40 C 27/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní titul Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 672 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 672 Kč od 4. 2. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [jméno], advokáta. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 672 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2018, na jejímž základě společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době nevrátil. Celková dlužná částka činí 12 672 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny ve výši 9 612 Kč a poplatků ve výši 3 060 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud rozhodoval v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tímto postupem. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, nedostavil se ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], byla dne 21. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky vrátit po 44 dnech. Žalobkyně měla dále ze smlouvy nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 060 Kč. [právnická osoba] postoupila svou pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020. Žalovanému byla dne 26. 5. 2020 prostřednictvím zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dluh do dnešního dne neuhradil. Žalovanému byla zástupcem žalobkyně před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění. (Zjištěno z karty klienta, úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 21. 12. 2018, rámcové smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace ke spotřebitelskému úvěru, faktury ze dne 21. 12. 2018, předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 5. 2020, výpisu z běžného účtu ze dne 29. 6. 2018, výpisu z běžného účtu ze dne 31. 12. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky.) Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Úvěrová smlouva byla sjednána v souladu s § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila své povinnosti, když žalovanému poskytla finanční prostředky ve sjednané výši, žalovaný však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nedostál. Žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, naopak žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), po 300 Kč za každý ze tří úkonů právních služeb včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad výdajů dle § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 a § 152 odst. 2 o. s. ř. O místě plnění náhrady nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.