39 C 185/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Rychnovským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: zvýšení výživného na zletilého syna

I. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci, stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] se mění tak, že je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobce počínaje dne [datum] částkou 8 000 Kč měsíčně splatnou k rukám žalobce vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

II. Žaloba se co do dalšího požadavku na zvýšení výživného o dalších 4 000 Kč od [datum] zamítá.

III. Dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 64 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce, jako syn žalovaného se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal zvýšení výživného ze 4 000 Kč měsíčně na 12 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že studuje vysokou školu [příjmení] [příjmení] [jméno] ve [příjmení] [jméno], obor [ulice] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Z důvodu zpoplatnění studia celkem 9 250 liber na školní rok, si žalobce vzal studentskou půjčku od [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ve výši 9 250 liber. Dále žalobce platí ubytování ve výši 395 liber měsíčně, přičemž vzhledem k dennímu typu studia nemá žádný příjem. Žalobce dále uvedl, že žalovaný má krom žalobce ještě dvě dcery – [jméno] a [jméno], a ani jedné z dcer žalovaný již výživné nehradí. [příjmení] [jméno] přestal žalovaný platit výživné v prosinci 2019, a žalobce požaduje, aby částku rovnající se výživnému pro [jméno] platil nově žalobci, čímž se žalovanému nezmění životní úroveň, neboť bude platit stále stejnou částku, pouze jinému příjemci. Nakonec žalobce uvedl, že ho ve studiu v zahraničí podporuje i matka, která se podílí na nákladech žalobce související s jeho studiem.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou a současně změnil rozsudek [název soudu], č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že ruší vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci. Žalovaný odmítá zvýšení (potažmo placení) výživného z důvodu, že se žalobce nepřipravoval na své budoucí povolání kontinuálně v oboru příbuzném či podobném studiu středoškolskému, na které má navazovat. Žalovaný nemá přesně informace, kdy žalobce dokončil střední školu, když gymnázium [ulice] nedokončil v řádném termínu v roce 2016, protože dle sdělení ředitele gymnázia [ulice] nebyl od roku 2016 jejich studentem. Žalovanému není známo, zda žalobce po skončení SŠ pokračoval ve studiu, má informace, že údajně krátce studoval na VŠ v [obec], neví ale, jak dlouho a jaký obor, a až posléze žalobce žalovanému oznámil, že žije ve [příjmení] [jméno] a půjde tam studovat. Žalovaný tvrdí, že se u žalobce nejedná o soustavnou přípravu na budoucí povolání, že jde o tzv. samoúčelné studium nenavazující na středoškolské vzdělání. Podle tvrzení žalovaného za soustavnou přípravu na budoucí povolání nelze považovat studium v zahraničí, když v rámci ČR máme síť bezplatného vysokoškolského vzdělání. Žalobce prý má maturitu a je schopen být účasten pracovního procesu v ČR nebo ve světě a je tak schopen se živit sám. Dále je dle žalovaného zcela nesporné, že je žalobce soběstačný, když žil ve [příjmení] [jméno] již před zahájením studia a byl schopen se o sebe postarat a hradit si své životní náklady a v současné době platit i studium sám, což dle žalovaného dokládá i fakt, že žalobce žádá žalovaného o zvýšení výživného až od [datum] a ne od [datum], kdy jeho studium na VŠ započalo.

3. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že maturitní zkoušku složil dne [datum], v září 2016 nemohl maturitu složit z důvodu zdravotních, a že i přes tuto [anonymizováno] absolvoval kurz [anonymizováno] v období od [datum] do [datum], po ukončení SŠ nastoupil na univerzitu v [obec] s tím, že během studia byl přijat na [příjmení] [příjmení] university, kterou studuje doposud.

4. Žalovaný na výzvu soudu doplnil, že je zaměstnán u [právnická osoba] a dále je podnikající FO. Průměrný měsíční příjem žalovaného je 53 313,75 Kč. Jeho hlavním příjmem je zaměstnání, podnikání negeneruje čistý zisk. Žalovaný předložil své výdaje v průměrné výši 52 949,46 Kč, uvedl, že splácí půjčky a úvěry, které převzal při rozvodu a další dluhy, které si vzal, aby mohl splácet výživné na děti, a má tedy za to, že prokázal neschopnost hradit navýšené výživné.

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištění:

6. Žalobce jako student gymnázia [ulice] ze zdravotních důvodů prodlužoval studium na gymnáziu, když maturitní zkoušku skládal až dne [datum]. Žalobce během období [anonymizováno] absolvoval kurz [anonymizováno] od [datum] do [datum]. Po absolvování maturitní zkoušky byl přijat na Univerzitu v [obec] – fakulta informatiky a managementu (zjištěno z: vysvědčení o maturitní zkoušce, vysvědčení za 8. ročník gymnázia, potvrzení o zdravotní neschopnosti žalobce soustavně se připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost od [datum] do [datum], potvrzení lékaře o nemožnosti účastnit se maturitní zkoušky v září 2016, potvrzení [anonymizována dvě slova] svazu, potvrzení [právnická osoba] s.r.o. o absolvování kurzu psychologie, potvrzení o studiu Univerzita v [obec] – fakulta [anonymizováno] a [anonymizováno]).

7. Žalobce byl přijat na [příjmení] [příjmení] [jméno] ve [příjmení] [jméno], k dennímu studiu a to od [datum] do července 2021 (zjištěno z: soudní překlad Potvrzení o studiu na [příjmení] [příjmení] [jméno] ze dne [datum] ve studijním programu bakalář přírodních věd, cvičení a sportovní věda).

8. Náklady žalobce za školné, které činí 9 250 liber na školní rok hradí žalobce ze studentské půjčky. Žalobce dále platí nájemné ve výši 395 liber měsíčně. Za rok 2018 jeho celkové náklady činily částku ve výši 21 680 liber (cca 623 561 Kč), v roce 2019 částku ve výši 25 843 liber (cca 771 831,20 Kč) a v roce 2020 do konce září náklady žalobce činily 21 085 liber (628 760 Kč). (zjištěno z: soudní překlad potvrzení o poskytnutí studentské půjčky ze dne [datum] pro akademický rok 2020 2021, soudní překlad potvrzení o poskytnutí studentské půjčky ze dne [datum] pro akademický rok 2019 2020, soudní překlad potvrzení o poskytnutí studentské půjčky ze dne [datum] pro akademický rok 2019 2020, nájemní smlouva žalobce na ubytování v [anonymizováno], přehled pravidelných výdajů žalobce za roky 2018 2020, platby za telefon, doklady na vzdělávací kurzy ke studiu v roce 2019).

9. Žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] a dále je podnikající FO. Průměrný měsíční příjem žalovaného je 53 313,75 Kč. Jeho hlavním příjmem je zaměstnání, podnikání negeneruje čistý zisk. Na výživném platí částku 4 000 Kč žalobci, od prosince 2019 mu odpadla povinnost hradit výživné na dceru [jméno] ve výši 8 000 Kč (zjištěno z: smlouva o úvěru žalovaného, měsíční výpis z účtu žalovaného, nájemní smlouva žalovaného, daňové přiznání za roky 2018, 2019, DPH za Q1, Q2, Q3 roku 2020, mzdové listy zaměstnavatele).

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

11. Žalobce začal studovat vysokou školu v zahraničí, čímž se mu zvedly náklady na živobytí, přičemž současná výše výživného nepostačuje ani částečně na uspokojení žalobcových základních potřeb.

12. Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud případ po právní stránce takto:

13. Dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen„ SSP“), za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje studium na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice.

14. Dle § 14 odst. 2 písm. c) SSP se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole, nejdéle však doba tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole.

15. Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání lze však považovat i případ, kdy další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze "prodlužovala mládí“. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. by mělo vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací (srov. Usnesení ÚS 3104/16 ze dne [datum]).

16. Žalobce studoval gymnázium, přičemž hlavním posláním gymnázia je příprava studentů ke studiu na vysokých školách. Po ukončení gymnázia začal žalobce studovat Univerzitu v [obec] – fakulta [anonymizováno] a [anonymizováno], přičemž toto studium ukončil hned v prvním ročníku, a odjel studovat do zahraničí obor [anonymizováno] věda a [anonymizována dvě slova]. Ačkoliv žalobce v zahraničí začal studovat obor odlišný od oboru, který studoval na Univerzitě v [obec], soud neshledal, že by studiem v zahraničí byla splněna podmínka samoúčelnosti, a to především vzhledem k tomu, že žalobce studoval gymnázium, a studium na Univerzitě v [obec] ukončil hned v prvním ročníku studia. Odlišná situace by nastala za předpokladu, kdyby studium žalobce v [obec] trvalo delší dobu, typicky, že by žalobce měl před státnicemi apod. Soud naopak shledal, že studium v zahraničí vede k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Co se týče tvrzení žalovaného, že žalobce je schopen si obstarat prostředky prací, neboť byl v zahraničí již před zahájením studia na [anonymizována dvě slova], soud uvádí, že jakkoli se žalobce v zahraničí živil jako [anonymizováno] a [anonymizováno], jednalo se dle názoru soudu pouze o zaměstnání na přechodnou dobu, které mělo žalobci obstarat potřebné finance k následnému nákladnému studiu, neboť jak vyplynulo z provedeného dokazování, studentská půjčka, kterou žalobce čerpá, slouží pouze na pokrytí školného. Pro úplnost soud uvádí, že není vyloučeno, aby vyživovací povinnost rodičů k dítěti zanikla a následně byla obnovena. Takovou skutečnost si lze představit např. za situace, že by dítě ukončilo studium na gymnáziu, nedostalo se na vysokou školu, v důsledku čeho by šlo na rok pracovat a následně by bylo přijato na vysokou školu, kde by ve studiu řádně pokračovalo.

17. Soud tedy uzavřel, že se žalobce soustavně připravuje na své budoucí povolání a není schopen se sám živit a jeho nárok na výživné je tedy oprávněný.

18. Co se týče výše vyživovací povinnosti žalovaného, jsou dle § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného (žalobce) a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného subjektu (žalovaného). Hledisku odůvodněných potřeb dítěte předchází hledisko životní úrovně. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Hledisko schopnosti je hlediskem subjektivním a hledisko možnosti je hlediskem objektivním. To znamená, že v konkrétním případě je třeba zohlednit zejména věk povinného, jeho zdravotní stav povinného, manuální zručnost, pracovní zkušenosti, nepříznivou situace na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu a další kritéria. Co se týče majetkových poměrů povinného, ty je třeba zohlednit komplexně a zohledňuje se rovněž celková majetková situace na straně povinného.

19. Samotná výše výživného se pak určí buď dohodou stran, nebo v případě, že strany nedosáhnou dohody, rozhodne o výši soud, který výši výživného určí jako určité procento z čistého příjmu rodiče. Podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti tvoří výživné oprávněného od 19- 25% z čistého příjmu rodiče. Avšak při určování konkrétní výše se zohlední také předchozí hlediska (schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného) a i další vyživovací povinnosti povinného.

20. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že po odečtení pravidelných nákladů žalovaného (nájem, výživné, zálohy, splátky na úvěry, mobil, internet, potraviny, stravné), tj. nezapočítávány nahodilé náklady jako čistírna, knihy, oblečení, drogerie, vyšlo, že žalovanému měsíčně zbyde cca 10 000 Kč. Soud navíc vzal v potaz jen příjmy ze zaměstnání a nikoliv příjmy z podnikání, které jsou v současnosti zanedbatelné. Žalovanému dále odpadla vyživovací povinnost dcery [jméno], které hradil 8 000 Kč měsíčně, a tudíž disponuje prostředky k pomoci žalobci s jeho nákladným studiem.

21. Z vyjádření stran podaných v této věci je nesporné, že strany spolu nejsou v kontaktu, žalovaný nevěděl o tom, že se žalobce rozhodl jít studovat do ciziny. Žalobce si musel být vědom toho, že studium v zahraničí se pojí s extra náklady. Vzhledem k dobrovolnému rozhodnutí žalobce, které bylo učiněno bez vědomí žalovaného, dospěl soud k názoru, že zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného o 8 000 Kč by se vůči žalovanému jevilo jako nespravedlivé.

22. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí, tedy tak, že je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 8 000 Kč a další požadavek na zvýšení vyživovací povinnosti o další 4 000 Kč se zamítá.

23. Dle ust. § 922 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

24. Žalobce požadoval zvýšení výživného od [datum], tedy od doby, kdy zanikla vyživovací povinnost žalovaného k dceři [jméno]. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí. Soud rozhodl v souladu s § 160 o. s. ř., že lhůta k plnění tohoto výroku bude činit 6 měsíců.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.