39 C 314/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Rychnovským ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem ulice a číslo , PSČ obec a číslo - část obce c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem ulice a číslo , PSČ obec a číslo - prosek d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem Národní číslo , PSČ obec a číslo 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený obecnou údaje o zástupci pro určení, že žalobci jsou dědici ze závěti zůstavitelky

I. Žaloba s návrhem, aby bylo určeno, že [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce] a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], jsou dědici ze závěti pořízené dne [datum] zůstavitelkou [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], posledně bytem [adresa], a zemřelou dne [datum], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, a to znalečné ve výši 64 029 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

III. Žalovaným ad1) a ad2) se náhrada nákladů řízení nepřiznává. 1. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] sepsala allografní závěť [datum] (potvrzeno svědkyní [příjmení] [příjmení] a malířem [jméno] [příjmení]), ve které určila dědice: 1. [celé jméno žalobce] (dále jen žalobce 1), 2. [celé jméno žalobkyně] (dále jen žalobce 2), 3. [celé jméno žalobkyně] (dále jen žalobce 3), 4. [celé jméno žalobkyně] (dále jen žalobce 4), 5. žalovaného [celé jméno žalovaného], 6. [celé jméno žalovaného] 7. a v této době již zemřelou [jméno] [příjmení].

2. Žalobci 1-4 znali vůli zůstavitelky, která si přála rozdělit byt mezi rodinu po svém manželovi a rodinu své sestry [jméno] [příjmení]. Ostatní majetek rozdělila v závěti mezi žalobce, žalovaného 1 a [celé jméno žalovaného] (žalovaný 2). Důvody, proč tak bylo učiněno, jsou vysvětleny v závěti.

3. Žalovaný závěť napadl s tím, že on měl dostat dle sdělení zůstavitelky obraz Kytice, a že svědkyně [jméno] [příjmení] měla uvést, že v případě rozdělení bytu měli být původně uvedení 2 dědici – žalobce 1 a žalovaný. Dále žalovaný napadl závěť s tím, že má pochybnosti o tom, zda je předložená listina závětí zůstavitelky a to kvůli nesourodosti vzhledu každého z jednotlivých listů.

4. Podle sdělení žalobců 1 – 3 je závěť pravá, je v souladu s tím co jim teta (zůstavitelka) o závěti řekla. Toto potvrzuje i svědkyně závěti [jméno] [příjmení] v protokolu při projednávání pozůstalosti (dále jen protokol). Dále žalobci 1-3 poukazují na rozpor ve vyjádření [celé jméno žalovaného], který uvádí, že„ Dle svých slov si toto pamatuje paní [příjmení] velmi přesně“ a protokolem kde je napsáno„ říkala, že majetek chce rozdělit na ½ mezi rodinu manžela a svou rodinu, spíš si myslím, že v závěti byla jen 2 jména, ale jistá si nejsem.“ Co se týče rozdělení nábytku, teta říkala, že ho rozdělí mezi členy rodiny, ale kdo co dostane, nebylo žalobcům známo. Dle tvrzení žalobců 1-3 teta byt chtěla prodat. Když byla zůstavitelka v nemocnici, žalobce jí volal a říkal, ať byt prodá a financuje z toho svůj pobyt v domě s pečovatelskou službou. Žalobce si nepamatuje, co teta odpověděla, prodej ale nezamítla. Když zůstavitela prodělala mozkovou mrtvici, zařídil jí žalobce 4 pobyt v centru [jméno] a ani jednou se nezmínila, že by se jí tam nelíbilo. Na fotkách v místnosti měla fotka p. [celé jméno žalovaného] ale i žalobce 4, tudíž žalobci 1-3 usuzují, že měli blízký vztah. O blízkosti žalobce 4 a zůstavitelky svědčí i vyprávění o žalobci 4, když o žalobci 4 mluvila jako o neteři a obracela se na ní, když potřebovala něco zařídit. Žalobce 4 se o tetu staral, chodil za ní do nemocnice.

5. Žalobce 4 uvedl, že není mu známo, že by někdo měnil obsah závěti. O námitce žalovaného, že byl změněn počet dědiců – [celé jméno žalovaného] se svým synem zdědí ½ bytu, přesně podle vůle zůstavitelky, a sám pan [příjmení], že druhým dědicem měl být pan [celé jméno žalobce], takže žalobci 4 není jasné, kdo by získal něco tím, že by do rodiny [příjmení] přidal zemřelou matku pana [celé jméno žalovaného] a jeho syna. K námitce o obrazu Kytice – tento obraz dle žalobce 4 darovala zůstavitelka za svého života dceři žalobce 4 Ing. [jméno] [celé jméno žalobkyně], neboť studovala krajinářství a obraz se jí líbil. Stejně tak jí darovala šicí stroj a nějaké knihy. Dcera žalobce 4 byla zůstavitelce blízká, navštěvovala ji doma, v nemocnici a v centru [jméno]. Podle sdělení žalobce 4 zůstavitelka předtím, než došlo k mozkové příhodě byt postupně likvidovala, neboť se měla začátkem července 2018 stěhovat do domova v [obec] [okres]. Žalobce 4 tvrdí, že neví, proč zůstavitelka řekla žalovanému, že dá obraz jemu, když v závěti ho bez vědomí žalobce 4, odkázala právě žalobci 4. [celé jméno žalovaného] podle vyjádření žalobce 4 všude uváděli, že mají slíbené další věci (kyvadlové hodiny, empírový stolek) ale ani tyto věci zůstavitelka nepřikázala do jejich rodiny. [celé jméno žalovaného] se navíc prý chovali jako by vše mělo patřit jim, protože jsou jediní nejbližší dědici. Rodina [příjmení] věděla, že existuje nějaká závěť, [anonymizováno] to zůstavitelka neřekla.

6. Žalovaný uvádí, že dědici ze závěti jsou dle ust. § 91 (2) o. s. ř. nerozlučnými společníky a odkazuje na konstantní judikaturu, dle které určí-li žalobce okruh účastníků sporného řízení v návrhu na jeho zahájení odchylně od okruhu účastníků řízení o dědictví a jako žalobce nebo žalovaný určí jen některé z nich, nemůže být žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci. Z tohoto důvodu žalovaný navrhuje žalobu zamítnout.

7. Pochybnosti žalovaného o pravosti závěti: a) Plynoucí z výslechu svědka – závěť byla složena ze 2 listů, podepsaný byl jen druhý. Svědkyně paní [příjmení] v jednání dne [datum] v řízení o pozůstalosti řekla, že v závěti, kterou jí zůstavitelka dala k podpisu, byli uvedeni pouze 2 dědicové bytu – [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobce]. Dle svých slov si to pamatuje velmi přesně, protože se o tom se zůstavitelkou bavili a vybavuje si, že tam byla pouze dvě jména. b) Plynoucí z výpovědi [celé jméno žalobkyně] (žalobce 4) – žalobce 4 v dopise na č.l. 7 spisu notářky 34 D 173/2019 uvádí, že ustanovenému notáři předá závěť, kterou zůstavitelka pořídila za svého života. Z toho dle žalovaného plyne, že má žalobce 4 závěť u sebe. V dopise na č.l. 8 stejného spisu adresovaném notářce v posledním odstavci žalobce 4 zmiňuje, že ví, že závěť byla sepsána dne [datum] a že se nachází u svědků, tedy má znalost, kdy a jakou formou byla napsána a kde se nachází. Při projednání dne [datum] však žalobce 4 uvedl, že závěť nalezl mezi listinami zůstavitelky. Dle žalovaného jsou informace poskytnuté žalobcem 4 vnitřně rozporuplné, když žalobce nejdříve tvrdí, že závěť je u ní, což svědkyně [příjmení] vyvrací a následně žalobce 4 uvede, že závěť nalezla mezi listinami zůstavitelky. c) Plynoucí z informací od žalobců 1-3 – ti tvrdili, že o závěti nevěděli. Následně však v žalobě uvádějí, že závěť je pravá a je v souladu s tím, co jim teta (zůstavitelka) řekla. d) Plynoucí z informací poskytnutých žalovanému zůstavitelkou – v roce 2017 se během Vánoc rodina žalovaného setkala se zůstavitelkou, kdy se zůstavitelka zmínila, že obraz Kytice připadne jako dědictví žalovanému. Na prvním listu závěti je však jako dědic uveden žalobce 4. Žalovaný má povědomí o tom, že zůstavitelka sdělila své sousedce p. [jméno] [příjmení], kdo obraz zdědí. e) Plynoucí z ohledání údajného originálu závěti – závěť je složena ze dvou listů spojených sešívačkou bez jakéhokoliv zabezpečení proti manipulaci na prvním listu závěti. První list obsahuje šmouhy od tiskárny, druhý ne. První list není pomačkaný, druhý ano a levý roh nese stopy ohybu. Z těchto důvodů má žalovaný za to, že někdo se závětí manipuloval a pozměnil ji v rozporu s vůlí zůstavitelky.

8. Žalovaný 1 se dále vyjadřuje k posledním měsícům života zůstavitelky (jeho teta). Žalovaný s rodinou byli s tetou v kontaktu. Když zůstavitelka ochrnula (červen 2018), nemohla mluvit, otázkám rozuměla, ale dalo velkou námahu najít slova a říct odpověď. Žalovaný se od personálu nemocnice dozvěděl, že personál poskytuje info o jejím zdravotním stavu i [celé jméno žalobkyně] (žalobce 4), kterou žalovaný nikdy neviděl. Dle tvrzení žalovaného se žalobce 4 oficiálně prezentuje jako neteř zůstavitelky, žádný příbuzenský vztah ale mezi nimi není. Žalovaný vyřizoval pro zůstavitelku pobyt v DD v [příjmení] [příjmení], zůstavitelka souhlasila. Byt by se dle žalovaného rozhodně neprodával, protože se počítalo s tím, že se zůstavitelka vrátí domů. Žalobce 4 bez konzultace se žalovaným umístila zůstavitelku v Centru péče [obec]. Když žalovaný zůstavitelku navštívil, ta byla nešťastná a chtěla pryč.

9. Žalovaný dále sděluje, že popírá pohledávku žalobce 4 ve výši 103 725 Kč, se kterou se přihlásila do pozůstalostního řízení, protože si zůstavitelka pobyt v centru [obec] neobjednala, bylo plněno proti její vůli a byla tam nešťastná a chtěla pryč. Od června 2018 už prý žalobce 4 měla odhad ceny bytu, zájemce o koupi a usilovala o prodej bytu, ačkoliv si to zůstavitelka nepřála. Žalovaný se domnívá, že to je důvod proč žalobce 4 požádal o ustanovení opatrovníka a podal návrh na přezkoumání způsobilosti k právním úkonům zůstavitelky.

10. Na závěr žalovaný uvádí, že od června 2018 do úmrtí zůstavitelky byly provedeny výběry kartou z účtu zůstavitelky a že bude požadovat, aby žalobce 4 vybrané peněžní prostředky vrátila, aby byly předmětem dědického řízení a aby prokázala, za jakým účelem je vybírala. Zůstavitelka měla dle žalovaného zajištěnou péči a žalovanému není znám jediný důvod, proč by zůstavitela potřebovala vybírat peníze, když byla ležící, v těžkém stádiu demence a špatně komunikovala. <b>11. Vyjádření žalobců 1-3</b> 12. Žalobci nesouhlasí s tím, že dědici ze závěti jsou nerozlučnými společníky, neboť v tom případě, by se na stranu žalobců musel přidat syn žalovaného [celé jméno žalovaného]. Pokud by byla žaloba zamítnuta, bylo by dle názoru žalobců, odepřeno právo na spravedlivé posouzení případu.

13. Žalobci dále poukazují na rozpor tvrzení žalobce, který tvrdí, že si paní [příjmení] pamatuje velmi přesně, že v závěti byla uvedena jen dvě jména dědiců, přičemž v protokolu je, že si paní [příjmení] jen myslí, že tam byla dvě jména, ale jistá si není.

14. Žalobci dále uvádějí, že před notářkou uvedli pouze to, že jim není znám obsah závěti. Jak se prý později ukázalo, byli jediní, kdo závěť neznal. Proto jim ji dala notářka k dispozici, aby si jí přečetli. V průběhu čtení projevili překvapení, na kolika místech jsou v závěti uvedeni. O závěti ale věděli, teta jim říkala, že chce byt rozdělit na ½ mezi rodiny a říkala, že jim odkáže i nějaké obrazy.

15. Žalobci dále sdělují, že pojem„ neteř“ nemusí nutně znamenat příbuzenský vztah. Zůstavitelka prý o [celé jméno žalobkyně] (žalobce 4) mluvila jako o neteři, navíc se na ni obracela, když potřebovala něco zařídit nebo pomoct. H. [celé jméno žalobkyně] se o zůstavitelku starala i když onemocněla, chodila za ní do nemocnice, zařizovala jí dům s pečovatelskou službou. Podle názor žalobců 1-3 měla zůstavitelka k žalobci 4 blízký vztah, nazývala ji svou neteří a tak ji prezentovala i před personálem nemocnice, a navíc souhlasila s tím, aby žalobci 4 poskytoval personál info o jejím zdravotním stavu.

16. Žalobci nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že zůstavitelka nechtěla byt prodat. Když byla v nemocnici, tak jeden ze žalobců tetě volal, ať ten byt prodá a z něj financuje svůj pobyt v domě s pečovatelskou službou. Žalobce říká, že si přesně nepamatuje, co mu teta řekla, prodej však nezamítla. Po mrtvici a ochrnutí bylo jasné, že návrat zůstavitelky domů byl nereálný.

17. Dále žalobci rozporují tvrzení žalovaného, že zůstavitelka byla v Centru péče [obec] nešťastná a chtěla odtud pryč. Vždy když u ní žalobci byli, zůstavitelka se ani jednou nezmínila, že by chtěla pryč. Měla to hezky zařízené, měla tam i fotky žalobce 4, což svědčí o tom, že měla zůstavitelka k rodině žalobce 4 blízký vztah.

18. Dále žalobci tvrdí, že teta rozhodně nebyla ležící v těžkém stadiu demence. Na začátku prosince 2018 při návštěvě se prý dokázala posadit, spustit nohy dolů. Po mrtvici jí dělalo problém se vyjádřit, otázkám však rozuměla a orientovala se v prostoru i čase. Žalobce 4 si ji dokonce vzala z centra na štědrý den, aby s nimi teta povečeřela.

19. Osobní vyjádření [celé jméno žalobce]: nerozumí, proč je závěť rozporována. V závěti je psáno na druhém listě„ …proto jsem se rozhodla darovat bytovou jednotku stejným dílem své rodině a stejným dílem rodině pana [jméno] [celé jméno žalobce]“. Tato věta prý přesně potvrzuje první list závěti, kdy se teta rozhodla byt darovat mezi rodiny a ne mezi [celé jméno žalovaného] (žalovaný) a [celé jméno žalobce]. Navíc podpisy na závěti byly potvrzeny paní [jméno] [příjmení] u pozůstalostního řízení před notářkou Mgr. [jméno] [příjmení]. Jediný důvod žalobce vidí v tom, že snaha žalovaného vedoucí k zneplatnění závěti je proto, že je jediným zákonným dědicem. Když se bavil s tetou a ona mu řekla, že chce dát půlku bytu jeho rodině, a zdůvodnila to tím, že se žalobcův otec po smrti zůstavitelky manžela (jeho bratra) zachoval hezky a zřekl se dědictví ve prospěch tety. Proto teta prý v závěti uvádí, že to bere jako svou morální povinnost, rozdělit byt mezi rodiny. Rodina žalobce i po rozvodu brali zůstavitelku jako členy rodiny, byla na svatbě, oslavách, párkrát byli u ní, měla přátelský vztah i s žalobcovou ženou.

20. Dle vyjádření žalobce 4 není pravda, že by si svědkyně [příjmení] pamatovala přesně, že byli v závěti uvedeni pouze dva dědici. Na žalobce 4 dotaz před notářkou paní [příjmení] potvrdila, že cit.:„ teta chtěla rozdělit majetek na ½ mezi rodinu manžela a svou rodinu, spíše si myslím, že v závěti byla jen 2 jména, ale jistá si nejsem.“ 21. Zůstavitelka navíc svůj důvod darovat byt mezi dvě rodiny vysvětluje. Dle žalobce 4 by spíše mohl napadnout závěť [celé jméno žalobce] (žalobce 1), neboť společně s ním je v závěti uvedena jeho sestra a matka. Paní [celé jméno žalobkyně] (žalobce 3) potvrdila, že jí zůstavitelka sdělila, že chce byt darovat mezi dvě rodiny, tedy rodinu svého ex manžela a rodinu své sestry [jméno] [příjmení]. Naopak u rodiny žalovaného je uvedena jako dědička matka žalovaného, která zemřela a dědí po ní žalovaný a dále zůstavitelka jako třetího dědice uvedla žalovaného. Z daného dle žalobce 4 vyplývá, že nikdo neměl důvod měnit závěť na straně rodiny [příjmení] přidáním dědiců.

22. Žalobce 4 nerozporuje, že uvedl, že jakmile bude soudem ustanoven notář, tak že mu okamžitě dodá závěť. To ale neznamenalo, že by žalobce 4 měl závěť u sebe. Teta dle vyjádření žalobce 4 říkala, že závěť je u manželů [příjmení], sdělila mu i datum sepsání závěti a jiné informace. Informace si žalobce 4 uložil do poznámek a do starého telefonu. Teta nejspíš závěť nechtěla nikomu ukazovat, jinak žalobce 4 neví, proč by říkala, že je u svědků. Když teta zemřela, volal žalobce 4 paní [příjmení], kdy si může závěť vyzvednout. P. [příjmení] však řekla, že u nich závěť uložená nebyla, že si ji teta hned odnesla. Proto závěť žalobce 4 našel mezi listinami ve složce, kterou měl žalobce 4 doma. Společně se závětí tam zůstavitelka měla i nájemní smlouvy a jiné dokumenty. Tuto složku měl žalobce 4 u sebe z důvodu, že když zůstavitelka byla v Centru [obec], chtěla teta, aby to žalobce 4 měl u sebe. Složku dle svého tvrzení žalobce uložil mezi své složky a nestarala se o tom, neboť nikdy nice nepotřebovala. Žalobce 4 neví, proč teta říkala, že je závěť u [anonymizováno]. Žalobce 4 nevidí důvod, proč by měla uvádět nepravdivá tvrzení, po tom, když se dozvěděla, že závěť není u [anonymizováno], tak se lekla, protože pokud prý zůstala v bytě, tak už by se nikdy nenašla. Závěť se nacházela ve výše zmíněné složce a byla předložena notářce.

23. Teta se prý netajila tím, komu chce byt přenechat. O obsahu závěti členové rodiny nevěděli, ale žalobce 4 se několikrát u zůstavitelky sešla s žalobcem 3 a žalobce 3 prý věděl, že byt má být rozdělen mezi dvě rodiny. Nikdo ale nevěděl, jak se zůstavitelka rozhodne o rozdělení ostatního majetku. Obraz Kytice prý zůstavitelka darovala za svého života dceři žalobce 4 Ing. [jméno] [celé jméno žalobkyně], která studovala krajinářství, dále jí darovala šicí stroj a nějaké knížky. Dcera žalobce 4 zůstavitelku navštěvovala v nemocnici, v centru [obec] i v bytě. Dle tvrzení žalobce 4 teta byt od června 2018 likvidovala, protože se měla začátkem července stěhovat do Domova v [obec], [okres]. Dceři prý řekla, at si věci odveze, ale dcera chtěla počkat, až se teta opravdu odstěhuje. Žalobce 4 neví, proč zůstavitelka tvrdila žalovanému, že zdědí obraz Kytice. Stejně tak [celé jméno žalovaného] tvrdili, že jejich jsou i kyvadlové hodiny a empírový stolek, v závěti je však teta dala někomu jinému. Žalobce 4 navíc dodává, že [celé jméno žalovaného] všude uváděli, že jsou nejbližší příbuzní a chovali se, jako by jim vše mělo připadnout. Tímto způsobem získali v den úmrtí od paní ve vedení SVJ náhradní klíče, když je žalovaný chtěl v den úmrtí po žalobce 4 a žalobce mu sdělil, že klíče jsou v úschově soudu. Rodina [příjmení] o sepsání závěti věděla, [anonymizováno] to dle tvrzení žalobce 4 teta zřejmě neřekla a asi k tomu měla důvod.

24. Žalobce 4 znovu uvádí, že neví, kdo závěť sepsal, že mu není známo, že by někdo měnil obsah závěti a popř. to musel udělat v době, kdy měla zůstavitelka závěť při sobě. Žalobce 4 postrádá smysl jakékoliv změny, když žalovaný označil 2 body – počet dědiců bytu a kdo zdědí obraz Kytice. Rodina [příjmení] nezpochybňuje závěť, souhlasí s vůlí zůstavitelky, věděli o ní, žalovaný se synem zdědí půlku (neboť matka žalovaného p. [příjmení] zemřela). Sám žalovaný uvádí, že by v závěti měl dle svědkyně dědit spolu s dědicem [jméno] [příjmení], žalobce 4 tedy neví, kdo by co získal, kdyby se přidal na stranu rodiny [příjmení] syn [jméno] a zemřelá [jméno] [příjmení]. Dle názoru žalobce 4, jediný, kdo by z této změny profitoval, by byl syn žalovaného [jméno]. Co se týče obrazu Kytice, dle žalobce 4 není předmětem dědického řízení, neboť byl darován za zůstavitelky života.

25. Pravost podpisů potvrdila svědkyně před notářkou, žalobce 4 neví, na jaké papíry a kým byla závěť napsána, ale je si jistý, že závěť obsahuje vůli zemřelé tety. Dále žalobce 4 uvádí, že není přímou příbuznou matka žalobce 4, byla sestřenicí zůstavitelky, po celý život byl žalobce 4„ neteří“ a zůstavitelka„ tetou“. Ke konci života pro zůstavitelku žalobce 4 udělal vše, teta mu věřila. Také mu říkala, že musí udělat novou závěť. Žalobce 4 slíbil, že tak učiní, za přítomnosti notáře a lékaře, už se to ale nestihlo, teta umřela, stejně jako soud nestačil rozhodnout o ustanovení opatrovníka.

26. Žalobce 4 chce, aby se splnilo tetino přání, neboť si je jistý, že žalovanému jde v tomto případě o zneplatnění závěti, aby jeho rodině připadl veškerý majetek, a takové přání teta neměla.

27. Soudem bylo usnesením ze dne 18. 2. 2020, č. j. 39 C 314/2019-43 připuštěno, aby na straně žalované vstoupil do řízení pan [celé jméno žalovaného], syn žalovaného 1. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil usnesením ze dne 23. 4. 2020 č. j. 30 Co 133/2020-66.

28. Žalovaný 2 na výzvu soudu na jednání dne [datum] uvedl, že teta (zůstavitelka) se s bývalým manželem rozvedla v roce 1974. Ex manžel zemřel v roce 1982. Žalovaný tvrdí, že se teta s příbuznými ex manžela nestýkala. Teta několikrát sdělovala, že byt zdědí žalovaný 2, k 15. narozeninám žalovaný dostal klíče. V roce 2018 se zdravotní stav tety zhoršil, potřebovala celodenní péči a matka žalovaného 2 ([jméno] [anonymizováno]) zajišťovala pobyt v Domově důchodců ve [příjmení] [příjmení]. V červnu 2018 byla teta hospitalizována, zde se už zapsala jako příbuzná, jako údajná neteř, [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně 4). Po této hospitalizace byla teta převezena v Thomayerově nemocnici a jako jediný kontakt byl uveden žalovaný 1. Žalovaní pak následně zjistili, že se jako kontakt nechala zapsat i žalobkyně 4 [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně]. V propouštěcí zprávě ze dne [datum] je následně uvedeno, že teta byla propuštěna ve stabilizovaném stavu do DS [obec] a že rodina je informována. Žalovaným však nikdo nedal vědět. Žalobkyně 4 měla podle žalovaného 2 již zajištěný odhad a kupce na tety byt, měla podaný návrh na omezení svéprávnosti tety, proti tomuto řízení se ohradil žalovaný 1. Po pobytu v Thomayerově nemocnici byla teta dementní, imobilní, nešlo jí mluvit., [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] jí vzala klíče od bytu, bankovní kartu, ze které vybrala 40 000 Kč. Žalovaný 2 dále uvedl, že teta v době pořízení závěti užívala lék [anonymizováno] a [anonymizováno]. Teta dle žalovaného 2 obdivovala autority a věřila jim, proto se žalovaný 2 domnívá, že vytvoření závěti bylo zcela konstruované. V tety bytu byly přerovnané věci, nebyl tam televizor, šicí stroj, psací stroj a příbory. Žalovaný uvádí, že závěť dle něj sepsala JUDr. [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně 4).

29. Žalobce 1 odmítá tvrzení žalovaného 2, že by teta byla v době sepsání závěti bezradná, manipulovatelná uzavřená, ostatně to dle něj dokazuje svědkyně závěti paní [jméno] [příjmení], která notářce potvrdila pravost podpisů a zdravotní stav tety. Teta navíc byla členem SVJ, vykonávala zde nějakou funkci, a to dle něj svědčí o duševním zdraví tety. Žalobce 1 dodal, že žalovaní sporují první stranu závěti, která není podepsána, přitom na první straně žalobce 1 je určen jako dědic penzijního připojištění zůstavitelky, což odpovídá skutečnosti, neboť je byl tetou za jejího života označen jako oprávněná osoba k výplatě tohoto penzijního připojištění. Žalobce 1 nakonec dodal, že teta o JUDr. [celé jméno žalobkyně] mluvila jako o své netři, naopak se nikdy nezmínila, že by jí s něčím pomohl žalovaný 1. O čem ale mluvila, byla manželka pana [celé jméno žalovaného] (žalovaný 1), a vyjadřovala se tak, že je zlá a chamtivá, přičemž se tak manželka žalovaného 1 tak prý chovala i ke své tchýni – matce žalovaného 1. Navíc i paní [příjmení] (svědkyně závěti) do protokolu uvedla, že poté, co se tetě zhoršil zdravotní stav, tak se o ni postarala JUDr. [celé jméno žalobkyně].

30. Žalobkyně 2 uvedla, že teta často vzpomínala na bývalého manžela. [příjmení] závěti věděla, nevěděla o ní ale nic jiného, a byla překvapená, že teta byla velkorysá.

31. Žalobkyně 3 uvedla, že ze zůstavitelkou měla dobré vztahy (byla to její švagrová). Její prvotní záměr opravdu dle žalobkyně 3 byl takový, že nemovitost půjde napůl, a zbytek dle zákonné posloupnosti, pak ale zůstavitelka změnila názor, protože nechtěla, aby vše získala manželka žalovaného 1, protože s ní neměla dobré vztahy. Po jednání [datum] navíc dcera paní [příjmení] napadla JUDr. [celé jméno žalobkyně], začala na ní křičet a vulgárně ji napadat.

32. Žalobkyně 4 uvedla, že žalovaní ve vyjádřeních vyslovují příliš mnoho domněnek. Ohledně uvedení jako kontaktní osoby uvádí, že ji tak uvedli sousedé, a poté byla kontaktována lékařem MUDr. [příjmení], aby zjistil, jak teta reaguje, poté podle tety reakce lékař poznal, že teta ví kdo jsem a vyhodnotil to jako velmi pozitivní. [jméno] teta pak projevila přání zapsal žalobkyni 4 jako kontaktní osobu. Ohledně žádosti o opatrovnictví žalobkyně 4 uvedla, že naopak se soudu musí dokládat, jak o svěřenou osobu pečuje, nakládá s jejími financemi apod. Žalobkyně 4 to dle svého tvrzení potřebovala jen pro úřední věci, klíče od bytu tetě nevzala, přístup do bankomatu již měla, neboť k němu vodila tetu, pokud by byla ziskuchtivá, nezaplatila by za tetu pobyt v centru [obec] ve výši 120 000 Kč. Tetě pravidelně prala a žehlila (kvůli ekzému, který měla teta z nemocniční prádelny), hradila léky, jezdila za ní každé tři dny, hradila složenky. Teta se obávala Domova důchodců, po doporučení lékařky, že by neměla zůstávat sama a našla si nějaké bydlení s péčí ji žalobkyně 4 vozila po prohlídkách, tetě se líbilo zařízení [obec] u [obec]. Teta začala postupně likvidovat věci v bytě, spoustu z nich vyházela. [celé jméno žalovaného] byli s žalobkyní 4 v bytě a sami vyhazovali nějaké věci, což teď jistě dle žalobkyně 4 popřou, tehdy byli ještě v pohodě, protože nevěděli nic o závěti. Ještě [datum] bylo se zařízením [ulice] komunikováno, náhle však teta musela do nemocnice. Kvůli zdravotnímu stavu teta do [obec] nemohla nastoupit, proto šla teta do Centra [obec]. Žalovaný 1 dle slov žalobkyně 4 tetu moc nenavštěvoval, v nemocnici ho potkala jednou. Zařízení [obec] je centrem kde se za komfort platí, teta nejdříve chtěla svůj pobyt hradit z úspor, následně by prodala byt. O byt projevili zájem manželé [příjmení], žalovaný 1, když mu teta volala, že bude prodávat byt řekl, že by ho koupil, ale tak za 2 milion, a pokud by se peníze vyčerpaly, tak by za tetu platili pobyt v zařízení. Toho se teta obávala, od doby, kdy se žalovaný 1 oženil, mu už tolik nedůvěřovala. Ohledně stavu bytu – teta se připravovala na stěhování do [obec], věci zlikvidovala, něco rozdala, spoustu věcí bylo převezeno do Centra [obec]. Nějaké věci si odvezl i žalovaný 1 – v osobním voze - čtyřkolce. Teta jezdila na naše rodinné oslavy, poslední Vánoce byla teta u žalobkyně 4. Co se týče domněnky o manipulaci se závětí – žalobkyni 4 nebyly odkázány žádné peníze, ani část bytu. Žalobkyně 4 uvádí, že by klidně dědictví odmítla, ale přeje si, aby byla zachována tety vůle. Nakonec uvádí, že rodinu [příjmení] moc nezná, a byla překvapena jednáním dcery paní [příjmení], která ji po jednání začala vulgárně i fyzicky napadat.

33. Soud na základě provedeného dokazování učinil tato skutková zjištění. 34. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] sepsala allografní závěť dne [datum], ve které určila, že dědici jsou [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného] v této době již zemřelá [jméno] [příjmení]. Bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] se spoluvlastnickým podílem na společných částech o velikosti [číslo] v k.ú. [část obce], [list vlastnictví], [číslo] a [číslo] rozdělila zůstavitelka mezi [celé jméno žalovaného] (podíl [číslo]), [celé jméno žalovaného] (podíl [číslo]), [jméno] [příjmení] (podíl [číslo]), [celé jméno žalobce] (podíl [číslo]), [celé jméno žalobkyně] (podíl [číslo]) a [celé jméno žalobkyně] (podíl [číslo]). Dědicem spořitelní knížky vedené u [obec] spořitelny byl ustanoven [celé jméno žalovaného]. Dědicem penzijního připojištění u Penzijního fondu [obec] spořitelny byl ustanoven [celé jméno žalobce]. Dědicem obrazu J. [příjmení]„ Zimní krajina“ byl ustanoven [celé jméno žalovaného], dědicem obrazu j. [příjmení]„ [příjmení] Národního divadla“ byl ustanoven [celé jméno žalovaného], dědičkou obrazu L. [příjmení]„ Kytice“ a obrazu K. [příjmení]„ Akt ženy“ byla ustanovena [celé jméno žalobkyně], Dědicem obrazu R. [příjmení]„ Hlava ženy“ byl ustanoven [celé jméno žalobce], dědičkou obrazu S. [příjmení]„ [příjmení] nábřeží“ byla ustanovena [celé jméno žalobkyně], dědicem starožitných nástěnných bicích hodin byl ustanoven [celé jméno žalobce], dědicem starožitného stolečku – empír byl ustanoven [celé jméno žalobce], dědicem secesního džbánu – růžovofialový s modrobílými květy interzie byl ustanoven [celé jméno žalobce], dědičkou ilustrovaného encyklopedického slovníku [příjmení] 3 díly byla ustanovena [celé jméno žalobkyně]. Ostatní umělecká díla si měli závětní dědici rozdělit rovným dílem. [ulice] závěti bylo uvedeno vysvětlení rozdělení dědictví„ Na závěr, i když to není mojí povinností, chci vysvětlit své rozhodnutí o rozdělení dědictví, hlavně o rozdělení bytu v mém osobním vlastnictví. Tento byt jsem jako družstevní, pořizovala s mým manželem [jméno] [celé jméno žalobce], kterému jsem po rozvodu měla vyplatit na vypořádání hodnotu poloviny předmětného bytu, protože tuto polovinu hradil ze svých finančních prostředků – z půjčky. Jelikož jsme po rozvodu manželství nadále žili společně až do jeho smrti, nikdy k vyrovnání nedošlo a já to beru jako svoji morální povinnost vůči jeho rodině, která se ke mně chovala s velkým přátelským porozuměním. Proto jsem se rozhodla darovat bytovou jednotku stejným dílem své rodině a stejným dílem rodině pana [jméno] [celé jméno žalobce]“. Závěť byla sepsána na 2 listy A4 (zjištěno z: kopie závěti [jméno] [celé jméno žalobkyně]).

35. Žalobci byli usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] odkázáni, aby ve lhůtě dvou měsíců podali u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu na určení že [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného] jsou dědici ze závěti (zjištěno z: usnesení č.j. [číslo jednací]).

36. Okresní soud v Kolíně rozhodl usnesením ze dne [datum] o zastavení řízení o návrhu na přezkoumání způsobilosti k právním úkonům [jméno] [celé jméno žalobkyně] ze dne [datum] (zjištěno z: usnesení Okresního soudu v Kolíně č.j. 0 Nc 22004/2019-54, návrh na přezkoumání způsobilosti k právním úkonům [jméno] [celé jméno žalobkyně], sdělení o návrhu na přezkoumání způsobilosti k právním úkonům [jméno] [celé jméno žalobkyně]).

37. Ze závěru znaleckého posudku [celé jméno znalce] vyplynulo, že je vysoce pravděpodobné, že druhý list papíru byl spojen s prvním listem vícekrát, než první list a lze se tedy domnívat, že první list závěti nebyl součástí původního svazku s druhou listinou. Závěť jako ucelený soubor dvou listů nemohla být vyhotovena bez přerušení, resp. během jediného průchodu všech 2 listů tiskovým zařízením, tj. ve shodný moment v rámci tisku. Závěť tak byla jako ucelený soubor 2 listů vyhotovena (vytištěna)„ nadvakrát“ – každý list zcela samostatně, přičemž každý z listů byl vyhotoven na odlišné archy (druhy) papíru, v odlišném usazení tištěného obsahu na listu, v odlišném formátování textu a v odlišné kvalitě tisku. Technická kvalita tisku na prvním listu vykazuje vyšší míru opotřebení než kvalita tisku na druhé listině. Nález znalec zhodnotil jako nelogický, neboť nižší kvalita tisku by byla přirozená pro každou následující (nikoliv předcházející) listinu vyhotovenou na postupně se opotřebovávaném tiskovém zařízení. Lze s velkou pravděpodobností uvažovat o tom, že listy závěti byly vyhotoveny buď na dvou různých tiskových zařízeních, nebo byly vyhotoveny na shodném tiskovém zařízení, ale v blíže neurčeném a nikoliv krátkém časovém odstupu tak, že první list byl vyhotoven v pořadí až po tisku druhého listu. Dále bylo zjištěno, že vpichy po kancelářském spojovači na listinách, kvalita papíru použitého pro tisk listin závěti, technická kvalita tisku listin závěti, usazení tištěného obsahu listin jsou odlišné, stejně tak původ listin není technicky a časově shodný. Na základě zjištěných podkladů znalec uvedl, že je vysoce pravděpodobné, že první list závěti byl vytištěn dodatečně po tisku druhého listu závěti a byl zaměněn za původní první list závěti (zjištěno z: znalecký posudek [celé jméno znalce] ze dne [datum]).

38. Soud už dále neprováděl stranami navržené důkazy, neboť se z nich nemohl dozvědět žádné rozhodné skutečnosti ve věci a jejich provádění a hodnocení posoudil jako nadbytečné.

39. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

40. Se závětí zůstavitelky paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] bylo neznámou osobou a neznámým způsobem manipulováno, když pravděpodobně došlo k záměně první strany závěti. Nelze tak zjistit jaká byla skutečná vůle zůstavitelky [jméno] [celé jméno žalobkyně].

41. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

42. Dle § 1494 odst. 2 o. z., závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele.

43. V řízení nebyla prokázána skutečná vůle zůstavitelky, a to zejména s ohledem na to, že bylo prokazatelně manipulováno se závětí. Soud tak usoudil na základě provedeného znaleckého posudku, který odhalil četné nesrovnalosti mezi prvním a druhým listem závěti, a to nesrovnalosti týkající se spojovačů na listinách, kvality papíru použitého pro tisk listin závěti, technické kvality tisku listin závěti a usazení tištěného obsahu listin. Dané nezvrátí ani případný argument, že zůstavitelka na druhém listu závěti vysvětlila, proč se rozhodla k takovému rozdělení dědictví, neboť zejména u rozdělení bytové jednotky nejsou jasné zamýšlené spoluvlastnické podíly.

44. Soudu vzhledem k formulaci žalobního petitu, kterým je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario), tj. určení, že žalobci jsou dědicové se závěti zůstavitelky, nezbylo nic jiného, než žalobu zamítnout.

45. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ne výroku I. tohoto rozsudku.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení žalovaným (ač zcela úspěšným) nepřiznal. Soud v daném případě dospěl k závěru, že jsou dány důvody zvláštního zřetele, když žalobci museli podat předmětnou žalobu na základě poučení notářky, a to z důvodu popření pravosti závěti žalovanými. V řízení pak nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by se závětí manipuloval někdo z žalobců, ti proto žalobu podali v dobré víře v pravost závěti.