40 C 236/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro 32 138 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 138 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 32 138 Kč od 15.5.2025 do zaplacení a částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 7624,09 Kč od 14.2.2025 do 15.4.2025 a smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně z částky 32 138 Kč od 16.4.2025 do 14.5.2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 712,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokátky, advokátky.

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 32 138 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 15. 10. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 14. 11. 2024 spolu s poplatkem a úrokem, avšak svůj závazek nesplnil ani po prodloužení splatnosti do 13. 2. 2025. Žalobkyně uvádí, že žalovaný uhradil pouze částku 5 000 Kč, která byla započtena na úroky a poplatky, a proto požaduje doplatek jistiny, poplatku za sjednání úvěru a smluvní úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání dne datum se nedostavil žalovaný, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně navrhla vydat rozsudek pro zmeškání, soud rozhodl, že rozsudek pro zmeškání vydán nebude.

4. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.

5. Strany uzavřely dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru č. Anonymizováno, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 32 960 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána 50 %, úvěr měl být splacen do 30 dnů.

6. Částka byla zaúčtována na účet žalovaného dne datum.

7. Na základě Dodatku ze dne datum byla odložena splatnost úvěru do 13. 2. 2025.

8. Žalovaný byl vyzýván k okamžitému zaplacení úvěru výzvami z datum, datum, datum, datum a předžalobní upomínkou z datum.

9. Žalovaný si tak zapůjčil dle podmínek smlouvy od žalobkyně peněžitou částku, kterou se zavázal, i s ohledem na dodatek, splatit do datum. Po splatnosti byl několika výzvami vyzván k úhradě.

10. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to na straně žalobkyně i žalovaného v postavení podnikatele, na základě které byly žalovanému prostřednictvím jeho bankovního účtu poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále i „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

15. V daném případě byla smlouva o podnikatelském úvěru uzavřená mezi podnikateli, o čemž není mezi účastníky sporu, a to výslovně a jednoznačně za účelem poskytnutí úvěru podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. V řízení nebyly tvrzeny ani doloženy žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly uzavření smlouvy mimo rámec podnikatelské činnosti.

16. Soud proto v prvé řadě učinil závěr, že smlouva nebyla uzavřena mimo rámec podnikatelské činnosti a nejedná se tedy o případ, kdy je i fyzické osobě podnikateli poskytována zvláštní ochrana jako spotřebiteli, a na posuzovanou smlouvu o úvěru se nepoužije zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále i „z.s.ú.“ (včetně např. ust. § 122 odst. 5 z.s.ú., týkajícího se omezení plateb souvisejících s prodlení spotřebitele).

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 věta prvá o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle §433 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (odst. 1). Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním (odst. 2).

20. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Jelikož důsledkem je absolutní neplatnost ujednání stran, je však korektiv dobrých mravů zásahem zcela výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

21. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

22. Zdejší soud shledal, zejména pak s ohledem na judikaturu Ústavního soudu (srov. II ÚS 3194/18 z 1. 9. 2019, III. ÚS 1169/13 z 13. 8. 2013 a dále I. ÚS 523/07 z 7. 5. 2009), že výše úroku z prodlení 0,5% denně je bezdůvodně nepřiměřeně vysoká (zejména i s ohledem k délce měsíční splatnosti úroku) a jedná se o doložku zvláště nevýhodnou bez rozumného důvodu ve smyslu § 1800 o.z., tedy o doložku neplatnou. Soud žalobě vyhověl co do částky 32 138 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 32 138 Kč od 15.5.2025 do zaplacení a částku 1 200 Kč, ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 7624,09 Kč od 14.2.2025 do 15.4.2025 a smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně z částky 32 138 Kč od 16.4.2025 do 14.5.2025, však žalobu zamítl, neboť má za to, že takto sjednaná výše úroku o sazbě 0,5% denně je nepřiměřená, neboť i podnikatel požívá ochrany před excesivním ujednáním o úrocích z prodlení, které se očividně příčí dobrým mravům a ne pro samotnou výši úroku, ale zejména s ohledem na individuální poměry věci, kdy se úrok stal v tomto případě nepřiměřenou sankcí v důsledku zneužití smluvní svobody (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. 10. 2021, 23 Cdo 765/2020) a nesledoval tak již svůj legitimní cíl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, byť měla neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 712,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 286 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 138 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 210 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 270 Kč ve výši 2 156,70 Kč.

24. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně rozhodnul soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena klasická třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovené lhůtě, má žalobkyně právo domáhat se jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.