40 C 216/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 51 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 000 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 527,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky za parkování vozidla registrační značka po jeho odtahu, ke kterému došlo dne 8. 6. 2014. Vozidlo bylo umístěno žalobkyní na jí provozovaném parkoviště a vyzvednuto bylo až dne 16. 5. 2018. Náhrada nákladů za odtah vozidla a parkovné za období od 8. 6. 2014 do 31. 7. 2015 již byla žalované přiznány rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 8 C 353/2015-18. Žalovaný však nezaplatil ani parkovné za období od 1. 8. 2016 do 16. 5. 2018. Žalovaný se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 5. 2021, č. j. 40 C 216/2021-12 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně provedla dne 8. 6. 2014 odtah motorového vozidla žalovaného, které bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní (zjištěno z protokolu o odtahu číslo ze dne 8. 6. 2021 a z výpisu z karty vozidla). Žalovaný byl dne 10. 7. 2014 informován o odstranění vozidla a o cenách odtahu a střežení vozidla na parkovišti žalobkyně. (zjištěno z oznámení o odstranění vozidla ze dne 10. 7. 2014 včetně dodejky) Dne 30. 7. 2014 byl žalovaný znovu vyzván k převzetí vozidla. (zjištěno z výzvy k převzetí vozidla ze dne 30. 7. 2014 včetně dodejky) Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 8 C 353/2015-18 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 85 400 Kč s příslušenstvím jako náhrady za odtah vozidla a parkovné za období od 8. 6. 2014 do 31. 7. 2015 (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 8 C 353/2015-18) Dle sazebníku poplatků si žalobkyně nárokuje částku 50 Kč za střežení (parkovné) vozidla (zjištěno z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2020, žalovaný na výzvu nereagoval (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 16. 12. 2020 včetně podacího archu). Soud hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř. a po právní stránce posoudil věc následovně. Žalobkyně dne 8. 6. 2014 v souladu se svým předmětem činnosti na území hl. m. Prahy odstranila na základě § 27 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, silniční motorové vozidlo provozované žalovaným, které představovalo překážku provozu na pozemní komunikaci, a umístila jej na odtahové parkoviště, kde zůstalo do 16. 5. 2018. Žalobkyně tak má dle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu nárok na zaplacení náhrady parkovného za období od 1. 8. 2015 do 16. 5. 2018 ve výši dle § 2 nařízení hl. m. Prahy č. 2 z roku 2013 (1 020 dní po 50 Kč). Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnil ani v dodatečné lhůtě stanovené v předžalobní výzvě a dnem následujícím po jejím uplynutí se dostal do prodlení. Žalobkyně má tak dle § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 24. 12. 2020 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 527,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 000 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč. Lhůty k plnění soud určil žalovanému jako třídenní od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.