40 C 147/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Berglovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o výživném neprovdané matce a příspěvku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 000 Kč, a to v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 617,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 660 Kč, do pokladny Obvodního soudu pro Prahu 4, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně jako neprovdaná matka požadovala po žalovaném výživné za první 2 měsíce po porodu nezletilého [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum] po 6 000 Kč a do 2 let věku syna výživné po 2 500 Kč měsíčně, celkem 67 000 Kč. V průběhu řízení žalobkyně uvedla, že na její výživu zaplatil žalovaný po té, kdy od žalobkyně odešel, 11 000 Kč. Na náklady spojené s těhotenstvím a porodem požadovala žalobkyně po žalovaném příspěvek ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že se s žalovaným seznámili na jaře roku 2017 a do narození nezletilého [jméno] dojížděl žalovaný za žalobkyní nárazově do Plzně, neboť žil v Praze. Před i po narození syna žalovaný několikrát od žalobkyně odešel s tím, že potřebuje svobodu a pauzu, vždy se po určité době k žalobkyni vrátil. Následně žalovaný za žalobkyní a synem dojížděl vždy v pondělí večer, ve čtvrtek a v pátek dopoledne, víkendy s žalobkyní trávil nárazově. Účastnici nikdy nevedli společnou domácnost. Veškeré náklady na domácnost a nezletilého hradila žalobkyně sama. Od 5. 11. 2018 do května 2019 pobírala žalobkyně peněžitou pomoc v mateřství ve výši 4 309 Kč měsíčně. Od března 2019 má žalobkyně příjem ve výši 9 800 Kč měsíčně na základě dohody o provedení pracovní činnosti (lektor pohybových aktivit dětí). Od června 2019 pobírá žalobkyně rodičovský příspěvek ve výši 11 578 Kč měsíčně. Žalobkyně bydlí s nezletilým v bytě, který je ve vlastnictví otce žalobkyně, měsíčně hradí 1 410 Kč za spotřebu elektrické energie, 330 Kč za spotřebu plynu a částku 2 817 Kč za další služby spojené s užíváním bytu. Další výdaje žalobkyně jsou 2 350 Kč ročně za pojištění bytu, 300 Kč měsíčně za internet, 749 Kč za mobilní telefon, 1 022 měsíčně za penzijní životní a úrazová pojištění, 1500 Kč měsíčně splátku stavebního spoření pro nezletilého syna. Žalobkyně vlastní osobní automobil Škoda Octavia rok výroby 2010 a hradí přibližně 2 000 Kč měsíčně za pohonné hmoty a servis. Žalovaný je zaměstnán jako administrativní pracovník v ZŠ v Praze, kde pobírá mzdu ve výši 20 000 Kč měsíčně, další částku přibližně 20 000 Kč měsíčně pobírá na základě pracovní činnosti jako trenér sportovního týmu. Dalšími příjmy žalovaného jsou platby individuálních tréninků. Žalovaný vlastní osobní automobil Ford Mondeo. Žalovaný bydlí v bytě se svoji sestrou a jejím manželem. Po narození syna žalovaný zaplatit žalobkyni 8 000 Kč, kterou považuje za výživné pro nezletilého za únor a březen 2020. Dne 15. 4. 2020 obdržela žalobkyně od žalovaného výživné na nezletilého ve výši 4 000 Kč bez určení období. Definitivně žalovaný odešel od žalobkyně v únoru 2021. V souvislosti s těhotenstvím a porodem za oblečení, vitamíny, zdravotnické a hygienické potřeby vynaložila žalobkyně částku celkem 20 147 Kč.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že s žalobkyní společně bydleli, žili a hospodařili v Plzni na adrese [ulice a číslo]. Žalovaný uvedl, že společnými prostředky zrekonstruovali uvedený byt, pořídili výbavu pro dítě a dítěti zařídili zázemí. Do Prahy do práce jezdil jen na otočku, v Praze přespával přibližně 2x do týdne. Žalovaný se podílel na běžných výdajích rodiny, například nákup potravin, oblečení, drogerie a podobně, na výdajích za dovolené či víkendový rodinný program. Žalovaný opustil společnou domácnost dne 3. 2. 2020. Počínaje únorem 2020 také žalovaný přispívá na výživu žalobkyně částkou 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný nezpochybnil tvrzení žalobkyně, že na výživu žalobkyně celkem ke dni vydání rozhodnutí přispěl částkou 11 000 Kč. Žalovaný také uvedl, že v prosinci 2019 poslal na účet žalobkyně částku 15 000 Kč, původně totiž chtěli spořit na bydlení. Od ledna 2020 již neposlal nic pro neshody. Částku 15 000Kč žádal žalovaný zohlednit.

3. Žalobkyně doplnila, že veškeré vybavení bytu financovala za pomocí svých rodičů a že pokud jde o tvrzenou rekonstrukci bytu, žalovaný pouze vymaloval 2 pokoje, když veškeré prostředky na výmalbu financovala žalobkyně. Žalobkyně též rozporovala tvrzení žalobce o vedení společné domácnosti. Žalobkyně dále doplnila, že v plzeňském bytě měl žalovaný jen pár kusů oblečení na pár dní, žádné osobní věci, dokumenty, nic, vše měl ve svém pražském bytě. Žalobkyně dále tvrdila, že na účet žalovaného převáděla ze svého účtu finanční částky, pokud měl žalobce výdaj, spojený s potřebami žalobkyně. V Českých Budějovicích na návštěvě rodičů vybrala z bankomatu peníze, o které si žalovaný řekl. Žalobkyně dále doplnila, že dne 14. 2. 2020 jí od žalovaného přišlo na účet 20 000 Kč bez bližší specifikace, dodatečně žalovaný sdělil v SMS, že 5 000 Kč je vrácení dluhu za auto a 15 000 Kč na syna. Dále žalobkyně uvedla, že v prosinci 2019 jí žalovaný poslal 15 000 Kč bez uvedení účelu.

4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z faktur za těhotenské oblečení z roku 2018 a dokladů o platbách kartou [název banky] [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně vynaložila výdaje ve výši 20 140 Kč za těhotenské oblečení, léky, vitamíny, předporodní kurz, zdravotní pomůcky apod. Tyto výdaje žalovaný navíc nezpochybnil.

6. Ze mzdového listu [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] za rok 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně pobírá částku 9 800 Kč měsíčně od března 2019.

7. Z platového výměru ze dne 6. 12. 2017 [zaměstnavatel] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 6. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně měla platový tarif 26 020 Kč a při zkráceném pracovním úvazku činila její výplata 7 915 Kč. Ze mzdového výměru ze dne 2. 1. 2018 [zaměstnavatel] [anonymizováno] [obec] bylo zjištěno, že žalobkyně pobírala mzdu ve výši 6 100 Kč měsíčně. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 5. 2018, z žádosti o čerpání pracovního volna ze dne 31. 5. 2018 bylo zjištěno, že pracovní poměr žalobkyně v [zaměstnavatel] [anonymizována dvě slova] [obec] skončil ke dni 31. 5. 2018 dohodou. Z potvrzení o zdanitelných příjmech žalobkyně ze závislé činnosti za 1. – 5. měsíc roku 2018 bylo zjištěno, že příjem žalobkyně za uvedené období činil 17 500 Kč od plátce [zaměstnavatel] [anonymizováno] [právnická osoba]

8. Z potvrzení [zaměstnavatel] [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [číslo] [obec] [část obce] o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti žalovaného za 1 – 12 měsíc roku 2019 bylo zjištěno, že žalovaný vykázal příjem 441 627 Kč (průměr 36 802 Kč měsíčně)

9. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti plátce [zaměstnavatel] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalovaného] od 2019 do 2019 bylo zjištěno, že úhrn příjmu činil 120 000 Kč (10 000 Kč měsíčně)

10. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti plátce [zaměstnavatel] [anonymizována tři slova] bylo zjištěno, že příjmy za měsíc 2019 – 2019 10 činily 21 600 Kč (2 700 Kč měsíčně).

11. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2019 bylo zjištěno, že základ daně ze závislé činnosti od 3 zaměstnavatelů činil 732 425 Kč.

12. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 3. 1. 2020 bylo zjištěno, že k č. ú vedeného na žalovaného byly připsány úroky za rok 2019 ve výši 17 786,42 Kč.

13. Důkazy listinami, a to faktura za elektřinu zákazníka paní [jméno] [příjmení], faktura [právnická osoba] za období od 3. 11. 2016 do 20. 11. 2019 fakturační údaje [jméno] [příjmení] soud neprováděl. Neboť se netýkají účastníků řízení. Soud neprovedl ani důkaz potvrzením [právnická osoba] o úhradě žalovaného za srpen, neboť se jednalo o částku zanedbatelnou.

14. Z přehledu o výběrech peněz„ pro [jméno]“ a„ za domácnost“, které předložil žalovaný bylo zjištěno, že se jedná o dílčí výpisy banky, jedná se o 2 účty a jsou nárazově vybírány částky označené jako bankomat, benzín, a auto apod. Z těchto výpisu není zřejmé, na koho jsou účty vedeny, na co byly peníze z bankomatu použity, čeho se týká výběr auto, jakého auta se týká výběr benzín. Z dalších výpisů vyplývá, že žalovaný použil platební kartu k zaplacení potravin v Plzni v různých částkách od srpna 2018 do ledna 2020. Jedná se o nepravidelné výběry částek stokorunových i částek překračujících 1 000 Kč, někdy i více. Od února 2020 jsou vykázány platby jako„ [jméno]“,„ alimenty [jméno]“ a„ výživné [jméno]“.

15. Z výpisů z účtu žalobkyně u [banka] [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně poslala na účet žalovaného dne 18. 9. 2018 částku 9 000 Kč, dne 16. 11. 2018 částku 2 800 Kč za postýlku, dne 20. 11. 2018 částku 9 000 Kč na televizi a žehličku, dne 14. 1. 2019 částku 20 000 Kč na skříň, dne 1. 3. 2019 částku 5 000 Kč, dne 1. 3. 2019 provedla výběr z bankomatu v Českých Budějovicích ve výši 1 000 Kč, dne 22. 8. 2019 převedla na účet žalovaného částku 12 000 Kč Tyto skutečnost žalovaný nezpochybnil.

16. Důkazy navrhované žalobkyní, a to výdaje na její domácnost, na nezletilého, tankování benzínu apod. prováděny nebyly, a to pro nadbytečnost, neboť pro posouzení skutkového závěru postačovaly již důkazy provedené.

17. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

18. Ze vztahu účastníků se narodil dne 25. 12. 2018 nezletilý [celé jméno žalovaného]. Partnerský vztah měli účastnici od jara 2017 do 3. 2. 2020. Žalobkyně byla na mateřské dovolené s nezletilým [celé jméno žalovaného], se kterým žila v Plzni. Žalovaný pracoval v Praze. Účastnici spolu bydleli v bytě otce žalobkyně v Plzni. Žalovaný dojížděl pracovat do Prahy. Vztahy mezi účastníky nebyly ideální, nakonec se jako partneři rozešli. Žalovaný podle svých možností nakupoval v Plzni potraviny, jídlo apod. Je nepochybné, že na spotřebě nákupů v Plzni se podílel také žalovaný, nejenom žalobkyně se synem. Žalovaný soudu předložil pouze jím vytvořený přehled výdajů výpisy banky, a to bez jakéhokoliv ověření. Pokud jde o výdaje předložené žalovaným, nemá soud pochybnost, že k těmto výdajům došlo, těžko z toho však lze dovodit, že se týkalo výživného pro žalobkyni, když i žalovaný se nepochybně na spotřebě potravin a věcí pro domácnost, nebo na výdajích za hotely podílel. Dále nebylo prokázáno, které z výdajů byly konkrétně na výživu žalobkyně. Prokázáno bylo, že žalobkyně převáděla na účet žalovaného finanční částky většinou s uvedením účelu platby na pořízení věcí pro domácnost, případě pro žalobkyni, aby mohl žalovaný obstarat. Před narozením syna pobírala žalobkyně čistou mzdu kolem 11 000 – 14 000 Kč měsíčně.

19. Žalovaný k důkazům předložil výpisy ze svého účtu, a to od srpna, respektive září 2018 do září 2020. Platby od prosince 2019 do září 2020 jsou označeny„ [jméno]“ nebo„ výživné [jméno]“ apod. Žalovaný výpisy uspořádal tak, že obsahují pouze záporné částky, tedy výběry, obsahují vždy použití platební karty, a to v Plzni, [ulice], jednou [obec] – [část obce], také [příjmení] [jméno], [obec], [právnická osoba] [obec a číslo], [příjmení] [jméno], [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] Poslední výběr označený platba na domácnost je dne 3. 2. 2020 (kdy žalovaný opustil žalobkyni) a jedná se o platbu za benzín [příjmení] [jméno] ve výši 991 Kč. Platby roztřídil žalovaný tak, že za dobu od září 2018 do ledna 2020 jsou výběry a platby„ pro [jméno]“, např. auta, tankování a servis. Dále platby roztřídil žalovaný tak, že od srpna 2018 do 3. 2. 2020 jsou za„ domácnost“, označené např.„ jídlo a pití“,„ zdraví a krása“,„ domácnost“,„ služby“ a podobně. Řada plateb však není označena vůbec. Stejně tak není ve výběrech„ pro [jméno]“ řada plateb označena vůbec. Není ani zřejmé, o jakou se jedná banku, soud může dovodit pouze z číselného kódu za lomítkem účtu [číslo]. Vzhledem k tomu, že platby si seřadil sám žalovaný, aniž je zřejmé, zda se jedná o všechny výdaje a aniž jsou uvedeny příjmy, tedy plusové hodnoty, nemůže tato tabulka jako důkaz posloužit vůbec ničemu. I když soud sečetl výdaje žalovaného označené„ pro [jméno]“ od září 2018 do ledna 2020, vyjde průměrná měsíční částka kolem 2 600 Kč měsíčně. Pokud soud sečetl výdaje od srpna 2018 do 3. 2. 2020 žalovaným označených„ za domácnost“, vyjde průměrná měsíční částka kolem 3 300 Kč měsíčně. Ani toto však jako důkaz posloužit nemůže, neboť v přehledech uvedených žalovaným chybí základní srovnávací údaje, jak je uvedeno shora. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že i sám žalovaný se na spotřebě jídla, pití, hotely apod. sám podílel.

20. Po právní stránce posoudil věc soud následovně.

21. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (o.z.) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte poskytne jí otec dítěte výživu po dobu 2 let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

22. V daném případě žalobkyně není provdána za otce dítěte nezl. [celé jméno dítěte], který se narodil dne [datum]. Vztahy mezi účastníky jako partnery a posléze rodiči se průběžně zhoršovaly, až vedly k definitivnímu rozchodu dne [datum]. Účastnici nenalezli fungující model rodiny a vzájemného hospodaření. Žalovaný prokázal výdaje za jídlo případně pití, případně drogerii. Důkazy, které však předložil, jsou neprůkazné, neboť výběry byly seřazeny podle představ, které měl žalovaný, nebyla označena banka, nebyly platby příchozí, které na účet žalobce doložila žalobkyně, tedy platby, které ona posílala na účet žalovaného. Pokud měl žalovaný výdaje v Plzni, kde s žalovanou a dítětem po určitou dobu bydlel, je třeba přihlédnout k tomu, že se jedná i o výdaje za spotřebu i pro žalovaného. Z uvedeného přehledu nelze dovodit jednoznačně příspěvek na výživu žalobkyně. Pokud jde o náklady spojené s těhotenstvím a porodem, výši těchto nákladů žalovaný nezpochybnil. Že by se na těchto nákladech, to znamená na těhotenském oblečení, zdravotních potřebách, vitamínových doplňcích, apod. jakkoli podílel, žalovaný ničím neprokázal. Soud proto dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na příspěvek ve výši 10 000 Kč na náklady spojené s těhotenstvím a porodem je přiměřený, stejně tak jako výživné po dobu 2 měsíců od narození dítěte ve výši 6 000 Kč, tak aby příjem žalobkyně činil po tyto 2 měsíce alespoň kolem 10 000 Kč měsíčně. Od 1. 3. 2019 žalobkyně požadovala výživné pouze 2 500 Kč měsíčně s tím, že v té době již dosahovala příjmu kolem 9 800 Kč měsíčně a od června 2019 + 11 578 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že výše výživného 2 500 Kč měsíčně od 1. 3. 2019 do 25. 12. 2020 přiměřená zjištěným okolnostem. Od částky 2x 6 000 Kč a 22x 2 500 Kč, což je celkem 67 000 Kč, odečetl soud 11 000 Kč, které žalovaný již žalobkyni zaplatil. Žalovanému zbývá k zaplacení na výživné pro neprovdanou matku částka 56 000. Podmínkou pro přiznání výživného neprovdané matce, není soužití (či nesoužití) ve společné domácnosti. Důvodem pro přiznání výživného v daném případě není ani neschopnost matky samostatně se živit, ale skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte došlo ke snížení příjmu matky, které je žádoucí kompenzovat poskytování výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Náklady spojené s těhotenstvím a porodem žalobkyně v daném případě jednoznačně a hodnověrně prokázala. Při svém rozhodování soud přitom přihlédl i k vlastním příjmům žalobkyně jako matky nezletilého a její poměrům. Pokud jde o částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převedl na účet žalobkyně v prosinci 2019 a kterou žádal„ zohlednit“, neuvedl, na jakou svoji povinnost vůči žalobkyni by měla být započtena a zda se skutečně o zápočet jednalo.

23. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 17 617,60 Kč Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta podle § 8 odst. 3, § 7a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta po 3 340 Kč za 1 úkon právní služby a náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč k jednotlivým úkonům právních služby. Úkony právní služby jsou následující: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast při jednání dne 17. 9. 2020 a dne 18. 3. 2021. K nákladům řízení žalobkyně dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. O platebním místě a lhůtě k plnění nákladů řízení rozhodoval soud podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. K zaplacením nákladů řízení byla žalovanému uložena povinnost ve lhůtě zákonné, a to 3 dnů od právní moci rozsudku.

24. O lhůtě k plnění vyživovací povinnosti a nákladů spojených s těhotenstvím a porodem rozhodoval soud též podle § 160 odst. 1 o. s. ř., avšak žalovanému uložil tyto povinnosti splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně. Tato částka je přiměřená majetkovým poměrům žalovaného a skutečnosti, že má ještě vyživovací povinnost k nezletilému synovi. Přiměřené splátky navíc navrhovala i žalobkyně.