40 C 31/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 3. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [jméno], advokáta. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 3. 2019, na jejímž základě společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době ani později nevrátil a to právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dne 12. 5. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě výzvy právního zástupce žalobkyně Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 4. 2021 č. j. 40 C 31/2021-14 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 5. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky vrátit po 24 dnech, což neučinil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020. Žalovanému byla dne 26. 5. 2020 prostřednictvím zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dluh do dnešního dne neuhradil. (Zjištěno z karty klienta, jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 3. 2019, rámcové smlouvy o úvěru [číslo] předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 5. 2020, oznámení o postoupení pohledávky.) Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Úvěrová smlouva byla sjednána v souladu s § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila své povinnosti, když žalovanému poskytla finanční prostředky ve sjednané výši, žalovaný však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nedostál. Žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, naopak žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), po 200 Kč za každý ze tří úkonů právních služeb včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad výdajů dle § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 a § 152 odst. 2 o. s. ř. O místě plnění náhrady nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.