, a to nejpozději do 8. 9. 2021 (viz předžalobní výzva ze dne 20. 8. 2021 s podacím lístkem ze dne 23. 8. 2021).

8. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

9. Žalobci jsou výlučnými vlastníky bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v k.ú. [obec], a to na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 20. 11. 2007. Výlučnými vlastníky bytu [číslo] se stali v roce 2007. V červnu 2006 žalobce nejprve uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které žalovanému poskytl 255 018 Kč za účelem úhrady dlužné částky za nájemné a služby, a to za užívání předmětného bytu [číslo]. Zároveň se ve smlouvě o půjčce žalobce zavázal uzavřít s žalovaným smlouvu o zřízení věcného břemene, na základě které žalovaný převede na žalobce členská práva a povinnosti k bytu [číslo] s tím, že žalobce zároveň zajistí doživotní péči o žalovaného. Účastníci následně dne 14. 6. 2006 uzavřeli smlouvu o převodu členských práv a povinností, na základě které žalovaný převedl členská práva k družstevnímu bytu v bytovém družstvu [jméno] na žalobce. Žalobce se dle této smlouvy zavázal, že bude řádně plnit veškeré povinnosti spojené s nájmem a užíváním uvedeného bytu včetně péče o žalovaného. Smlouva o zřízení věcného břemene byla následně mezi účastníky uzavřena dne 19. 6. 2006. Žalobci posléze žalovaného dne 20. 8. 2021 písemně vyzvali k vyklizení bytu [číslo] to ve lhůtě do 8. 9. 2021, což žalovaný do podání žaloby neučinil.

10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

11. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48 odst. 2, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu. Podle čl. 48 odst. 3 se pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Rozhodným právem je tak právo české.

12. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je právem vlastníka věci, aby se svým majetkem nakládal.

13. Podle § 1040 odst. 1 o. z. ten, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

14. Podle § 2189 o. z., přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

15. Podle § 2190 o. z., kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

16. Žalobci jsou výlučnými vlastníky předmětného bytu [číslo]. Ve smyslu § 1012 o. z. jsou tak aktivně legitimováni domáhat se ochrany svého vlastnického práva, pokud žalovaný do jejich vlastnického práva zasahuje neprávem. Z nesporných tvrzení plyne, že mezi účastníky byla platně sjednána výprosa ve smyslu §2189 o. z., na základě které žalobci přenechali žalovanému k bezplatnému užívání byt [číslo]. Ze strany žalobců byla výprosa odvolána podle § 2190 odst. 1 o. z., což bylo žalovanému sděleno písemně výzvou ze dne 20. 8. 2021. Žalobci zároveň žalovaného v této výzvě vyzvali k vyklizení bytové jednotky, a to do září 2021, což žalovaný neučinil. Soud má tak za prokázané, že v dané věci žalovaný byt užívá bez platného právního titulu, a je povinen tento byt vyklidit a předat žalobcům nejpozději do dne 8. 9. 2021. Soud proto rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost byt vyklidit a vyklizený jej odevzdat žalobkyni.

17. Ke smlouvě o zřízení věcného břemene pak soud uvádí, že tato je neplatná, neboť dle platné právní úpravy nelze zřídit věcné břemeno k družstevnímu bytu, minimálně bez souhlasu samotného bytového družstva, a jako taková byla uzavřena s nevlastníkem bytové jednotky, neboť žalobci byt do výlučného vlastnictví nabyli až v roce 2007. Žalovaný tak svým jednáním nemohl v daném případě jednat v dobré víře ve smyslu 7 o. z., a nesvědčí mu od počátku platný titul k užívání vyklizovaného bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1203/99). K námitce žalovaného, který uvedl, že byt užíval po dobu deseti let, čímž došlo k vydržení věcného břemeno, soud konstatuje, že s ohledem na skutečnost, že od počátku žalovanému nesvědčila dobrá víra, nemohl se jí s úspěchem dovolat. Soud rozumí námitce týkající se skutečnosti, že právní laik nemusí vědět, že nelze zřídit věcné břemeno k družstevnímu bytu. Přesto si však žalovaný měl počínat obezřetněji, minimálně si mohl právní stav ověřit v katastru nemovitostí.

18. Soud přisvědčil námitce žalovaného, který se dovolával slibu žalobce, který mu slíbil do budoucna zajistit doživotní péči. V tomto smyslu soud námitku žalovaného shledal relevantní, neboť žalobce v tomto směru jednal v rozporu s dobrými mravy. Soud tak v souladu s platnou judikaturou (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009) postupoval ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. a prodloužil lhůtu k vyklizení tak, že povinnost stanovenou ve výroku I. uložil splnit do 9 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Při rozhodování o délce lhůty soud zohlednil jednak zdravotní stav žalovaného, který je imobilní, jednak skutečnost, že žalovaný má v úmyslu podat si žádost o bydlení v domě se sociální péčí, přičemž vyřízení této žádosti zabere určitý čas. Soud nevyhověl návrhu žalovaného, který požadoval roční lhůtu k vyklizení, neboť žalovanému již byla výzva k vyklizení zaslána v roce 2021, a žalovaný tak měl dostatečný čas, aby započal s obstaráním nového bydlení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 983 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (srov. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016) sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu ve věci samé, účast na jednání soudu dne 11. 5. 2022), a jednoho půl úkonu dle § 11 odst. 2 a. t. (účast na jednání dne 30. 3. 2022, které bylo následně odročeno) a pěti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. S ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, byla přiznána i náhrada za 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 1 734 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení, vzniklé žalobkyni, činí 11 983 Kč.

20. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobců bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.