Obvodní soud pro Prahu 4 · Rozsudek

43 C 200/2021

č. j. 43 C 200/2021-197

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-02-15 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPH04:2023:43.C.200.2021.1

Strojový souhrn generováno LLM

Městský soud v Praze odmítl odvolání žalované a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který žalované uložil zaplatit žalobci určitou částku z titulu bezdůvodného obohacení. Soud se opřel o § 430 odst. 2 zákona o obchodních společnostech, který stanoví odpovědnost podnikatele za jednání třetích osob v jeho provozovně. Bylo prokázáno, že jednání o smlouvě a převzetí peněz proběhlo v provozovně žalované, kde jednatel jednal za její účel. Rozsudek byl považován za věcně správný, protože žalobce jednal v dobré víře a žalovaná nesměla zpochybnit skutečnost, že jednání proběhlo v její provozovně.

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců JUDr. Čestmíra Slaného a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. září 2022, č.j. 43C 200/2021-160,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) a ve výroku o nákladech řízení (III.) potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částka spolu s 8,25% p.a. úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); ohledně zbývajících částka spolu s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že smlouva o dělbě práce ze dne datum mezi žalobcem a žalovanou (pronajímatel), jejíž obsah v odůvodnění rozsudku popsal, byla uzavřena na dobu neurčitou od číslo do datum, za žalovanou byla podepsána jméno příjmení, byla opatřena razítkem restaurace jméno příjmení, ulice a číslo, obec a číslo a v jejím závěru je připsáno, že dne datum bylo zaplaceno částka. Podle příjmového dokladu žalované z datum přijal jméno příjmení od žalobce za pronájem - - smlouva o dělbě práce příjmení 2020, anonymizováno 2020 (covid) částka + částka, celkem částka. Dne datum žalobce od smlouvy odstoupil a žádal o vrácení částky částka z důvodu předčasného ukončení anonymizováno trhů na anonymizováno dne datum, když tato částka měla být podle ústní dohody použita na anonymizováno trhy, které se však nemohly konat. Emailovou komunikací z číslo a datum požadoval jednatel žalované po J. příjmení předložení smlouvy na stánky a jejich uskladnění. jméno příjmení uzavřel za žalovanou dne datum dodatek ke smlouvě o dělbě práce s dalším stánkařem jméno příjmení, který při podpisu smlouvy z datum složil k rukám J. příjmení částka pro konání trhů v době od datum do datum; z důvodu covidových opatření měla být smlouva prodloužena na dobu od datum do datum. Společnost consulty.eu.s.r.o. potvrdila, že pro žalovanou zpracovává komplexní účetnictví včetně mezd a že J. příjmení nikdy nebyl zaměstnancem žalované, ale společnosti poskytoval služby, které fakturovala společnost právnická osoba Fakturou číslo ze dne datum jméno příjmení za právnická osoba s.r.o., IČO, fakturoval žalované částka za poradenskou činnost od 1.1. do datum. Při podání vysvětlení na Policii ČR jednatel žalované vypověděl, že nechal stánky probíhat do doby, kdy byly ukončeny trhy ze strany MČ obec a číslo ukončeny. V době, kdy stánkaři požadovali vrácení peněz, zjistil, že do účetnictví restaurace byly vloženy menší částky, než které od stánkařů J. příjmení vybral; se stánkaři to neřešil. příjmení příjmení, zaměstnána u žalované jako officer manager, při podání vysvětlení na Policii ČR mj. uvedla, že J. příjmení měl v restauraci pozici provozního, měl hlídat platby, zaměstnance a veškerý provoz restaurace. Usnesením Policie ČR OŘ policie obec, místní oddělení část obce, číslo jednací ze dne 19.10.2021, bylo odloženo podezření ze spáchání přečinu, kterého se měl dopustit jméno příjmení tím, že dne datum uzavřel smlouvu o dělbě práce s celé jméno žalobce, přičemž měl zastupovat restauraci právnická osoba a na základě této pronajmout prostor před restaurací, kde se měly konat anonymizováno trhy v době od datum do datum, za částku částka a dále měl za restauraci právnická osoba dne datum podepsat smlouvu o dělbě práce s jméno příjmení a na základě této pronajmout prostor před restaurací, kde se měly konat Velikonoční trhy v době od datum do datum a od datum do datum, za částku částka, neboť nejde o podezření z trestního činu a není na místě věc vyřídit jinak.

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně s odkazem na § 430 odst. 2 o. z. k závěru, že žalovaná umožnila jméno příjmení, byť nebyl jejím zaměstnancem, chovat se u ní tak, že u žalobce i dalších stánkařů vyvolal dojem, že je oprávněn za žalovanou jednat a žalobce z jeho chování mohl nabýt dojmu, že je J. příjmení oprávněn s ním za žalovanou uzavřít smlouvu na prodej ve stánku na Masopustních trzích (ta ani nemusela mít písemnou formu) a že byl také oprávněn od něho za to částku částka převzít. Žalobce i ostatní stánkaři si sice mohli v obchodním rejstříku ověřit, kdo je jednatelem žalované, tedy že jím jméno příjmení není, avšak tvrzením žalobce a výpověďmi svědků příjmení a příjmení bylo prokázáno, že jméno příjmení rozhodně vystupoval tak, že mohli nabýt dojmu, že se jedná o vedoucího nebo provozního restaurace, a to zejména když Masopustní trhy nebyly první, kterých se žalobce zúčastnil a Vánoční trhy proběhly v pořádku. Stánkaři měli v restauraci zajištěno zázemí, uskladněno některé zboží, mohli tam používat toalety a dostávali levnější obědy, elektřina pro stánky byla napojena z restaurace a byť nebylo zjištěno, že by manželé příjmení byli přítomni u předání peněz v kanceláři žalované, jméno příjmení sám při podání vysvětlení na Policii ČR uvedl, že osobně od žalobce na Masopustní trhy, které se měly konat od číslo do datum, částku částka převzal v kanceláři restaurace, což také žalobci potvrdil, byť jsou na smlouvě i pokladním dokladu uvedena různá data (datum a datum (správně datum - pozn. odvolacího soudu)). Od číslo do datum, kdy byly trhy ukončeny, žalobce či jím najaté osoby ve stánku prodávali. Žalobce následně od smlouvy odstoupil, ale když byly trhy zakázány, nastala i faktická nemožnost plnění. Jednatel žalované o existenci trhů a stánků věděl, byť od jméno příjmení neměl všechny informace a i když nebylo prokázáno, že jméno příjmení částku částka žalované předal, může to být právně významné je ve vztahu mezi žalovanou a jméno příjmení a nikoliv ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou. S odkazem na § 2991 odst. 1,2 o. z. proto žalobě vyhověl co do částky částka spolu s úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb.) a ohledně zbývajících částka (7 dní x částka) s příslušenstvím žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle poměrů úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku, a to do vyhovujícího výroku o věci samé (I.) a výroku o nákladech řízení (III.), podala žalovaná včas blanketní odvolání a v jeho dodatečném odůvodnění namítala, soud prvního stupně klade jednostranně důraz a vyzdvihuje, že bylo prokázáno, že se jméno příjmení choval jako manažer restaurace a vánoční trhy proběhly, proto je žalovaná odpovědná za jeho chování a je povinna vrátit žalobci částka, naopak ale pomíjí další skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování a nedostatečně se vypořádal se všemi jejími tvrzeními. Žalobce v žalobě uvedl, že za přítomnosti svědka příjmení a svědkyně příjmení předal částku částka jméno příjmení a poté za přítomnosti p. příjmení uložil tuto částku p. příjmení do trezoru v kanceláři žalované. Oba svědkové ale naopak uvedli, že nebyli u předání žádných peněz žalobcem. J. příjmení ani u podpisů žádných dokumentů a svědek příjmení navíc vypověděl, že bezprostředně po údajném předání peněz p. příjmení neobdržel žádný podepsaný dokument potvrzující předání peněz a že příjmový pokladní doklad z datum viděl až později a že je antidatovaný. Na smlouvě o dělbě práce je pak ručně připsáno, že částka částka byla zaplacena datum. Dále uvedla, že soud prvního stupně rozsudek opřel o § 430 odst. 2 o. z., nicméně toto zákonné ustanovení stanoví, že podnikatel odpovídá za jednání třetích osob uskutečněná v jeho provozovně. Je tudíž nutno prokázat, že částka bylo uhrazeno v její provozovně, což však prokázáno nebylo a navíc stánky nebyly v její provozovně, ale na veřejném prostranství. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno a soud měl žalobu zamítnout. Žalovaná v provozovně provozovala restauraci a ne prodej formou trhu ze stánků a proto se domnívá, že neodpovídá za jednání, které neodpovídá jejímu podnikání provozovanému v provozovně. Žalobcovo jednání je navíc zjevným zneužitím práva a jako takové podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. V řízení také nebylo prokázáno, že by částka částka doputovala do její sféry, s čímž se však soud žádným způsobem nevypořádal. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změně tak, že se žaloba zamítá a žalobci bude uložena povinnost nahradit jí náklady řízení.

5. Žalobce ve svém písemném vyjádření uvedl pouze tolik, že se s napadeným rozsudkem ztotožňuje a žádá o jeho potvrzení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro změnu ani zrušení odvoláním dotčené části napadeného rozsudku.

7. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně provedl poměrně obsáhlé dokazování, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl důkaz výslechem svědků jméno příjmení a jméno příjmení i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní.

8. V řízení bylo prokázáno, že jednání ohledně smlouvy o dělbě práce z datum se uskutečnilo v prostorách restaurace žalované v obec a číslo, ulice a číslo, že za žalovanou jednal a tuto smlouvu za ni podepsal jméno příjmení, který také v kanceláři provozovny od žalobce částku částka převzal, vložil do trezoru a její převzetí potvrdil, jak ostatně sám uvedl datum při podání vysvětlení na Policii ČR. Důsledky takového jednání jméno příjmení žalovanou zavazují, neboť žalobce byl s ohledem na všechny okolnosti případu a zejména i před tím stejným způsobem realizované Vánoční trhy v dobré víře, že jméno příjmení je k takovému jednání oprávněn. Ostatně sám jednatel žalované v řízení vypověděl mimo jiné, že Vánoční trhy proběhly bez problémů, jméno příjmení dal z nich do pokladny žalované částka zřejmě z částek, které trhovci zaplatili za pronájem prostoru a poté, co se objevily stánky pro Masopustní trhy, byl jméno příjmení, který měl klíče od budovy, trezoru a další věci, informován o tom, že od stánkařů vybral finanční prostředky. Obě podmínky § 430 odst. 2 o. z. jsou tak splněny a závěr soudu prvního stupně je v tomto směru prost pochybení. Nic na tom nemění rozdílnost dat zaplacení částky částka žalobcem, a sice datum na smlouvě a datum na příjmovém pokladním dokladu, na což žalovaná v odvolání poukazuje, neboť je na obou listinách uvedl sám jméno příjmení. Soud prvního stupně proto nepochybil, když žalované uložil zaplatit žalobci částka z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se jí na úkor žalobce dostalo, což se nijak nedotýká vztahu mezi jednajícím jméno příjmení a žalovanou, kde vznikne příp. odpovědnost. Odvolací argumentace žalované nemůže na věcné správnosti napadeného rozsudku ničeho změnit a nelze přisvědčit ani její námitce, že žalobcovo jednání je zjevným zneužitím práva.

9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobce měl v této fázi řízení plný úspěch, avšak žádné náklady mu nevznikly, jak sám uvedl.

11. Ve zbývajícím, odvoláním nenapadeném zamítavém výroku o věci samé (II.) zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.