39 C 275/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Rychnovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 335 896 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 335 896 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky z částky 335 896 Kč od 11. 10. 2016 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce ve výši 54 334,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náklady státu – znalečné ve výši 25 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou ústní dohodu o projektové činnosti, jejímž předmětem byla komunikace se zákazníky žalované a koordinace činnosti při implementaci projektů žalované. Mezi účastníky byla dohodnuta odměna 400 Kč/hod, a to od května 2015, žalobkyně zaslala žalované návrh výše odměny, který jí byl zaslán dne 12. 5. 2015, a na to žalovaná započala žalobkyni přidělovat práci, zřídila zástupci žalobkyně firemní e-mail atd. Žalovaná však požádala žalobkyni, aby zatím odměnu nefakturovala, jelikož nemají dostatek prostředků na úhradu, a účastníci se dohodli, že odměna bude splatná až na výzvu žalobkyně, resp. po zaslání faktury žalobkyní, žalovaná zatím platila žalobkyni cestovní náklady. V říjnu 2015 bylo na základě osobního jednání dohodnuto prohloubení spolupráce mezi účastníky s tím, že žalobkyně bude za svou práci od listopadu 2015 fakturovat měsíční paušál 65 000 Kč + DPH, žalovaná zároveň požádala žalobkyni z důvodu své platební neschopnosti o vystavování faktur na částku pouze ve výši 50 000 Kč + DPH měsíčně. Žalobkyně tomuto vyhověla, vystavoval takto faktury od prosince 2015 a žalovaná platila až do srpna 2016, kdy se však platby začaly opožďovat. Žalovaná navíc dosud žalobkyni nezaplatila paušální odměnu za listopad 2015 a doplatek paušálu 15 000 Kč měsíčně za dobu 12/ 2015 – 3/ 2016, stejně jako odměny za další období. Při osobním jednání v květnu 2016 žalovaná přislíbila úhradu tehdy splatných faktur a odměn za měsíce 5 – 10/ 2015, avšak uhradila pouze již tehdy vystavené faktury. Na jednání dne 26. 9. 2016 bylo dohodnuto ukončení spolupráce mezi účastníky. Žalovaná se zavázala k úhradě splatných pohledávek, ale zaplatila pouze nepatrnou část. Jelikož žalovaná stále žalobkyni neuhradila odměnu za měsíce 5 – 10/ 2015, vystavila žalobkyně zálohovou fakturu [číslo] na částku 338 800 Kč (správně 335 896 Kč) ze dne 6. 10. 2016, splatnou dne 10. 10. 2016. Žalovaná plnila na konkrétní faktury, s variabilními symboly a v době částečného plnění neměla o rozsahu správnosti vyúčtování žádné pochyby, resp. námitky, má žalobkyně za to, že došlo tímto jednáním k uznání zbytku dluhu z této činnosti. Žalobkyně se tedy domáhá žalované částky jako odměny za měsíce 5 – 10/ 2015 celkem za 694 hodin při odměně 400 Kč/hod + DPH, celkem tedy 335 896 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě opakovaně, naposledy dne 19. 4. 2017, tato však dosud nic neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně vykonávala pro žalovanou projektové a implementační práce, které byly hrazeny paušální částkou ve výši 50 000 Kč od 12/ 2015 do 9/ 2016, kdy všechny běžné vystavené faktury byly proplaceny. Žalobkyně konstantně požadovala zvýšení fakturace na částku 65 000 Kč/měs, na což ale žalovaná nepřistoupila. Ohledně činnosti před 12/ 2015 žalobkyně pouze navrhovala částku 400 Kč/hod, žalovaná však tuto částku neakceptovala a neustále probíhala jednání o ceně. Žalovaná měla za to, že práce provedené před 12/ 2015 jsou dostatečně kompenzovány poměrně vysokým měsíčním paušálem 50 000 Kč + DPH od 12/ 2015, který žalovaná od tohoto měsíce hradila. Fakturu [číslo] na částku 388 800 Kč doručila žalobkyně žalované až 6. 10. 2016, tedy až poté, co žalovaná uhradila dne 30. 9. 2016 poslední běžnou fakturu. Žalovaná při úhradě netušila, že bude ještě nějaká taková faktura doručena, z úhrad tak nelze dovozovat, že by byť jen částečně dluh uznala, neboť o něm nevěděla. Naopak faktura vystavená s ročním zpožděním byla pro žalovanou překvapením a po jejím obdržení už žádné úhrady neproběhly. Důvodem vystavení faktury s takovým zpožděním bylo dle žalované to, že cca od srpna 2016 se chýlila spolupráce účastníků ke konci, jelikož žalovaná na základě stížnosti od zákazníků zjistila, že žalobkyně řádně nevykonávala vykazované činnosti nebo je vykonávala jen zčásti. Žalobkyně se tedy na poslední chvíli snažila dofakturovat i nesmyslné částky v naději, že dosáhne jejich proplacení dříve, než žalovaná zjistí, v jakém stavu bylo plnění povinností žalobkyně. Zároveň se žalobkyně snažila využít toho, že práce nebyly předány a při tomto předání odmítala spolupracovat, čímž vytvářela na žalovanou nátlak, aby proplatila doplatky za přechozí období. Žalobkyně způsobila žalované svou laxní činnosti značné škody, na jejichž odstranění musela žalovaná použít vlastní zaměstnance, kteří museli dávat do pořádku plnění žalobkyně, žalovaná však v důsledku důkazních problémů na vymáhání škody rezignovala. Z opatrnosti však započítává jako procesní obranu pohledávku na náhradu škody ve výši 312 867 Kč (za 197 hodin projektových a implementačních prací a 128 852 Kč za ztrátu z důvodu neuzavření nebo opožděného uzavření servisních smluv). Žalovaná zpochybňuje výkazy práce vystavené žalobkyní za období od 5 – 11/ 2015. Žalobkyně v období, kdy byl hrazen paušál, vykazovala činnosti, které vůbec neprovedla. Žalovaná zaslané výkazy nekontrolovala, jelikož nebyla uzavřena dohoda o fakturaci, ale ani je nikdy neakceptovala. Je tak na žalobkyni, aby prokázala, že provedla projektové programátorské práce v rozsahu 694 hodin. Předložené výkazy jsou navíc nevěrohodné. Žalovaná dále z opatrnosti namítla promlčení jakýchkoli plnění za období 5 – 8/ 2015. Jelikož nebyla sjednána splatnost, měla žalobkyně, pokud chtěla požadovat plnění za toto období, vyúčtovat práce okamžitě. Pokud není sjednána splatnost, je nutné považovat za okamžik počátku běhu promlčecí lhůty den, kdy bylo plnění uskutečněno, jelikož je to den, kdy mohlo být právo u soudu uplatněno poprvé. Akceptovat jako den splatnosti fakturace, která proběhla až rok po údajném poskytnutí služeb, je v rozporu s institutem promlčení. Jelikož byla žaloba podána dne 31. 8. 2018, pohledávky za 5 – 8/ 2015 kromě nároku za 31. 8. 2015 jsou promlčeny.

3. K tomu žalobkyně uvedla, že není pravdou, že by žalovaná uhradila všechny vystavené faktury, po splatnosti má žalobkyně další pohledávky z faktur za 187 433 Kč vč. DPH. Žalovaná dostatečně určitě akceptovala cenu 400 Kč za hodinu práce, jelikož žalovaná přidělovala žalobkyni práci a akceptovala tak návrh na hodinovou sazbu odměny, žalobkyně zasílala žalované výkazy a žalovaná nikdy nevytkla vady těchto výkazů nebo jiné vady práce žalobkyně, ani neměla námitek proti sumě celkové požadované odměny. Standardní cena projektové činnosti v IT se v roce 2015 pohybovala v částkách 900 – 2 500 Kč, žalovaná navíc práci žalobkyně fakturovala svým klientům v mnohem vyšší sazbě. Splatnost nastala až ukončením spolupráce, jelikož žalobkyně akceptovala požadavek paní [příjmení] zastupující žalovanou, aby z důvodu ekonomických problémů nebylo zatím fakturováno. Žalovaná, konkrétně paní [příjmení], následně požádala o prohloubení spolupráce a rozšíření počtu hodin za částku měsíčního paušálu 65 000 Kč + DPH, která odpovídá ceně 400 Kč/hod při odpracovaných průměrných 162,5 hodinách měsíčně. Ředitelka žalované p. [příjmení] zdůvodňovala finanční problémy odkupem podílu od německých partnerů a nabídla žalobkyně, že může fakturovat 50 000 Kč po přechodnou dobu, že se paušál i za tuto dobu dofakturuje a že žalobkyni připraví návrh na vyrovnání nefakturované pohledávky za období do října 2015. Žalobkyně již během prvních měsíců v roce 2016 pozorovala, že programové úpravy mají u klientů úspěch, zaváděli je do praxe a žalobkyně požadovala od žalované jednání o dorovnání odměny. Ředitelka žalované přislíbila dne 28. 6. 2016 dohodu o narovnání a za období 5 – 11/ 2015 navrhovala zaplatit celkem 200 000 Kč + DPH a zvýšení paušální odměny na 60 000 Kč měsíčně od 11/ 2015. Návrh dohody však nebyl žalobkyni doručen, ačkoliv ho dvakrát urgovala. Jelikož začala žalovaná hradit dluhy až po splatnosti, žádala žalobkyně potvrzení aktuálního dluhu v písemném uznání závazku, které žalobkyně žalované zaslala, žalovaná však e-mailem ze dne 28. 6. 2016 žalobkyni sdělila, že její právník připraví dohodu o narovnání, tato však opět nebyla žalobkyni doručena. Žalovaná nezpochybňuje, že by žalobkyně konala v daném období pro žalovanou práci. Ohledně dohody o ceně žalobkyně odkazuje na odůvodnění odporu žalované, kde si započítává práci projektových a implementačních prací svými zaměstnanci v rozsahu 197 hodin za 184 015 Kč, tedy 934 Kč/hod, s čímž by žalobkyně souhlasila. [jméno] žalovaná uvedla, že výkazy, které jí žalobkyně zaslala, nekontrolovala, tedy je ani nerozporovala. Pokud nyní žalovaná tvrdí, že výkazy jsou vadné, žalobkyně namítá promlčení práva na uplatnění vad. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že bylo dohodnuto, že splatnost nenastane v poslední den vykonaných prací, ale byla na písemný návrh žalované stanovena až na 10. 10. 2015, což žalobkyně akceptovala. Žalovaná již dne 26. 8. 2015 žalobkyni psala, že se potřebuje dohodnout na systému vykazování práce, je tedy zřejmé, že v dané době pohledávka splatná nebyla. V e-mailu ze dne 10. 10. 2015 nabídla žalovaná schůzku ke sjednání dohody ohledně finančních záležitostí pro minulou i budoucí spolupráci.

4. Soud poučil žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k prokázání skutečností, že byla mezi účastníky uzavřena dohoda o splatnosti odměn za práci v období 5 – 10/ 2015, resp. že odměna za 5 – 10/ 2015 bude splatná až na výzvu žalobkyně v podobě zaslání faktury nebo ke dni 10. 10. 2015 (tj. kdy byla tato dohoda uzavřena, jakým způsobem, mezi jakými osobami atd.) a že žalovaná hradila žalobkyni cestovní náklady.

5. Žalobkyně uvedla, že jednatelka paní [příjmení] žádala jednatele žalobkyně, aby z důvodu platební neschopnosti žalované odměnu nefakturovala dříve s tím, že poté bude odměna uhrazena naráz. V e-mailové konverzaci ze 3. 8. 2015 žalovaná píše, že květen 2015 by ráda nechala vyfakturovat hned, v tuto dobu tedy rozhodně nebyla uzavřena dohoda o fakturaci a splatnosti a i kdyby faktura byla vystavena hned ten samý den, splatnost by nastala 2. 9. 2015 a nárok tedy není promlčen. I posléze probíhaly dle slov žalobkyně dohady o fakturaci a výkazech, kdy v mailu ze dne 26. 8. 2015 žalovaná uvedla, že se musí strany dohodnout na systému vykazování práce a je navržena osobní schůzka s tím, že minulé období musí nastavit.

6. Soud poučil žalovanou, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k prokázání skutečností, že mezi účastníky od května 2015 i nadále probíhala jednání o ceně prací prováděných žalobkyní pro zákazníky žalované pro období 5 – 10/ 2015.

7. Žalovaná uvedla, že o ceně za služby strany vyjednávaly celé období od 5-10 2015. Jako důkaz uvedla mail ze dne 26. 8. 2015. Uvedla, že cena za práce v období od 5-11 2015 byla sjednána ústně, kdy se jednatelé stran dohodli, že žalobkyně bude fakturovat pravidelnou měsíční paušální částku, která zahrnovala i kompenzace za práce provedené v období 5-11 2015.

8. Poté co došlo v říjnu 2016 k ukončení spolupráce, přebírala žalovaná od svých klientů rozdělanou práci po žalobkyni. Žalobkyně odmítala spolupracovat, čímž způsobila škody a domnívala se, že tak dosáhne úhrady požadovaných faktur. Hodin prací, které bylo nutné vynaložit v důsledku nespolupráce žalobkyně, celkem bylo 197, při sazbě 934 Kč za hodinu činí výše škody 183 998 Kč. K tvrzenému příslibu narovnání žalovaná uvedla, že dohoda nebyla nikdy uzavřena, a ani nebyla sjednána ústní dohoda na úhradu 200 000 Kč. Rovněž není pravdou, že žalovaná byla ve finančních obtížích.

9. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že žalovaná z její práce profitovala, z mailu ze dne 26. 8. 2015 vyplývá, že práce byla účtována hodinově a teprve poté žalovaná navrhla, aby bylo účtováno měsíčním paušálem, což se následně dělo. Není pravdou, že by období před listopadem 2015 bylo kompenzováno paušálem, cena 65 000 Kč měsíčně byla složena jako součin průměrné měsíční pracovní doby 168h měsíčně krát 400 Kč/hod. Pokud by paušál kompenzoval i předchozí období, neposílala by žalobkyně ještě v březnu 2016 podklady s aktuálními závazky a nežádala by úhradu.

10. Žalobkyně tvrdí, že žalované žádnou škodu nezpůsobila, neměla u sebe žádné podklady. Žalovaná byla vždy informována o stavu zakázky, ona dostávala e-mailem zápisy jednání se zákazníkem, a pokud se něco nastavovalo, dělalo to oddělení supportu žalované. Žalobkyně ale uvedla, že je jasné, že nedokončené věci musel někdo dodělat, za to už však neodpovídala žalobkyně. Žalobkyně, resp. zaměstnanec vrátil žalované při ukončení spolupráce notebook, kde byly všechny informace.

11. K jednotlivým projektům – [příjmení] – kompletní zápisy měla žalovaná k dispozici, chyběly podepsané předávací protokoly, které byly zaslány k podpisu zákazníkovi. Popisy řešení měl j dispozici zaměstnanec žalované p. [příjmení]. Progamas – projekt byl ukončen. [anonymizována dvě slova] – projekt nebyl implementován, žádnou dokumentaci žalobkyně neobdržela. [anonymizováno] – kompletní dokumentace byla v notebooku, který byl žalované vrácen, žalovaná nikdy nezaplatila projektové úpravy, ale zákazníkovi je naúčtovala. [příjmení] – projekt předán v září 2015.

12. Žalobkyně nakonec uvedla, že není pravdou, že žalovaná vše zaplatila, faktury byly propláceny s dlouhým prodlením, poslední tři faktury nebyly uhrazeny vůbec, proto žalobkyně spolupráci ukončila. Naopak pracovníci žalované neplnili termíny, což způsobovalo prodlení s plněním úkolů. Žalobkyně je z interních poznámek schopna doplnit výkazy, ke školením jsou zápisy z jednání, které parafoval zákazník.

13. Nadepsaný soud vydal dne 21. 2. 2022 rozsudek č.j. 39 C 275/2018-204, ve kterém uložil žalované povinnost k úhradě žalované částky s příslušenstvím, dále jí uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně a náhradu nákladů státu – znalečné. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 19. 10. 2022 rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v usnesení uvedl, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, čímž došel k nesprávným skutkovým zjištěním, když v řízení nebyla prokázána cena za plnění, rozsah provedené činnosti a případná splatnost a promlčení nároku žalobkyně a případná námitka započtení žalované.

14. Soud na základě provedeného dokazování učinil tato zjištění o skutkovém stavu věci.

15. Z e-mailu ze dne 12. 5. 2015 plyne nabídka ceny prací žalobkyně na 400 Kč/hod + DPH v rozsahu 100 hodin (zjištěno z: e-mail ze dne 12. 5. 2015).

16. E-mailem z 23. 6. 2015 zaslala žalobkyně žalované výkaz práce s dotazem, zda je tato forma vyhovující nebo je potřeba detailnějšího výkazu (zjištěno z: e-mail ze dne 23. 6. 2015).

17. E-mailem ze dne 2. 9. 2015 byl žalované zaslán výkaz hodin a žalobkyně v něm urguje dohodu o splatnosti. Dne 11. 9. 2015 e-mailem žádáno alespoň o proplacení cestovného, přičemž to bylo odsouhlaseno a zaplaceno. Náklady na dopravu byly žalobkyní vyúčtovány fakturami [číslo] [číslo] Tyto náklady byly žalovanou zaplaceny. Výkaz hodin, který byl přílohou emailu z 2. 9. 2015, v němž byly rozepsány hodiny strávené činností na jednotlivých označených projektech za období května, června a července 2015 (vykázáno celkem 342 hodin) a výkaz hodin, který byl přílohou zálohové faktury [číslo] v němž jsou k již vykázaným hodinám za období květen až červenec 2015 přidány hodiny za srpen 2015 (celkem 98) a říjen 2015 (celkem 162) (zjištěno z: e-maily z 2. 9. 2015, 11. 9. 2015, nesporná tvrzení, faktury [číslo] [číslo]).

18. E-mailem z 5. 10. 2015 žalobkyně opět urgovala odsouhlasení výkazů k fakturaci, žalovaná odpověděla, že to vyřeší v týdnu, následně e-mailem ze dne 10. 10. 2015 žalovaná opětovně odsunula dohodu o fakturaci a úhradě za minulou spolupráci na další týden (zjištěno z: e-maily z 5. 10. 2015 a 10. 10. 2015).

19. Systém vykazování práce byl mezi stranami od počátku v jednání, když žalovaná žádala o upřesnění vykonaných prací (zjištěno z: e-mail z 3. 8. 2015, 26. 8. 2015).

20. Žalovaná v e-mailu ze dne 28. 6. 2016, že se musí strany dohodnout na systému vykazování práce a je navržena osobní schůzka s tím, že minulé období musí nastavit. Žalobkyně vystavila fakturu v roce 2016, až poté, co nedošlo k uzavření dohody o vyrovnání. Žalobkyně zaslala žalované návrh uznání závazku. (zjištěno z: e-maily z 28. 6. 2016 a 25. 7. 2016).

21. Žalobkyně vystavila žalované zálohovou fakturu [číslo] ze dne 6. 10. 2016, splatnou dne 10. 10. 2016 na částku 335 896 Kč, kterou se žalobkyně domáhá žalované částky jako odměny za měsíce 5 – 10/ 2015 celkem za 694 hodin při odměně 400 Kč/hod + DPH (zjištěno z: zálohová faktura [číslo]).

22. Žalovaná reklamovala nedodržení dohody mezi stranami, když dle jejího nedošlo ke splnění podmínek, když nedošlo k předání projektů. Žalobkyně s reklamací nesouhlasila a uvedla, že žalovaná neuhradila platbu za fakturu [číslo] dále že stále nebyl žalobkyni přislíbený návrh vyrovnání za dobu [číslo] 2015. V důsledku reklamace pak žalobkyně dopisem provedla dofakturaci, a to dopisem ze dne 7. 10. 2016 (zjištěno z: reklamace ze dne 5. 10. 2016, vyjádření žalobkyně k reklamaci ze dne 6. 10. 2016, dopis žalobkyně ze dne 7. 10. 2016).

23. Žalovaná dopisem ze dne 24. 10. 2016 ukončila spolupráci s žalobkyní (zjištěno z: dopis ze dne 24. 10. 2016).

24. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2016 (zjištěno z: předžalobní upomínka).

25. Z výpovědi jednatele žalobkyně pan [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v roce 2015 a násl. byl jednatelem žalobkyně a účastnil se jednání s žalovanou za kterou jednala jednatelka paní [příjmení] [jméno] byla domlouvána v dubnu 2015, kdy byl jednatel požádán o spolupráci s pomocí vedení projektu, protože se žalovaná dostala do finančních problémů s uzavíráním nových zakázek. V květnu žalobkyně dala žalované návrh, který byl odsouhlasen, jednatel žalobkyně pak měl domluvenou schůzku v sídle firmy žalované, kde mu byl zřízen přístup do jejich systému, e-mail a byl uveden do konkrétních projektů – [příjmení] (výroba skel pro oknaře, komunikoval s paní [příjmení]), [anonymizováno] (plánovanán rozvozů a nákladky oken zákazníkům) atd. Projektů pak přibývalo – projekty [anonymizována dvě slova], kdy konkrétně tomuto projektu se neměl kdo věnovat a jednatel žalobkyně tam byl nastrčen, aby pomohl zalepit díru. Jednatel žalobkyně byl často přiřazen na projekty, na kterých nebyl od začátku, nic o nich nevěděl, neznal lidi a dostal na ně telefonní kontakt a měl se snažit to nějak vyžehlit. Tímto způsobem jednatel pak zachraňoval paní [příjmení] od penále, kdy vlastně pomáhal s plněním smluv, protože žalovaná neměla kapacitu. Informace o prodlení měl od zákazníků žalované a dále od kolegy v kanceláři získal vnitřní obraz společnosti. Zadávat práci mu mohla pouze jednatelka žalované, která mu buď telefonicky nebo e-mailem posílala kontakty na zaměstnance žalované, aby si od nich zjistil informace a řešil to. Jednatel žalobkyně měl přístup do centrálního systému žalované, ve kterém byly údaje o zakázkách, kontakty, harmonogramy dílčích plnění, stavy projektových programových úprav. S žalovanou byl jednatel žalobkyně v přímém kontaktu, nejdříve byli domluveni na vzdálenější spolupráci, asi po půl roce byl paní [příjmení] požádán, aby byl v sídle žalované přes týden. Měl vlastní židli v kanceláři projekt managerů. Ohledně odměny jednatel žalobkyně uvedl, že to bylo 400 Kč/hodina s tím, že zpočátku bylo domluveno 100 hodin měsíčně v rámci spolupráce, neboť měl ještě i jiné klienty. S paní [příjmení] řešili problémy s financemi, i v rámci obchodního zástupce, kterému se nedařilo prodávat projekty za adekvátní ceny. Jednatelka žalované mu měla proplatit faktury týkající se předešlé spolupráce, přičemž mu přímo sdělila, že peníze nemá a požádala jednatele žalobkyně o splátkový kalendář s tím, že v rámci výkazů to potom vyfakturuje. Žádost o splátkový kalendář se týkala jiného období, než je předmětem žaloby, s tím, že práci od května 2015 neřešili formou splátkového kalendáře. Poté, když chtěl fakturovat mu bylo přislíbeno, že se to dořeší s tím, že jednatel žalobkyně požadoval alespoň uhrazení nákladů – cestovné, náklady na ubytování atd. Žalovaná přestala platit úplně v roce 2016. Jednatel žalobkyně nabízel smírčí dohodu, že místo těch 335 000 Kč navrhuje zaplacení 200 000 Kč. [příjmení] [příjmení] mu odpověděla, že dohodu o narovnání připraví její právník, nic však nezaslala. Ta částka 200 000 Kč byla oboustranná dohoda. To byl vlastně i důvod, proč nefakturoval ihned, protože je plátcem DPH a vyčerpával by cash flow žalované. [příjmení] [příjmení] navíc vystavené faktury nedávala do účetnictví. Za jakého důvodu neví. Nápad, že nebudou fakturovat ihned byl oboustranný z důvodu, že žalovaná neměla peníze. Setkával se s tím i na sídle firmy, kdy vlastníci objektu avizovali, že nemají uhrazený nájem, servis za auto, co měl jednatel žalobkyně vyzvedávat nebylo uhrazeno atd., takže měl konkrétní informace, že mají problémy s platbami, s cash flow, se zaplacením splatných pohledávek. Proto i jak komunikoval se zákazníky, byl přímo úkolován, aby jim dal faktury pro fakturaci, a aby dbal na splacení faktury, popř. urgenci po splatnosti. Splátkový kalendář byl dohodnut v červnu 2015. Písemná dohoda o splátkovém kalendáři nebyla sepsána. Splátkový kalendář se týkal dotačních titulů z roku 2012 nebo 2013, týkalo se to částky asi 170 000 Kč, faktura byla řádně vystavená a zúčtovaná, bylo z ní odvedeno DPH, byla po splatnosti a paní [příjmení] jednatele žalobkyně požádala, aby fakturu stornoval a uvedenou částku mu bude splácet ve splátkách po 13 500 Kč, a tyto byly řádně zaplaceny. Splátkový kalendář se netýká žalobního nároku, pouze popisuje, že žalovaná neměla v daném období dostatečné cash flow. O dohodě o narovnání se jednalo v březnu 2016, kdy byl paní [příjmení] předložen kompletní přehled závazků, tzn. co bylo zaplaceno a co zůstává k zaplacení. Jednalo se i o domluvu další spolupráce, kdy paní [příjmení] chtěla, aby spolupráce pokračovala. Jednatel žalobkyně dále uvedl, že ze strany žalobkyně došlo k ústupku, když se domluvili na částce ve výši 20 000 Kč Dohodu několikrát urgoval, a v červnu 2016 zaslal paní [příjmení] návrh, načež mu bylo sděleno, že dohodu připraví obratem její právník. Dohoda o narovnání měla narovnat závazky za období [číslo] 2015 (zjištěno z: výslech jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]).

26. Z výpovědi jednatelky žalované [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ji pan [příjmení] oslovil v květnu 2015 s tím, že pro žalovanou měl vykonávat koordinátora tří menších projektů – [příjmení] a [anonymizováno] a dohoda zněla tak, že se zákazníky bude komunikovat na úrovni telefonátů, mailů a bude koordinovat různé práce, které vykonávali kolegové v rámci žalované. Představa jednatelky žalované byla hodina, dvě denně. Komunikovali spolu přes telefon, on bydlel v [obec], jednou za čas přijel do Prahy, určitě se vídali i osobně, jednou za měsíc či dva, určitě ne často. Dohodli se na tom, že to, co bude vykonávat bude psát ve výkazech práce, které jí bude předávat. První výkaz obdržela 3. 8. 2015 a hned ho vracela zpět, neboť místo 2 hodin denně bylo vykázáno 14 hodin denně, což s ohledem na rozsah práce bylo nemožné. Od srpna do října si různě psali e-maily, telefonovali a víceméně se pořád dohadovali, protože jednatel žalobkyně trval na svém a jednatelka žalované mu říkala, že vykazuje nepravdy, protože vykazoval např. programování, nebo že zadával práci kolegům, k čemuž neměl oprávnění nebo dělal činnost, na kterou neměl znalosti. V rámci schůzky se pak dohodli, že pan [příjmení] bude pokračovat dál, částka která mu příslušela byla 20 000 Kč, plus mu dali ještě 10 000 Kč, aby se nedohadovali, plus nějaké to dorovnání 20 000 Kč za předchozí dobu. Od té schůzky dohoda platila, od května do dohody dali panu [příjmení] 50 000 Kč s tím, že dostal více projektů. V určitý moment [příjmení] opět přišel, že 50 000 Kč je nedostatečných. Komunikace ohledně fakturace s jednatelem žalobkyně byla pro jednatelku žalované nestandardní, protože je zvyklá, že se fakturuje podle nějaké dohody obou stran, a nikoliv že vám někdo vystaví fakturu a vy ji musíte zaplatit. Proto byla spolupráce ukončena. Jednatel žalobkyně nepředal žalované rozdělanou práci, čímž žalované způsobil problémy. Dohoda mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena právě z důvodu, že se mělo jednat o ty dvě hodiny denně, jednatel žalobkyně nebyl vlastně plným projektovým manažerem, ale pouze na výpomoc na což jednatelce žalované dohoda o výkazu práce stačila. Dohoda s panem [příjmení] byla okolo 400 Kč hodina, už si nepamatuje přesně. Žádná dohoda o narovnání uzavřena nebyla. Dohodu o dofakturaci za předchozí období byla ohledně období od května 2015. Žalobkyni za období [číslo] 2015 bylo zaplaceno, v říjnu se dohodli s panem [příjmení], že částka, která mu měla náležet by byla nějakých 20 000 Kč měsíčně. Pan [anonymizováno] chtěl ve spolupráci pokračovat, tak bylo dohodnuto, že v dalším období bude fakturovat částku ve výši 200 000 Kč + 10 000 Kč a tím vznikla ta částka ve výši 50 000 Kč měsíčně s tím, že jakmile„ dofakturují“ ty předchozí měsíce, částka přesto zůstane na 50 000 Kč. O této dohodě neexistuje žádný písemný záznam. Jednatel žalobkyně pak přišel i v následujícím roce, že chce nějaké další peníze, protože se domnívá, že mu náleží více. Do té doby ale akceptoval dohodu na 50 000 Kč. Výkazy práce jednatelka žalované reklamovala. Žádala jednatele žalobkyně k vysvětlení o jaké činnosti se jedná, protože se nejednalo o činnosti, které měl dělat. K dovysvětlení nikdy nedošlo. K účetním výkazům firmy jednatelka žalované uvedla, že v řešeném období měla na účtu 13 000 000 Kč.

27. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

28. Nebyl prokázán obsah dohody uzavřené mezi stranami, rozsah provedených prací, dohoda o splatnosti, resp. nefakturaci odměny z důvodu špatné finanční situace žalované.

29. Po právní stránce posoudil soud věc takto.

30. K obsahu smlouvy a ceně plnění uvádí soud následující.

31. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně vykonávala pro žalovanou v období od 5/ 2015 do 10/ 2015 projektové a implementační práce k projektům pro zákazníky žalované.

32. Dle ust. § 1744 o. z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

33. Žalovaná nabídku přijala tím, že začala žalobkyni přidělovat práci. Z výslechu jednatelů žalobkyně a žalované bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byla koordinace vedení projektů, které byly žalobkyni přidělovány jednatelkou žalované paní [příjmení], kdy žalobkyně byla spojkou mezi zákazníky a žalovanou společností. Mezi stranami tak byla uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 1746 odst. 2 o. z.

34. Co se týče tvrzení žalované, že cena za období [číslo] 2015 byla obsažena v paušálních částkách, toto její tvrzení nebylo nijak dokázáno, z e-mailových konverzací dané nevyplývá. O paušální odměně se sice jednatelka žalované zmínila při svém výslechu, nicméně její tvrzení zůstalo v rámci provedených důkazů osamostatněno. Žalovaná například nenavrhla k důkazu dokumenty prokazující, že by paušální odměny byly žalobkyni uhrazeny. Za těchto okolností tak soud uzavřel, že žalovaná neunesla břemeno důkazní ohledně prokázání, že nárok žalobkyně byl již uhrazen prostřednictvím paušální odměny, na které se strany shodly na jednání v říjnu 2015, a která měla pokrýt žalovaný nárok.

35. K rozsahu provedené činnosti.

36. Žalobkyně byla soudem vyzvána k prokázání obsahu smlouvy. Jak uvedeno výše, žalobkyni se však podařilo prokázat pouze uzavření smlouvy o spolupráci, nikoli však další obsah, tedy zejména to, jaký počet hodin/časový rozsah byl smluven. Žalobkyně k prokázání nenavrhla žádné důkazy (mimo výslech jednatele žalobkyně) o tom, jaký rozsah byl smluven.

37. Žalobkyně v řízení tvrdila, že strávila činností pro žalovanou v období květen až říjen 2015 celkem 694 hodin, avšak toto její tvrzení zůstalo i přes výzvu soudu a poučení o nesplnění této povinnosti neprokázáno. Z výkazu hodin, který byl přílohou emailu z 2. 9. 2015, v němž byly rozepsány hodiny strávené činností na jednotlivých označených projektech za období května, června a července 2015 (vykázáno celkem 342 hodin) a výkaz hodin, který byl přílohou zálohové faktury [číslo] v němž jsou k již vykázaným hodinám za období květen až červenec 2015 přidány hodiny za srpen 2015 (celkem 98) a říjen 2015 (celkem 162), celkově tedy žalobkyně předložila odlišný počet hodin, než požadovala v žalobě a k tomuto rozporu se v žádném ze svých vyjádření nevyjádřila, tento rozpor ani přes poučení soudem neodstranila, nevyjádřila se ani k provedenému rozsahu provedených prací, které žalovaná sporovala, a to jak v tomto řízení, tak prostřednictvím e-mailové komunikace mezi stranami. Soud tak uzavřel, že žalobkyně neunesla ohledně domluvy na rozsahu provedené činnosti, ani samotného rozsahu provedené činnosti břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

38. Ke splatnosti.

39. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi stranami byla dohoda o prozatímní nefakturaci odměny žalobkyně z důvodu finančních problémů žalované. Břemeno důkazní ohledně tohoto tvrzení leželo na straně žalující. Žalobkyně ani přes poučení soudem ale ve svém vyjádření pouze zopakovala tvrzení obsažená v předchozích podáních, přičemž výpověď jednatele žalobkyně o existenci takové dohody byla vyvrácena ostatními provedenými důkazy. V e-mailové komunikaci např. z 3. 8. 2015 je např. uvedeno, že žalovaná by ráda nechala vyfakturovat práci za květen 2015 hned, žádala však o specifikaci hodin. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat její tvrzení o dohodě o prozatímní nefakturaci odměny žalobkyně, stejně tak jako se nepodařilo prokázat tvrzení ohledně finančních problémů žalované.

40. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalobkyně, až na prokázání uzavření smlouvy o spolupráci, neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně obsahu dohody, rozsahu opravdu provedené práce a dohody o splatnosti (a s tím tvrzené finanční problémy žalované), a to ani přes řádné poučení soudem, když žalobkyně pouze zopakovala svá předchozí tvrzení, které dle závěru odvolacího soudu (a jehož právním názorem je soud prvého stupně vázán) nebyla dostatečná k prokázání žalobního nároku. Soud se z důvodu zamítnutí žalobního nároku proto dále nezabýval námitkou promlčení a započtení žalované.

41. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 334,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 335 896 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 920 Kč ve výši 4 183,20 Kč.

43. Dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

44. Náklady státu vznikly za přiznané znalečné, a to znalečné [celé jméno znalce] za znalecký posudek ze dne 8. 2. 2021 ve výši 25 600 Kč. Podle výsledku řízení, jelikož ani u jednoho z účastníků nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, soud uložil zaplatit náklady řízení vzniklé státu žalobkyni a rozhodl proto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.