38 C 6/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 30 943 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje, co do kapitalizovaného úroku ve výši 994,67 Kč od 25. 11. 2021 do 14. 12. 2021 a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 399,34 Kč od 25. 11. 2021 do 14. 12. 2021.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 30 943 Kč spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 28 000 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 000 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 6 610,40 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> <b>IV. Opatrovnici žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se zase zastupování žalovaného přiznává odměna za zastupování ve výši 7 920 Kč, která jí bude po právní moci rozsudku zaplacena Českou republikou – Obvodním soudem pro Prahu 4.</b> <b>V. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne 6. 1. 2022 na ní byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela dne 23. 7. 2019 s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále jen„ Smlouva 1“), v níž se právní předchůdce žalobce zavázal pro žalovanou zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou 1 nezajistil na svém bankovním účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 2 943 Kč. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 21. 9. 2011 s žalovaným Smlouvu úvěru služeb (dále jen„ Smlouva 2“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle Smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 21,90 % ročně a s dalšími poplatky dle této Smlouvy a ceníku. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni 24. 11. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.

3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovnici advokátku JUDr. [jméno] [příjmení]. Opatrovnice žalovaného navrhla žalobu zamítnout, neboť v případě smlouvy o poskytování bankovních služeb není dostatečně prokázáno, jakou smluvní povinnost žalovaný porušil. V případě smlouvy o kontokorentním úvěru nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně prověřována úvěruschopnosti žalovaného. žalované navrhl z procesní opatrnosti žalobu v plném rozsahu, neboť se mu nepodařilo žalovanou kontaktovat.

4. Žalobkyně před jednáním ve věci samé vzala žalobu částečně zpět do kapitalizovaného úroku ve výši 994,67 Kč od 25. 11. 2021 do 14. 12. 2021 a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 399,34 Kč od 25. 11. 2021 do 14. 12. 2021. Soud proto v bodě I. výroku tohoto rozsudku řízení ve shora uvedeném rozsahu podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

5. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je slovenské státní příslušnosti, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V dané věci je tak pravomoc rozhodovat dána českým soudům.

6. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 6. 1. 2022 včetně přílohy [číslo] rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018, potvrzení úplaty ze dne 7. 1. 2022, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 10. 1. 2022, přehled podacích čísel). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřel dne 23. 7. 2019 s žalovaným Smlouvu 2, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky, Ceník a Produktové podmínky. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce zřídil žalovanému běžný účet č.ú. [bankovní účet] a předal mu I-PIN a T-PIN. Žalovaný se zavázal platit právnímu předchůdci žalobkyně za zřízení a vedení účtu poplatky ve výši stanovené ceníkem, přičemž za tímto účelem měl žalovaný povinnost zajistit na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek, aby mohly být tyto poplatky strženy (viz Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 23. 7. 2009, Produktové podmínky k poskytování vybraných bankovních služeb, Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby). Totožnost žalovaného byla ověřena předloženým občanským průkazem žalovaného (viz kopie občanského průkazu žalovaného). Žalovaný nezajistil na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek k úhradě poplatků, čímž mu vznikl dluh ve výši 2 943 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatil, a proto právní předchůdce žalobce dne 25. 11. 2021 odstoupil od Smlouvy 1 (viz odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 25. 11. 2021, přehled podacích čísel ze dne 25. 1. 2021). Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným dne 21. 9. 2011 uzavřeli Smlouvu 2, na základě, které byl žalovanému poskytnut kontokorentní ve výši 13 000 K, který se žalovaný zavázal splácet peněžní prostředky poskytnuté z úvěru spolu s úroky a poplatky. Úvěrová sazba byla stanovena ve výši 21,90 % ročně. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry Raiffeisenbank a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (viz smlouva o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 21. 9. 2011). Před uzavřením Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, zkoumala její bonitu jakožto klienta prostřednictvím svého počítačového systému a dále nahlížela do registrů dlužníků (viz mimořádný výpis CBL, protokol o ověření uvěruschopnosti žalovaného, výpis z osobního účtu žalovaného). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas (viz mimořádný výpis z účtu [číslo]). Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupila ke zesplatnění dluhu ke dni 24. 11. 2021 (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 24. 11. 2021). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz 3x předžalobní výzva ze dne 24. 3. 2022, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 25. 3. 2022).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena.

11. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o účtu dle § 2662 a násl. o.z. Na základě Smlouvy 1 se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému zřídit a vést bankovní účet a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci za poskytnuté služby platit poplatky. Žalovaný porušil svoji smluvní povinnost, když nezajistil na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek pro úhradu smluvních poplatků. Jelikož žalovaný neuhradil takto vzniklý dluh, došlo dle § 2001 o.z. k zániku Smlouvy. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Ohledně Smlouvy 2 v řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Na základě této Smlouvy 2 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet do sjednané výše 13 000 Kč spolu se smluvním úrokem 21,90 %. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a dostal se do nepovoleného debetního zůstatku, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se Smlouvou 2 k zesplatnění celého úvěru. v řízení bylo rovněž prokázáno, že před uzavřením Smlouvy 2 byla ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z., do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. Část příslušenství byla žalobkyní vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. S ohledem na shora uvedené je tedy patrné, že žaloba je důvodná, pročež jí soud v celém rozsahu vyhověl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 610,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 238 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 943 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) a z částky 2 340 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne 17. 5. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 440 Kč ve výši 932,40 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.

13. Soudem ustanovenou opatrovnicí byly v řízení vykonány 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 21. 4. 2023, účast při jednání konaném dne 17. 5. 2023), náleží jí dle § 7 a. t. odměna za zastupování žalované stanovená z tarifní hodnoty 30 943 Kč ve výši 2 340 Kč, tj. celkem odměna činí 7 920 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Opatrovnice žalovaného není plátkyní DPH. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovnici žalovaného přiznal částku 7 920 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalovaného, a náhrady hotových výdajů. Tato částka bude opatrovnici vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4.

14. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. V dané věci sice státu vznikly náklady řízení v podobě odměny opatrovníka, ale tyto není možné mu přiznat, neboť se jedná o náklady řízení vzniklé v souvislosti s vedením soudního řízení.