40 C 236/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro 32 138 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 138 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 32 138 Kč od 15.5.2025 do zaplacení a částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 7624,09 Kč od 14.2.2025 do 15.4.2025 a smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně z částky 32 138 Kč od 16.4.2025 do 14.5.2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 712,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 32 138 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 15. 10. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 14. 11. 2024 spolu s poplatkem a úrokem, avšak svůj závazek nesplnil ani po prodloužení splatnosti do 13. 2. 2025. Žalobkyně uvádí, že žalovaný uhradil pouze částku 5 000 Kč, která byla započtena na úroky a poplatky, a proto požaduje doplatek jistiny, poplatku za sjednání úvěru a smluvní úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání dne , datum, se nedostavil žalovaný, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně navrhla vydat rozsudek pro zmeškání, soud rozhodl, že rozsudek pro zmeškání vydán nebude.

4. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.

5. Strany uzavřely dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 32 960 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána 50 %, úvěr měl být splacen do 30 dnů.

6. Částka byla zaúčtována na účet žalovaného dne , datum, .

7. Na základě Dodatku ze dne , datum, byla odložena splatnost úvěru do 13. 2. 2025.

8. Žalovaný byl vyzýván k okamžitému zaplacení úvěru výzvami z , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a předžalobní upomínkou z , datum, .

9. Žalovaný si tak zapůjčil dle podmínek smlouvy od žalobkyně peněžitou částku, kterou se zavázal, i s ohledem na dodatek, splatit do , datum, . Po splatnosti byl několika výzvami vyzván k úhradě.

10. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to na straně žalobkyně i žalovaného v postavení podnikatele, na základě které byly žalovanému prostřednictvím jeho bankovního účtu poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále i „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

15. V daném případě byla smlouva o podnikatelském úvěru uzavřená mezi podnikateli, o čemž není mezi účastníky sporu, a to výslovně a jednoznačně za účelem poskytnutí úvěru podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. V řízení nebyly tvrzeny ani doloženy žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly uzavření smlouvy mimo rámec podnikatelské činnosti.

16. Soud proto v prvé řadě učinil závěr, že smlouva nebyla uzavřena mimo rámec podnikatelské činnosti a nejedná se tedy o případ, kdy je i fyzické osobě podnikateli poskytována zvláštní ochrana jako spotřebiteli, a na posuzovanou smlouvu o úvěru se nepoužije zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále i „z.s.ú.“ (včetně např. ust. § 122 odst. 5 z.s.ú., týkajícího se omezení plateb souvisejících s prodlení spotřebitele).

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 věta prvá o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle §433 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (odst. 1). Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním (odst. 2).

20. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Jelikož důsledkem je absolutní neplatnost ujednání stran, je však korektiv dobrých mravů zásahem zcela výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

21. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

22. Zdejší soud shledal, zejména pak s ohledem na judikaturu Ústavního soudu (srov. II ÚS 3194/18 z 1. 9. 2019, III. ÚS 1169/13 z 13. 8. 2013 a dále I. ÚS 523/07 z 7. 5. 2009), že výše úroku z prodlení 0,5% denně je bezdůvodně nepřiměřeně vysoká (zejména i s ohledem k délce měsíční splatnosti úroku) a jedná se o doložku zvláště nevýhodnou bez rozumného důvodu ve smyslu § 1800 o.z., tedy o doložku neplatnou. Soud žalobě vyhověl co do částky 32 138 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 32 138 Kč od 15.5.2025 do zaplacení a částku 1 200 Kč, ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 7624,09 Kč od 14.2.2025 do 15.4.2025 a smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně z částky 32 138 Kč od 16.4.2025 do 14.5.2025, však žalobu zamítl, neboť má za to, že takto sjednaná výše úroku o sazbě 0,5% denně je nepřiměřená, neboť i podnikatel požívá ochrany před excesivním ujednáním o úrocích z prodlení, které se očividně příčí dobrým mravům a ne pro samotnou výši úroku, ale zejména s ohledem na individuální poměry věci, kdy se úrok stal v tomto případě nepřiměřenou sankcí v důsledku zneužití smluvní svobody (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. 10. 2021, 23 Cdo 765/2020) a nesledoval tak již svůj legitimní cíl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, byť měla neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 712,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 286 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 138 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 210 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 270 Kč ve výši 2 156,70 Kč.

24. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně rozhodnul soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena klasická třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.