43 C 47/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Monikou Tupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Anonymizováno bytem Anonymizováno pro 24 159,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 513 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. V části žaloby, podle které by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 646,28 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 24 159,28 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 159,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost uhradit dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum, mezi žalovaným a společností právnická osoba(dříve právnická osoba) Tato na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal ve výši 24 159,28 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit do datum. Kromě žalované částky se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50% p.a. z žalované částky od datum do zaplacení.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl doručen do vlastních rukou žalovaného, žalovaný proti němu podal včas odpor. V odporu žalovaný namítl, že nárok žalobkyně neuznává, konkrétně příslušenství pohledávky, neboť požadovaný úrok považuje za nepřiměřeně vysoký a neodpovídající skutečnosti.

3. Soud žalobkyni vyzval, spolu s předvoláním k jednání, aby doložila, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a doložila k tomu konkrétní doklady. Zároveň soud žalobkyni vyzval, aby doložila, na co byly započteny splátky, které žalovaný provedl.

4. Zást. žalobkyně se z jednání omluvila, k výzvě soudu sdělila, že protože je žalovaný od počátku řízení nečinný, nechce navyšovat náklady řízení.

5. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného, před poskytnutím úvěru, se žalobkyně vyjádřila tak, že tuto zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně, zejména lustrací v nebankovních registrech ISIR, CEE, CRKI, SOLUS, NRKI, BRKI, vyšla z tvrzení žalovaného o jeho příjmech. Zároveň žalobkyně uvedla, že nemůže předložit žádné doklady k tomu, jak konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně finanční situaci žalované zkoumala, z jakých dokladů vycházela.

6. Žalovaný se k nařízenému jednání dostavil, soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně, dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.

8. Společnost právnická osoba a žalovaný, dne datum uzavřeli úvěrovou smlouvu, v níž se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s úrokem v nominální úrokové sazbě ve výši 146,95% což odpovídá úroku 7 959,74 Kč, RPSN 299,98%, (zjištěno ze: smlouva o úvěru ze dne datum, standardní informace o spotřebitelském úvěru.).

9. Z dokladu, který by snad bylo možno označit jako nějakou kartu klienta bylo zjištěno, že žalovaný zde prohlásil, že pracuje v logistice, že jeho příjem je 35 000 Kč, že žije s rodiči, jeho měsíční výdaje jsou 2 000 Kč.

10. Žalovaný vyčerpal částku 10 000 Kč, která mu byla převedena na účet jehož číslo sdělil, dne datum a dále načerpal celkem částku 26 253 Kč, (výpis z účtu i tvrzení žalovaného, doklady žalovaného o provedených čerpáních a zaplacených částkách z internetového bankovnictví). Žalovaný zaplatil celkem částku 12 740 Kč (výpis z účtu, doklady o platbách provedených žalovaným z internetového bankovnictví).

11. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný vyčerpal částku 24 159,28 Kč, viz. faktura s datem splatnosti datum na částku 24 299,80 Kč.

12. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu, v upomínce ze dne datum .

13. Dne datum, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností právnická osoba, kterou byla pohledávka původního věřitele postoupena na žalobkyni, (zjištěno ze: smlouvy o postoupení pohledávek z datum, přílohy se specifikací postupovaných pohledávek ). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, dopisem ze dne datum.

14. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum (zjištěno z: předžalobní upomínky, potvrzení o odeslání).

15. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

16. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 20. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdkyně žalobkyně, která žalovanému úvěr poskytla, dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost jakkoli splnila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na jednání nařízené na den datum neodstavila, nemohl ji soud v tomto smyslu poučit dle § 118a 1 a 3 o. s. ř., k doložení důkazů a tvrzení. Ale k předchozí výzvě soudu žalobkyně žádné konkrétní důkazy tomuto neoznačila. Žalobkyně si je v rámci své praxe nutnosti doložení těchto skutečností vědoma. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 CA Consumer Finance, C-449/13, však platí, že „(…) pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 21. Pokud by úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně, soud by se dále musel zabývat otázkou platnosti této smlouvy, s ohledem na její mravnost, ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dále z rozsudků MS v Praze č. j. 22 Co 197/2019-99, rozsudku MS v Praze č. j. 17 Co 271/2020-112, 30 Co 61/2019-90, atd. V nyní posuzovaném případě byl sjednaný úrok převyšoval úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, v době uzavření úvěrové smlouvy, mnohokrát. Proto i z tohoto důvodu je úvěrová smlouva absolutně neplatná od samého počátku.

22. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který byl proto, v souladu s § 2991 o.z., povinen žalobkyni vrátit poskytnutou částku, jistinu.

23. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy ve vztahu k § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.. Samotný ZSÚ byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Faktickým důsledkem pro poskytovatele úvěru je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k § 87 ZSÚ uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

24. Soud posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou od samého počátku, jako celek z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Jako absolutně neplatnou by smlouvu soud posoudil i s ohledem na výši úroků, poplatků, RPSN, dle ust. § 2395 o.z.

25. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Dle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Soud má za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 26 253 Kč, ačkoli smlouva byla uzavřena na 10 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 12 740 Kč, což doložil. Tuto částku soud započetl na jistinu a nevrátil na jistinu částku 13 513 Kč.

28. Soud proto vyhověl žalobě ohledně částky 13 513 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit, protože v této výši by na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení, ve zbytku žalobu zamítl.

29. Ohledně dalších nároků vyplývajících ze smlouvy soud odkazuje na výše uvedené, tedy že smlouvu považuje za absolutně neplatnou od počátku, žalobkyni nemohl vzniknout nárok na nic jiného, než na vrácení poskytnuté jistiny. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení, soud uvádí, že je pro něj závazný stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) a nutno konstatovat, že k tomuto dni žalovaný v prodlení s vrácením jistoty nebyl, proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (shodně viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

30. Protože žalovaný ke svým majetkovým poměrům uvedl, že přišel o zaměstnání, protože přišel o řidičský průkaz, jeho zákaz řízení však již bude končit. Nyní pracuje jako osobní trenér, jeho příjem je asi 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný žádal, aby mu soud umožnil dlužnou částku zaplatit ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Soud žalovanému povolil tyto splátky, pod ztrátou výhody splátek, tedy pokud by nebyla některá ze splátek zaplacena řádně nebo včas, stává se splatným celý dluh.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., tak, že s ohledem na výsledek řízení, byl procesní úspěch žalobkyně a její neúspěch v podstatě stejný, proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti stanovené rozsudkem dobrovolně, může se oprávněná domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.