42 C 257/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Radovanem Kulhánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení číslo Kč s přísl. <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 53 949 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 7,05% z částky 7 851 Kč od 22.5. 2013 do zaplacení, 7,5% ročně z částky 8 153 Kč od 5.6. 2013 do zaplacení, 8,05% ročně z částky 37 945 Kč od 5.4. 2015 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 92 486,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplati České republice na náhradu nákladů řízení částku 52 725,75 Kč ve prospěch účtu Obvodního soudu pro Prahu 4 a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení v záhlaví specifikované částky s příslušenstvím a to jednak jako nezaplacenou kupní cenu za zboží v celkové výši 16.004 Kč, kdy zboží dodala žalobkyně žalované na základě objednávek tohoto zboží – desek plošných spojů, které žalobkyně žalované dodala a vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 19.4. 2013 se splatností dne 21.5. 2013 na částku 7.851 Kč, fakturou [číslo] ze dne 21.5. 2013 se splatností 4.6. 2013 na částku 8.153 Kč, avšak žalovaná kupní cenu za zboží neuhradila ač toto zboží bylo řádně dodáno a dále v rámci šikanózního insolvenčního řízení vedeného proti žalobkyni u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] si žalovaná přihlásila svou údajnou pohledávku za žalobkyní, která měla spočívat ve škodě, údajně vzniklé žalované ve výši 37.945 Kč a to dodáním vadných výrobků, kdy tuto údajně vzniklou škodu žalovaná řádně nedoložila, ale vzhledem k tomu, že žalobkyně chtěla předejít komplikacím v insolvenčním řízení, tuto částku žalované uhradila dne 8.3. 2013 s výhradou, že tuto pohledávku neuznává a hradí jí pouze z opatrnosti a vzhledem k tomu, že žalovaná tuto částku požadovala nedůvodně a také jí byla nedůvodně uhrazena, požadovala následně žalobkyně po žalovaná vydání bezdůvodného obohacení ve výši 37.945 Kč, avšak tuto částku žalovaná dosud žalobkyni nevrátila, tedy žalovaná ke dni podání žaloby nezaplatila kupní cenu zboží ve výši 16.004 Kč a nevydala bezdůvodné obohacení ve výši 37.945 Kč, přes opakované výzvy ze strany žalobkyně, kdy právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 18.7. 2013, aby uhradila částku 7.851 Kč dle faktury [číslo] dále sdělil žalované, že z procesní opatrnosti uhradila pohledávku žalované údajně vzniklou z titulu náhrady škody v důsledku vadného plnění, kdy žalované sdělil, že uhrazenou pohledávku neuznává v plné výši, dále zástupce žalobkyně vyzval žalovanou opakovaně dopisem ze dne 31.3. 2015, aby celkovou dlužnou částku ve výši 16.004 Kč uhradila a vydala také bezdůvodné obohacení v celkové výši 37.945 Kč, avšak tato výzva se vrátila žalobkyni jako nedoručená s tím, že žalovaná dne 1.4. 2015 nebyla zastižen a ani v úložné lhůtě si zásilku nevyzvedla a za počátek prodlení s úhradou shora uvedených částek tak žalobkyně považuje den 5.4. 2015 a vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč. zákoníku ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v platném znění s tím, že žalovaná dosud žalovanou částku neuhradila, a proto nezbylo žalobkyni než se s žalobou obrátit na soud.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalovaný nárok neuznává a to ani z části, neboť ve dnech 12.04.2013 a 26.04.2013 si na základě emailové komunikace objednala u žalobkyně výrobu desek plošných spojů, tzv.„ DPS“. Součástí jednotlivých objednávek byla i technická specifikace DPS, včetně uvedení rozměrů vrtáků, které měly být použity při navrtání otvorů, do kterých měla žalovaná následně zakomponovat elektronické součástky dodané svým zákazníkem. Při výrobě DPS se používají laminátové desky, do kterých se dle požadavku vyvrtají na předem stanovená místa otvory v předepsané velikosti, aby do nich mohly být následně vsazeny elektronické součástky. Tyto otvory se následně prokovávají (osazují mědí či jiným kovem), v důsledku čehož se jejich velikost zmenší přibližně o 0,1 mm. Je proto nutné rozlišit, zda objednatel specifikuje velikost vrtáků (tzv.„ Drills used“) nebo velikost výsledných prokovaných otvorů (tzv.„ Holes“), která je zpravidla o 0,1 mm menší, přičemž žalovaná ve svých objednávkách specifikovala vždy velikosti vrtáků. Jak vyplynulo až z následné reklamace DPS, žalobkyně při jejich výrobě zaměnila žalovanou specifikované hodnoty„ Drills used“ za hodnoty„ Holes“ a použil o 0,1 mm větší vrtáky, což mělo za následek, že výsledné otvory byly o 0,1 mm větší, než bylo žalovanou při objednávce zadáno a proto se žalované nepodařilo do provrtaných otvorů zakomponovat elektronické součástky, resp. tyto pevně nedržely nebo dokonce propadávaly. Jelikož byly DPS chybně zhotoveny v rámci obou objednávek, žalovaná dodané desky reklamovala a odmítla zaplatit kupní cenu, přičemž po zjištění, že žalobkyně použila vrtáky špatné velikosti, tato předala věc svému právnímu zástupci. Žalovaná po žalobkyni požadovala zaplacení náhrady škody, kterou vyčíslila dle faktury [číslo] ze dne 27.05.2013. Předpoklady pro vznik obecné odpovědnosti za škodu dle ust. § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění, které postačí ve formě nevědomé nedbalosti. Jak je uvedeno v čl. II. shora, žalobkyně porušila svou smluvní povinnost tím, že do desek vyvrtala otvory v jiné než požadované velikosti, v důsledku čehož se žalované nepodařilo do DPS připevnit elektronické součástky, neboť vyvrtané otvory byly příliš velké. Vzniklou škodu pak žalovaná vyčíslila následovně: a) Použité elektronické součástky v hodnotě 15.300 Kč, přičemž tato částka byla poskytnuta klientovi žalované jako sleva při konečné fakturaci objednávky. b) Práce žalované spočívající v osazení DPSelektronovými součástkami v hodnotě 196 Kč za 1 DPS, celkem tedy 11.760 Kč c) Expresní výroba náhradních DPS u jiného dodavatele včetně zhotovení výrobní dokumentace v celkové výši 18.736 Kč d) Žalovaná při výpočtu náhrady škody zohlednila cenu výroby DPS u žalobkyně dle vystavené faktury ze dne 19.04.2013, [číslo] na částku ve výši 7.851 Kč a tuto od výše škody odečetla. Celková výše vzniklé škody tak činila 37.945 Kč. Co se týče zavinění, toto je minimálně ve formě nevědomé nedbalosti na straně žalobkyně dáno, neboť žalobkyně si měla být vědom nutnosti použití přesně specifikovaných rozměrů vrtáků, když tato skutečnost byla žalovanou i několikrát v rámci komunikace s žalobkyní zdůrazňována. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tak zaplacením částky 37.945 Kč žalobckyní nedošlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované, nýbrž k úhradě vzniklé škody. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Dále žalovaná namítala, že zpracováním desek, tedy jejich osazením elektronickými součástkami a jejich následným testováním, bylo žalovanou zjištěno, že DPS dodané v rámci obou objednávek vykazují běžně nezjistitelné, tedy skryté vady, které žalovaná nebyla schopna před použitím desek odhalit. Žalovaná se věc nejprve pokusila se žalobkyní řešit telefonicky, a to s ohledem na termín zakázky žalované, avšak žalobkyně se k reklamaci nedokázala vyjádřit a bylo zcela zjevné, že v požadovaném termínu náhradní DPS nedodá. Ve svém emailu ze dne 27.05.2013 pak žalovaná vady DPS objednávky [číslo] ze dne 12.04.2015 specifikovala následovně:„ 1. Oproti zadání byl použit jiný materiál se základní tloušťkou mědi než bylo předepsáno. (použito 18u namísto 35um), 2. Oproti zadání byla deska vyvrtána jinými průměry vrtáků, než bylo předepsáno - otvory jsou velké (viz výrobní data), 3. Oproti zadání byl otvor uvnitř DPS frézován jiným průměrem, než bylo zadáno (ve výrobních datech předepsán 1mm).“ Vady DPS dodaných v rámci objednávky [číslo] ze dne 26.04.2013 vytkla žalovaná žalobkyni ve svém dopise ze dne 27.05.2013, odeslaném na adresu žalobkyně doporučeně dne 28.05.2013 a současně tomuto zaslal i fakturu [číslo] za jí vzniklou škodu ve výši 37.945 Kč a 2 kusy DPS z objednávky [číslo] k jejich přezkoumání. [příjmení] [jméno] z objednávky [číslo] spočívala v navrtání otvorů v rozporu se zadanou dokumentací, tedy obdobně jako v případě DPS z objednávky [číslo]. Žalovaná tedy vady DPS oznámila a vytkla žalobkyni řádně a včas neprodleně poté, kdy tyto zjistila, a tudíž jí i svědčí práva z odpovědnosti za vady ze smlouvy o dílo. Jelikož si žalovaná nezvolila konkrétní právo z odpovědnosti za vady v souladu s ust. § 436 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013, ztratila právo na odstoupení od uzavřených smluv o dílo a volba způsobu vyřízení reklamace přešla s odkazem na ust. § 437 odst. 2 obchodního zákoníku na zhotovitele, tedy na žalobkyni, která měla povinnost buď vady odstranit opravou DPS či dodáním náhradního zboží, avšak žádný ze způsobů vyřízení reklamace nezvolila a vady zboží, které bylo pro žalovanou zcela bezcenné a bez užitku, neodstranila. Co se týče reklamace vady spočívající ve vyvrtání otvorů v DPS jiným než zadaným průměrem vrtáků, tato vada je dle názoru žalované stěžejní a činí DPS pro žalovanou naprosto bezcennými a neupotřebitelnými, tuto však žalobkyně neuznala s odkazem na normy PERAG 2E, dle kterých měla žalobkyně při výrobě DPS postupovat. S tímto však nelze souhlasit, neboť v případě, že žalovaná v rámci objednávky jednoznačně specifikovala velikosti vrtáků, měla žalobkyně postupovat v souladu se zadáním díla a jeho odkaz na technické normy je naprosto lichý. K reklamaci DPS z objednávky [číslo] se žalobkyně vůbec nevyjádřila. Byť se žalovaná mohla domáhat soudní ochrany svých práv z odpovědnosti za vady, s ohledem na zaplacení škody vzniklé žalované v důsledku dodání vadných DPS ve výši 37.945 Kč, uplatněné u žalobce fakturou [číslo] tak neučinila a měla z chování žalobkyně za to, že vady DPS byly žalobkyní uznány a věc úhradou vystavené faktury za náhradu škody dále neřešil. Pokud měl žalobce za to, že pohledávka žalované na náhradu škody byla neoprávněná, nebylo důvodné, aby tuto žalobkyně uhradila. Jestliže žalobkyně považuje za sporné oprávněnost vytknutých vad DPS, zejména pak vady spočívající v nesprávném navrtání otvorů do DPS, nechť jsou předmětné DPS přezkoumány příslušným soudním znalcem. Co se týče náhrady škody ve výši 37.945 Kč uplatněné žalovanou u žalobkyně na základě faktury [číslo] tato škoda vznikla žalované tím, že si žalovaná byla nucena nechat expresně vyhotovit DPS s požadovanými vlastnostmi u jiného dodavatele, žalovaná vady DPS se žalobkyní předběžně telefonicky řešila, žalobkyně se však nebyla schopna k reklamaci vyjádřit, bylo zřejmé, že žalovaná od žalobkyně neobdrží náhradní DPS v termínu pro splnění vlastní zakázky a proto si žalovaná objednala expresní výrobu DPS u třetího subjektu. Pokud by tak žalovaná neučinila, přišel by o velkou zakázku a tím by mu vznikla fakticky mnohem vyšší škoda, jejíž náhradu by byla u žalobkyně oprávněna požadovat. Žalovaná proto postupovala v souladu se zásadou prevence a minimalizace vzniku škod. Žalovaná pak svůj nárok na náhradu vzniklé škody nemohla uplatnit civilní žalobou, a to s ohledem na zahájené insolvenční řízení žalobkyně vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.: [insolvenční spisová značka]. Toto insolvenční řízení nebylo zahájeno na návrh žalované, ale třetím subjektem, žalovaná v souladu se zákonem přihlásila do insolvenčního řízení žalobkyně svou pohledávku a pokud žalobkyně odkazuje na„ šikanózní“ charakter svého insolvenčního řízení, toto je zcela bezpředmětné a bez souvislosti se shora specifikovaným řízení. Pokud jde o vyčíslení náhrady škody dle faktury [číslo] žalovaná zohlednila žalobkyní stanovenou cenu výroby DPS dle faktury vystavené žalobkyní ze dne 19.04.2013 na částku ve výši 7.851 Kč a tuto od výše nárokované škody odečetla, proto žalovanou vyčíslená škoda plně odpovídá rozumnému uspořádání právních vztahů mezi žalovanou a žalobkyní.

4. Soud žalovanou vyzval dle ust. § 118a o.s.ř., aby doplnila tvrzení týkající se údajné škody, kterou vyúčtovala fakturou [číslo] žalobkyni a k tomu učinila tvrzení, jakým způsobem škoda vznikla, co je obsahem faktury kterou škodu vyúčtovala, k tomu doložila další listinné důkazy, které prokáží rozsah škody, určí vznik škody, ke kterému dni tato škoda vznikla, označí příčinnou souvislost mezi vznikem škody a jednáním či nejednáním, opomenutím, příp. porušením právní povinnosti ze strany žalobkyně, na základě této výzvy žalovaná upřesnila své tvrzení a to tak, že žalovaná uzavřela dne 01.03.2013 smlouvu s Ing. [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa], o vývoji a dodávce funkčních vzorků elektronického zařízení. Předmětem smlouvy byl vývoj a výroba 60 kusů funkčních vzorků elektronického zařízení pro řízení a stabilizaci napájecího proudu výbojky elektrické přenosné lampy a obvodů pro nabíjení akumulátorů lampy (dále jen„ zařízení“). Za účelem výroby zařízení žalovaná u žalobkyně dne 12.04.2013 objednala výrobu první sady desek plošných spojů (dále jen„ DPS“) s označením LMX (sada DPS LMX-EL1 a LMX-CH1), které obdržela dne 19.04.2013 Tyto desky žalovaná následně osadila materiálem pro povrchovou montáž, tj. elektronickými součástkami dodanými objednatelem, a dále provedla jejich naprogramování. Tento proces trvá přibližně 10 pracovních dnů. Dne 26.04.2013 si žalovaná u žalobkyně objednala další sadu DPS (LMX-M) nutnou pro výrobu zařízení. Tyto DPS byly žalované dodány až 21.05.2013, tedy s více než dvoutýdenním zpožděním, než byl původně sjednaný termín dodání (06.05.2013). Část těchto DPS byla namontována do zařízení a část z nich byla osázena elektronickými součástkami. Dne 24.05.2013 bylo testováním zařízení zjištěno, že DPS vykazují velmi značné odchylky od předpokládaných hodnot a nebývale vysokou hodnotu elektrického odporu. Podrobným měřením bylo následně zjištěno, že při výrobě DPS nebyla dodržena předepsaná míra základní mědi a že otvory byly vyvrtány v rozporu se zadávací dokumentací, jež byla součástí obou objednávek, tedy že byly použity vrtáky o jiných rozměrech, než bylo žalovaným požadováno. Dne 27.05.2013 proběhl kontrolní den se zadavatelem projektu, Ing. [příjmení], který byl o celé situaci podrobné informován. S ohledem na blížící se termín dodávky zařízení dle smlouvy o dílo a skutečnost, že DPS z obou objednávek vykazovaly vady, které DPS činily naprostou nepoužitelnými, rozhodla se žalovaná se zadavatelem projektu na expresním obstarání náhradních DPS u jiného dodavatele a zohlednění vícenákladů, které spočívaly v úhradě náhradních DPS, dodání nových elektronických součástek a osazení náhradních DPS, při konečné fakturaci ceny za výrobu zařízení. Následně téhož dne, tj. 27.05.2013, žalovaná u žalobkyně uplatnila prostřednictvím emailu svá práva z odpovědnosti za vady DPS z objednávky ze dne 12.04.2013 a doporučeným dopisem odeslaným dne 28.05.2013 odpovědnost za vady DPS z objednávky ze dne 26.04.2013, přičemž přílohu tohoto dopisu tvořily faktury [číslo] [číslo] na zaplacení náhrady škody a vzorky DPS k jejich posouzení žalobkyní. [příjmení] [jméno] [číslo] spočívala v použití materiálu s jinou základní tloušťkou mědi, než bylo žalovanou požadováno, a to 18 um namísto 35 um. V důsledku této skutečnosti DPS vykazovali jiné fyzikální vlastnosti, a to zejména jiný než požadovaný elektrický odpor. Namítaná vada [číslo] spočívala v navrtání otvorů v DPS jinými průměry vrtáků, než bylo žalovanou objednáno. Přílohu objednávek z 12.04.2013 a 26.04.2013 vždy tvořila technická specifikace včetně uvedení průměrů jednotlivých vrtáků, tzv.„ drills used“, které v překladu znamenají„ použité vrtáky“. Jak vyplývá z emailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou (emaily z 03.06.2013, 07.06.2013 a 10.06.2013) a z výslechu svědka pana [jméno] [příjmení], technika pracujícího pro žalobkyni, žalobkyně při výrobě DPS postupovala podle své vnitřní směrnice a zadané rozměry vrtáků považovala za rozměry výsledných děr. V důsledku toho však žalobkyně v DPS vyvrtala otvory o jiných průměrech, než bylo žalovanou požadováno, čímž se DPS staly pro žalovanou naprosto nepoužitelné. V žádném případě se pak nelze ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že výše specifikované vady jsou vadami zjevnými, neboť zde mluvíme o odlišnostech v řádech desetin milimetrů, tedy pro lidské oko zcela zjevně nerozpoznatelné. Jedná se proto o vady skryté, které žalovaná nemohla zjistit při převzetí zboží, ale zjistila je až podrobným měřením poté, co DPS vykazovaly odlišnosti v technických a fyzikálních vlastnostech. [příjmení] [číslo] spočívající ve vadném frézování pak byla žalobkyní uznána, viz email žalobkyně z 29.05.2015. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že dodané DPS z objednávky ze dne 14.02.2013 byly vadné. Tyto vady mohly být poprvé zjištěny až provedením podrobných testů a měření dne 24.05.2013 (v pátek) a pokud žalovaná svá práva z odpovědnosti za vady díla uplatnila u žalobkyně dne 27.05.2013 (v pondělí), vytkla vady řádně a včas, a tudíž jí svědčí práva z odpovědnosti za vady ze smlouvy o dílo. Žalovaná sice při reklamaci nezvolila konkrétní právo z odpovědnosti za vady v souladu s ust. § 436 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013, čímž ztratila právo na odstoupení od uzavřených smluv o dílo, volba způsobu vyřízení reklamace tím však přešla s odkazem na ust. § 437 odst. 2 obchodního zákoníku na zhotovitele, tedy na žalobkyni, která měla povinnost buď vady odstranit opravou DPS či dodáním náhradního zboží. Žalobkyně však žádný ze způsobů vyřízení reklamace nezvolila a vady DPS [číslo] [číslo] které činily DPS pro žalovanou nepoužitelné, neuznala. Vadu v chybném průměru vyvrtaných otvorů vykazovaly DPS i z objednávky ze dne 26.04.2013. Této reklamaci se však žalobkyně vůbec nevyjádřila. Žalovaná vůči žalobkyni vedle práv z odpovědnosti za vady současně uplatnila i nárok na náhradu škody, která žalované vznikla v důsledku porušení smluvní povinnosti žalobkyní. Žalobkyně dodala žalované [příjmení] v rozporu s objednávkou, tyto DPS žalovaná zpracovala a osadila elektronickými součástkami, přičemž po zjištění, že DPS vykazují vady, rozhodla se žalovaná společně se zadavatelem Ing. [příjmení] z důvodu prevence vzniku sekundárních škod nesplněním dodávky konečnému odběrateli o výrobu náhradních DPS u jiného subjektu než u žalobkyně, přičemž náklady za výrobu a obstarání náhradního materiálu prvotně nesl Ing. [příjmení] a tyto náklady byly následně odečteny z ceny díla při jeho konečné fakturaci, což dosvědčuje faktura [číslo] ze dne 25.06.2013. Rozhodnutí obstarat si náhradní DPS u třetího subjektu vyplývalo z problematické komunikace mezi žalovanou a žalobkyní a zpožděním dodávky objednávky ze dne 26.04.2013. Žalovaná a Ing. [příjmení] tak nezbylo nic jiné, než zvolit toto řešení. Pokud jde o výši škody, tato se rovná vícenákladům spočívajícím v úhradě náhradních DPS, dodání nových elektronických součástek a práci v osazení náhradních DPS žalovanou. Vzniklou škodu ve vztahu k DPS z objednávky [číslo] žalovaná vyčíslila ve své faktuře [číslo] ze dne 27.05.2013 částkou ve výši 37.945 Kč, představující: • škodu na použitém (znehodnoceném) materiálu, tj. elektronických součástkách použitých při osazení vadných DPS, v celkové výši 15.300 Kč, Cena součástek za 1 pár DPS ze sady LMX, kterou tvořily DPS LMX-EL1 a LMXCH1, činila dle položkového rozpočtu 255 Kč, • práci žalovaného na osazení DPS v hodnotě 196 Kč na 1 pár DPS, celkem 11.760 Kč, • tvorbu a kompletaci technické dokumentace pro výrobu DPS u náhradního dodavatele ve výši 1.936 Kč, • cenu za expresní výrobu náhradních DPS u jiného dodavatele v hodnotě 280 Kč za 1 pár DPS, celkem tedy 16.800 Kč, od které byla odečtena cena výroby DPS u žalobce v hodnotě 7.851 Kč, čímž vzniklou škodu představuje pouze vícenáklad vynaložený žalovanou za expresní výrobu náhradních DPS, prip AKS [číslo] 5 AK Mgr. [jméno] [příjmení] a dále ve výši 13.626 Kč za vadné DPS z objednávky [číslo] dle faktury [číslo] ze dne 27.05.2013. Tato škoda nebyla žalobkyní uhrazena a není předmětem nadepsaného řízení. Jelikož bylo dodání náhradních DPS a elektronických součástek prvotně hrazeno Ing. [příjmení], byly tyto náklady odečteny při konečné fakturaci z ceny díla, a to ve výši 47.748 Kč, která představuje součet příslušných částek za expresní výrobu náhradních DPS a dodání nových elektronických součástek dle faktur [číslo]. Tato škoda pak vznikla ke dni 27.05.2013, neboť v tento den došlo k zjištění vad žalobkyní dodaných DPS a k zadání výroby náhradních DPS u jiného dodavatele, čímž byly žalované známy veškeré složky vzniklé škody, tzn. výše škody, a kdo za ni odpovídá. Je dáno i zavinění žalobkyně na žalované vzniklé škodě, a to minimálně ve formě nevědomé nedbalosti, neboť žalobkyně si měla a mohla být vědoma nutnosti použití přesně specifikovaných rozměrů vrtáků dle technického zadání tvořícího přílohu jednotlivých objednávek, a pokud si nebyla jist, měla si tyto skutečnosti v rámci prevence škody u žalované předem ověřit.

5. Žalobkyně upřesnila žalobu svým podáním datovaným dnem 11.1. 2016, které je současně reakcí na vyjádření žalované, kdy žalovaná ve svém vyjádření uvádí, že nárok žalobkyně ani částečně neuznává; z textu vyjádření je však zřejmé, že rozporuje pouze část žalované částky, a to částku ve výši 37.945 Kč; není tak zřejmé, proč vlastně žalovaná žalovanou částku neuznává v celé výši. Dále žalovaná uvádí, že žalobkyně předala tuto věc právnímu zástupci„ po zjištění, že žalobkyně použila vrtáky špatné velikosti“. Tato informace je nepravdivá, a to jednak z důvodu, že není pravdou, že by žalobkyně použila nesprávné vrtáky, a dále z důvodu, že právní zastoupení bylo převzato až poté, co žalovaná neuhradila kupní cenu a co se domáhala své údajné náhrady škody v šikanózním insolvenčním řízení, které bylo proti žalobkyni vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a následně na základě odvolání navrhovatele také u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 Vsol 1122/2013. K tomuto insolvenčnímu řízení žalobkyně jen upřesnila, že byla v prvním stupni insolvenční návrh zamítnut a že rozhodnutím odvolacího soudu bylo toto rozhodnutí Krajského soudu v Brně potvrzeno. Žalobkyně by tuto věc vůbec právnímu zástupci nepředávala, neboť si reklamace řeší běžně sama, ale za situace, kdy po něm nedůvodně žalovaná požadovala částku 37.945 Kč v insolvenčním řízení, nezaplatila ani jednu z faktur a na korespondenci nereagovala, mu jí jiného nezbylo. Právní zástupce před podáním této žaloby opakovaně žalovanou kontaktoval; ani na jeho dopisy však nereagovala. Žalobkyně dodala žalované dle její objednávky ze dne 12.4.2013 poptávané zboží - desky plošných spojů (DPS). Následně došlo ze strany žalované k emailové reklamaci dodaného zboží, a to desek LMX – EL1 a LMX - CH1, které byly dodány dne 19.4.2013. K reklamaci došlo až dne 27.5.2013, tedy více než 5 týdnů poté, co bylo žalované zboží dodáno, a nelze ji tak považovat za včasnou. Dále nárok z odpovědnosti za vady neuplatnila žalovaná tak, aby z něj bylo zřejmé, jakého nároku se reklamací domáhá. Tím pádem nebyla reklamace provedena ani včas ani řádně. Reklamace byla navíc žalobkyní vyhodnocena jako celkově nedůvodná. Žalobkyně však nabídla, že vzhledem k nesrovnalostem ohledně frézování je ochotna vyměnit reklamované zboží za náhradní a uzavřela komunikaci ohledně reklamace tím, že žádala o vrácení reklamovaného zboží, pokud jsou kusy nepoužitelné. Na to žalovaná nikterak nereagovala a ani neuhradila fakturu, kterou jí žalobkyně za dodané zboží vystavil (faktura [číslo] vystavená dne 19.4.2013 na částku 7.851 Kč a splatná dne 21.5.2013). Přestože byla reklamace naprosto nedůvodná a nebyla provedena řádně, přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení vedeného proti žalobkyni svou„ pohledávku“ spočívající dle faktury [číslo] předložené v insolvenčním řízení v : - použitém (znehodnoceném) materiálu: 15.300 Kč, - osazení DPS: 11.760 Kč, - výrobní dokumentaci pro DPS u náhradního dodavatele: 1.936 Kč, - expresní výrobě DPS u náhradního dodavatele: 16.800 Kč, - výrobě DPS u firmy ČeMeBo: - 7.851 Kč Celkem: 37.945 Kč Tato pohledávka byla uplatněna u insolvenčního soudu dne 4.7.2013. Uvedená faktura nebyla nikdy žalobkyni doručena. Podací lístek, který byl jako příloha k pohledávce přihlášené v insolvenčním řízení doložen, se nevztahuje k zaslání této (ani žádné jiné) faktury vystavené žalovanou. Navíc faktura vystavená žalovanou není absolutně ničím podložena a není zřejmé, jak tato k požadovaným částkám dospěla a o co je opírá. Škoda, která měla žalované dle jejího tvrzení vzniknout, není podpořena žádnými důkazy svědčícími o jejím vzniku. Faktura nesvědčí o tom, že žalovaná musela skutečně nějaké náklady v souvislosti s reklamací vynaložit. Žalovaná nepředložila žádné podklady, z nichž by měly vyplývat údajně vynaložené náklady za výrobu DPS u náhradního dodavatele. Náklady vyplývající z faktury žalované (pokud k ní tedy lze vůbec přihlížet z důvodu, že nebyla žalobkyni vůbec doručena) jsou naprosto nepodložené. Kromě toho, že uvedená faktura nebyla žalovanou nikdy žalobkyni doručena (bez ohledu na naprostou nedůvodnost takové fakturace), nebylo by ve smyslu ustanovení § 440, odst. 2 obchodního zákoníku možné požadovat náhradu škody, pokud bylo možné dosáhnout uspokojení uplatněním nároku z odpovědnosti za vady. V tomto případě, pokud měla žalovaná za to, že je její reklamace důvodná, měla vymáhat nárok z odpovědnosti za vady a neměla po žalobkyni požadovat náhradu škody. Vzhledem k tomu, že žalovaná účelově do spisu založila pouze část emailové komunikace týkající se reklamace, založila žalobkyně celou komunikaci, z níž je zřejmé, že byla reklamace nedůvodná a že bylo žalované navrhnuto vrácení zboží kvůli ochotě řešit ke spokojenosti žalované vytčené vady ve frézování. Žalovaná však na tento poslední email žalobkyně ze dne 13.6.2013 nereagovala a desky nevrátila, aby mohla tu část reklamace, kterou žalobkyně navrhla řešit, dořešit. Pokud tedy žalovaná jednala tak, že sama zmařila možnost dořešení reklamace, není na místě, aby uplatňovala náhradu škody, neboť by jednala v rozporu s § 440, odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb.. Co se týká reklamace jako takové, tak žalobkyně přezkoumala výtky žalované, a nezjistila žádné vady: 1) v tloušťce mědi, které jí byly vytýkány; první bod reklamace – dle tvrzení žalované měl být použit jiný materiál se základní tloušťkou mědi, než bylo předepsáno (18 um místo 35 um) – mikrovýbrusem bylo zjištěno, že tato část reklamace je neoprávněná (viz záznam o mikrovýbrusu ze dne 7.6.2013), zamítnuto jako nedůvodné, 2) ve velikosti vyvrtaných otvorů – rovněž tato část reklamace byla zamítnuta jako nedůvodná, reklamace byla opět neoprávněná – velikost vyvrtaných otvorů byla v souladu s normou PERFAG 2E. Pokud měla žalovaná nějaké požadavky na jinou toleranci, než určuje tato norma, měla je žalobkyni při objednání zboží sdělit. Při objednávce se nezadávají rozměry vrtáků, jak se mylně domnívá žalovaná, ale rozměry děr. Tedy: 1) Reklamace žalované ze dne 27.5.2013 nebyla včasná, neboť jí bylo zboží doručeno dne 19.4.2013. 2) Reklamace žalované ze dne 27.5.2013 nebyla provedena řádně, neboť z ní není patrné, čeho se žalovaná domáhá. 3) Reklamace žalované nebyla důvodná, neboť žalobkyně zboží vyrobila v souladu se standardními normami a dle zadání žalované. 4) I přes veškerou snahu žalobkyně vyjít svému klientovi – žalované – vstříc a (navzdory nedodržení postupu žalované při reklamaci) vzít potaz výtku žalované stran frézování nebylo možné reklamaci dořešit z důvodu, že žalovaný na žádost žalobce zboží nevrátila, aby mohlo být frézování řešeno, tj. znemožnila další řešení reklamace na straně žalobkyně. 5) Náhrada škody není žalovanou uplatněna v souladu s obchodním zákoníkem, neboť odporuje § 440, odst. 2 tohoto předpisu.

6. Žalobkyně dále upřesnila svá žalobní tvrzení podání datovaným dne 23.3. 2016, které je též reakcí na tvrzení žalované a to tak, že žalobkyně tímto reaguje na vyjádření žalované ze dne 7.3.2016 následovně: Žalobkyně považuje tvrzení žalované ohledně vzniku škody a důkazy k němu předložené za ryze účelové. Kdyby žalované skutečně škoda vznikla, měla by pro řízení k dispozici dokumenty, které takovou škodu prokazují, a nepředkládala je postupně až poté, co soud vyhodnotí dokumenty, které evidentně nemohou k prokázání tvrzení žalované postačovat, jako nedostačující. Žalobkyně tedy zpochybňuje věrohodnost důkazů předložených žalovanou a má za to, že se jedná o tvrzení a důkazy účelové. Smlouva ze dne 1.3.2013 neobsahuje přílohy (poměrně zásadní popis specifikace elektrických a mechanických parametrů stabilizačních a nabíjecích obvodů – viz čl.„ Předmět smlouvy“ ani plnou moc udělenou p. [příjmení], který je shodou okolností po změně ve společnostech také současným jediným vlastníkem a jednatelem žalované). Dále připadá žalobkyni zarážející, jak neobvyklý důraz je v této smlouvě kladen na ošetření vzniku případné škody porušením povinností dodavatele (obsáhlá část čl.„ Kvalita a záruční doba“). Z faktury [číslo] vystavené žalovanou [příjmení] [příjmení] dne 25.6.2013 má vyplývat, že byla fakturovaná částka ponížena o částku 47.748 Kč, přičemž z ní není vůbec zřejmé, z jakého titulu k tomuto ponížení došlo (uvedeno pouze„ škoda na materiálu“) a dále tato neodpovídá škodě ve výši 37.945 Kč, která je předmětem tohoto řízení. I kdyby se sečetly obě faktury, které žalovaná v rámci tohoto řízení předložila a z nichž má vyplývat škoda (37.945 Kč + 13.626 Kč vyplývající z faktur [číslo] [číslo]), nelze se dostat na částku 47.748 Kč, která má představovat škodu na materiálu. Není tak vůbec zřejmé, na co se tato faktura, kterou žalobkyně prokazuje vznik své údajné škody, vztahuje, neboť z ní nevyplývá, jaké vývojové práce dle jaké smlouvy jsou fakturovány a dále o jakou škodu na jakém materiálu se má jednat. Dále žalobkyně poukázala také na to, že ve faktuře [číslo] není vůbec uvedeno IČ Ing. [příjmení], takže není ani zřejmé, zda tento jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Ve smlouvě ze dne 1.3.2013 oproti tomu IČ uvedeno je, což opět vede k domněnce, že tato faktura vůbec nesouvisí se smlouvou a opačně. Pro případ, že by soud přesto k této faktuře [číslo] přihlížel, navrhuje žalobkyně, aby soud vyzval žalovanou a Ing. [příjmení] k předložení účetnictví za rok 2013 za účelem zjištění, zda a jak byly fakturované položky v účetnictví těchto subjektů zohledněny. Rovněž není bez zajímavosti, že fakturovaná částka ve výši 152.252 Kč měla být dle příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 3.7.2013 hrazena žalované v hotovosti. Ze zápisu z jednání kontrolního dne projektu LEMAX ze dne 27.5.2013 opět nevyplývá souvislost s uzavřenou smlouvou ze dne 1.3.2013, kdy při formálnosti, s jakou bylo ze strany žalované přistupováno k řešení problematické situace s údajně vadnou dodávkou DPS ve vztahu k Ing. [příjmení], překvapivě není v tomto zápisu vůbec odkazováno na smlouvu, s níž by bylo možné tento zápis spojit. Rovněž se jeví jako poměrně neobvyklé, že by byl objednatel v okamžiku, kdy se zhotovitel de facto dostává do prodlení, ochoten zhotoviteli zajišťovat výrobu náhradních DPS, když je to součástí povinností zhotovitele. Dále z důkazů předložených žalovanou hodnověrně nevyplývá ani to, jak dospěla k položkám, které účtuje ve faktuře [číslo] kterou vyúčtovala žalobkyni náhradu škody; tyto položky jsou absolutně nepřezkoumatelné (škoda na použitém materiálu, práce žalované, tvorba a kompletace technické dokumentace pro výrobu náhradních DPS) a nejsou ani důkazně podepřeny fakturou, kterou by vystavil údajný náhradní dodavatel DPS. Žalobkyně dále uvádí, že z tvrzení žalované vyplývá, že údajné náklady vzniklé v souvislosti s náhradní výrobou DPS nehradila žalovaná ale třetí osoba (Ing. [příjmení]), a z předložených důkazů rovněž nevyplývá ani to, že by ze strany Ing. [příjmení] k takové úhradě skutečně došlo. Není pak vůbec zřejmé, jak souvisí žalovanou doložená e-mailová komunikace Ing. [příjmení] se [právnická osoba] – [právnická osoba] s touto kauzou, neboť obsah této komunikace se může vztahovat ke zcela jiné obchodní (či dokonce úplně jiné) činnosti Ing. [příjmení] a navíc z ní není zřejmé, že by skutečně k dodání náhradních DPS došlo, že by nahrazovaly DPS, které dodal žalobkyně, a že by je Ing. [příjmení] uhradil, případně za jako cenu. Z této emailové komunikace nelze podle názoru žalobkyně skutečně nic dovozovat. Je podstatné, že k reklamaci 1. várky desek došlo ze strany žalované e-mailem ze dne 27.5.2013. [příjmení] dne, tedy 27.5.2013, však žalovaná podle faktur, které založila do spisu (a žalobkyni nikdy nedoručila) fakturuje škodu ve výši 37.945 Kč (fa [číslo]) a ve výši 13.626 Kč (fa [číslo]). K této fakturaci dochází, ačkoli faktura, v níž má být škoda zohledněna, je Ing. [příjmení] vystavena až 25.6.2013 (fa [číslo]) a i přesto, že údajný náhradní dodavatel teprve 27.5.2013 komunikuje s Ing. [příjmení], kdy podle této komunikace má být datem dodání náhradního zboží den 30.5.2013. Žalovaná tedy fakturuje škodu žalobkyni, aniž výše této škody vůbec vznikla v důsledku náhradní dodávky DPS a aniž by byla v té době výše vůbec známa. Navíc, jak bylo žalobkyni již dříve zmíněno, je tento postup v rozporu s ustanovením § 440, odst. 2 obchodního zákoníku, podle nějž není možné požadovat náhradu škody, pokud bylo možné dosáhnout uspokojení uplatněním nároku z odpovědnosti za vady. Pokud tedy poprvé uplatnila žalovaná u žalobkyně odpovědnost za vady e-mailem dne 27.5.2013 a zároveň mu vystavil faktury ke stejnému datu, nedala žalovaná žalobkyni možnost řešit situaci v rámci reklamačního procesu a jednala v rozporu s ustanovením § 440, odst. 2 obchodního zákoníku. Bylo naopak povinností žalované okamžitě po zjištění údajných vad řádně dodané DPS reklamovat a, až pokud by takové řešení nevedlo k uspokojení, požadovat náhradu škody. Pokud by žalovaná uvedla, že mu hrozí prodlení při dokončení zakázky, žalobkyně by učinila kroky k tomu, aby mu vyšla při reklamaci maximálně vstříc (zejména rychlostí posouzení vad). Situace, v jaké se dle svých slov žalovaná nacházela, se však do e-mailové komunikace k reklamaci nepromítá a žalovaná tuto skutečnost žalobkyni nesdělila. Žalobkyně odmítá, že by jí byla doručena jakákoli jiná reklamace (reklamace 2. várky DPS), která měla být dle žalované odeslána písemně tentýž den, tj. 27.5.2013. Žalobkyně žádnou další reklamaci od žalované neobdržela. Pokud žalovaná disponuje podacím lístkem, tak se může teoreticky jednat o podací lístek k části desek, kterou žalovaná žalobkyni zaslala kvůli mikrovýbrusu. Bylo by i poněkud nelogické, aby žalovaná odesílala jednu reklamaci e-mailem a další tentýž den písemně, pokud by se jednalo o reklamaci, kterou by žalovaná prováděla v rámci jednoho projektu, a o vady, které zjistila současně, jak tvrdí. Žalobkyně rovněž trvá na tom, že neporušila své povinnosti při dodávce objednaných DPS. V rámci reklamačního řízení byla však ochotna řešit problém s frézováním, s ohledem na což žalovanou vyzvala k vrácení desek, aby mohla být reklamace dokončena. Žalovaná však údajně vadné DPS nevrátila, komunikace ohledně reklamace ukončila, a reklamaci tak zmařila. Následně po žalobkyni požadovala náhradu škody v insolvenčním řízení. Všechny tyto skutečnost ukazují na to, že škoda, kterou žalovaná požadovala, ve skutečnosti neexistuje, že byla částka ve výši 37.945 Kč žalobkyní v tísni uhrazena bez právního důvodu, což také žalobkyně od počátku (vyplývá i z příkazu k úhradě) tvrdila. Naopak je zřejmé to, že žalovaná od žalobkyně odebrala zboží, za nějž dodnes nic neuhradila.

7. Soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem č.j. 42 C 257/2015-87 ze dne 24.3.2016 a to tak, že rozhodoval o části předmětu řízení co do částky 37 945 Kč a žalobě co do této částky a příslušenství vyhověl s tím, že o náhradě nákladů bude rozhodnuto v končeném rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Městský soud v Praze jakožto soud odvolací svým usnesením č.j. 23 Co 30/2017-132 ze dne 16.3.2017 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém jeho rozsahu, v němž byl napaden včasným a přípustným odvoláním žalované, i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 205, § 212, § 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Soud I. stupně svůj základní závěr, který předurčuje posouzení všech dílčích nároků uplatněných v tomto řízení, a to včetně nároku na zaplacení částky 37.945 Kč (o němž bylo rozhodnuto vyhovujícím výrokem I. o věci samé), totiž že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy o dílo podle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku, založil fakticky výlučně na skutkovém zjištění, že žalovaná učinila poptávku u žalobkyně, ta učinila cenovou nabídku (obé dne 11.04.2013), přičemž k objednávce zboží došlo dne 12.04.2013, a to prostřednictvím e-mailu, přičemž k další objednávce došlo prostřednictvím e-mailu dne 26.04.2013, a dále dne 09.05.2013. Z takových skutkových zjištění soudu I. stupně (ba ani z tvrzení účastníků a rovněž předložených listinných důkazů v daném směru) přitom nelze učinit jednoznačný právní závěr v tom směru, že mezi účastníky došlo k uzavření právě smluv o dílo ve smyslu ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku, když předmětem plnění ze strany žalobkyně (uskutečněných na základě dotčených objednávek) měla být podle obecných tvrzení účastníků výroba desek plošných spojů (žalobkyní dodatečně u první objednávky blíže specifikovaných jako desky„ LMX-EL 1 a LMX - CH 1“), tedy bez toho aniž by bylo zřejmé, zda předmět závazku žalobkyně je možné podřadit pod režim kupní smlouvy ve smyslu ust. § 410 obch. zák., případně pod režim smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 536 odst. 2 obch. zák., když se jednalo o výrobu zboží a současně z dosavadních obecných tvrzení účastníků v daném směru nelze dovodit, že by podstatnou část materiálu k výrobě zajišťovala žalobkyně ve smyslu ust. § 410 odst. 1 obch. zák., dále že by závazek žalobkyně spočíval v montáži zboží (§ 410 odst. 2 obch. zák.) nebo v činnostech ve smyslu ust. § 536 odst. 2 věta první obch. zák., dále nelze zjistit to, jaký byl poměr mezi prací a použitým materiálem (§ 410 odst. 2 obch. zák.), přičemž se současně nejednalo o stavbu ve smyslu ust. § 536 odst. 2 věta druhá obch. zák. Z obecných skutkových zjištění soudu I. stupně ve smyslu předchozího odstavce odůvodnění pak nelze ani dospět k závěru zda vůbec a (v kladném případě) jak si účastníci sjednali konkrétní kvalitativní a kvantitativní povahu závazku žalobce, a zda vůbec a (v kladném případě) k jakému vzájemnému konkrétnímu plnění (zejména pokud jde o výši ceny a její splatnost) se zavázal žalovaný. Bez vyřešení otázek nastíněných v předchozích dvou odstavcích odůvodnění nelze zodpovědět otázku, zda vůbec (z hlediska splnění podstatných zákonných náležitostí shora uvedených dvou smluvních typů) a případně jaký typ smlouvy (či smluv) byl mezi účastníky uzavřen, zda vůbec a (v kladném případě) jaký režim zákonné odpovědnosti za vady na účastníky dopadal, jakož i to, jaký byl obsah vzájemných práv a povinností stran. Zodpovězení shora nastíněných otázek je přitom nezbytné k tomu, aby bylo možno zodpovědět otázku toho, zda žalobkyně /ne/porušila právní povinnost dodat bezvadné zboží či dílo ve smyslu ust. § 422 odst. 1, případně ust. § 560 odst. 1 obch. zák., v důsledku čehož potenciálně mohla (viz odůvodnění níže) žalované vzniknout nárokovaná škoda (resp. její jednotlivé dílčí tvrzené složky spočívající ve škodě na znehodnoceném materiálu - elektronických součástkách, použitých při osazení DPS, dále v práci žalované na osazení DPS, tvorbě a kompletaci technické dokumentace pro výrobu DPS u náhradního dodavatele a ceně za expresní výrobu náhradních DPS u jiného dodavatele). Jelikož se soud I. stupně otázkami uvedenými v odůvodnění výše nezabýval, je odůvodnění jeho rozsudku nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů; proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) a (s ohledem na povahu daného kasačního důvodu) věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V dalším řízení si soud I. stupně vyjasní shora řečené otázky, k jejichž zodpovězení bude namístě účastníky odpovídajícím způsobem (při jednání) vyzvat k doplnění tvrzení o rozhodujících skutečnostech a označení korespondujících důkazů (a poučit o případných procesních následcích nevyhovění takové výzvě soudu) ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., a to podle rozložení procesních povinností tvrzení a důkazní stran rozhodujících skutečností mezi účastníky. Dospěje-li přitom soud I. stupně opakovaně k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smluv o dílo, v odůvodnění svého meritorního rozhodnutí neopomene objasnit, jaký byl konkrétní předmět vzájemných závazků účastníků a zda žalobkyně dodáním DPS podle objednávky žalované ze dne 12.04.2013 (k níž žalovaná směřuje svá tvrzení o vzniku dílčích položek škody na své straně) /ne/porušila svou zákonnou povinnost provést dílo řádně, tedy bezvadně ve smyslu výsledku určeného v ujednání stran (§ 560 odst. 1 obch. zák.); dospěje-li přitom k negativnímu závěru v daném směru, bude namístě žalobě v rozsahu, o kterém bylo rozhodnuto ve vyhovujícím výroku o věci samé I. rozsudku soudu I. stupně, znovu vyhovět, když v uvedeném rozsahu by žalobkyně v rámci insolvenčního řízení žalované plnila bez právního důvodu ve smyslu ust. § 451 odst. 2 obč. zák.; žalovaná by se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a byla by proto zavázána předmětnou částku jistiny žalobkyni vydat (§ 451 odst. 1, § 456 věta první a § 458 odst. 1 věta první obč. zák.), když žalobkyně ve zprávách uvedených v korespondujících platebních příkazech upozornila žalovanou na to, že plní přesto, že pohledávku neuznává, když není podložena, příslušnou fakturu neobdržela a hradí pouze z opatrnosti. Naopak v případě, že soud I. stupně (ve smyslu předchozího odstavce odůvodnění) shledá, že žalobkyně (jako zhotovitel) porušila svou povinnost provést dílo řádně, nebude namístě vypořádat se s obranou žalované způsobem uvedeným v odůvodnění napadeného rozsudku, totiž že žalovaná tím, že neprovedla volbu nároku (neuplatnila nárok) z odpovědnosti za vady díla, ale rovnou se domluvila se svým zákazníkem na tom, že si tento zajistí část dodávek (kdy o korespondující částku se měla ponížit cena, jíž měl zákazník žalované zaplatit), měla žalobkyni znemožnit, aby (cit.):„ žalobce dodal chybějící zboží, popř. odstranil ostatní vady zboží, příp. aby byla uplatněna sleva z kupní ceny“ s tím, že z uvedených důvodů je nutno pohlížet (cit.):„ na údajný nárok žalovaného vůči žalobci ve výši 37.945 Kč, označený jako škoda způsobená dodáním vadného zboží, jako neexistující“. Soud I. stupně v rámci svých úvah v daném směru opomenul, že v případě, je-li dodáním zboží (resp. díla) s vadami smlouva porušena nepodstatným způsobem (závěr soudu I. stupně v tom ohledu, že v daném případě žalovaná volbu svého nároku žalobkyni neoznámila (vůbec) a mohla mít proto následně výlučně nároky z vad zboží jako při nepodstatném porušení smlouvy (§ 436 odst. 3 obch. zák. s přihlédnutím k ust. § 564 věta první obch. zák.)), přitom odvolací soud sdílí; je právem (a nikoliv povinností) objednatele zvolit si nárok ve smyslu ust. § 437 odst. 1 obch. zák. s tím, že pokud si takový nárok nezvolí, je naopak povinností zhotovitele (pokud nejde o právní vadu či chybějící zboží podle ust. § 437 odst. 2 věta první obch. zák.) odstranit bez dalšího vady podle své volby opravou zboží nebo dodáním náhradního zboží (díla) ve smyslu ust. § 437 odst. 2 část věty druhé před středníkem obch. zák. (s přihlédnutím k ust. § 564 věta první obch. zák.). K postupu podle ust. § 437 odst. 2 část věty druhé před středníkem obch. zák., a to pokud se jedná o žalovanou tvrzené vady spočívající v nesprávné tloušťce mědi a vývrtech při použití nesprávných průměrů vrtáků (dále jen„ dotčené vady“), tedy ke splnění své případné (za předpokladu existence vad, dosud soudem I. stupně neřešené) zákonné povinnosti zhotovitele žalobkyně následně nepřistoupila a ani tak objektivně učinit nehodlala, když v rámci e-mailové korespondence stran existenci dotčených dvou vad odmítla (viz zejména e-mail žalobkyně ze dne 07.06.2013 a ze dne 13.06.2013). Nelze rovněž (jak následně konstatoval soud I. stupně) bez dalšího dovodit, že se (cit.):„ žalovaný nechoval při reklamaci zboží vůči žalobci způsobem, který zákon předpokládá, žalobce tak neporušil žádnou povinnost, z které by vůbec mohl vzniknout nárok žalovaného na náhradu škody“, když sama existence vad díla, představuje obecně porušení zákonné povinnosti zhotovitele dodat dohodnuté dílo, tedy dílo bez vad. Nesprávným je přitom (s ohledem na vymezení práv a povinností účastníků smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 437 odst. 1 a 2 obch. zák., s přihlédnutím k ust. § 564 věta první obch. zák., ve smyslu shora řečeného) rovněž obecný závěr soudu I. stupně, který vychází z odkazu na ust. § 376 obch. zák., totiž že žalovaná neučinila vůči žalobkyni jakoukoliv součinnost tak, aby žalobkyně mohla případně výrobek opravit nebo dodat jiný (a nemůže se tak domáhat nároku na náhradu škody), když (jak shora řečeno) žalobkyně po přešetření dotčených vad tyto za vady nepovažovala a z tohoto důvodu ani nepožadovala žádnou zjevnou součinnost, která by směřovala k opravě DPS právě od dotčených vad; k poskytnutí náhradních výrobků (jakožto druhé fakultativní zákonné možnosti splnit svou případnou povinnost z odpovědnosti vážící se k dotčeným vadám ve smyslu ust. § 437 odst. 2 část věty druhé obch. zák., s přihlédnutím k ust. § 564 věta první obch. zák.) by pak pojmově žalobkyně žádnou zjevnou součinnost ze strany žalované nepotřebovala. Přísluší se dodat, že pokud soud I. stupně následně v odůvodnění svého rozsudku obecně konstatoval, že (cit.):„ navíc dle ust. § 440, odst. 2 starého obchodního zákoníku, uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle § 436a § 437, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu“, jedná se konstatování nepřezkoumatelné, které fakticky představuje pouze citaci znění příslušného zákonného ustanovení, aniž by soud I. stupně jakkoli objasnil, proč by v konkrétních skutkových poměrech předmětné právní věci jednotlivé položky žalovanou tvrzené škody byly kompenzovatelné některým z nároků z odpovědnosti za vady, které v daném případě přicházely objektivně do úvahy. Vzhledem k shora řečenému se proto soud I. stupně dalším řízení, a to v případě, že dospěje k závěru, že žalobkyně jako zhotovitel porušila svou povinnost provést dílo řádně (tedy stran dotčených vad (či pouze jedné z nich) dodala v daném ohledu dílo vadné), vypořádá s tím, zda uspokojení jednotlivých dílčích položek žalovanou tvrzené škody bylo objektivně možné v případě, pokud by žalovaná uplatnila některý z nároků z odpovědnosti za vady (v souvislosti s dotčenými vadami (či pouze jednou z nich)). Dospěje-li soud I. stupně následně k závěru, že byť i některé z dílčích položek takto tvrzené škody nebyly uspokojitelné uplatněním některého z nároků z odpovědnosti za vady, bude ve svých dalších úvahách vycházet z obecných závěrů, které v souvislosti s interpretací ust. § 440 odst. 2 obch. zák. (s přihlédnutím k ust. § 564 obch. zák.), formuloval Nejvyšší soud, a to například ve svém rozsudku ze dne 25.06.2009 sp. zn. 23 Cdo 2247/2007, totiž že (cit.): Z odpovědnosti za škodu mohou vzniknout práva shodná s odpovědností za vady, ale také práva odlišná, která z odpovědnosti za vady nelze uspokojit. Může se zejména jednat o další škody, které jsou vadným plněním zapříčiněny. Takto vzniklá škoda (kupř. nemožnost pokračovat ve výrobě z důvodu dodání vadných výrobků, vznik vícenákladů z důvodu dodání vadných komponent apod.) nemůže být kryta některým nárokem z odpovědnosti za vady, ale musí být řádně uplatněna v režimu odpovědnosti za škodu. Uplatněním nároku na náhradu škody se poškozený nehodlá domoci kompenzace hodnoty provedeného díla (opravy vadné věci, slevy z ceny), ale žádá náhradu skutečné škody nebo ušlého zisku, které mu v důsledku vadného plnění vznikly. Porušení povinnosti ze závazkového vztahu jako předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu spočívá v takovém případě v dodání vadného zboží (díla), v důsledku čehož vznikla uplatňovaná škoda. Předpokladem pro řádné uplatnění nároku na náhradu škody je tedy prokázání příčinné souvislosti mezi vadným plněním a vznikem škody. Není nutné prokázat řádné a včasné uplatnění nároku z vad zboží (resp. díla), je nutné pouze prokázat, že zboží (dílo) bylo vadné a že v důsledku toho vznikla uplatňovaná škoda.“ Dojde-li soud I. stupně k závěru o existenci dotčených vad dále k závěru, že některé z dílčích položek tvrzené škody nebyly uspokojitelné některým z nároků z vad zboží podle ust. § 436 a § 437 obch. zák., a současně k závěru, že je v tomto případě dána příčinná souvislost mezi vadným plněním žalobkyně a vznikem škody na straně žalované, vypořádá se (s ohledem na korespondující argumentaci žalobkyně v rámci jeho vyjádření k odvolání žalované) rovněž s tím, zda ze strany žalované nedošlo v souvislosti s jím nárokovanou náhradou ceny za expresní výrobu náhradních DPS k porušení prevenční povinnosti, a to jako objednatele, vynaložit odbornou péči ke zjištění vad při prohlídce uskutečněné podle ust. § 562 obch. zák., a pokud ano, zda právě porušení takové prevenční povinnosti (podle ust. § 382 obch. zák., § 384 odst. 1 obch. zák. a obecného ust. § 415 obč. zák.) /ne/vedlo k nutnosti vyžadovat expresní plnění. Pouze v opačném případě, tedy pokud všechny položky žalovanou tvrzené škody byly uspokojitelné uplatněním některého nároku z odpovědnosti za vady, bude namístě žalobě v rozsahu částky jistiny ve výši 37.945 Kč vyhovět.

8. Následně při jednání dne 23.5.2017 žalobkyně prostřednictvím svého právní zástupce učinila tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, kdy se jednalo o závazek dodat zboží dle příslušné objednávky tak, jak bylo specifikováno v žalobě za určitou kupní cenu. Dále učinili účastníci souhlasné prohlášení o tom, že vylučují, že by se mělo jednat o smlouvu o dílo s tím, že žalovaná nedodala žádný materiál. Dále učinili nesporné prohlášení o tom, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva. Dále žalovaná uvedla, že nezpochybňuje skutečnost, že zboží bylo zpracováno z materiálu žalobkyně pracovníky žalobkyně a má tedy za to, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu. Dále účastníci učinili souhlasné prohlášení o tom, že žalobkyně dodala žalované na základě objednávek zboží ze strany žalované – desky plošných spojů tak, jak je uvedeno ve faktuře [číslo] ze dne 19.4. 2013 se splatností 21.5.2013 na částku 7 851 Kč a faktuře [číslo] ze dne 21.5.2013 se splatností dne 4.6.2013 na částku 8 153 Kč. Dále účastníci učinili souhlasné prohlášení o tom, že předmětné zboží bylo dodáno (specifikované na faktuře [číslo]) dne 19.4.2013 a zboží fakturované fakturou [číslo] bylo dodáno dne 21.5.2013. Dále žalovaná tvrdila, že sporuje dodání tohoto zboží v tom smyslu, že dodané zboží nemělo vlastnosti dle objednávky žalované a vykazovalo vady. Pokud jde o specifikaci, pak se jedná o vady, které jednak reklamovala, jednak byly sepsány v rámci vyjádření k této žalobě. Žalovaná dále tvrdila, že pokud jde o zboží dodané dne 19.4.2013, pak dodané zboží bylo bezvadné a reklamace byla doručena pozdě. Pokud jde o zboží dodané dne 21.5.2013, pak žalobkyně má za to, že zboží bylo dodáno bezvadně a reklamace jí vůbec nebyla doručena. Žalovaná uvedla, že pokud jde o předmětné zboží, které jí bylo dodáno, toto má k dispozici a může být přezkoumán znalce, zda tam jsou či nejsou vady. Dále ještě žalobkyně uvedla k vadám zboží dodanému dne 19.4.2013, pak byly vytýkány tři položky vad, tak u první – frézování žalobkyně uvádí, že reklamováno bylo pozdě, ale byla ochotna desky vyměnit poté, co jí žalovaná desky zašle, avšak žalovaná žádné desky nezaslala a přestala se žalobkyní komunikovat, tedy to se týká vad frézování. Pokud jde o další vady, tyto žalobkyně vůbec neuznává. Žalovaná následně navrhla, aby zboží bylo, resp. jeho vady přezkoumány znalcem a byl ustanoven znalec z oboru elektrotechnika za účelem vypracování znaleckého posudku.

9. Usnesením č.j. 42 C 257/2015-156 ze dne 28.7.2017 soud ustanovil [název znalkyně], fakultu elektrotechnickou, znaleckým ústavem z oboru elektrotechnika a uložil znaleckému ústavu stanovit, zda zboží dodané žalobkyní žalované na základě objednávek žalované ze dne [číslo] a 26.4.2013, vyúčtované fakturami žalobkyně [číslo] [číslo] bylo bez vad, anebo zda bylo vadné a v případě existence vad tyto označil a specifikoval a dále odpověděl na otázky účastníků.

10. Ze znaleckého posudku vypracovaného ČVUT, fakultou elektrotechnickou pod č. zakázky 2018 [číslo] ze dne 1.4.2018 doručeného soudu dne 16.4.2018 soud zjistil z jeho závěru, že na zkoumaných deskách nebyly zjištěny žádné výrobní ani technické vady. Desky jsou zpracovány odpovídajícím způsobem pro danou technologii. Motivy souhlasí s obsahem souborů zaslaných objednavatelem. Dále soud zjistil, že desky plošných spojů mají tloušťku mědi spojovaných cest cca 60 nanometrů a tato tloušťka je dokonce větší než mohl objednatel oprávněně předpokládat a výrobek tak splňuje požadavky zakázek. Dále ze znaleckého posudku soud zjistil, že průměry vrtáků odpovídají běžnému postupu výrobce v případě, že požadované otvory jsou definovány jako„ průměr díry“. Výrobce během procesu výroby tzv. prokovené díry galvanicky nanáší na stěnu vyčištěného a zvodivěného otvoru vrstvu mědi. Tloušťka této vrstvy je závislá na mnoha technologických parametrech a většinou je zjišťována experimentálně. Každý výrobce disponuje, většinou neveřejnou dokumentací, kde má popsáno, jaký průměr vrtáku vede, na jaký výsledný průměr díry. Nemusí vždy platit zjednodušený předpoklad přídavku 0,1 mm, se kterým dle údajů ve spise počítal zadavatel. Dále soud zjistil ze závěru znaleckého posudku, že průměry děr u zkoumaných DPS jsou shrnuty ve zprávě laboratoře katedry elektrotechnologie. Význam odlišné interpretace obsahu datových souborů je z hlediska použitelnosti těchto desek plošných spojů marginální a vzhledem k dikci objednávek nelze jednoznačně konstatovat, že jsou použité vrtáky v rozporu se zadávací dokumentací obou realizovaných zakázek. Dále soud zjistil, že použitý byl bezesporu nástroj o jiném průměru, nicméně bylo toto oboustranně akceptováno. Dále nebylo zjištěno, že by došlo v důsledku jiného průměru frézy k poškození motivu plošného spoje. Součástí znaleckého posudku je zpráva – měření DPS vypracované katedrou elektrotechnologie. Usnesením č.j. 42 C 257/2015-2020 ze dne 18.5.2018 soud přiznal znaleckému ústavu znalečné ve výši 43 892,75 Kč. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, kdy současně namítala, že znalecký posudek je neúplný a nesplnil zadaný znalecký úkol. Tyto námitky byly odmítnuty znaleckým ústavem podáním ze dne 22.8.2018. Následně Městský soud v Praze usnesením č.j. 23 C0 314/2018-231 ze dne 12.9.2018 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soud I. stupně usnesením č.j. 42 C 257/2015-277 ze dne 20.6.2019 opětovně přiznal znaleckému ústavu znalečné ve výši 43 892,75 Kč. Proti tomuto usnesení podala žalovaná opětovně odvolání. Městský soud v Praze jakožto soudu odvolací usnesením č.j. 23 C 320/2019-290 ze dne 30.9.2019 usnesení soudu I. stupně, pokud jde o přiznané znalečné, potvrdil s tím, že v odůvodnění shrnul, že shledal, že znalecký ústav v rámci svých vyjádření spolehlivě vyvrátil opodstatněnost námitek žalované.

11. Usnesením č.j. 42 C 257/2015-323 ze dne 24.3.2020 soud znaleckému ústavu [název znalkyně], fakulta elektrotechnická uložil vypracovat dodatek ke znaleckému posudku [číslo] z 1.4.2018 a v tomto dodatku odpovědět na otázky žalobkyně 1-6 na č.l. 318 soudního spisu a dále odpovědět na otázky žalované 1-2 na č.l. 322 soudního spisu. Z dodatku [číslo] ke znaleckému posudku [číslo] vypracovaného ČVUT, fakultou elektrotechnikou dne 23.6.2020 soud zjistil a má za prokázané tak, jak plyne z jednotlivých odpovědí znaleckého ústavu, na žádné z předložených desek plošných spojů nebyly nalezeny motivy používané pro dosažení řízení impedance spojů. Výrobek nemá řízenou impedenci, v případě, že výrobek bude mít vyšší (tlustší) celkovou vrstvu mědi, budou mít jeho spoje schopnost nést vyšší proudové zatížení. Nepříliš velké zvětšení tloušťky vodivé cesty, by mělo spíše pozitivní vliv na životnost i provozní parametry výrobku. V případě obvodů, které jsou realizovatelné na zkoumaných motivech plošných spojů, se jedná zjevně o obvody pro maximálně střední frekvence, pravděpodobně obvody pro SMPS, v tomto případě je větší tloušťka přínosem. Z hlediska bezpečnějšího fungování výrobku je lepší větší vrstva mědi. Je žádoucí, ale i nezbytné, aby obě vrstvy mědi byly dobře spojeny. Pokud by nebyly obě vrstvy mědi dobře spojeny, mělo by to fatální vliv na výrobek, který by se vyznačoval nestabilitou parametrů a mohlo by dojít při dalších operacích k poruchám. Dále znalecký ústav uvedl, že neměl při zpracování původního znaleckého posudku ani v tomto případě k dispozici k prozkoumání základní materiál použitý pro výrobu sporných desek plošných spojů. Důkaz tloušťky základního materiálu tedy provedl metodou mikroskopické analýzy předložených vzorků již hotových plošných spojů a následným výpočtem a stojí plně za použitou metodou i závěry předchozího znaleckého posudku a nemá, co by v souvislosti s položenou otázkou doplnil. Dále znalecký ústav uvedl, že neměl ke zkoumání použité vrtáky a tak nemohl provést měření průměru vrtáků. Měření průměru vrtaných děr včetně odpovědi na problematiku hodnoty udávané„ drill used“ se věnoval v původním znaleckém posudku a na závěrech nic nemění a nemá, co by doplnil. Následně soud přiznal znaleckému ústavu znalečné ve výši 7 562,50 Kč a to usnesením č.j. 42 C 257/2015-352 ze dne 23.7.2020. Proti tomuto usnesení opětovně podala žalovaná odvolání. Usnesením č.j. 23 C 419/2020-406 ze dne 22.12.2020 Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu I. stupně týkající se znalečného potvrdil. V odůvodnění Městský soud v Praze uvedl, že námitky žalované směřující proti věcnému obsahu dodatku znaleckého posudku v této fázi řízení nejsou opodstatněné, kdy znalecký posudek byl vypracován ve stanovené lhůtě, je dostatečně přehledný a výpočet provedený soudem I. stupně koresponduje se zákonnou úpravou.

12. Z výpisu z obchodního rejstříků účastníků soud zjistil, že se jedná o obchodní společnosti tak, jak je specifikováno v záhlaví tohoto rozsudku. Z faktury [číslo] soud zjistil, že tuto vystavila žalobkyně, účtovala v ní žalované položky dle dodacího listu č. DLV – 2013 [číslo] 4ks, při ceně včetně DPH 7.851 Kč, faktura byla vydána 19.4. 2013, se splatností 21.5. 2013. Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že obsahuje vyúčtování položek dle dodacího listu č. DLV – 2013 [číslo], které provedla žalobkyně žalované, množství 4ks na celkovou částku 8.153 Kč včetně DPH, když byla vystavena dne 21.5. 2013, se splatností 4.6. 2013. Z dodacího listu DLV- 2013 [číslo] soud zjistil, že je zde účtováno zboží s kódem zboží [číslo], sada – dole LMX-EL1- dole LMX-CH1, 4 ks a je zde podpis odběratele s datem 19.4. 2013, pozn., že se týká k faktuře [číslo], s dodacího listu č. DLV- 2013 [číslo] soud zjistil, že je zde dodáno zboží LMX-M o množství 4 ks, předáno žalované 21.5. 2013 a týká se faktury [číslo]. Z příkazu ze dne 8.7. 2013 soud zjistil platbu žalobkyně žalované o výši 10 Kč a z platebního příkazu ze dne 8.7. 2013 soud zjistil platbu žalobkyně žalované ve výši 37.935 Kč. Z přihlášky pohledávky do konkurzního řízení soud zjistil, že žalovaná přihlásila pohledávku za žalobkyní ve výši 37.945 Kč, je zde podací razítko Krajského soudu v Brně dne 4.7. 2013. Z vyjádření žalobkyně vůči konkurznímu soudu ke sp.zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně neuznává pohledávku žalované ve výši 37.945 Kč a úhrada domnělé pohledávky byla provedena pouze z opatrnosti, kdy dále žalobkyně uvádí, že faktura pro úhradu domnělé pohledávky vzniklé z titulu náhrady škody v důsledku vadného plnění nebyla žalovanou žalobkyni doručena, pohledávka není žalovanou nijak doložena, žalobkyně nepopírá, že žalované dodala předmětné zboží, kdy zboží následně žalovaná reklamovala, nicméně vady dosud řádně nedoložila a naopak žalovaná nezaplatila žalobkyni za dodané zboží. Z faktury [číslo] soud zjistil, že byla vystavena žalovanou směřující vůči žalobkyni, byla vydána dne 27.5. 2013 se splatností 10.6. 2013 na částku 37.945 Kč, je zde uvedeno, že fakturují náhradu škody vzniklou dodáním vadných výrobků a to za použitý materiál 15.300 Kč, osazení DPS 11.760 Kč, výrobní dokumentace pro výrobu DPS, náhradní pro dodavatele 1.936 Kč, expresní výroba DPS u náhradního dodavatele 16.800 Kč, výroba DPS u firmy Cemevo – 7.851 Kč, celkem tedy 37.945 Kč. Z reklamace datované dnem 27.5. 2013 soud zjistil, že tato není nikým podepsána, je zde označen [jméno] [příjmení], jednatel, adresována je žalobkyni, jedná se o reklamaci LMX-M, z obsahu vyplývá, že dne 21.5. 2013 obdrželi plnění objednávky ze dne 26.4. 2013, viz dodací list DLV- 2013 [číslo], kód zboží [číslo], zakázka č. VZ [číslo], kdy stejně jako u minulé zakázky (reklamováno e-mailem), nebylo z vaší strany dodrženo zadání a desky byly vrtány většími průměry vrtáků než bylo předepsáno, kdy desky byly žalované dodány až dne 21.5. 2013 oproti požadovanému termínu 6.5. 2013 a vzhledem k tomu, že již podruhé nedodrželi rozměry otvorů podle zadání a vzhledem k celkovému přístupu k zákazníkovi byli nuceni i u této druhé zakázky část desek zadat u náhradního dodavatele a v příloze přikládají vyúčtování vzniklých nákladů (faktura [číslo]) škody, která vznikla firmě žalovaného dodáním DPS ze strany žalobce s nesprávným vyvrtanými otvory. Z faktury [číslo] soud zjistil, že byla vydána žalovaným vůči žalobci a je zde fakturována náhrada škody vzniklou dodáním vadných výrobků v položkách zapsáno více náklady na osazení konektorů do DPS SV 206, 300ks, 3.840 Kč, výrobní dokumentace pro výboru DPS u náhradního dodavatele 1.936 Kč, výroba DPS LMX-CH1 u náhradního dodavatele 11.776 Kč, výroba DPS u firmy žalované – 3.926 Kč, celkem 13.626 Kč. Z knihy došlé pošty žalobkyně bylo zjištěno, že zde není zapsána jakákoliv zásilka v období po 29.5. 2013 ze strany žalované (reklamace). Z e-mailové korespondence účastníků pak soud zjistil, že objednávky žalované byly učiněny e-mailem dne 12.4. 2013, zboží bylo dodáno 19.4. 2013, k reklamaci došlo 27.5. 2013. Z e-mailové korespondence mezi účastníky soud zjistil, že žalovaná učinila poptávku u žalobkyně, ta učinila cenovou nabídku, obé dne 11.4. 2013, k objednávce na zboží došlo potom dne 12.4. 2013 a to prostřednictvím e-mailu, k další objednávce došlo prostřednictvím e-mailu dne 26.4. 2013 a dále dne 9.5. 2013. Dále z e-mailové korespondence soud zjistil, že žalovaná učinil 27.5. 2013 reklamaci s tím, že byl použit jiný materiál s jinou tloušťkou, deska byla vyvrtána jinými průměry vrtáků a oproti zadání byl otvor uvnitř frézovaný jiným průměrem, vše se váže k objednávce ze dne 12.4. 2013 a jednatel společnosti žalované žádá o vyjádření k těmto nesrovnalostem. Z e-mailové korespondence z 28.5. 2013 soud zjistil, že žalovaná zasílala po jednom kusu od každého druhu zboží k prověření reklamace s tím, že zboží bylo dodáno dne 19.4. 2013. Z e-mailové korespondence ze dne 29.5. 2013 soud zjistil, že žalobkyně odmítla, že by použil materiál o jiné tloušťce s tím, že i v datech není problém, je zde specifikováno, že reklamace je pouze na fotkách, není jasno, kterých otvorů se má týkat, dále uznávají problém s frézováním, který již vyřešili. Na to reaguje e-mailem jednatel žalované s tím, že požaduje další technickou specifikaci, dále následuje odmítnutí z 31.5. 2013 ze strany žalobkyně, že by postupovali chybně. Dále následuje upřesnění zadaného průměru vrtáků a naměřeného výsledného otvoru ze strany žalované, dále je reakce jednatele žalované ze dne 10.6. 2013 s tím, že se spojí s žalobkyní vývojář žalované, budou řešit problém rozměrů otvorů s tím, že je v zahraničí. Následuje e-mailové odmítnutí důvodů reklamace ze strany žalobkyně ze dne 13.6. 2013 a to s tím, že výrobce není vázán hodnotami určitého programu, ale finálním otvorem, který musí být podle normy v požadovaných tolerancích. Na to následuje e-mail jednatele žalované s tím, že děkuje za tuto zprávu. Z písemné reklamace datované dnem 27.5. 2013 ze strany žalované vůči žalobkyni týkající se LMX-M soud zjistil, že 21.5. 2013 obdrželi plnění objednávky ze dne 26.4. 2013, kdy nebylo dodrženo zadání a desky byly vrtány většími průměry vrtáků, kdy desky byly dodány 21.5. 2013, oproti termínu 6.5. 2013 a vzhledem k tomu, že nebyly podruhé dodrženy rozměry otvorů podle jejich zadání a k celkovému přístupu k zákazníkovi, byli nuceni i u této druhé zakázky část desek zadat u náhradního dodavatele, když v příloze přikládají vyúčtování vzniklých nákladů, faktura [číslo] tedy škody, která vznikla naší firmě dodáním vašich DPS s nesprávně vyvrtanými otvory, z toho tedy plyne, že žalovaná si zadala výrobu dodavatele již před 27.5. 2013 a to dodatečně o tomto svém kroku informuje žalobkyni, písemnost není nikým podepsána. Žalobkyně však uvedla, že předmětnou fakturu ani reklamaci neobdržela. Z e-mailové korespondence ze dne 27.5. 2013 soud zjistil, že je učiněna objednávka na expresní dodávku výroby DPS do 30.5. 2013 ze strany Ing. [jméno] [příjmení]. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalovaná vyúčtovala Ing. [jméno] [příjmení] částku 152.252 Kč a to 200.000 Kč za vývojové práce dle smlouvy, - 47.748 Kč jakožto škodu na materiálu, tedy celkem 152.252 Kč s tím, že dle příjmové pokladního dokladu byla tato částka v hotovosti dne 3.7. 2013 zaplacena, což je doloženo smlouvou o vývoji a dodávce funkčních vzorků elektronického zařízení, kde odběratelem je Ing. [jméno] [příjmení] a dodavatelem žalovaná, kdy cena za dílo je sjednána ve výši 200.000 Kč. Ze zápisu z jednání kontrolního dne projektu Lemax mezi žalovanou a Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v zápisu je uvedeno, že Ing. [jméno] [příjmení] jakožto zadavatel si zajistí sám výrobu nových DPS a to u jiného výrobce, než u žalované v expresním termínu 3 pracovních dnů a náklady na tuto náhradní výrobu budou odečteny při konečném vyúčtování celého projektu, kdy cena za výrobu náhradního výrobce je podle zaslané cenové nabídky LMX-CH1 a to částkou 13.712 Kč a u LMX sada částkou 18.736 Kč, protokol je sepsán dne 27.5. 2013.

13. Z vyjádření znaleckého ústavu ze dne 22.8.2018 soud zjistil, že znalecký ústav odmítl námitky žalované s tím, že pokud jde o rozsah znaleckého posudku, tak na všechny otázky bylo odpovězeno vyčerpávajícím způsobem. Dále znalecký ústavu uvedl, že ani jeden z účastníků nepřeložil sadu vrtáků, a proto znalecký ústav zkoumal vyvrtané díry nikoliv vrtáky s tím, že postup znaleckého ústavu byl veden logikou věci a průměry vzniklých otvorů jsou i s případnou nejistotou specifikovány v příloze znaleckého posudku. Z vyjádření znaleckého ústavu k námitkám žalované došlé soudu dne 17.4.2019 soud zjistil, že laboratoř svojí odpovědí podpořila závěr znalce, že předložené desky plošných spojů jsou v souladu se specifikací, tedy že tloušťka mědi desky plošného spoje odpovídá specifikaci. Dále znalci upozornili na zkrat na desce, který však lze považovat za vadu návrhu DPS, tedy vadu z viny žalované. Zpracování desek je po technologické stránce na odpovídající úrovni a to včetně rovnoměrnosti tlouštěk mědi, tloušťka mědi byla zjištěna a odpovídá požadavkům zákazníka - žalované. Zkoumání laboratoře bylo provedeno měřením ve více místech spoje a dokázala vysokou kvalitu provedené práce a rovnoměrnost tloušťky plošného spoje. Byla prokázána dostatečná tloušťka mědi, nepoužitelnost systému tak není dle závěrů znaleckého posudku způsobena chybou výroby desky plošného spoje za strany žalobkyně, ale v oblasti jejího návrhu předloženého žalovanou. Pokud jde o namítanou cenu znaleckého posudku, znalecký ústav uvedl, že žalovaná namítala nízkou cenu jiných měření učiněných třetími osobami, avšak důvodem nízké ceny byla nízká přesnost těchto měření. Pokud jde o laickou interpretaci výsledků právním zastoupením žalované, tak toto nelze brát v úvahu. Z vyjádření znaleckého ústavu ze dne 16.9.2020 soud zjistil, že znalecký ústav nepochybil, námitky žalované bere jako pokračování snahy o znevážení znaleckého ústavu, které je patrno ze všech předchozích námitek. Dále znalecký ústav uvedl, že posudek a jeho dodatky jednoznačně potvrzují, že předložené desky plošných spojů po výrobní stránce odpovídají ve svých konečných parametrech předloženým objednávkám ze strany žalované a případná nefunkčnost desek je důsledkem zjevných návrhových chyb žalované. Dále znalecký ústav uvedl, že zadaný průměr děr byl průměrem konečným a tento se u měřených vzorků shodoval s dokumentací, tedy desky nenesly znaky výrobní vady. Žalovaná tvrdila, že jí vznikla škoda, neboť si musela nechat vyrobit plošné desky spojů třetí osobou, což dokládala listinnými důkazy a to objednávka výbrusu, e-mail z 4.6. 2018, faktura [číslo] dodavatele PCB [obec] vůči [právnická osoba], protokol měření s datem objednávky 7.6. 2018, protokol o výbrusu vzorků ze dne 4.6. 2018, norma oboustranných prokovených desek plošných spojů Perfag, avšak tyto důkazy neměly pro řízení žádného významu, neboť jak vyšlo najevo ze znaleckého posudku, jejího dodatku a vyjádření učiněného ČVUT, fakultou elektrotechnickou, zboží bylo žalobkyní žalované dodáno bez vad, tedy žalobkyně neporušila žádné své smluvní povinnosti a nemohla tak žalované vzniknout s jednáním žalobkyně jakákoliv škoda. Žalovaná ještě navrhla vypracovat revizní posudek ke znaleckému posudku ČVUT včetně jeho dodatku, dále změření průměru vrtáků, korespondenci mezi žalovanou a jejím odběratelem, avšak soud rozhodl, že další důkazy nebudou prováděny, neboť má za to, že znalecký posudek ČVUT, fakuly elektrotechnické byl podán řádně, jeho veškeré výsledky zdůvodněny, byť jsou v neprospěch žalované, a proto nebylo důvodu provádět jakékoliv další důkazy.

14. Dle ust. § 3028 odst. 2 NOZ, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, kdy vzhledem k tomu, že právní poměry účastníků týkající se této právní věci nastaly v roce 2013, bude věc posuzována dle starého obchodního a občanského zákoníku, tedy zákona 513/1991 Sb. a zák.č. 40/1964 Sb., kdy je zřejmé, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu kupní dle obchodního zákoníku, kdy dle ust. § 409 odst. 1 starého obch. zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Dle odst. 2, ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání u uzavření smlouvy vyplývá vůle strany uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448. Dle ust. § 448 odst. 1 starého obč. zákoníku, kupující se povinen zaplatit dohodnutou kupní cenu. Dle odst. 2, není-li cena ve smlouvě dohodnuta a není-li stanoven ani způsob jejího určení a je-li smlouva platná s přihlédnutím k § 409 odst. 2, může prodávající požadovat zaplacení kupní ceny, za kterou se prodává obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavřené smlouvy za smluvních podmínek obdobních obsahu této smlouvy. Dle ust. § 410 odst. 1 starého obch. zákoníku, smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží, když oba účastníci vystupovali v těchto obchodních vztazích jakožto podnikatelé při své podnikatelské činnosti.

15. Vzhledem ke shora uvedenému má soud za prokázané, že žalobkyně dodala žalované na základě objednávek zboží – desky plošných spojů a kupní cenu vyúčtovala fakturami [číslo] ze dne 19.4.2013 se splatností 21.5.2013 ve výši 7 851 Kč a [číslo] ze dne 21.5.2013 se splatností 4.6.2013 ve výši 8 153 Kč, tedy tímto způsobem účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jejím obsah byl specifikován objednávkami žalované a žalobkyně na základě těchto objednávek dodala zboží, za které vyúčtovala kupní cenu předmětnými fakturami. Účastníci učinili ve věci souhlasné prohlášení o tom, že mezi nimi byla uzavřena předmětná kupní smlouva a předmětné zboží podle objednávek účtované shora uvedenými fakturami bylo žalované předáno. [příjmení] se vedl mezi účastníky pouze o to, zda zboží dodané bylo bez vad či s vadami, jak tvrdila žalovaná. Ve věci byl rozhodujícím důkaz znaleckým posudkem a jeho dodatkem vypracovaným znaleckým ústavem Českým vysokým učením technickým, fakultou elektrotechnickou, kdy z předmětného posudku a jejího dodatku soud zjistil, že zboží bylo dodáno bez vad, kdy znalecký ústav se vypořádal s veškerými námitkami žalované týkající se použití vrtáků určitého průměru a zadání dle objednávky, kdy seznal, že žalobkyně postupovala řádně podle předmětných objednávek a pokud jde o dodané zboží, to mělo vzhledem k silnějšímu pokovení, ještě lepší vlastnosti než bylo požadováno. Po tomto nálezu znaleckého ústavu již soudu ani nezbylo jiné řešení, než žalobě vyhovět, neboť účastníci uzavřeli kupní smlouvu, zboží bylo dodáno dle objednávky, bez vad a žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni kupní cenu vyúčtovanou předmětnými fakturami. Námitky žalované brojily do závěrů, obsahu a zpracování znaleckého posudku a jeho dodatku, avšak znalecký ústav se vypořádal s veškerými námitkami žalované, jasně vysvětlil, že zboží bylo dodáno bezvadně, kdy jeho tvrzení je plně podloženo zkoumáním předmětných desek plošných spojů, které mu předložila žalovaná, kdy konkrétní výsledky jsou obsaženy ve znaleckém posudku, dodatku a přílohách a zcela tak vyvrátil veškeré námitky žalované a to i co se týče zadání objednávek a použití vrtáků, kdy znalecký ústav konstatoval, že žalobkyně postupovala dle objednávek žalované. Je tak nasnadě, když žalobkyně dodala bezvadné zboží, nemohla žalované ani vzniknout jakákoliv škoda s dodáním předmětných plošných desek a vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci insolvenčního řízení zaplatila žalované dne 8.7.2013 částku 37 945 Kč, učinila tak bez jakéhokoliv právního důvodu a žalovaná se tímto způsobem na žalobkyni bezdůvodně obohatila a toto bezdůvodné obohacení musí vrátit, neboť dle ust. § 451 odst. 1 starého obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, kdy dle odst. 2, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů, proto soudu nezbylo než žalobě zcela vyhovět a to včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení tak, jak bylo žalobou řádně požadováno.

16. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o ní rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení celkem částku 92 486,50 Kč a to za soudní poplatek částku 2 698 Kč a dále náhradu nákladů řízení za právní služby dle ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb. při tarifní hodnotě z částky 53 949 Kč, sazbě 3 260 Kč, za 17 úkonů právní služby po 3 260 Kč, celkem 55 420 Kč a 17 režijních paušálů po 300 Kč, tedy 5 100 Kč, dále náhradu za cestovní výdaje ve výši 2 405 Kč a 2 380 Kč a náhradu za čas strávený cestou na jednání ve výši 7 600 Kč, DPH 21 %, celkem 88 269,50 Kč, což činí spolu se soudním poplatkem částku 92 486,50 Kč, jak bylo řádně vyúčtování zástupkyní žalobkyně v jejím podání datovaném dnem 21.5.2021 a řádně doloženo velkým technickým průkazem vozidla a jízdenkami drah a MHD.

17. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve prospěch České republiky, soud o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť stát má podle výsledku řízení proti účastníku právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a uložil tak neúspěšné žalované náhradu na vyplacené znalečném za znalecký posudek ve výši 43 892,75 Kč, dále znalečné za dodatek znaleckého posudku ve výši 7 562,50 Kč a znalečné ve výši 1 270,50 Kč dle usnesení zdejšího soudu č.j. 42 C 257/2015-403 ze dne 7.10.2020, které nabylo právní moci dne 27.10.2020. Pokud jde o předchozí usnesení o přiznání znalečného, pak ty jsou specifikovány v odůvodnění rozsudku, tedy celkem soud přiznal České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 52 725,75 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná složila na účet soudu zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč, doplatí ve prospěch státu dle výroku III. částku sníženou o předmětnou zálohu.