40 C 76/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 23 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 650 Kč od 22. 11. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 600 Kč od 23. 1. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 793 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 850 Kč s příslušenstvím za devět převozů žalovaného sanitním vozem na záchytnou stanici ze zdravotnického zařízení žalobkyně, a to dle vystavených faktur číslo se splatností dne 22. 8. 2018, číslo se splatností dne 21. 11. 2018, číslo se splatností dne 20. 12. 2018 a číslo se splatností dne 22. 1. 2019. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na dané faktury neuhradil ničeho a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Účastníci byli soudem vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. K výzvě soudu se nevyjádřili a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl celkem v devíti případech na základě příkazů ke zdravotnímu transportu převezen sanitním vozem ze zdravotnického zařízení žalobkyně na záchytnou stanici (zjištěno z příkazů ke zdravotnickému transportu ze dnů 27. 7. 2018, 28. 7. 2018, 4. 10. 2018, 3. 11. 2018, 7. 11. 2018, 1. 12. 2018, 5. 12. 2018, 6. 12. 2018 a 8. 12. 2018). Za každý převoz byla v souladu s ceníkem převozu sanitním vozem na záchytnou stanici žalovanému účtována částka 2 480 Kč spolu s částkou 170 Kč za doprovod sanitáře (zjištěno z ceníku převozu sanitním vozem na záchytnou stanici platného od 1. 2. 2013, faktury číslo se splatností dne 22. 8. 2018, faktury číslo se splatností dne 21. 11. 2018, faktury číslo se splatností dne 20. 12. 2018 a faktury číslo se splatností dne 22. 1. 2019). Žalovaný byl o zaplacení faktur opakovaně upomínán, dlužnou částku však nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2020 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2020 včetně dodejky). Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Dle § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zajistila v devíti případech převoz žalovaného ze svého zdravotnického zařízení na záchytnou stanici, vznikla žalovanému povinnost jí tuto dopravu uhradit. V řízení nevyšlo najevo, že by již žalovaný dopravu uhradil a soud mu proto uložil tuto povinnost rozsudkem. S ohledem na to, že se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Data prodlení stanovil soud podle návrhu žalobkyně ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla ve věci úspěšná náhradu nákladů řízení, v celkové výši 1 793 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 193 Kč a paušální náhrady ve výši 300 Kč dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, za 2 úkony. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soud pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.