42 C 321/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Radovanem Kulhánkem ve věci žalobců: a) jméno příjmení , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení/vydání částky 37 960 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům částku 37 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky počínaje dnem 6. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2019 domáhali zaplacení/vydání částky 37 960 Kč spolu příslušenstvím. Tento svůj nárok odůvodnili tím, že dne 5. 6. 2019 uzavřeli spolu se žalovanou smlouvu o zájezdu, a to v termínu od 14. 6. do 21. 6. 2019 do destinace Spojené arabské emiráty (dále jen "SAE"). Ihned po podpisu této smlouvy byla prostřednictvím platební karty zaplacena smluvená cena zájezdu ve výši 37 960 Kč. Den následující po uzavření smlouvy, tedy 6. 6. 2019, žalobce b) zjistil, že v cílové destinaci zájezdu, tedy v SAE, je trestné sdílení stejného pokoje nesezdaným osobami opačného pohlaví. Informace o trestnosti sdílení hotelového pokoje nesezdaným párem nebyla uvedena v katalogu žalované a žalovaná o tom žalobce ani jinou formou neinformovala. Z tohoto důvodu se žalobci dne 6. 6. 2019 dostavili do kamenné pobočky žalované v [obec] – [část obce] s tím, že nemohou zájezd konzumovat, a to s ohledem na to, že by se vystavili nebezpečí trestního stíhání pro porušení zákonů SAE. Žalobci u zaměstnance pobočky žalované sepsali e-mail, který zaměstnanec pojmenoval jako reklamace a obsahoval zdroje, ze kterých žalující strana čerpala. Žalobci v e-mailu žádali vrácení peněz za zájezd, nebo možnost uzavřít smlouvu o zájezdu na jinou destinaci. Žalovaná žalobcům sdělila, že v jejich případě nehrozí žádný trestní postih za sdílení jednoho hotelového pokoje, pokud by byl přece jen problém, tak SAE je přítomen delegát žalované, který by danou situaci pomohl vyřešit. Žalobcům tak bylo navrženo, že zájezd můžou stornovat, ale pouze za podmínky uhrazení storno poplatků. Žalobce b) se dne 9. 6. 2019 na podporu svých tvrzení obrátil na ambasádu SAE v [obec] s dotazem na legálnost sdílení hotelového pokoje nesezdaným párem. Dne 10. 6. 2019 obdržel žalobce b) odpověď z ambasády SAE v [obec] s tím, že je protizákonné, aby nesezdaný pár byl na pokoji v hotelu v SAE. Dne 20. 6. 2019 žalobci odeslali prostřednictvím České pošty předžalobní výzvu, kterou adresovali též výkonnému řediteli žalované. Výkonný ředitel si předžalobní výzvu nevyzvedl. Dne 4. 7. 2019 obdržel žalobci reakci žalované, v níž byl požadavek na vrácení peněz zamítnut. Zaměstnanec žalované paní [příjmení] [jméno] [příjmení] ubezpečila žalobce, že trestní stíhání za sdílení společného pokoje v hotelových komplexech zemí SAE žalující straně nehrozí. Žalobci mají za to, že s žalovanou byla podepsaná smlouva, jejíž předmětem bylo plnění ze strany žalované od počátku nemožné. Žalovaná nabídla k prodeji žalobcům, jakožto nesezdanému páru, dvoulůžkový pokoj v destinaci, kde jim za toto jednání hrozilo nebezpečí trestního stíhání a uvěznění. Přestože o těchto konsekvencí musela žalovaná, jakožto specialista na tuto destinaci vědět, nejednala poctivě, nadřadil svůj zájem na dosažení zisku nad život a zdraví svých klientů, a o těchto skutečnostech žalobce neinformovala. Toto jednání žalované se dle názoru žalobců zjevně příčí dobrým mravům, veřejnému pořádku, a proto nemůže požívat právní ochrany. Ze strany žalované nebyla dodržena předsmluvní povinnost tím, že žalovaná zatajila takto důležité informace, které by žalobce vedly volbě jiné vhodné destinace. Žalobci se snažili o mimosoudní vyřešení sporu, kdy byli ochotni přijmout náhradní plnění ve formě zájezdu do jiné destinace, ze strany žalované však nedošlo k žádnému vstřícnému kroku.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobců zcela neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že spolu s žalobci uzavřela smlouvu o zájezdu [číslo] týkající se zájezdu pro 2 osoby, v termínu od 14. 6. 2019 21. 6. 2019, do ubytovacího zařízení [příjmení] [příjmení] [jméno], v destinaci SAE. Celková cena zájezdu činila 37 960 Kč a byla následně ze strany žalobců v plné výši uhrazena. Žalovaná dále uvedla, že dne 12. 6. 2019 sdělila žalobkyně a) písemně e-mailem, že na zájezd neodcestuje, čímž došlo ze strany žalobkyně k odstoupení od smlouvy o zájezdu dle § 2533 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souladu s tímto ustanovením ve spojení s bodem 5 Podmínek pro cestující, jež jsou součástí smlouvy o zájezdu, tak vznikl žalované 2 dny před zahájením zájezdu nárok na úhradu odstupného ve výši 100 % z ceny zájezdu. Tvrzení žalobců, že nebyla splněna informační povinnost pořádající cestovní kanceláře ohledně zákazu soužití nesezdaných párů v cílové destinaci zájezdu uvedla žalovaná, že s žalobci komunikovala a snažila se celou situaci od počátku postavit najisto. V emailu zaměstnankyně žalované, paní [příjmení] [jméno] [příjmení], ze dne 10. 6. 2019 byly shrnuty nejpodstatnější argumenty, zejména pak naplnění informační povinnosti a liberálnost přístupu k zahraničním turistům ze strany SAE. Žalobci byli dále emailem ze dne 11. 6. 2019 informování, že i ubytovací kapacita v SAE potvrdila, že oba účastníky zájezdu ubytuje společně v jednom pokoji. Žalovaná dále uvedla, že destinace SAE je sice zemí muslimského vyznání, nicméně přístup je zde natolik liberální, že turisté absolvující zde své dovolené mohou například konzumovat alkohol, nosit odhalené oblečení, zejména ženy mohou nosit plavky západního stylu střihu, který je značně úsporný v porovnání s kulturou původních obyvatel SAE. Dále žalovaná upozornila na článek z vládní webové stránky SAE nazvaný„ Tolarance initiative“, který je dlouhodobým oficiálním programem vlády SAE, který si klade za cíl respektovat odlišnosti kultur lidí, kteří do SAE přicestují, ať již za prací a investicemi, či za turismem. [právnická osoba] zakázáno manželské soužití, které předpokládá bydlení dlouhodobějšího charakteru a z logiky věci minimálně rezidentury v SAE, nikoliv přechodné ubytování v rámci turistického zájezdu. Závěrem žalovaná uvádí, že postupovala v souladu s ustanovením § 2533 o. z. a žalobcům, tedy v žádném případě nevznikl nárok na odstoupení od smlouvy o zájezdu bez zaplacení odstupného (storno poplatku).

3. Ve svém podání ze dne 9. 2. 2021 žalobci uvedli, že od smlouvy o zájezdu neodstoupili, jak tvrdí žalobkyně, neboť sdělení žalobců, že na zájezd neodcestují, nelze v kontextu vykládat jako odstoupení od smlouvy dle § 2533 o. z. K e-mailové komunikaci žalobců se zaměstnankyní žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 10. 6. 2019 žalobci uvedli, že nepopírají, že takový email od zaměstnankyně obdržely, avšak poukazují na to, že konstatování ze strany zaměstnankyně o liberálním přístupu SAE k zahraničním turistům nijak nepodložila důkazy v předmětné situaci, a to že sdílení společného pokoje nesezdaným párem není pro cizince trestná. Žalobci dále uvedli, že předmětné potvrzení o tom, že ubytovací kapacita v SAE oba žalobce ubytuje na společném pokoji, nebylo žalobcům nikdy předloženo a žalobci se pouze s odpovědí na dotaz žalobkyně seznámili až dne 15. 12. 2020, kdy byla odpověď na email předložena ze strany žalované jako důkaz. K článku„ Tolerance initiative“ oba žalobci pouze shodně uvedli, že tento důkaz je bezpředmětný, neboť jak sama žalovaná uvedla tato tolerance vznikla až 9. 11. 2020, tedy více než rok poté, co měli žalobci odcestovat do SAE.

4. Žalobci ve svém závěrečném návrhu uvedli, že s ohledem na skutečnost, že strana žalovaná byla ve sporu pasivní, kdy soudu nikdy nepředložila žádné relevantní důkazy ke svým tvrzením, a dále žádné důkazy, které by zpochybňovaly tvrzení žalobců a ani nevyvracela, mají žalobci za to, že strana žalovaná neunesla břemeno tvrzení a též neunesla břemeno důkazní. Dále žalobci uvedli, že pro všechna svá tvrzení předložili relevantní důkazy a tedy, že bylo s ohledem na provedené dokazování prokázáno, že v SAE je trestné sdílení hotelového pokoje nesezdaným párem, kdy se tak žalovaná zavázala k plnění od počátku nemožnému a současně žalobce ani nijak o této skutečnosti neinformovala. Žalobci tak v chování žalované jakožto podnikatele spatřuji nedodržení předsmluvní informační povinnosti, když žalobce, jakožto spotřebitele, neinformovala, ačkoliv věděla, že žalobci tvoří nesezdaný pár. Žalobci oproti tomu uvedli, že mají za to, že splnili veškeré své povinnosti, které po nich lze požadovat. Dále žalobci poukázali na skutečnost, že pokud žalovaná výstižně informuje účastníky o významných skutečnostech, jako je v této destinaci například Ramadán, lze jednoznačně argumentovat a minore ad maius s tím, že informace o trestnosti sdělení hotelového pokoje by měla být základní informace před případným podpisem smlouvy o zájezdu. Žalobci uvedli, že žalovaná tak vědomě vystavila žalobce nebezpečí trestního stíhání v SAE, a zcela zjevně tím závažně porušila dobré mravy. Žalobci ve svém závěrečném návrhu dále uvedli, že pro případ neúspěchu žádají, aby nebyla přiznána náhrada nákladů řízení žalované podle ustanovení § 150, neboť žalobci byli v době podání žaloby studenti, neměli příjmy, připravovali se na budoucí povolání.

5. Žalovaná ve svém závěrečném návrhu uvedla, že realizaci zájezdu dle uzavřené smlouvy o zájezdu nic nebránilo a žalovaná byla připravena veškerých závazků z této smlouvy dostát. K námitce žalobců, že se zájezdu nemohli zúčastnit z důvodu údajné nezákonnosti ubytování nesezdaných párů v SAE uvádí, že se jedná o námitku zcela neopodstatněnou, kdy žalobci ostatně ani tvrzenou nezákonnost ubytování nesezdaných párů v SAE relevantním způsobem neprokázali. Žalovaná dále uvádí, že informaci, zda jsou za žalobci manželé či nikoliv, k dispozici před uzavřením smlouvy o zájezdu neměla, kdy obecně údaje o vzájemném vztahu jednotlivých účastníků zájezdu neeviduje a ani není oprávněna je zjišťovat. Pokud by v minulosti v SAE platil právní předpis, který omezoval ubytování nesezdaných párů v jednom hotelovém pokoji, pak takovýto předpis nebyl vůči turistům nikdy uplatňován. Žalovaná zdůrazňuje, že nezaznamenala jediný problém, související s ubytováním nesezdaných párů na území SAE, přičemž v letech 2018 2019 s žalovanou do SAE vycestovalo více než 30 000 osob. Žalovaná, za využití veřejně dostupných informačních zdrojů, ani nedohledala žádný případ, kdy by bylo ubytování nesezdaných párů v SAE řešeno turisty z jakýchkoliv jiných zemí a je tedy zcela nepochybné, že v žalobě popisované riziko žalobcům vůbec nehrozilo, o čemž žalovaná žalobce opětovně informovala a zároveň žalobci poskytla i vyjádření zástupce hotelu ze dne 7. 6. 2019, v němž bylo opětovně potvrzeno, že ubytování žalobců v hotelu nic nebrání. Zároveň odkazuje na vyjádření velvyslanectví Abú Dhabí ve zprávě ze dne 9. 5. 2021 i zprávy Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 5. 5. 2021, ve kterém byla potvrzena skutečnost, že žádný problém s ubytováním nesezdaných párů SAE řešen nebyl.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobci, jakožto objednavatelé zájezdu, uzavřel s žalovanou jako pořadatelem zájezdu (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku žalované) dne 5. 6. 2019 smlouvu o zájezdu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky, na jejímž základě měla žalovaná pro žalobce obstarat zájezd pro 2 osoby, v termínu od 14. 6. 2019 do 21. 6. 2019 do ubytovacího zařízení [příjmení] [příjmení] [jméno] ( ( ( ( (, v destinaci Ras [příjmení] [jméno] – Spojené arabské emiráty a žalobce za to žalované zaplatil 37 960 Kč (zjištěno ze smlouvy o zájezdu [číslo] příjmový pokladní doklad na částku 37 960 Kč a nesporných tvrzení účastníků, všeobecných podmínky prodeje zájezdu žalované).

8. Den po uzavření smlouvy o zájezdu, tedy dne 6. 6. 2019 se žalobci dostavili na kamennou pobočku cestovní kanceláře v OC [část obce], kde zaměstnance žalované informovali o trestnosti sdílení jednoho pokoje nesezdaným párem v SAE, kdy s ohledem na tuto skutečnost nemohou zájezd konzumovat, jelikož by se vystavili možnosti trestního stíhání v SAE. Zaměstnanec žalované, [jméno] [příjmení], sepsal se žalobci reklamační protokol s tím, že žalobci uplatňují reklamaci spočívající v pochybení ze strany [příjmení] [příjmení] při sjednávání smlouvy o zájezdu, a to zejména neposkytnutí dostačujících informací před uzavřením smlouvy o zájezdu. Žalobci požadovali vrácení zaplacené částky bez uplatnění storna, nebo náhradní zájezd v jiné destinaci ve lhůtě následujících 6 měsíců (zjištěno z emailové komunikace-reklamace).

9. Žalovaná dne 7. 6. 2019 obdržela od hotelu [příjmení] [příjmení] [jméno] potvrzení, týkající se ubytování nesezdaných osob stejného pohlaví na jednom hotelovém pokoji, kdy hotel potvrdil, že ubytovat se mohou i nesezdané páry, a to v případě, že se jedná o osoby starší 21 let (zjištěno z emailu od [jméno] [příjmení]). 10. [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 10. 6. 2019 bylo na reklamaci žalobců reagováno ze strany žalované. Žalobcům bylo sděleno, že informační povinnost žalované byla naplněna, jelikož žalobcům poskytli veškeré zákonem ukládané informace. [příjmení] [příjmení] žalobce opětovně ubezpečila o bezproblémovém ubytování v cílové destinaci, což bylo žalované potvrzeno i ze strany hotelu, ve kterém měl být zájezd uskutečněn. [příjmení] [příjmení] v emailu dále uvedla skutečnosti vedoucí k bezplatnému odstoupení od smlouvy o zájezdu dle čl. 6 Podmínek pro cestující, z nichž ani jeden se na danou situaci nevztahuje (zjištěno z emailu od [jméno] [příjmení] ze dne 10. 6. 2019).

11. Žalovaná zaslala dne 11. 6. 2019 žalobcům podrobné pokyny k odletu, informace o zájezdu a vouchery (zjištěno z pokynů k odletu, cestovního pojištění, voucherů, shrnutí služby).

12. Emailem ze dne 12. 6. 2021 informovala žalobkyně a) zaměstnankyni žalované, JUDr. [jméno] [příjmení], že se žalobci zájezdu nezúčastní a do SAE neodletí, a to s ohledem na to, že nechtějí porušovat zákony SAE a mají důvodnou obavu o svůj život a zdraví. Žalobkyně a) dále v emailu výslovně uvedla, že se nejedná o uplatnění storna zájezdu (zjištěno z emailové komunikace).

13. Dne 9. 6. 2019 žalobce b) poslal email na emailovou adresu ambasády SAE s dotazem na zákonnost ubytovávání nesezdaných párů stejného pohlaví v SAE na jednom pokoji. Dne 10. 6. 2019 obdržel z ambasády email s odpovědí, že ubytování nesezdaného páru na jednom pokoji v hotelu v SAE je protizákonné (zjištěno z emailové komunikace s ambasádou ze dne 9. 6. a 10. 6. 2019).

14. Informace týkající se nelegálnosti sdílení jednoho hotelového pokoje nesezdaným párem stejného pohlaví nejsou obsaženy v katalogu cestovní kanceláře, ani v informacích o destinaci poskytované žalovanou (zjištěno z katalogu [příjmení] za období 2018, praktických informací žalované o Spojených arabských emirátech, informací od žalované o destinaci, dvojstrany žalované týkající se destinace).

15. Na stránkách ministerstva zahraničních věcí a evropských záležitostí Slovenské republiky je uvedeno, že„ ve smyslu tzv. ustanovení práva šaría je v SAE sdílení společného pokoje dvěma osobami různého pohlaví (kteří nejsou manželi, nebo pokrevními příbuznými) nepřípustné. Tyto osoby se vystavují stíhání podle § 356 trestního zákona SAE, sankcionovaným trestem odnětí svobody v délce minimálně jednoho roku.“ (zjištěno z obsahu webové stránky Ministerstva zahraničních věcí týkající se Spojených arabských emirátů).

16. Dne 20. 6. 2019 zaslali žalobci žalované předžalobní výzvu, ve které požadovali úhradu ceny zájezdu ve výši 37 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (zjištěno z předžalobní výzvy, podací lístky). Na tuto výzvu bylo ze strany žalované reagováno dne 25. 6. 2019, kdy žalovaná odkázala na své stanovisko ze dne 10. 6. 2019, prostřednictvím kterého byli žalobci ubezpečeni, že trestní stíhání jim nehrozí, a že cestovní kancelář neporušila informační povinnost, tedy nebyl zde dán důvod pro bezplatné storno zájezdu. Neabsolvování zájezd je tak ze strany žalované považováno za subjektivní rozhodnutí žalobců (zjištěno z reakce na předžalobní výzvu).

17. Velvyslanectví České republiky v Abú Dhabí si není vědomo, že by v minulosti bylo řešeno sdílení hotelového pokoje nesezdanými páry (turisty) ze strany SAE. Velvyslanectví nezaznamenalo žádné spory v takové záležitosti (zjištěno ze zprávy Velvyslanectví ČR v Abú Dhabí).

18. Ministerstvo spravedlnosti České republiky neeviduje žádný případ týkající se trestnosti sdílení jednoho hotelového pokoje nesezdaným párem v SAE (zjištěno ze zprávy Ministerstva spravedlnosti ČR).

19. Ve věci dále byly provedeny následující svědecké výpovědi a z nich prokázány dané skutečnosti.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že se zúčastnila reklamace zájezdu, kdy tato se konala den po zaplacení zájezdu, a to v kamenné pobočce cestovní kanceláře v OC [část obce]. Svědkyně uvedla, že byla vyrozuměna žalobcem, že našel informace o tom, že ubytování nesezdaného páru v jednom pokoji hotelu je v SAE trestné jednání. Dále uvedla, že si to ověřovali na internetu, podívali se na stránky VB a Slovenska, kde zjistili stejné informace ohledně trestnosti. Poté, co si to ověřili, šli do [část obce] na kamennou pobočku žalované, kde s nimi zaměstnanec této pobočky sepsal reklamační protokol. Během reklamace reklamovali skutečnost, že při uzavírání smlouvy žalovaná strana neposkytla informace, týkající se právě trestnosti jednání, a proto žalobci neměli možnost se svobodně rozhodnout. V případě, že by tuto informaci věděli, tak by takovou smlouvu o zájezdu neuzavřeli a vybrali by jinou destinaci. Svědkyně dále vypověděla, že ji dcera po telefonním hovoru se zástupcem cestovní kanceláře řekla, že ji pracovnice reklamačního oddělení velmi žoviálně sdělila, že do SAE jezdí tisíce jiných nesezdaných párů, a že se nikdy nic nestalo a dále, že pokud se bude chovat slušně, nebude si tahat Araby na pokoj a provozovat sex na pokoji, tak že by to mělo být vše v pořádku. Dále uvedla, že dcera do telefonu zaměstnankyni žalované řekla, že na tento zájezd nepojede, ta jí odpověděla, že to bere jako storno zájezdu, ale je 100 %, že žalovaná nebude nic vracet. Dcera po zaměstnankyni požadovala jiný zájezd jiné destinace a případně i v jiném termínu, což zaměstnankyně přešla.

21. Svědek [příjmení] [celé jméno žalobce] vypověděl, že spolu s žalobcem a žalobkyním byl v červnu 2019 v kamenném obchodě žalované v OC [část obce]. Žalobci se tehdy snažili navázat kontakt, aby se dostali ke střednímu managementu žalované. Oba žalobci opakovali skutečnost, že ubytování nesezdaných párů hotelu je v SAE trestným činem. Bylo jim sděleno, že tam byly 2 pracovnice, 1 pracovnice uvedla, že tam byla nedávno se svým přítelem a nic se jim nestalo. Tato schůzka proběhla začátkem června, ještě před odletem.

22. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že u žalované pracuje již 18 let, kdy 15 let pracuje jako produktový manažer, který má na starosti styk s prodejci, a tedy i styk s hotely v místech pobytu. Znamená to, že řeší veškeré reklamace klientů i problémy s tím spojené. Dále uvedla, že pokud ví, tak za 15 let nebyl žádný problém s ubytováním nesezdaných párů v SAE. Dále uvedla, že když se prodává zájezd, neřeší se u páru, jestli je sezdaný, nebo nesezdaný. Vypověděla, že neví, jestli když se nesezdané páry stejného pohlaví ubytují na jednom pokoji, zda je to trestné, uvedla jen, že pokud by takové právo bylo, nebylo aplikováno. Uvedla, že neslyšela ani v konkrétním případě, že by to platilo pro rezidenty, kteří tam trvale bydlí. Uvedla, že ví, že když tam člověk žije, jako rezident, tak musí úřadu dokládat, kde a s kým žije. Uvedla, že nikdy neabsolvovala školení o tom, jaké je trestné jednání v SAE i co se týče ubytování. [právnická osoba] jezdí spolu s přítelem do jednoho pokoje a nikdy se nic nestalo. K námitce žalobců ohledně odlišného číslování voucherů, svědkyně vypověděla, že se může stát, že hotel má jiné číslo, než oni, číslované je to podle partnerské agentury. V roce 2019 vycestovalo do SAE s žalovanou přes 14 000 lidí, v roce 2018 něco přes 16 000 lidí.

23. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, zejména pak potvrzení o zájezdu, článek o destinaci Zanzibar z Wikipedie, stránka Spojených arabských emirátů tolerance vyjádření na internetu Vládou Spojených arabských emirátů, internetové stránky týkající se požívání alkoholických nápojů a soužití páru před manželství, článek o liberální revoluci v Emirátech, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu. Informace týkající se zájezdu žalobců na Zanzibaru neshledal soud v daném případě za relevantní a k informacím týkajících se deklamace [právnická osoba] ohledně tolerančních práv, národnímu program tolerance [právnická osoba], stejně jako internetovým článkům týkajících se požívání alkoholických nápojů a soužití párů před manželství soud nepřihlížel, jelikož tyto pochází až z roku 2020, tedy minimálně rok poté, co došlo k rozhodným skutečnostem.

24. Po právní stránce soud věc posoudil především podle těchto zákonných ustanovení:

25. Podle § 2521 odst. 1 o.z. smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.

26. Podle § 580 odst. 2 o.z. je neplatné právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

27. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle § 9a zák. č. 159/1999 Sb. jsou cestovní kancelář a osoba zprostředkovávající podle tohoto zákona prodej zájezdu (dále jen„ prodejce zájezdu“) povinni poskytnout zákazníkovi před tím, než učiní závaznou objednávku, nebo před uzavřením smlouvy o zájezdu informace na příslušném formuláři; vzory formulářů včetně informací v nich uvedených podle jednotlivých typů zájezdů stanoví ministerstvo vyhláškou; vzory formulářů musí obsahovat informaci, zda se jedná o zájezd nebo spojené cestovní služby, a informaci o způsobu právní ochrany zákazníka.

31. Podle odst. 2 citovaného usnesení poskytne prodejce zájezdu, je-li to pro daný zájezd relevantní, zákazníkovi kromě informací podle odstavce 1 také informace o a) hlavních náležitostech služeb cestovního ruchu, a to o 1. místě určení cesty nebo pobytu, trase a délce pobytu včetně termínů a, je-li součástí ubytování, i počet nocí, 2. dopravních prostředcích, jejich vlastnostech a kategorii, místech, datech a časech odjezdu a příjezdu, trvání a místech zastávek a dopravního spojení; není-li přesný čas ještě stanoven, informuje prodejce zájezdu o přibližném čase odjezdu a příjezdu, 3. umístění, hlavních znacích a případné turistické kategorii, do níž je podle pravidel státu místa určení cesty nebo pobytu ubytování zařazeno, 4. stravování, 5. návštěvě, výletech nebo jiných službách zahrnutých v celkové ceně zájezdu, 6. tom, zda některá ze služeb cestovního ruchu bude zákazníkovi poskytována v rámci skupiny, a je-li tomu tak a je-li to možné, o přibližné velikosti skupiny, pokud to není zřejmé ze souvislostí, 7. jazyku, v němž se budou poskytovat další služby cestovního ruchu, závisí-li využití těchto služeb zákazníkem na ústní komunikaci, a 8. tom, zda jsou cesta nebo pobyt obecně vhodné pro osoby s omezenou schopností pohybu, a na žádost zákazníka přesné informace o vhodnosti cesty nebo pobytu s ohledem na potřeby konkrétního zákazníka, b) identifikačních údajích a adrese sídla toho, kdo zájezd organizuje, a toho, kdo zájezd zákazníkovi prodává, jejich telefonních číslech a elektronických adresách, c) celkové ceně za zájezd včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých případných dalších nákladů nebo, nelze-li tyto náklady přiměřeným způsobem vyčíslit před uzavřením smlouvy, uvede druh dalších nákladů, jež mohou zákazníkovi ještě vzniknout, d) způsobu platby, včetně částky nebo procenta z ceny, jež mají být zaplaceny jako záloha, a o časovém rozvrhu pro zaplacení zbývající části ceny nebo peněžité jistoty, které musí zákazník uhradit nebo poskytnout, e) minimálním počtu osob nutném k uskutečnění zájezdu a lhůtě, během níž může cestovní kancelář před zahájením zájezdu odstoupit od smlouvy podle § 2536 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, f) pasových a vízových požadavcích včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz a o zdravotních formalitách státu určení, g) tom, že zákazník může odstoupit od smlouvy o zájezdu kdykoli před zahájením zájezdu proti zaplacení přiměřeného odstupného za předčasné ukončení závazku ze smlouvy, případně odstupného za předčasné ukončení závazku ze smlouvy stanoveného cestovní kanceláří v souladu s občanským zákoníkem včetně informace o výši odstupného, h) pojištění pro případ krytí nákladů spojených s ukončením závazku ze smlouvy zákazníkem nebo nákladů na pomoc zahrnujících repatriaci v případě úrazu, nemoci nebo smrti.

32. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že zákon zakládá rozsáhlou informační povinnost poskytovatele zájezdu (cestovních služeb) a podrobně vymezuje, které informace, významné z hlediska rozhodnutí zájemce o koupi zájezdu, je poskytovatel povinen zákazníkovi dodat před uzavřením cestovní smlouvy. Na tuto předsmluvní informační povinnost navazuje povinnost informovat zákazníka před odjezdem (§ 2529 o. z.) podrobněji o všech skutečnostech, které jsou důležité vzhledem k samotnému průběhu a organizaci zájezdu. Porušení zákonem stanovené povinnosti informace poskytnout nepochybně představuje porušení právní povinnosti, v tomto případě však žalovaná žalobcům poskytla veškeré zákonem stanovené informace a svou informační povinnost tak splnila. Neinformování o nelegálnosti sdílení pokoje nesezdaným párem opačného pohlaví tak soud nepovažuje za porušení předsmluvní povinnosti žalované. Odlišný přístup k nesezdaným párům v zemích s majoritním muslimským vyznáním lze považovat za notorietu a cestovní kancelář tak není povinna na tyto skutečnosti poukazovat. Žalobci si měli uvědomit již při uzavření smlouvy, že návštěva zemí s odlišnou kulturou bude vždy spojena s jistým rizikem a pokud později došli k závěru, že takové riziko se jim najednou zdá příliš vysoké, může taková změna názorů s sebou legitimně nést příslušné náklady.

33. Splnění záležitosti, k níž se žalovaná zavázala, nebylo v době uzavření smlouvy o zájezdu objektivně nemožné. Žalovaná žalobce ve svých emailech opakovaně ujistila, že ubytování na jednom pokoji v jimi zvoleném hotelu je možné i pro nesezdané páry, což u hotelu na podnět žalobců ověřila. V případě závazku, jehož plnění je od počátku nemožné, se rozlišuje mezi objektivní nemožností a subjektivní nemožností. Pro ustanovení § 580 o. z., jakož i pro § 588 o. z., je rozhodná jen ta objektivní, tj. nemožnost pro každého, pro každou osobu fyzickou i právnickou. Z prokázaných skutečností vyplynulo, že ubytování nesezdaného páru stejného pohlaví v jednom hotelovém pokoji v SAE není objektivně nemožné, což vyplynulo jak z potvrzení hotelu o možnosti ubytování nesezdaného páru, tak i ze skutečnosti, že pro dané jednání nejsou v rámci České republiky evidovány žádné případy trestního stíhání občanů za takové jednání.

34. S ohledem na shora uvedené tak soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a žalobu zamítl.

35. Dle ust. § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

36. Žalovaná byla v řízení procesně úspěšná, a proto by jim měla být přiznána náhrada nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu návrhu žalobců vzhledem k jejich majetkové a osobní situaci (studenti bez příjmů, kteří se připravují na budoucí povolání) nebyla, dle ust. § 150 o. s. ř. z uvedených důvodů, které soud shledal jako důvody hodné zvláštního zřetele, přiznána žalované náhrada nákladů řízení.