40 C 103/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 900 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 900 Kč s příslušenstvím za převoz žalovaného sanitním vozem ze zdravotnického zařízení žalobkyně na záchytnou stanici dne 23. 5. 2020, a to dle vystavené faktury číslo se splatností dne 24. 6. 2020. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 12. 1. 2021. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Účastníci byli soudem vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. K výzvě soudu se nevyjádřili a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl dne 23. 5. 2020 na základě příkazu ke zdravotnímu transportu převezen sanitním vozem ze zdravotnického zařízení žalobkyně na záchytnou stanici. Za převoz byla v souladu s ceníkem převozu sanitním vozem na záchytnou stanici žalovanému fakturou číslo splatnou dne 24. 6. 2020, účtována částka 2 650 Kč spolu s částkou 250 Kč za doprovod sanitáře. Žalovaný byl o zaplacení faktury opakovaně upomínán, dlužnou částku však nezaplatil. (zjištěno z příkazu ke zdravotnickému transportu ze dne 23. 5. 2020, z ceníku převozu sanitním vozem na záchytnou stanici platného od 1. 4. 2020, faktury číslo se splatností dne 24. 6. 2020). Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Dle § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zajistila převoz žalovaného ze svého zdravotnického zařízení na záchytnou stanici, vznikla žalovanému povinnost jí tuto dopravu uhradit. V řízení nevyšlo najevo, že by již žalovaný dopravu uhradil a soud mu proto uložil tuto povinnost rozsudkem. S ohledem na to, že se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení stanovil soud podle návrhu žalobkyně ode dne následujícího po dni splatnosti faktury. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).