38 C 95/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 20 516,88 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 18 761,28 Kč, dále částku 1 755,60 Kč, dále kapitalizovaný úrok do 14. 8. 2020 ve výši 1 052,82 Kč a dále smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z částky 18 761,28 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 761,28 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 5 188,40 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> <b>III. Opatrovnici žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] se za zastupování žalované přiznává odměna za zastupování ve výši 6 720 Kč, která jí bude po právní moci rozsudku zaplacena Českou republikou - Obvodním soudem pro Prahu 4.</b> <b>IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví. Tvrdila, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 11. 9. 2014 se žalovanou smlouvu o vydání kreditní karty, která je smlouvou o úvěru [číslo] 2018, na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 22,56% ročně. Žalovaná však nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, čímž se dostala do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně tak ke dni 24. 3. 2020 přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu ve výši 18 761,28 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 052,82 Kč, a poplatky ve výši 1 755,60 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postupně postoupena na spol. [právnická osoba] a pak na žalobkyni.

2. Žalovaná prostřednictvím ustanovené opatrovnice navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že ze strany žalobkyně nebyla v rámci poskytnutí úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Rovněž opatrovnice namítla, že žalovaná nebyla vyrozuměna o zesplatnění úvěru a ze žalované částky není jasné, jaké částky žalovaná uhradila v průběhu trvání smluvního vztahu a jaké částky byly ze strany žalobkyně započteny.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že ze strany právní předchůdce žalobkyně byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. K podpoře svých tvrzení uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházela jednak z informací předložených žalovanou. Ta uvedla, že její příjem činí 25 tisíc korun měsíčně. Dále byla provedena kontrola v bankovních i nebankovních systémech (BRKI/NRKI a [příjmení]). Výdaje žalované byly odhadnuty rovněž na základě interního ekonomického modelu pracujícím se statistickými listy a aktuálními údajů životních náklady a normativních nákladů s historickými daty ČSÚ. Co se týče informování o zesplatnění úvěru žalobkyně odkázala na přehled podacích čísel ze dne 26. 3. 2020, což je datum shodné v dopise o zesplatnění úvěru. K námitce týkající se výše uhrazených částek žalovanou žalobkyně doložila souhrnný výpis týkající se uhrazených plateb.

4. Studiem spisu soud zjistil, že žalovaná je ruskou státní příslušnicí, tedy že se jedná o řízení s cizím prvkem. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.), se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení. Dle uvedeného ustanovení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má, resp. měla své poslední známé bydliště v České republice. Kromě toho pravomoc zakládá i čl. 7 odst. 1 písm. b) toho nařízení, když úvěr poskytnutý žalované měl být poskytnut v České republice (shodně viz i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. C [číslo]).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaná následující skutková zjištění:

6. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty STYLE [číslo] 2018 (dále jen„ smlouva“) ze dne 11. 9. 2014 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl čerpání peněžních prostředků do výše 25 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,56% ročně. Žalovaná se zavázala splácet čerpané peněžní prostředky povinnou měsíční splátkou z čerpaných prostředků spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná se zároveň zavázala spolu se splátkami hradit i poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty stanovené dle listiny označené jako obchodní podmínky pro vydání a používání kreditní karty. Součástí smlouvy byly dále listiny označené jako Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby a Všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank (viz návrh na uzavření smlouvy smlouvy o vydání kreditní karty STYLE [číslo] 2018, Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, Všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank, obchodní podmínky pro vydání a používání kreditní karty). Žalovaná převzala kreditní kartu dne 18. 9. 2014 (viz protokol o převzetí kreditní karty/Pinu). Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr, zkoumala její bonitu jakožto klienta prostřednictvím svého počítačového systému a dále nahlížela do registrů dlužníků (viz CBL ze dne 28. 11. 2022, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Při sjednání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalované z [číslo pasu], platného od 8. 10. 2012 do 8. 10. 2022 (viz kopie dokladu totožnosti žalované). Žalovaná obdržela úvěr ve výši 25 000 Kč na účet vedený u právního předchůdce žalobkyně dne 18. 9. 2014 (viz výpis z účtu kreditní karty). Žalovaná nesplácela poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas, když po dobu trvání smlouvy žalovaná splácela poskytnutý úvěrový rámec platbami označenými ve výpisu jako„ vaše platba“, které v součtu činí částkou 400 191,17 Kč a celkově žalovaná čerpala částku 414 261,46 Kč. Rozdíl mezi platbami činí 14 070,29 Kč (viz souhrnný výpis z účtu kreditní karty). Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované dne 26. 3. 2020 prohlášení o okamžité splatnosti dluhu, jehož obsahem bylo zesplatnění úvěru ke dni 24. 3. 2020 a jehož součástí byla i výzva k uhrazení dlužné částky ve výši 21 569,70 Kč (viz z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 26. 3. 2020 a přehled podacích čísel ze dne 11. 2. 2021). Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni, o čemž žalovanou vyrozuměla (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2020, včetně přílohy 1 seznamu postoupených pohledávek, rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018; smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] vč. přílohy [číslo] kterou je seznam postoupených pohledávek, potvrzení úplaty; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2021; vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2020; seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z I-XON na Nabata; ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z I-XON na Naudu). Zástupkyně žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku (viz z předžalobní výzva k úhradě ze dne 19. 1. 2021; ze seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne 19. 1. 2021).

7. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě písemné smlouvy o úvěru bezhotovostním převodem úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet povinnou měsíční splátkou spolu se smluvním úrokem ve výši 22,56% ročně. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplácela. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

10. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to podle síla poskytovatele úvěru.

11. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. o. z., když na ni byla předmětná pohledávka postoupena.

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy. Jedná se tedy o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy se dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěrový rámec do výše 25 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat, přičemž se žalovaná zavázala úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 22,56% p.a. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když netvrdila a na podporu svých tvrzení nedoložila, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platila něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně prověřována úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se právní předchůdce žalobkyně nespolehnul pouze na údaje předložené žalovanou, ale rovněž je blíže zkoumal a to lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Rovněž bylo dle souhrnného výpisu z účtu žalované prokázáno, v jakém rozsahu byly žalovanou částky hrazeny, neboť byly označeny vždy platbou„ vaše platba“. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení poskytnutého úvěru včetně souhrnného poplatku. Soud dále přiznal žalobkyni příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1968 a 1970 obč. zák., a prováděcího nařízení, a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 188,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 026 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 516,88 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) a z částky 1 940 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne 4. 1. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 440 Kč ve výši 722,40 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal úkony spočívající ve vyjádření ze dne 5. 5. 2021, neboť by soud v řízení pokračoval s ustanoveným opatrovníkem a to i bez případného vyjádření žalobkyně. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni úkon spočívající ve vyjádření ze dne 29. 11. 2022, neboť v tomto rozsahu tvrzené skutečnosti měla žalobkyně uvést již v podané žalobě. Rovněž soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení vycházel ze skutečnosti, že právní zastoupení žalobkyně v této věci vyžalovalo pouze jednoduché úkony, bez nutnosti rozsáhlé právní argumentace nebo důkazního materiálu. Navíc s tím, že v této věci jde o typizovaný spor, jakých žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho a v nichž právní zástupce zastupuje žalobkyni pravidelně a v zásadě již zcela mechanicky. Soud proto předmětná podání považuje pouze za jednoduché úkony bez nutnosti přiznání náhrady nákladů řízení.

14. Soudem ustanovenou opatrovnicí byly v řízení vykonány 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání konaném dne 4. 1. 2023), náleží jí dle § 7 a. t. odměna za zastupování žalované stanovená z tarifní hodnoty 20 516,88 Kč ve výši 1 940 Kč za úkon a dále tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem ve výši 6 720 Kč. Opatrovnice žalované není plátcem DPH, soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovnici žalované přiznal částku 6 720 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalované a náhrady hotových výdajů. Tato částka bude opatrovnici vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4.

15. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem V podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovnice žalované. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz Putna, Mojmír. In: Drápal, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).