40 C 60/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 28 532 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 532 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 532 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 437 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 28 532 Kč z titulu úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 15. 2. 2019. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč, sjednané splátky však nesplácel a do dnešního dne mu zbývá na jistině doplatit 20 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu smluvních pokut 3 392 Kč, účelně vynaložených nákladů 560 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 660 Kč, úroků ve výši 3 920 Kč a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstala nečinný. Soud rozhodoval v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, nedostavil se ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 2. 2019 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na základě které žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný měl částku vrátit ve 24 měsíčních splátkách ve výši určené splátkovým kalendářem, který je součástí smlouvy. Žalovaný byl povinen zaplatit také poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 49,20 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč, tyto smluvní pokuty byly žalovanému před zesplatněním účtovány dvě, neboť se dostal do prodlení s úhradou dvou splátek. Pro případ zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % nezaplacené jistiny a úroků, která byla žalovanému účtována ve výši 2 392 Kč. K zesplatnění úvěru přistoupila žalobkyně dne 8. 7. 2019 z důvodu prodlení žalovaného se splácením. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, za což jí na základě smlouvy náleží částka 560 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho a žalobkyni tak nadále dluží částku 28 532 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 20 000 Kč, smluvních pokut ve výši 3 392 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč, poplatků poskytnutí úvěru 660 Kč a úroků ve výši 3 920 Kč. Žalovanému byla zástupcem žalobkyně před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění. (zjištěno z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 15. 2. 2019 včetně splátkového kalendáře, sazebníku poplatků, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, opisu výpisu proplacení smlouvy, výpisu čerpání splátek a úhrad, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 8. 7. 2019, podacího archu k výzvě, předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 1. 2020, podacího archu k předžalobní výzvě). Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Úvěrová smlouva byla sjednána v souladu s § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila své povinnosti, když žalovanému poskytla finanční prostředky ve sjednané výši, žalovaný však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nedostál. Žalobkyně tedy v souladu se smlouvou požadovala po žalovaném kromě úhrady jistiny, sjednaných poplatků a nákladů na vymáhání rovněž úhradu smluvní pokuty, která byla sjednána v souladu s § 2048 a násl. o. z. Žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, naopak žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se jedná o prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na shora uvedené datum zesplatnění. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí proto přiznal náhradu nákladů ve výši 3 437 Kč, a to za vynaložený soudní poplatek ve výši 1 985 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 300 Kč za každý ze tří úkonů právních služeb včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad výdajů dle § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 a § 152 odst. 2 o. s. ř. ve výši 252 Kč O místě plnění náhrady nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.