40 C 54/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 150 Kč od 9. 5. 2015 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1489 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky za odtah vozidla a cenu parkovného, kdy k odtahu motorového vozidla žalovaného registrační značka mělo dojít dne 7. 4. 2015. Vozidlo bylo následně umístěno žalobkyní na jí provozovaném parkoviště a ještě téhož dne bylo vyzvednuto žalovaným. Žalovaný téhož dne žalobkyni podepsal uznání dluhu, kterým uznal dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Dluh spočívající v ceně odtahu a parkovného žalovaný nezaplatil. Žalovaný se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 3. 2021, č. j. 40 C 54/2021-20 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně provedla dne 7. 4. 2015 odtah motorového vozidla žalovaného, které bylo následně umístěno na parkoviště provozovaném žalobkyní (zjištěno z protokolu o odtahu). Dle sazebníku poplatků si žalobkyně nárokuje částku za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a částku 250 Kč za střežení (parkovné) vozidla (zjištěno ze sazebníku poplatků). Žalovaný podepsal dne 7. 4. 2015 žalobkyni uznání dluhu, kde dluh uznal co do důvodu a výše a zavázal se uhradit dlužnou částku do 30 dní, tj. do 8. 5. 2015. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2020, žalovaný na výzvu nereagoval (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 4. 8. 2020 včetně doručenky). Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně dne 7. 4. 2015 v souladu se svým předmětem činnosti na území hl. m. Prahy odstranila na základě § 27 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, silniční motorové vozidlo provozované žalovaným, které představovalo překážku provozu na pozemní komunikaci, a umístila jej na odtahové parkoviště, kde si jej žalovaný téhož dne vyzvedl. Žalovaný v souladu s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 2 150 Kč (sestávající z ceny odtahu ve výši 1 900 Kč a parkovného za první den ve výši 250 Kč) písemně uznal a zavázal se jej zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů. Žalobkyně tak má dle § 2053 o. z., a v souladu s § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu nárok na zaplacení částky 2 150 Kč představující cenu za jeden nucený úplný odtah vozidla a cenu za službu parkoviště za první započatý den ve výši dle § 2 nařízení hl. m. Prahy č. 2 z roku 2013. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnil a dnem následujícím po splatnosti dlužné částky se dostal do prodlení. Žalobkyně má tak dle § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 2 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůty k plnění soud určil žalovanému jako třídenní od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má žalobkyně právo domáhat se splnění uložených povinností exekučním návrhem nebo návrhem na výkon rozhodnutí. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).