38 C 540/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 80 550 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje, co do částky 300 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 80 550 Kč od 27. 2. 2021 do 7. 9. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 300 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 80 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 250 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení 4 122 Kč.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím za provedený odtah a parkovné. Žalobkyně provedla dne 27. 10. 2020 odtah vozidla: [registrační značka], o čemž byl sepsán protokol [číslo]. Technický úkon byl proveden podle ustanovení § 19 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. V souvislosti s odtahem žalobkyni vznikl nárok na úhradu ceny za odtah a následné parkovné, přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením hlavního města Prahy v platném znění, a to ve výši 80 550 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalobkyně podáním ze dne 17. 10. 2021 vzala žalobu částečně zpět co do částky 300 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 80 550 Kč ode dne 27. 2. 2021 do dne 7. 9. 2021, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 300 Kč ode dne 8. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tak v řízení nadále požaduje zaplacení částky ve výši 80 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8. 9. 2021.

3. S ohledem na výše uvedené soud proto v bodě I. výroku tohoto rozsudku řízení ve shora uvedeném rozsahu podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je indickým státním příslušníkem a v dané věci je dán cizí prvek, zkoumal soud nejprve, zda má v dané věci pravomoc věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi Českou republikou a Indickou republikou upravující otázku pravomoci danou věc projednat a rozhodnout neexistuje, není možné ji tak ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použít místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle tohoto nařízení platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž soud vyšel z toho, že poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo v České republice. Jedná se o místo, které má žalovaný uvedené v kartě vozidla (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2011, ve věci c [číslo] [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5208/2009 ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Nd 25/2014 nebo sp. zn. 28 Nd 195/2012).

5. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 28. 2. 2022, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 26. 1. 2022. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno, přičemž žalobkyně uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.

6. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovému stavu:

7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněna z pověření hl. m. [obec] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání (viz zřizovací listina žalobkyně). Žalobkyně dne 27. 10. 2020 provedla technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný. O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol [číslo]. Žalobkyně si v souladu s nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 8. 12. 2013 za provedený technický úkon a parkovné na parkovišti vyúčtovala částku 80 500 Kč (viz protokol o odtahu [číslo]; karta vozidla 9A00401). Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně 180. den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla (viz nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Žalobkyně žalovanému dne 8. 12. 2020 zaslala oznámení o odtahu vozidla a následně ho předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2021 vyzvala k převzetí vozidla a k uhrazení dlužné částky. Veškeré výzvy žalobkyně zasílala na adresu [adresa žalovaného] (viz oznámení o odtahu vozidla; výzva k převzetí vozidla včetně vrácených doručenek).

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

10. Soud posoudil nárok žalobkyně dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 (§ 2).

11. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nárok je důvodný a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení poplatku za provedení technického úkonu provedeného s vozidlem spočívajícím v odtažení vozidla na střežené parkoviště a následně jeho střežení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla odtah předmětného vozidla a vozidlo následně umístila na parkovišti, o čemž sepsala protokol a žalovaného následně několikrát upomínala k úhradě vyúčtované částky. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se proto v souladu s § 1968 o. z., dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, tj. dnem následujícím po dni podání žaloby (od 8. 9. 2021), jak žalobkyně požaduje, přičemž soud je jejím návrhem vázán. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl žalobkyni dle § 1968 a 1970 o. z., nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil co do bodu I. výroku rozsudku spolu s příslušenstvím pohledávky a ve zbytku nároku žalobě vyhověl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 122 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 222 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k zaplacení, sepis a podání žaloby) a za 300 Kč dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 17. 10. 2021).

13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta jako zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.