40 C 465/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 946 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 946 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 804,50 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. Žalobce se žalobou ze dne 14. 10. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 9. 2018 Nájemní smlouva byla ukončena na základě dohody ze dne 29. 7. 2019 ke dni 31. 7. 2019. Žalovaný neuhradil žalobci vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2019 ve výši 12 427 Kč. Na tento dluh započetl žalobce žalovanému nespotřebovanou část kauce ve výši 4 481 Kč. K úhradě zbývající částky 7 946 Kč vyzval žalobce žalovaného předžalobní výzvou ze dne 17. 2. 2021. Žalobce se vedle dlužné jistiny domáhá také zákonného úroku z prodlení od 17. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 21. 4. 2022 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba doručena fikcí (§ 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)) dne 17. 2. 2022 a předvolání k jednání s poučením o následcích nedostavení se doručeno fikcí (§ 50 odst. 2 o. s. ř.) dne 7. 3. 2022. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli dne 26. 9. 2018 smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě na adrese [adresa] Nájemní smlouva byla ukončena dohodou o ukončení ze dne 29. 7. 2019 ke dni 31. 7. 2019, žalovaný uznal dluh na nájemném ve výši 17 519 Kč. Na dluh žalovaného na nájemném byla započtena část složené jistoty (22 000 Kč). Individuálním rozúčtováním ze dne 5. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě vyúčtovaných služeb za období od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2019 ve výši 12 427 Kč. Na tento dluh byla žalovanému započtena zbývající jistota ve výši 4 481 Kč. K úhradě zbývající částky 7 946 Kč vyzval žalobce žalovaného předžalobní výzvou ze dne 17. 2. 2021 a to s dodatečnou lhůtou k plnění v délce 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaný nerozporoval vyúčtování služeb ani netvrdil, že by dlužnou částku uhradil. (zjištěno ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 9. 2018, dohody o ukončení smlouvy o nájmu bytu ze dne 29. 7. 2019, individuálního rozúčtování ze dne 5. 2. 2020, výzvy k zaplacení před zahájením soudního řízení ze dne 17. 2. 2021 včetně vrácené obálky) Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu dle § 2201 a § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobce vystavil žalovanému dne 5. 2. 2020 rozúčtování služeb spojených s užíváním bytu ve smyslu § 2247 o. z. Žalovaný dané rozúčtování nijak nerozporoval, zároveň jej však neuhradil a soud tedy přiznal žalobci uhrazení dané částky rozsudkem. Žalobci dále vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce poskytl žalovanému dodatečnou lhůtu k plnění v délce 15 dnů od doručení výzvy k zaplacení před zahájením soudního řízení ze dne 17. 2. 2021, o které platí domněnka doby dojití třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z., tedy dne 22. 2. 2021. Dodatečná lhůta k plnění tedy žalovanému uplynula dne 9. 3. 2021 a žalovaný je od následujícího dne v prodlení. Žalobce se však úroků z prodlení žalobou domáhal pouze od 17. 3. 2021 a soud byl jeho návrhem vázán. Vzhledem k uvedenému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. V odůvodnění rozsudku se soud podle § 157 odst. 4 o. s. ř. omezil pouze na uvedení předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není odvolání přípustné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 804,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 946 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 21. 4. 2022) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč. O místě plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).