40 C 466/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 98 175,79 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 98 175,79 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 928 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátky. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 98 175,79 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním bytu na adrese [adresa]. Žalovaná byla do 8. 8. 2019 nájemkyní uvedeného bytu, k tomuto datu však byla smlouva z důvodu nehrazení nájemného vypovězena. Žalovaná však byt i nadále užívala a žalobkyně si tedy nárokuje náhradu ve výši obvyklého nájemného 10 000 Kč měsíčně a dále zálohy na služby 2 019 Kč měsíčně. Žalovaná v období od října 2020 do dubna 2021 hradila 4 000 Kč měsíčně, v květnu 2021 uhradila 4 200 Kč a v červnu i v srpnu 2021 4 500 Kč. Žalované tak na náhradě nájemného a službách vznikl v tomto období dluh ve výši 80 452 Kč. Žalovaná dále neuhradila vyúčtování služeb ve výši 17 723,79 Kč Celkem se tedy žalobkyně po žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 98 175,79‬ Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila, přestože k tomu byla žalobkyní opakovaně vyzývána. Žalovaná k žalobě uvedla, že uznává pouze dluh na nájemném za období od září 2018 do února 2019 ve výši 32 000 Kč, který však není předmětem tohoto řízení. Žalovaná uvedla, že pobírá starobní důchod, ze kterého jsou jí prováděny exekuční srážky, a žalobu s ohledem na svůj zdravotní stav a sníženou orientaci považuje za neetickou. Žalovaná uvedla, že v předmětném bytě žila do března 2022. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] (zjištěno z informace o jednotce) Žalovaná měla od žalobkyně předmětný byt pronajatý do 9. 9. 2019, kdy žalobkyně nájemní smlouvu vypověděla. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2020, č. j. 18 C 304/2019-33, bylo žalované uloženo, aby byt vyklidila. (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 1. 2020, č. j. 18 C 304/2019-33) Povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v náhradě za bezdůvodné užívání bytu v období od srpna 2019 do září 2020 uložil zdejší soud žalované rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, č. j. 42 C 340/2020-36 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 2. 2021, č. j. 42 C 340/2020-36) Tržní cena pronájmu předmětného bytu byla k 14. 3. 2019 odhadnuta na 7 000 až 8 000 Kč u bytu před rekonstrukcí a na 11 000 až 13 000 Kč po rekonstrukci. (zjištěno z potvrzení o tržní ceně pronájmu nemovitosti [jméno] [příjmení], realitní poradkyně, ze dne 14. 3. 2019) Zálohy na služby v předmětném bytě činily 2 019 Kč měsíčně. (zjištěno z výpočtového listu nájemného a záloh na služby) Žalovaná byla za měsíce říjen 2020 až srpen 2021 povinna uhradit nájemné v celkové výši 110 000 Kč a zálohy na služby 16 152 Kč. Dále žalované vznikl dluh z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 17 723,79 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni na tyto pohledávky celkem částku 45 700 Kč. Žalovaná tedy nadále žalobkyni dluží částku 98 175,79 Kč (zjištěno z předpisů plateb a úhrad, potvrzení o vkladech na účet žalobkyně a z tvrzení žalobkyně) Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení prostřednictvím své advokátky již dne 22. 2. 2021 a upozornila ji, že každým měsícem užívání bytu se dlužná částka navyšuje o 12 019 Kč (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2021 podacího lístku) Soud nehodnotil důkazy předložené žalovanou, zejména ústřižky o výplatě důchodu a složenky za elektřinu, když ty nemohou prokazovat skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci, jelikož ani tíživá sociální situace nezbavuje žalovanou povinnosti uhradit své dluhy. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Podle § 3003 o. z. nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal. Podle § 3004 odst. 1 o. z., obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Zcizil-li předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo požadovat, aby mu byla podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co obohacený zcizením utržil. Žalovaná užívala od 10. 9. 2019 do března 2022 výše uvedený byt ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu. Žalovaná se tedy ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila protiprávním užitím cizí hodnoty a je povinna žalobkyni vydat, oč se obohatila (neuhrazené nájemné a úhrady za služby). V řízení bylo prokázáno, že minimální hodnota tržního nájemného předmětného bytu nemůže být nižší než 10 000 Kč, což ostatně nerozporovala ani samotná žalovaná stejně jako výši záloh na služby 2 019 Kč a neuhrazené vyúčtování služeb za rok 2020 znějící na částku 17 723,79 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni na nájemné a zálohy na služby za období od října 2020 do srpna 2021, jakož i na vyúčtování služeb za rok 2020, celkem částku 45 700 Kč. Žalovaná tedy nadále žalobkyni dluží částku 98 175,79 Kč. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud nepovažoval za účelné prodlužovat zákonem stanovenou lhůtu k plnění, když žalobkyně má za žalovanou i další pohledávky, které již exekučně vymáhá, a je tedy zřejmé, že by žalovaná nebyla schopná dluh hradit ani v přiměřených splátkách. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 928 Kč. Žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek v částce 3 928 Kč a náhrada nákladů zastoupení advokátkou, které dle dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši 98 175,79 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 800 Kč ve výši 5 628 Kč. Vzhledem k tíživé sociální situaci žalované a vzhledem ke skutečnosti, že daná věc nebyla právně složitá, rozhodl soud o snížení odměny advokátky tak, že odměna za každý z pěti úkonů právní služby činí včetně náhrady výdajů a DPH 2 000 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu za soudní poplatek v částce 3 928 Kč a náhrada nákladů zastoupení advokátkou v celkové výši 10 000 Kč, přestože podle advokátního tarifu by náhrada nákladů zastoupení advokátkou činila 32 428 Kč. O místě plnění náhrady nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.