43 C 256/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedkyní senátu Mgr Monikou Tupou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného k doručení ulice a číslo , PSČ obec a číslo pro zaplacení 104 807 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 736,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 82 942,82 Kč ve výši 10 % p. a. od 28. 12. 2019 do 18. 11. 2020, z částky 998 Kč ve výši 10 % p. a. od 19. 11. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 75 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala původně zaplacení částky 104 807 Kč s příslušenstvím. Tato částka se měla skládat z částky 86 680,39 Kč odpovídající zbývající služné původní jistině úvěru ve výši 75 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 680,39 Kč s přísl., smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy celkem 998 Kč s přísl., náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, celkem 400 Kč s přísl., tato částka pokrývá mzdové náklady zaměstnanců podílejících se na vymáhání, provozní náklady call centra, provize externí vymáhací společnosti, provize inkasní sítě a ostatní provozní náklady, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné„ nové jistiny“ ve výši 86 680,39 Kč za každý dne prodlení počínaje dnem [datum] do zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby, ve výši 16 729,24 Kč, z úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 75 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,46% p.a., která dle tvrzení žalobkyně odpovídá efektivní úrokové sazbě 83,84 % p.a. dle smlouvy, RPSN 85,51%. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným, dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 83,84% p. a. v 60 měsíčních splátkách po 4 099 Kč splatných vždy do každého 22. dne v měsíci počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně tvrdila, že sjednaný úrok odpovídající nominálnímu úroku 62,46 % p. a., a dle jejího názoru jej nelze považovat za nepřiměřený, když odpovídá judikatornímu čtyřnásobku obvyklého úroku nebankovních subjektů ve výši 15 až 35% ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, do data zesplatnění úvěru nezaplatil žádnou částku. Před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru dle bodu 6.3 smlouvy, protože žalovaný byl v prodlení po dobu delší než 65 dnů, se zaplacením již 1. splátky,k datu [datum] ve smyslu čl. 6 smlouvy tedy došlo k zesplatnění celého dluhu, jehož součástí se ve smyslu čl. 6 staly také úroky. Tzv. nová jistina představovala částku 86 680,39 Kč.

2. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo řízení zastaveno, dle částečného zpětvzetí žalobkyně, co do úroku ve výši 27,46% p.a z částky 75 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, co do částky 5 135,18 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od [datum] do zaplacení a co do částky 991,01 Kč z titulu smluvní pokuty, když nově byl úrok 35% p.a z částky 75 000 Kč požadován maximálně do doby, kdy by dosáhl částky 295 128 Kč.

3. Po podání žaloby, dne [datum], (žaloba byla podána [datum]), žalovaný zaplatil částku 86 680,39 Kč. Žalobkyně tuto částku započetla na jistinu ve výši 75 000 Kč, 6 544,82 Kč, kapitalizovaný úrok přirostlý ke dni zesplatnění, přepočítaný na úrok 35% p.a., částku 400 Kč na náklady s prodlením žalovaného, částku 4 735,57 Kč na částečnou úhradu úroku 35% p.a. z částky 75 000 Kč od [datum] do [datum].

4. Do této částky bylo řízení zastaveno při nařízeném jednání, dne [datum], zároveň bylo rozhodnuto o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku, ve výši 3 241 Kč.

5. Žalovaný, který se k nařízenému jednání dne [datum] dostavil, se k žalobě vyjádřil tak, že je pravdou, že do té platby [datum] nezaplatil žádnou částku, což odůvodnil tak, že měsíc poté, co si úvěr vzal přišel o práci, bydlel v [obec] na ubytovně, musel platit výživné 4 000 Kč měsíčně, Částkou kterou zaplatit chtěl především splatit jistinu, ve výši 75 000 Kč, proto kontaktoval žalobkyni, aby mu sdělila, jaká ta částka jistiny je, bylo mu řečeno, že ta nová jistina je 86 680,39 Kč, tuto částku žalovaný zaplatil. Dále žalovaný namítal, že celková částka, kterou žalobkyně požaduje, je nemravně vysoká, v tomto ohledu ponechal rozhodnutí na úvaze soudu.

6. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

7. Žalobkyně je s účinností od [datum] držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů (viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

8. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 83,84% p. a. v 60 měsíčních splátkách po 4 099 Kč splatných vždy do každého 22. dne v měsíci počínaje měsícem říjen 2019 a celkem tak měl žalobkyni vrátit částku 245 940 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč splatnou do 10 dnů, a to za každou splátku s tím, že souhrn veškerých pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat činí maximálně 2 999 Kč za rok. Dále byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit náklady související s prodlením s tím, že jejich výše činí za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší než 15 dnů, 200 Kč splatných ve lhůtě 10 dnů. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky nebo i její části po dobu delší než 65 dnů pak automaticky dojde k zesplatnění úvěru a celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže po zesplatnění úvěru nebude úvěr uhrazen, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč viz návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, doklad o vyplacení úvěru převodem na účet žalovaného dne [datum], předsmluvní formulář).

9. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Zjistila, že není veden v registru dlužníků a je zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou s měsíčním příjmem ve výši 17 500 Kč. V srpnu 2019 příjem 19 584 Kč, v červenci 2019 16 793 Kč, v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru byla jeho mzda 19 975 Kč čistého, náklady na bydlení představovala částka 1 820 Kč měsíčně, celkové výdaje 5 230 Kč, volné prostředky 11 270 Kč. Zařadila jej do kategorie nejlepšího segmentu klientů (viz výpis z registru [příjmení], pracovní smlouva ze dne [datum], mzdový výměr, výplatní pásky za červen a červenec 2019, výpis z účtu žalovaného, hodnocení klienta, prohlášení klienta, CBS skóre 434).

10. Žalovaný na úvěr zaplatil dne [datum], částku, 86 680,39 Kč, jak sám uvedl, jako tzv. Novou jistinu. (viz nesporná tvrzení účastníků).

11. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení dluhu (viz výzva ze dne [datum], s upozorněním na možnost zesplatnění celého dluhu, zaslána na sdělenou adresu žalovaným, zůstala nevyzvednuta na poště, výzva ze dne [datum] k úhradě [číslo] splátky) a žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění závazků ze smlouvy z důvodu prodlení se splátkami po dobu delší než 65 dnů (viz oznámení ze dne [datum]).

12. Předžalobní upomínka k úhradě částky 86 680,39 Kč s přísl. a smluvních pokut, byla žalovanému odeslána dne [datum] (viz předžalobní upomínka ze dne [datum], arch odeslané pošty).

13. Efektivní úrokové míře 83,84 % p. a. odpovídá nominální úroková sazba 62,46 % p. a. (viz vyjádření znalce [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], k problematice úročení pohledávek ze dne [datum]).

14. Databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách [příjmení] pokrývá pouze úvěry poskytované bankami a je kompilovaná pro měnové účely. Kategorie Domácnosti a NISD obsahuje pouze informace o úvěrech poskytnutých domácnostem, jsou v nich zahrnuty i údaje o amerických hypotékách, které mohou jinak spadat do kategorie úvěru na bydlení (viz informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Informacemi o výši úrokových sazeb pro nebankovní sektor ČNB nedisponuje (viz zpráva ČNB ze dne [datum]).

15. V září roku 2018 poskytovaly banky spotřebitelské úvěry ve výši 75 000 Kč s úrokovou sazbou 12,5 %, dokonce se zprávy bank shodují (viz zpráva [právnická osoba] ze dne 9. 4. 2020 zpráva ve věci 24 C 178/2019 průměr 9,24% p.a. pro danou částku 12,5% p.a., a zpráva [právnická osoba] ze dne [datum]).

16. Soudu je jinak z jeho činnosti známo, že např. [právnická osoba] od [datum] nezveřejňuje své úrokové sazby z úvěrů, soudy jsou odkazovány na statistiku ČNB. (např. zpráva ČNB ze dne [datum])

17. Žádné rozhodné skutečnosti soud nezjistil ze zpráv předložených žalobkyní, z vyjádření [právnická osoba] ze dne [datum] a ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] [právnická osoba] obsahuje informace o úrokové sazbě z ledna 2013 ohledně úvěru ve výši 35 000 Kč na 48 měsíců průměrná sazba 18,9% p.a. a z takového údaje nelze vycházet při posuzování výše úrokové sazby pro rok 2019, nesouhlasí ani výše úvěru, ani doba, na který je poskytován. Pokud jde o zprávu [právnická osoba] žalobkyní, adresovanou Krajskému soudu v Hradci Králové, ze dne [datum], z ní není vůbec zřejmé, k jakému období se vztahuje, ale je tam uvedeno, že obvyklé úročení (není zřejmé čeho), se pohybovalo mezi 15- 35% p.a.

18. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.

19. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 75 000 Kč, který žalovaný se zavázal zaplatit spolu s úrokem v efektivní sazbě ve výši 83,84 % p. a., což odpovídá nominální úrokové sazbě 62,46 % p. a. v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 4 099 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci od [datum], dle splátkového kalendáře. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit za každou splátku smluvní pokutu ve výši 499 K (splatnou do 10 dnů), náklady související s prodlením ve výši 200 Kč (splatné ve lhůtě 10 dnů). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, před podáním žaloby nezaplatil žádnou splátku, přestože byl upomenut. V důsledku prodlení s úhradou již prvé splátky, splatné dne [datum], po dobu delší než 65 dnů došlo automaticky k datu [datum], k zesplatnění úvěru. Jelikož po zesplatnění úvěru nebyl úvěr uhrazen, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou byl v prodlení s tím, že souhrn uplatněných pokud nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření uvedené smlouvy přitom činila 12,5 % p. a.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

21. Uvedenou smlouvu soud právně posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřenou adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

22. Soud se dále zabýval, i s ohledem na námitku uplatněnou žalovaným, otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dále z rozsudků MS v Praze č.j. 22 Co 197/2019-99, rozsudku MS v Praze č.j. 17 Co 271/2020-112 atd. V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok v efektivní sazbě ve výši 83,84 % p. a., což odpovídá nominální úrokové sazbě 62,46 % p. a. Tato sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době blízké uzavření úvěrové smlouvy pětinásobně.

23. Ve věci č.j. 22 Co 197/2019-99 MS v Praze posoudil jako absolutně neplatnou smlouvu s efektivní úrokovou sazbou 138,18% p.a. při úvěru 70 000 Kč, ve věci MS v Praze č.j. 30 Co 61/2019-90 při úvěru 65 000 Kč, s efektivní úrokovou sazbou 101,79% p.a., ve věci MS v Praze č.j. 17 Co 271/2020-112 při úvěru 56 000 Kč efektivní úroková sazba 140,02% p.a.Zdejší soud neměl důvodu se od shora uvedených závěrů MS v Praze odchýlit, ve smyslu ust. § 13 o.z. z, 24. S ohledem na výše uvedené zdejší soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů posuzována veškerá právní jednání a takovému postupu není nikterak na překážku zákonná úprava zakázaných ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 1813 o. z. či neúměrného zkrácení podle § 1783 o. z., jak se domnívala žalobkyně. Otázkou absolutní neplatnosti smlouvy by se soud musel zabývat v každém případě, i kdyby žalovaný zůstal pasivní.

25. K námitce žalované, že úrok z úvěru u nebankovních poskytovatelů je„ o něco vyšší“, než úrok z úvěru u bankovních subjektů, z důvodu vyšší rizikovosti úvěrů, lze odkázat na to, co již opakovaně uvedl Městský soud v Praze ve svých rozsudcích (rozsudek č.j. 30 Co 61/2019-90 ze dne 16. 4. 2019, rozsudek č. j. 22 Co 197/2019- 99 ze dne 24. 10. 2019): ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv). Zdejší soud přihlédl k tomu, že v daném případě se sice jednalo o nebankovní úvěr, nešlo ale o specifický úvěrový vztah, jakým je např. tzv. mikropůjčka na velmi krátkou dobu či v nízké výši v řádu několika tisíců korun (kde by za určitých okolností mohla být vyšší úroková míra akceptovatelnou), ani nešlo o úvěr poskytnutý prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra.

26. Neplatné ujednání o úroku nelze ani změnit (moderovat) ve smyslu ust. § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C -349/18 – C -351/18).

27. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Dle ust. § 588 odst. 1 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Dle ust. § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

30. Dle ust. § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

31. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o.z.

32. Zdejší soud dospěl k závěru, že tato neplatnost se týká celé smlouvy, neboť nelze, ve smyslu ust. § 576 a § 577 o.z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

33. Dle ust. § 2395 o.z., je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.

34. Žalobkyně jako poskytovatel úvěrů, profesionál, uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by žalobkyně, bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích, tuto smlouvu s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. V již zmíněném rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019-99 bylo vyjádřeno, že„ žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala.“ 35. Za této situace nelze než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.

36. I zdejší soud učinil závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o.z.). V daném případě je však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů.

37. Závěr o neplatnosti smlouvy se nezakládá na ust. § 1813 o.z., neboť toto ustanovení nelze (na rozdíl od výše uvedených ust. § 580 a § 588 o.z.) aplikovat na ujednání o ceně.

38. Pokud šlo o původně požadovanou jistinu úvěru, žalobkyni podle § 2993 o.z. vzniklo právo na vrácení částky 75 000 Kč, již plnila, aniž by zde byl platný závazek. Soud by případně žalobkyni přiznal i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, žalovaný však zaplatil tzv. Novou jistinu, tedy základní částku 75 000 Kč a další částku 11 680,39 Kč.

39. Žalovaný tedy zaplatil více, než by soud přiznal na zákonném úroku z prodlení do zaplacení jistiny 75 000 Kč.

40. Ve zbytku žalované částky, tj. co do neplatně sjednaného úroku z úvěru, smluvních pokut a ani nedoložených nákladů na vymáhání, požadovaných v souvislosti s prodlením, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud částečně dle podle § 146 odst. 2 o.s.ř. ohledně částky, ve které bylo řízení zastaveno pro zaplacení žalovaným, dle ust. § 146 odst. 2 v části, kde žalobu vzala zpět žalobkyně a je to její procení neúspěch a § 142 odst.1 o.s.ř. ohledně částky kde žaloba byla zamítnuta rozsudkem (do částek 16 736,23 Kč + 41 967,98 Kč + 23517,12 Kč) a procesně úspěšným zde byl žalovaný. Žalovaný tedy byl v řízení převážně úspěšný, náklady řízení mu nevznikly, proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.