40 C 2/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 18 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 9. 2021 do 3. 11. 2021, z částky 25 000 Kč od 4. 11. 2021 do 29. 11. 2021 a z částky 18.000 Kč od 2. 11.2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 626 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 12. 2021 domáhala po žalované částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Účastníci řízení uzavřeli dne 3. 6. 2021 podnájemní smlouvu o nájmu movité věci – dopravního prostředku, na jejímž základě byla žalobkyně oprávněna dočasně užívat vozidlo tov. zn. Mercedes GLC, za což se zavázala hradit žalované nájemné a uhradit kauci 30 000 Kč. Žalobkyně své povinnosti splnila a dne 23. 6. 2021 protokolárně vrátila vozidlo žalované. Žalovaná byla povinna vrátit složenou kauci do 85 dnů od vrácení vozidla. Žalovaná doposud vrátila pouze částku 12 000 Kč, čímž dle žalobkyně uznala svůj dluh jako celek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení kauce předžalobní výzvou. Žalovaná uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou skutečně uzavřela shora uvedenou smlouvu, žalobkyně splnila své smluvní povinnosti a vozidlo dne 23. 6. 2021 žalované vrátila. Žalobkyně však dle žalované překročila limit bezplatného nájezdu, za což jí byla z kauce stržena částka 18 000 Kč. Žalovaná zároveň uvedla, že nebylo provedeno konečné vyúčtování z důvodů komplikací souvisejících s pandemií. Žalovaná uvedla, že částečným plněním dluh jako celek neuznala. Ve věci bylo nařízeno jednání na 28. 4. 2022. Zástupce žalobkyně se k jednání dostavil. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 24. 3. 2022. Žalovaná přípisem ze dne 27. 4. 2022 požádala o odročení jednání z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti své jednatelky z důvodu pracovní cesty v zahraničí. Soud vzhledem k pozdní omluvě žalované neshledal důvod k odročení jednání, když omluva žalobkyně nebyla ničím doložená a zároveň zjevně nebyla včasná, když sama žalovaná uvedla, že se jedná o dlouhodobou nepřítomnost z důvodu pracovní cesty a tato skutečnost jí tedy musela být známa dříve než den před jednáním. Soud tedy postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky řízení byla dne 23. 6. 2021 uzavřena podnájemní smlouva o podnájmu věci movité - dopravního prostředku, na jejímž základě byla žalobkyně oprávněna dočasně užívat vozidlo tov. zn. Mercedes GLC, za což se zavázala uhradit žalované nájemné 42 000 Kč a uhradit kauci 30 000 Kč. Ve smlouvě byl ujednán limit povoleného množství najetých kilometrů ve výši 4 000 km (ve smlouvě původně uvedeno 900 km, údaj je však přeškrtnutý a nahrazený údajem 4 000 km a podpisem zástupce žalované). V případě překročení limitu se žalobkyně zavázala uhradit 3,5 Kč za každý kilometr nad sjednaný limit. Kauce měla být vrácena žalobkyni nejpozději do 85 dnů od vrácení vozidla. (zjištěno z podnájemní smlouvy o podnájmu věci movité - dopravního prostředku ze dne 23. 6. 2021) Žalobkyně vrátila žalované vozidlo dne 23. 6. 2021 bez poškození a znečištění. Při převzetí vozidla žalobkyní mělo vozidlo najeto 144 078 km, při jeho vrácení žalované 146 252 km. Nájezd žalobkyně byl tedy 2 174 km. (zjištěno z předávacího protokolu ze dne 23. 6. 2021) Žalovaná e-mailem ze dne 18. 10. 2021 sdělila žalobkyni, že si není vědoma důvodů pro krácení kauce a požádala o možnost vrátit žalobkyni kauci ve splátkách, což žalobkyně odmítla. E-mailem ze dne 25. 10. 2021 žalovaná znovu potvrdila žalobkyni, že není důvod pro krácení kauce z důvodu přestupků spáchaných s vozidlem. (zjištěno z e-mailové komunikace účastníků řízení) Žalovaná dne 3. 11. 2021 bezhotovostně uhradila žalobkyni částku 5 000 Kč, dne 29. 11. 2021 částku 5 000 Kč a dne 2. 12. 2021 částku 2 000 Kč (zjištěno z přehledu pohybů na účtu žalované) Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 29. 11. 2021 včetně poštovního podacího archu) Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: Mezi účastníky byla dne 23. 6. 2021 uzavřena podnájemní smlouva o podnájmu věci movité - dopravního prostředku ve smyslu § 2201 a násl., § 2215 a § 2321 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná se zavázala přenechat žalobkyni k dočasnému užívání vozidlo tov. zn. Mercedes GLC a žalobkyně se zavázala hradit nájemné. Žalobkyně uhradila žalované kauci 30 000 Kč, která jí měla být podle čl. 7 smlouvy vrácena do 85 dnů od vrácení vozidla (23. 6. 2021, kauce tedy měla být vrácena do 16. 9. 2021). Žalovaná tvrdila, že žalobkyně překročila sjednaný limit najetých kilometrů ve výši 4 000 km, z předávacího protokolu však vyplynulo, že žalobkyně najela pouze 2 174 km. Žalobkyně ke svému tvrzení neoznačila žádné důkazy a neuvedla jiná tvrzení, která by opodstatňovala krácení kauce. Žalovaná se nedostavila k jednání a soud ji tak nemohl poučit podle § 118a o. s. ř. Jelikož žalobkyně prokázala svůj nárok na vrácení kauce a žalovaná neprokázala svá tvrzení ohledně důvodů pro krácení tohoto nároku, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu. Vedle částky 18 000 Kč soud přiznal žalobkyni také úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na datum splatnosti a částečné úhrady dluhu žalovanou. Soud přiznal žalobkyni také náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikateli ve výši podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 626 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 000 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 600 Kč ve výši 2 226 Kč. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění peněžité povinnosti pak soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.