43 C 295/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 99 804 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 99 804 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 299 Kč ve výši 8,5 % p. a. od 17. 5. 2018 do zaplacení a úrok ve výši 30 % p. a. z částky 49 941,54 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy by úrok dosáhl částky 217 872 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 99 804 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 82 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok z úvěru splatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 6 052 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje červencem 2016. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou, o úpravu splátkového kalendáře, této žádosti bylo vyhověno a dne [datum] byl uzavřen dodatek ke smlouvě. Za provedenou úpravu se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 6 052 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut, dle bodu 12. 1 smlouvy v celkové výši 2 495 Kč, konkrétně částka ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitne žalovaný v prodlení více jak 30 dní. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 12.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stanou součástí„ nové jistiny“ úvěru s tím, že tuto„ novou jistinu“ ve výši 58 804,98 Kč byl, dle tvrzení žalobkyně, žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. Dle bodu 12.7 bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu, ve výši 0,1 % z dlužné„ nové jistiny“. Žalovaný ke dni vyhotovení žaloby, dle tvrzení žalobkyně, dlužil žalobkyni částku odpovídající nové jistině ve výši 58 804,98 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby, ve výši 2 495 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru, ve výši 49 941,54 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně požadovala úrok v nominální roční úrokové sazbě 73,78 % p.a., která dle tvrzení žalobkyně odpovídá efektivní úrokové sazbě dle smlouvy (104,62 % p. a.). Žalobkyně tvrdila, že sjednaný úrok odpovídající nominálnímu úroku 73,78 % p. a., dle jejího názoru,nelze považovat za nepřiměřený, když odpovídá judikatornímu čtyřnásobku obvyklého úroku nebankovních subjektů, ve výši 15 až 35 % ročně.

2. Žalovaný se při jednání dne [datum] k žalobě vyjádřil tak, že se mu částka zdá nepřiměřeně vysoká, netvrdil, že by zaplatil nějakou další částku, kromě té, kterou uvedla žalobkyně, částka 108 936 Kč. Navýšení, které žalobkyně požaduje se má zdá nepřiměřeně vysoké, pokud jde o úroky, tak uvedl, že soud sám ví, jak vysoké ty úroky tam jsou.

3. Usnesením č. j. 43 C 295/2020-28 ze dne 10. 12. 2020 bylo řízení zastaveno, na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní, co do úroku ve výši 38,78 % p. a z částky 49 941,54 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.

5. Žalobkyně je s účinností od [datum] držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů (viz. výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

6. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. (viz. prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího s doklady o příjmu, nebo prověření úvěruschopnosti žalovaného pracovní smlouvou a výplatnicemi).

7. Mezi účastníky byla dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 82 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 104,62 % p. a. (běžná sazba 73,78%), ve 30 měsíčních splátkách po 6 052 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem červencem 2016, celkem tak měl žalovaný žalobkyni vrátit částku 181 560 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části v délce 30 dnů,se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit smluvní pokutu,ve výši 499 Kč splatnou do 10 dnů, a to za každou splátku s tím, že souhrn veškerých pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat činí maximálně 2 999 Kč za rok. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky, nebo i její části, po dobu delší než 65 dnů pak automaticky dojde k zesplatnění úvěru a celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, se stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže po zesplatnění úvěru nebude úvěr uhrazen, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč (zjištěno z: návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], karty zákazníka, předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře ke smlouvě, dokladu o vyplacení úvěru převodem na účet žalovaného).

8. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o úplatnou úpravu splátkového kalendáře, této žádosti bylo vyhověno a dne [datum] byl uzavřen dodatek ke smlouvě. Za provedenou úpravu se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 6 052 Kč (dodatek ke smlouvě o úvěru a upravený splátkový kalendář).

9. Žalovaný na úvěr zaplatil částku ve výši 108 936 Kč (nesporná tvrzení účastníků, karta klienta).

10. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení dluhu (zjištěno z: výzva ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], vždy s upozorněním na možnost zesplatnění celého dluhu).

11. Předžalobní upomínka k úhradě částky žalované částky s příslušenstvím byla žalovanému odeslána dne [datum] (zjištěno z: předžalobní upomínky ze dne [datum], archu odeslané pošty).

12. Efektivní úrokové míře 104,62 % p. a. odpovídá nominální úroková sazba 73,78 % p. a. (zjištěno z: vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [příjmení], k problematice úročení pohledávek ze dne [datum]).

13. Databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD pokrývá pouze úvěry poskytované bankami a je kompilovaná pro měnové účely. Kategorie Domácnosti a NISD obsahuje pouze informace o úvěrech poskytnutých domácnostem, jsou v nich zahrnuty i údaje o amerických hypotékách, které mohou jinak spadat do kategorie úvěru na bydlení (zjištěno z: informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Informacemi o výši úrokových sazeb pro nebankovní sektor ČNB nedisponuje (zjištěno z: zpráva ČNB ze dne 21. 12. 2018).

14. Soudu je jinak z jeho činnosti známo, že např. Komerční banka a.s. od 24. 7. 1995 nezveřejňuje své úrokové sazby z úvěrů, soudy jsou odkazovány na statistiku ČNB (např. zpráva ČNB ze dne 15. 9. 2020)

15. V září roku 2018 byla průměrná úroková míra poskytovaných spotřebitelských úvěrů v České spořitelně a.s., pro výši úvěrů 20-49 tis. Kč 14,6% (viz. zpráva České spořitelny a.s. ze dne 9.4.2020).

16. V září roku 2018 byla u Equa bank a.s. průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů, ve výši 100 000 Kč, 11,29% - 11,40% (zpráva Equa bank a.s,, ze dne 9.4.2020, ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 178/2019).

17. Žádné rozhodné skutečnosti soud nezjistil ze zpráv předložených žalobkyní, z vyjádření České spořitelny, a. s. ze dne 19. 9. 2018 a ze zprávy Equa bank, a. s. ze dne 28. 8. 2018 Zpráva České spořitelny, a. s. obsahuje informace o úrokové sazbě z ledna 2013 úvěru ve výši 35 000 Kč na 48 měsíců,průměrná sazba 18,9% p.a. a z takového údaje nelze vycházet při posuzování výše úrokové sazby pro rok 2018, nesouhlasí ani výše úvěru, ani doba, na který je úvěr poskytován. Pokud jde o zprávu Equa bank, a. s., předloženou žalobkyní, adresovanou Krajskému soudu v Hradci Králové, ze dne 28. 8. 2018, z ní není vůbec zřejmé, k jakému období se vztahuje, ale je tam uvedeno, že obvyklé úročení (není zřejmé čeho), se pohybovalo mezi 15- 35% p. a.

18. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.

19. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 82 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 104,62 % p. a. ve 30 měsíčních splátkách po 6 052 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem červenec 2016, celkem tak měla žalobkyni vrátit částku 181 560 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit za každou splátku smluvní pokutu ve výši 499 Kč (splatnou do 10 dnů). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, před podáním žaloby zaplatil částku 108 936 Kč. V důsledku prodlení s úhradami, po dobu delší než 65 dnů došlo automaticky k zesplatnění úvěru. Jelikož po zesplatnění úvěru nebyl úvěr uhrazen, měl žalovaný zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou byla v prodlení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Ze zpráv bank bylo zjištěno, že maximální výše úroku by byla maximálně okolo 15%.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

21. Uvedenou smlouvu soud právně posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřenou adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

22. Soud se dále zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dále z rozsudků MS v Praze č.j. 22 Co 197/2019-99, rozsudku MS v Praze č.j. 17 Co 271/2020-112, 30 Co 61/2019-90, atd. V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok v efektivní sazbě ve výši 104,62 % p. a., což odpovídá nominální úrokové sazbě 73,78 % p. a. Tato sazba mnohonásobně převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době blízké uzavření úvěrové smlouvy.

23. Ve věci č.j. 22 Co 197/2019-99 MS v Praze posoudil jako absolutně neplatnou smlouvu s efektivní úrokovou sazbou 138,18 % p. a. při úvěru 70 000 Kč, ve věci MS v Praze č.j. 30 Co 61/2019-90 při úvěru 65 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 101,79% p. a., ve věci MS v Praze č.j. 17 Co 271/2020-112 při úvěru 56 000 Kč efektivní úroková sazba 140,02% p.a. Zdejší soud neměl důvodu se od shora uvedených závěrů MS v Praze odchýlit, ve smyslu ust. § 13 o.z.

24. S ohledem na výše uvedené zdejší soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů posuzována veškerá právní jednání a takovému postupu není nikterak na překážku zákonná úprava zakázaných ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 1813 o. z. či neúměrného zkrácení podle § 1783 o. z., jak se domnívala žalobkyně. Otázkou absolutní neplatnosti smlouvy by se soud musel zabývat v každém případě, i když žalovaná zůstala pasivní.

25. K námitce žalobkyně, že úrok z úvěru u nebankovních poskytovatelů je„ o něco vyšší“, než úrok z úvěru u bankovních subjektů, z důvodu vyšší rizikovosti úvěrů, lze odkázat na to, co již opakovaně uvedl Městský soud v Praze ve svých rozsudcích (rozsudek č.j. 30 Co 61/2019-90 ze dne 16. 4. 2019, rozsudek č. j. 22 Co 197/2019- 99 ze dne 24. 10. 2019): ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv). Zdejší soud přihlédl k tomu, že v daném případě se sice jednalo o nebankovní úvěr, nešlo ale o specifický úvěrový vztah, jakým je např. tzv. mikropůjčka na velmi krátkou dobu či v nízké výši v řádu několika tisíců korun (kde by za určitých okolností mohla být vyšší úroková míra akceptovatelnou), ani nešlo o úvěr poskytnutý prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra.

26. Neplatné ujednání o úroku nelze ani změnit (moderovat) ve smyslu ust. § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C -349/18 – C -351/18).

27. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Dle ust. § 588 odst. 1 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Dle ust. § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

30. Dle ust. § 577 o.z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

31. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o.z.

32. Zdejší soud dospěl k závěru, že tato neplatnost se týká celé smlouvy, neboť nelze,ve smyslu ust. § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

33. Dle ust. § 2395 o.z., je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.

34. Žalobkyně jako poskytovatel úvěrů, profesionál, uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by žalobkyně, bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích, tuto smlouvu s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. V již zmíněném rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019-99 bylo vyjádřeno, že„ žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala.“ 35. Za této situace nelze než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.

36. I zdejší soud učinil závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy,s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o.z.). V daném případě je však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů.

37. Závěr o neplatnosti smlouvy se nezakládá na ust. § 1813 o.z., neboť toto ustanovení nelze (na rozdíl od výše uvedených ust. § 580 a § 588 o.z.) aplikovat na ujednání o ceně.

38. Pokud jde o původně požadovanou jistinu úvěru, podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

39. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky 82 000 Kč, již plnila žalovanému, aniž by zde byl platný závazek. Žalovaný zaplatil částku 108 936 Kč. Soud by přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 82 000, žalovaný však již zaplatil částku 108 936 Kč. Ohledně částky, která zůstala předmětem řízení, tak byla žaloba zamítnuta.

40. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud částečně dle ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., ohledně částky, ve které bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby žalobkyní, tedy z důvodu jejího procesního zavinění, dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ohledně částky, ve které byla žaloba zamítnuta rozsudkem. Zároveň bylo třeba přihlédnout k tomu, že s ohledem na extrémní výši původně požadovaného úroku z úvěru, tvořil právě tento úrok podstatnou část předmětu řízení, ohledně kterého částečně žalobkyně vzala žalobu zpět a poté byla žaloba zamítnuta. Proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, obdobně jako MS v Praze ve věci 22 Cdo 197/2019-99, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.