43 C 381/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Monikou Tupou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení, ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta, JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizních přijímačů, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se,jako poplatník televizního poplatku,do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum] a tímto jí vznikla povinnost platit,dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích,televizní poplatek, ve stanovené výši. Žalovaná takto nezaplatila poplatky v roce 2020 ve čtvrtletí duben, červenec, říjen a za rok 2021 v lednu a dubnu, vždy za čtvrtletí částku [částka], celkem [částka]. Dle ust. § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně, nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek, nebo přirážku k poplatkům, ani na základě výzvy České televize, jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu, včetně zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná však svoji povinnost,ani v dodatečné lhůtě,nesplnila. Žalobkyně specifikovala dlužný zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala do data vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum]. Kapitalizovaný úrok z prodlení představuje částku [částka].

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala odpor. Ve vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznala. Namítala, že nárok žalobkyně na uhrazení televizních poplatků předpokládá možnost šíření reprodukovaného televizního vysílání,prostřednictvím televizních přijímačů, s odkazem na ust. § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., žalovaná má za to, že nárok na poplatek žalobkyni vzniká za podmínky, že je šířeno televizní vysílání. Žalovaná tvrdila, že v důsledku opatření přijatých Vládou České republiky, k zabránění šíření pandemie covid,toto bylo žalované omezeno, ne-li zcela znemožněno, když došlo k uzavření prostor, ve kterých se televizní přijímače nacházejí a nebyla dána možnost dalšího šíření televizního vysílání. Trdila, že z těchto důvodů žalobkyni nárok na zaplacení poplatků nevznikl. Na základě usnesení Vlády ze dne [datum] [číslo] o přijetí krizového opatření bylo žalované,počínaje dnem [datum] až do [datum], zcela zakázáno poskytování ubytovacích služeb. Žalovaná dále tvrdila, že jednání žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, proto navrhovala, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

3. Žalobkyně se k námitkám žalované vyjádřila tak, že s odkazem na ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., žalobkyně vyzvala žalovanou,upomínkou ze dne [datum], kterou si žalovaná převzala, k zaplacení. Žalovaná žalobkyni nekontaktovala, nesnažila se nijak svoji situaci řešit. Tímto mohla předejít žalovaná soudnímu řízení a případným nákladům, v něm vzniklým. Žalobkyně eviduje poslední nějaký úkon žalované,ze září 2019, kdy navýšila počet televizních přijímačů. Dále žalobkyně poukazovala na to, že zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, připouští jen omezené výjimky pro jejich neplacení, jako jsou např. muzea, která používají televize a rádia jako součást sbírek, Zastupitelské úřady České republiky v zahraničí, atd., jinak firmy a podnikatelé, kteří mají nějaké zařízení,umožňující volitelný příjem rozhlasového, nebo televizního vysílání, poplatky platit musí. V případě, že se poplatník odhlásí z evidence poplatků, je povinen televizní poplatek hradit v původní výši i za měsíc, v němž byly změny oznámeny. V daném případě se žalovaná z evidence neodhlásila.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.

5. Z evidence žalobkyně – Přehledu předpisů a plateb bylo zjištěno že za dobu od [datum], měla žalovaná původně přihlášených [anonymizováno] televizorů, od [datum] 76 televizorů, od [datum] 20 televizorů, od [datum] 22 od [datum] 24 televizorů, od [datum] 78 televizorů, od [datum] 79 televizorů. Předpis poplatků tedy byl stejný, až do prosince 2021. Za 79 televizorů zaplatila žalovaná poplatky dne [datum] částku [částka], dále [datum] částku [částka], dále žádnou částku. [příjmení] [částka] je poplatek za 1 televizor [částka] za měsíc, za čtvrtletí za 79 televizorů [částka].

6. Žalovaná poukazovala na rozhodnutí Okresního soudu [okres], č. j. [číslo jednací] a domnívala se, že zdejší soud by tento postup, který zvolil tento soud, měl aplikovat i na danou věc. V tomto řízení původně byla žalována částka [částka] s příslušenstvím. Protože částku [částka] žalovaná nakonec zaplatila, soud rozhodoval jen o zbylé částce a žalobu zamítl do částky [částka] a části příslušenství. Rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že s ohledem na opatření Vlády České republiky, kdy bylo zakázáno poskytování ubytovacích služeb, pouze s určitými výjimkami, tak tento soud dovodil, s odkazem na ust. § 2 odst. 3 občanského zákoníku, že smyslem hrazení koncesionářských poplatků je to, že někdo využívá služeb, tedy že má nerušenou možnost využívat veřejnoprávního vysílání, tedy sledovat televizi. V tom rozhodném období, bylo do značné míry zasaženo do práva podnikatelů na svobodné a nerušené podnikání, spočívající v provozování ubytovacích služeb. Soud považoval žalobu důvodnou za dny, kdy poskytování ubytovacích služeb,dle mimořádných opatření,zakázáno nebylo. Tento soud tedy dospěl k závěru, že jestliže státem zřízený veřejnoprávní subjekt vymáhá placení koncesionářských poplatků stanovených zákonem, za současného státem znemožněného svobodného a řádného podnikání,na základě vládních opatření, je takový postup v rozporu s dobrými mravy, pokud nemohla společnost ubytovací služby poskytovat, nemohla generovat zisk ze své činnosti, ze kterého by následně mohla hradit i koncesionářské poplatky.

7. Na toto rozhodnutí žalobkyně reagovala tak, že ho považuje za odvážné, protože sama žalobkyně nemůže prominout takový poplatek, který je příjmem státního rozpočtu, žalovaná vůbec žalobkyni nekontaktovala, dle názoru žalobkyně by bylo možno třeba povolit odklad splátek, nebo něco podobného, ale sama žalobkyně nemohla ten poplatek odpouštět. Pokud jde o tu námitku, že ubytovací služby nemohly být využívány, takže ani ten signál nemohl být vlastně užíván v té rozhodné době, tak žalobkyně namítala, že pokud jde o právnickou osobu, ta je povinna ten poplatek hradit z každého přijímače, který je schopen ten signál šířit, tzn., ta povinnost by tam byla i tehdy, pokud by byly např. ty televizory umístěny někde ve sklepě, nebo jinak uskladněny, prostě nepoužívány, ale obsahují v sobě tuner, který je schopen to vysílání šířit, takže se žalobkyně domnívala, že taková argumentace nemůže obstát.

8. Z upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka] se sdělením čísla účtu, na který je možno zaplatit, případně kam se obrátit v případě nějakých nejasností viz. Informace pro poplatníka. Upomínka byla doručena do datové schránky žalované [datum] a [datum] se přihlásila oprávněná osoba, viz. z datové schránky.

9. Žalovaná navrhovala, aby soud učinil dotaz na Český statický úřad, který eviduje počet ubytovaných osob, za účelem zjištění, k jakému úbytku ubytovaných u žalované došlo. Soud tento návrh na doplnění dokazování zamítl, protože, dle názoru soudu, pokud chtěla žalovaná taková statistická data dokládat, tak především sama musí takovou evidencí disponovat, např. i pro žádost o nějaké kompenzace, navíc soud takové zjištění nepovažoval za právní významné pro rozhodnutí v této věci.

10. Žalovaná poukazovala na to, že na základě opatření proti koronaviru,dle usnesení vlády,nemohla žalovaná provozovat hotel v první vlně od [datum] do [datum], dále od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum].

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k takovému závěru o skutkovém stavu, že žalovaná je povinna platit žalobkyni televizní – koncesionářské poplatky. Soud má za prokázaný i počet televizních přístrojů, který žalobkyně na žalovanou eviduje, na základě úkonů samotné žalované – přihlášení televizorů, ve shora uvedených počtech. Žalobkyně neprokázala, že by např. ve vztahu k žalobkyni, učinila v rozhodném období nějaký úkon,směřující k odhlášení nějakého televizního přijímače a za ten aktuální počet televizorů 79 ks, také poplatky platila, naposledy [datum].

12. Po právní stránce soud věc posoudil především podle těchto zákonných ustanovení.

13. Dle ust. § 7 odst. 3 zák. č. 348/2005 Sb. platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15.dne 1.měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15.dne příslušného kalendářního měsíce.

14. Dle ust. § 6 zák.č. 348/2005 Sb. je měsíční výše televizního poplatku [částka].

15. Dle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., platí, že nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek, nebo přirážku k poplatkům, ani na základě výzvy České televize, jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu, včetně zaplacení úroku z prodlení.

16. Soud nijak nezpochybňuje, že na základě usnesení vlády ČR [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] 2020 o přijetí krizových opatření od [datum] od 6 hod. do [datum] a od [datum] do [datum] a dále až do [datum], bylo zakázáno poskytování ubytovacích služeb,s výjimkou poskytování ubytovacích služeb osobám za účelem výkonu povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, osobám, kterým byla nařízena pracovní povinnost podle krizového zákona, cizincům do doby opuštění území ČR a cizincům s pracovním povolením na území ČR, sobám, kterým byla nařízena izolace nebo karanténa, osobám, jejichž ubytování bylo sjednáno státem, územním samosprávním celkem atd. Žalovaná tvrdila, ale ničím nedoložila, zda po celou dobu uvedených opatření, byl její provoz zcela uzavřen, případně v jakém rozsahu.

17. Zdejší soud nedospěl k závěru, že by postup žalobkyně, kterým vymáhá koncesionářské poplatky, které jsou příjmem státního rozpočtu, byl v rozporu s dobrými mravy, jak tvrdila žalovaná, s odkazem na ust. § 2 odst. 3 o.z. Na rozdíl od závěrů [příjmení] [okres] rozhodnutí ve věci [číslo jednací] zdejší soud nedomnívá, že smyslem hrazení koncesionářských poplatků je to, že někdo těchto služeb využívá, tedy že někdo má ničím nerušenou možnost využívat veřejnoprávního vysílání, tj. sledovat televizi. Zástupce žalobkyně namítal, že toto je nesprávný výklad zákona, protože právnická osoba je povinna platit televizní poplatek z každého přijímače, který je schopen signál šířit, tedy obsahuje tuner, který je schopen to vysílání šířit, kromě zákonem stanovených výjimek. Tedy i zdejší soud dospěl k závěru, že žalovaná by byla povinna platit poplatky, i tehdy, pokud by byly televizory např. někde uskladněny a nepoužívány. [jméno] žalovaná shora uvedený počet televizorů přihlásila, neodhlásila, poslední platba, kterou provedla byla ve výši [částka]. Jak uváděla žalobkyně, žalovaná mohla předejít soudnímu řízení, kdyby požádala o nějaký odklad zaplacení žalované částky, žalobkyně tvrdila, že sama není oprávněna poplatky odpouštět.

18. Z těchto důvodů proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením žalované částky, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zaplacení příslušenství pohledávky, ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., ust. § 1970 o.z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala jen kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 8,25% p.a. za dobu do [datum], do podání žaloby, celkem [částka] (z částky [částka] vždy úročeno od [číslo], [datum], [datum], [datum], [datum]).

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plným úspěchem žalobkyně ve sporu. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a náklady za právní zastoupení advokátem, dle ust. §6, §7 vyhl.č. 177/1996 Sb. (a.t.), za čtyři úkony, hodnota jednoho úkonu [částka], za přípravu a převzetí dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a.t., za podání žaloby,dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a.t., za vyjádření k odporu žalované,dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a za účast u jednání dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a.t., 4x paušál po [částka], dle ust. § 13 odst. 4 a.t., a DPH 21% [částka], dohromady [částka]. Platební místo pro náklady řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.