39 C 160/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Rychnovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: žádost o nahrazení souhlasu s vydáním vozidla

I. Žaloba s návrhem, aby byl přihlašovatel povinen souhlasit s vydáním příjemci, a to: - Motorového vozidla [anonymizována tři slova], rz [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], - Osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo], - [ulice] a zadní tabulky [registrační značka], - Klíčů od vozidla rz [anonymizováno] [číslo], výr. zn. [anonymizováno], které jsou v soudní úschově Obvodního soudu pro Prahu 4, v řízení sp. zn. 34 Sd 106/2020, na základě usnesení Policie České republiky, [stát. instituce] [obec] IV, Místní oddělení [obec], ze dne 27. listopadu 2020, [číslo jednací], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna souhlasit s vydáním - Motorového vozidla [anonymizována tři slova], rz [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], - Osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo], - [ulice] a zadní tabulky [registrační značka], - Klíčů od vozidla rz [anonymizováno] [číslo], značky [anonymizováno], žalované

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 890 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně (příjemce) se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala nahrazení souhlasu s vydáním vozidla, s odůvodněním, že jí bylo doručeno usnesení Policie ČR, [stát. instituce] [obec] IV, Místní oddělení [obec], [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizována dvě slova] – [rok], kterým se uložily do úschovy nadepsaného soudu věc, konkrétně motorové vozidlo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód] (dále jen vozidlo), osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo], přední a zadní tabulka [registrační značka], klíč od vozidla [registrační značka]. Usnesení policie zdůvodnila tím, že na vozidlo bylo dne 6. 10. 2020 vyhlášeno pátrání, dne 21. 10. 2020 bylo vozidlo vypátráno a zajištěno, když bylo vydáno žalobkyní (konkrétně panem [jméno] [příjmení]) ve smyslu ust. § 78 odst. 1 TŘ. S ohledem na to, že práva k vozidlu uplatňuje jak žalobkyně, jako příjemce, tak žalovaná jako přihlašovatel, uložila policie vozidlo do úschovy. Žalobkyně dále uvedla, že společnost [právnická osoba] prostřednictvím svého jednatele [jméno] [příjmení] uzavřela dne 6. 10. 2019 v prostorách [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v [obec] v ulici [ulice] smlouvu o úvěru č. [spisová značka] (včetně smlouvy o zajišťovacím převodu práva) s žalovaným (přihlašovatelem). Žalovaný nebyl zapsán při registraci jako vlastník vozidla, protože jakožto vlastník a provozovatel byla registrována [právnická osoba] [anonymizováno]. Dne 13. 12. 2019 došlo ve [právnická osoba] [anonymizováno] ke změně jediného jednatele, kdy do společnosti vstoupil [příjmení] [příjmení], přičemž i po této změně byly splátky úvěru hrazeny. Dne 29. 2. 2020 bylo vozidlo prodáno společnosti [právnická osoba] V této kupní smlouvy vystupuje jako vlastník [právnická osoba] [anonymizováno] a nejsou v ní žádné zmínky o existenci zajišťovacího převodu či zatížení vozidla úvěrem. Jednatel [anonymizováno] studio v rámci trestního výpovědi uvedl, že mu uvedené skutečnosti nebyly známy. Společnost [anonymizováno] studio následně dne 3. 6. 2020 uzavřela smlouvu s žalobkyní (příjemce), ve které prohlašuje, že je výlučným vlastníkem vozidla. Žalobkyně nemohla zjistit ničeho ani z velkého technického průkazu. Následně bylo vozidlo na výzvu policie ČR dobrovolně vydáno žalobkyní dne 21. 10. 2020. Žalobkyně tak dle jejího názoru nabyla vlastnictví k vozidlu dle § 1109 písm. b) o. z. Žalobkyně žádala vydání předmětného vozidla ze soudní úschovy, usnesením nadepsaného soudu 34 Sd 106/2020 ze dne 24. 2. 2021 byl však návrh zamítnut, neboť žalovaný nedal souhlas s vydáním vozidla.

2. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovaná nabyla k vozidlu vlastnické právo na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která byla uzavřena v rámci smlouvy o úvěru [spisová značka] dne 16. 10. 2019. Na základě této smlouvy poskytl žalovaný [právnická osoba] [anonymizováno] úvěr na financování koupě vozidla, závazky [právnická osoba] byly zajištěny zajišťovacím převodem vlastnického práva k vozidlu v souladu s čl. II smlouvy a čl. 6 VOP. K úplnému splacení všech závazků nedošlo (smlouva byla vypovězena a ukončena z důvodu porušení VOP), vozidlo je tudíž stále ve vlastnictví žalované. Žalovaná uvedla, že žalobkyně nebyla v dobré víře v oprávnění druhé strany převést vlastnické právo při nákupu vozidla, a to zejména proto, že si mohla údaje o vozidle prověřit na veřejně dostupné a bezplatné databázi Cebia, ze které je od okamžiku uzavření smlouvy zřejmé, že vozidlo je financováno prostřednictvím žalované. Technický průkaz, ačkoliv obsahuje údaje o vlastníkovi a provozovateli, nelze považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci. Po nabyvateli (žalobkyni) by měla být požadována jistá míra obvyklé opatrnosti, kterou by průměrná osoba měla v dané situaci vynaložit, tím spíše v případech, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že převodce nemusí být vlastníkem, tj. typicky při prodeji ojetých vozů. Žalovaná dále uvádí, že jí nebyla zaslána předžalobní výzva.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že žalovaná popisuje smluvní vztahy mezi ní a [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobkyně zdůraznila, že předmětné vozidlo nekoupila od [právnická osoba] [anonymizováno], nýbrž od společnosti [právnická osoba] a to kupní smlouvou ze dne 3. 6. 2020. Žalovaná zcela pomíjí, že jí a [právnická osoba] tížila zákonná povinnost provést změny v registru vozidel. Dle názoru žalobkyně ani neobstojí případné zmocnění žalovanou k provedení změn v registru. Žalovaná rezignovala na kontrolu, zda [právnická osoba] změnu provedla a snaží se veškerou odpovědnost přenést na žalobkyni. Podstatné však dle žalobkyně je, že kdyby ze strany žalované nedošlo k vyvolání protiprávního stavu, nebyla by žalobkyně nucena k iniciování tohoto řízení. Pasivním chováním žalované souvisí i absence předžalobní výzvy. Žalobkyně před podáním tohoto návrhu podávala žádost o vydání vozidla, která musela být žalované doručena. Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a nijak žalobkyni nekontaktovala a zcela jistě si musela být vědoma, že dalším zákonným krokem je podání žádosti o nahrazení souhlasu. Tento krok pro ni tedy nemohl být překvapení, a tomuto řízení mohla zabránit.

4. Žalobkyně ohledně dobré víry v oprávnění převodce uvedla, že vozidlo měl prodávající v držbě s veškerými doklady, nebylo prodáváno za neobvykle nízkou cenu a žalobkyně současně měla k dispozici kupní smlouvu uzavřenou mezi [právnická osoba] a [anonymizováno].

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k těmto skutkovým zjištěním. 6. [právnická osoba] prostřednictvím svého jednatele [jméno] [příjmení] uzavřela s žalovanou dne 6. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. [spisová značka] Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] byl sjednán zajišťovací převod práva k vozidlu Hyundai [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód] v případě, že nebudou plněny podmínky z této smlouvy. Jako vlastník vozidla byla ve velkém technickém průkazu uvedena [právnická osoba] (zjištěno z: Kopie smlouvy o úvěru č. [spisová značka] dne 16. 10. 2019, velký technický průkaz, potvrzení o čerpání úvěru). 7. [právnická osoba] nesplnila podmínky smlouvy o úvěru, když přestala hradit splátky úvěru. Úvěr byl proto zesplatněn, [právnická osoba] byla vyzvána k okamžitému splacení úvěru (zjištěno z: oznámení o okamžitém splacení úvěru, zesplatnění úvěru včetně výzvy k přistavení vozidla + dodejka, Protokol o konečném vypořádání).

8. Společnost [anonymizováno] byla vyzvána k předání a přistavení vozidla, včetně výzvy k předání velkého technického průkazu k vozidlu dopisem ze dne 3. 2. 2020 (zjištěno z: výzva k předání a přistavení vozidla, výzva k předání velkého technického průkazu).

9. Dne 29. 2. 2020 byla mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba] uzavřena kupní smlouva na vozidlo. [právnická osoba] následně vozidlo opět prodala, konkrétně uzavřela dne 3. 6. 2020 kupní smlouvu s žalovanou (zjištěno z: kupní smlouva ze dne 29. 2. 2020, kupní smlouva ze dne 3. 6. 2020).

10. Žalovaná podala na [právnická osoba] a její jednatele trestní oznámení (zpronevěra a úvěrový podvod), trestní stíhání bylo odloženo (zjištěno z: trestní oznámení, usnesení o odložení trestního stíhání z důvodu smrti).

11. Vozidlo bylo uloženo do úschovy z důvodu, že na něj vlastnická práva uplatňuje jak žalovaná, tak žalobkyně (zjištěno z: usnesení č. j. KRPA – [číslo] – 25 –TČ – 2020).

12. Z údajů o vozidle ve veřejné databázi Cebia bylo zjištěno, že při zadání parametrů vozidla do této databáze, je zadavateli ihned zřejmé, že vozidlo je financováno prostřednictvím žalované (zjištěno z: výpis ze systému Cebia).

13. Z dalších stranami navržených a provedených důkazů soud nepoužil následující důkazy, neboť má za to, že se z nich nemohl dozvědět žádné další rozhodné skutečnosti, a to protokol emise a protokol z technické kontroly vozidla.

14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.

15. Společnost [anonymizováno] nesplnila podmínky smlouvy o úvěru č. [spisová značka] dne 16. 10. 2019, ve které byl mimo jiné sjednán zajišťovací převod práva k vozidlu [anonymizována tři slova], [registrační značka]. Zajišťovací převod práva se tak stal nepodmíněným, [právnická osoba] se nikdy nestala vlastníkem vozidla, nebyla tudíž oprávněna převést vlastnické právo k vozidlu na společnost [právnická osoba] [právnická osoba] následně převedla kupní smlouvou vozidlo na žalobkyni, v řízení nebyla prokázána dobrá víra žalobkyně v oprávnění společnosti [právnická osoba] převést vlastnické právo k vozidlu.

16. Po právní stránce posoudil soud věc takto.

17. Ve smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] byl sjednán zajišťovací převod práva dle § 2040 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník k vozidlu Hyundai IX 35, [registrační značka], [VIN kód].

18. Dle čl. 2 všeobecných podmínek smlouvy o úvěru, bez předchozího písemného souhlasu není klient ([právnická osoba] [anonymizováno]) oprávněn, do úplného splacení klienta vůči společnosti (žalovaný) vyplývajících z úvěrové smlouvy, vozidlo prodat, nebo jakkoliv vozidlo zatížit věcným nebo jiným právem třetích osob.

19. Dle ust. § 2040 odst. 1 o. z., Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.

20. Dle odst. 2 Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

21. Dle ust. § 2044 o. z., Není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.

22. Dle čl. 6 všeobecných podmínek smlouvy o úvěru, pokud byl dohodnutý zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu, není klient oprávněn do doby úplného splacení všech zajištěných závazků převést vozidlo na jakoukoli třetí osobu, ani činit kroky k tomu směřující.

23. Žalované se v řízení podařilo prokázat, že dluh ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] nebyl splacen, převod vlastnického práva se stal tedy nepodmíněným v souladu s § 2044 o. z.

24. Dle ust. § 1099 o.z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

25. Dle ust. § 1102 o.z., převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

26. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5330/2015, ze dne 20. 9. 2017, tak registr silničních vozidel není veřejným seznamem. S ohledem na to se nemůže uplatnit pravidlo uvedené v § 1102 občanského zákoníku, že„ Převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak“.

27. Dle ust. § 1109 o. z., vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo a) ve veřejné dražbě, b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo f) při obchodu na komoditní burze.

28. Toto ustanovení se však na tento případ nepoužije, neboť vlastnické právo k vozidlu nebylo na žalobkyni převedeno od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti.

29. Žalovaná v řízení prokázala zánik smlouvy o úvěru v důsledku neplnění povinností [právnická osoba]. Společnost [anonymizováno] se tak nikdy nestala vlastníkem vozidla, nebyla tak oprávněna k převodu vlastnického práva na společnost [právnická osoba], od které pak vozidlo získala žalovaná.

30. Dle ust. § 1111 o. z., získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo § 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

31. V ustanovení § 1111 o. z. je upravena tzv. obecná klauzule nabytí od neoprávněného subjektu. Umožňuje nabytí vlastnického práva od neoprávněného subjektu i mimo stanovené privilegované způsoby nabytí (§ 1109 o. z.) a mimo prodej použitých věcí (§ 1110 o. z.). Zákon v případě generální klauzule výslovně stanoví povinnost nést důkazní břemeno ohledně prokázání okolností dobré víry nabyvatele. Dobrá víra se u nabyvatele nepředpokládá, ale dobrou víru nabyvatel prokazuje. Dobrá víra se netýká všech okolností, ale pouze oprávnění zcizitele převést vlastnické právo k věci.

32. Hlavním následkem splnění podmínek kladených zákonem pro nabytí vlastnictví od neoprávněného je ztráta vlastnického práva na straně původního vlastníka a jeho originární nabytí na straně poctivého nabyvatele, který je poté oprávněn vlastnické právo k věci převést i na třetí osobu.

33. Žalobkyně se ve svých vyjádřeních omezila pouze na argumentaci, ze které vyplývá, že bez jakéhokoliv ověřování uvěřila ustanovení kupní smlouvy ze dne 29. 2. 2020 uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], aniž by vynaložila úsilí k zjištění předchozích vlastníků či jiných právních vad vozidla. Tvrzení žalobkyně, že [právnická osoba] měla vozidlo v držbě spolu se všemi doklady, nemůže v žádném případě obstát, když k ověření zda není např. vozidlo kradené, bourané apod. je zapotřebí [příjmení] kódu, který je k nalezení v technickém průkazu vozidla, a který lze nechat ověřit v autorizovaných servisech konkrétní značky auta nebo jak ostatně uváděl i žalovaný bezplatně na internetu.

34. V řízení bylo prokázáno, že v případě, že by žalobkyně nechala auto prověřit pomocí VIN kódu, ihned by zjistila, že vozidlo bylo financováno pomocí žalované společnosti. Žalobkyně samozřejmě z této skutečnosti nemůže zjistit podmínky financování vozidla (resp. zda bylo ujednán zajišťovací převod práva či jiná forma leasingu), nicméně je tato informace užitečným začátkem pro další zjišťování původu vozidla a tedy k předpokladu prokázání dobré víry k oprávnění zcizitele převést vlastnické právo k věci.

35. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyla prokázána dobrá víra k oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci, žalobkyně se tedy nestala vlastníkem vozidla.

36. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

37. Soud uzavřel, že žalobkyně se nikdy nestala vlastníkem vozidla, vlastníkem je stále žalovaná, která toto právo nabyla v důsledku neplnění smluvního ujednání [právnická osoba]. Soud proto na základě tohoto závěru vyhověl vzájemnému návrhu žalované a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 890 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z pěti úkonů (vyjádření z 12. 1. 2018, vyjádření ze dne 7. 1. 2022, účast na jednání dne 17. 1. 2022, doplnění ze dne 27. 1. 2022, účast na jednání dne 31. 3. 2022) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.