43 C 72/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Monikou Tupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovnicí Anonymizováno sídlem Jméno opatrovnice pro 33 806,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 235,35 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. V části žaloby, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 570,68 Kč, kapitalizovaný úrok 4 053,13 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 114,97 Kč, úrok ve výši 14,90 % p.a. z částky 32 808,03 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 32 808,03 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 33 806,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 053,13 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 114,97 Kč, úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky 32 808,03 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50% p.a. z částky 32 808,03 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně, právnická osoba, IČO, s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, která měla být uhrazena v dohodnutých splátkách, úrok byl dohodnut ve výši 14,90 % p.a. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, úvěr byl prohlášen za splatný ke dni datum. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum společností právnická osoba, na kterou pohledávku předtím postoupil původní věřitel. ne datum. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky 32 808,03 Kč jako nesplacené jistiny úvěru, částky 998 Kč jako poplatků, kapitalizovaného úroku ve výši 4 053,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 114,97 Kč, úroku ve výši 14,90% ročně z částky 32 808,03 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 32 808,03 Kč ve výši 11,50 % ročně od datum do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že z částky 40 000 Kč, která byla žalované vyplacena, žalovaná uhradila částku 8 764,65 Kč, tato částka byla započtena dle produktových podmínek, na úrok z prodlení, poplatky, smluvní úrok, jistinu.

2. Soud v řízení postupoval dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a její právní zástupkyně, která svou nepřítomnost omluvila, souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti s tím, že má nárok žalobkyně za doložený.

3. Žalovaná, která je v řízení zastoupena opatrovníkem, ve vyjádření k žalobě namítla absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Poukázala na to, že smlouvu žalovaná uzavřela v duševní poruše, v době od datum do datum byla hospitalizována adresa, byla jí diagnostikována jiná Anonymizováno. Během svého pobytu byla dezorientovaná, zmatená, svýrazným kognitivním deficitem. Na základě rozhodnutí adresa č.j. spisová značka , které právní moci nabylo dne datum byla žalovaná omezena ve svéprávnosti, na dobu pěti let, není způsobilá činit žádné právní jednání, s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života. Řízení o omezení svéprávnosti žalovaného bylo zahájeno na základě návrhu dcery žalované, který podala dne datum. V řízení byl dne datum vypracován znalecký posudek jméno FO Tento v posudku uvedl, že žalovaná trpěla v posledních letech progredujícím kognitivním deficitem, který svědčil pro rozvoj demence. Žalovaná pak byla hospitalizována ještě od datum do datum a od datum je v péči zdravotnického zařízení nepřetržitě dodnes. Ve vyjádření lékaře adresa ze dne datum je uvedeno, že žalované byla Anonymizováno diagnostikována již v červnu 2024. Opatrovník žalované proto tvrdil, že se lze domnívat, že i smlouvu, ze které je nárok předmětem řízení, žalovaná uzavřela v duševní poruše a je tedy neplatná. Dále opatrovník žalované namítal, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované, poskytla jí úvěr, ačkoli jí již dříve byl úvěr, který nesplácela poskytnut. Celkem právnická osoba, poskytla žalované 4 půjčky v celkové výši 185 000 Kč, v období Anonymizováno které žalovaná řádně nesplácela. Tyto byly předmětem řízení ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, spisová značka. Navíc žalovaná dle sdělení právnická osoba nepobírá dávky důchodového pojištění, ani žádné nepojistné dávky, byla jí přiznána dávka státní sociální pomoci od Anonymizováno, ve výši 4 860 Kč. Žalovaná je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. příspěvku na péči. Jeho výše je 14 800 Kč měsíčně. Jeho výplata je zastaveno z důvodu hospitalizace ve zdravotnickém zařízení. Opatrovník namítal, že žalovaná nebyla schopna úvěrové smlouvy uzavřít prostřednictvím elektronické komunikace, neboť jí to výrazný kognitivní deficit neumožňoval. Proto se dle opatrovníka lze domnívat, že byla zneužita jinou osobou.

4. Žalobkyně k vyjádření opatrovníka namítla, že nesouhlasí s námitkami žalované, žalobu považuje za důvodnou, dle názoru žalobkyně, skutečnost, že žalovaná byla později omezena ve svéprávnosti bez dalšího neznamená, že právní jednání učiněná před tímto rozhodnutím jsou neplatná. K námitce opatrovníka žalované, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně namítala, že právní předchůdkyně postupovala standardně, pátrala v registrech dlužníků, v databázi neplatných dokladů, v insolvenčním rejstříku. Dále měla být hodnocena příjmová a výdajová situace žalované, deklarovaný příjem 16 000 Kč, měl být ověřen z plateb připisovaných na účet žalované, žalovanou deklarované výdaje byly navýšeny na 12 822 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 2 352 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, výdaje na živobytí 4 470 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč. Žalobkyně proto na žalobě trvala.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o půjčce ze dne datum, výpis, obchodní a produktové podmínky, prohlášení o okamžité splatnosti, dokumentace ze systému, výzev k úhradě, smlouvy o postoupení pohledávek) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním posouzením.

6. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne datum podepsali smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., na základě které byla žalované vyplacena částka 40 000 Kč. Účastníci smlouvy si sjednali úrok ve výši 14,90 % ročně, RPSN 15,96%. Měsíční splátka 1 385 Kč, 36 splátek (návrh na uzavření smlouvy o půjčce ze dne datum, akceptace).

7. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná.

8. Shora cit. zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z judikatury citované tímto nálezem – jen samotný dlužník/spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.

9. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně tak ani netvrdila, ani v řízení neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalované, přičemž důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, nyní žalobkyně, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA v Ingrid Bakkaus and Others).

10. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná byla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně tedy byl povinen dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Takové šetření právní předchůdce žalobkyně neprovedl a nedostál tak povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Soud před jednáním žalobkyni vyzval, aby se k tomu, jak, konkrétně byla úvěruschopnost žalované zkoumána, žalobkyně se k tomu vyjádřila, jak je uvedeno v bodě 4 odůvodnění rozsudku, předložila doklady, které k tomu měla k dispozici.

11. Z potvrzení právnická osoba, osobního listu důchodového pojištění žalované, bylo zjištěné, že žalovaná pracovala naposledy v roce Anonymizováno, dále byla vedena jako uchazeč o zaměstnání v roce Anonymizováno, poslední záznam z Anonymizováno.

12. Z odůvodnění rozsudku zdejšího soudu č.j. spisová značka, Anonymizováno, Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaná žila v Belgii, kde začala mít zdravotní problémy, proto ji dcera přivezla zpět do ČR a nejprve se o ni starala, žalovaná však nechtěla brát léky, domácí péče nebyla v možnostech dcery žalované, proto byl žalované ustanoven veřejný opatrovník.

13. Z výpisu minutové půjčky bylo prokázáno, že na účet vedený na jméno žalované byla původním věřitelem poukázána částka 40 000 Kč, dne datum. Dále má soud za prokázané a potvrdila to i žalobkyně, že žalovaná (případně třetí osoba), na úvěr, který je předmětem tohoto řízení, zaplatila celkem částku 8 764,65 Kč.

14. Předmětnou úvěrovou smlouvu soud posoudil jako absolutně neplatnou od počátku.

15. Dle názoru soudu, smlouva je neplatná jednak proto, že ji žalovaná uzavřela v duševní poruše, což je důvod absolutní neplatnosti smlouvy, dle ust. § 581, věta druhá o.z. Dle názoru soudu, z odůvodnění rozsudku zdejšího soudu, ze dne datum č.j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum, kterým byla žalovaná na dobu 5 let od právní moci rozsudku omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá činit žádné právní jednání s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, z lékařské zprávy ze dne datum, bylo zjištěno, že žalované byla v Anonymizováno diagnostikována Anonymizováno – demence středně těžké až těžké tíže. Ze znaleckého posudku vypracovaného v řízení pod sp.zn. spisová značka, znalce, jméno FO, bylo zjištěno, že žalovaná trpí v posledních letech progredujícím kognitivním deficitem, který svědčí pro vývoj demence, žalovaná byla v roce Anonymizováno, z tohoto důvodu 3 x hospitalizována. Z výslechu dcery žalované v soudním řízení bylo zjištěno, že žalovaná žila v Belgii, začala mít zdravotní problémy, proto ji dcera odvezla zpět do ČR. Soud proto dospěl k závěru, že s lze, s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, již žalovaná trpěla duševní poruchou, která ji činila neschopnou právně jednat a tedy smlouvu uzavřít. Nebylo účelné např. vypracovávat nějaký doplněk znaleckého posudku, který by se mohl blíže vyjádřit k počátku zdravotní indispozice žalované, především proto, že soud shledal i další důvod absolutní neplatnosti smlouvu, z toho důvodu, že původní věřitel fakticky vůbec nezkoumal úvěruschopnost žalované. Pokud by tomu tak bylo, musel by věřitel zjistit, že žalovaná dlouhodobě nežila v ČR, již předtím mnoho let nepracovala, pokud vycházela banka jen z částek, které chodily žalované na účet a vůbec si neověřila, jaký byl jejich původ, nezkoumala úvěruschopnost žalované fakticky vůbec. Soud se může domnívat, že se jednalo o příjmy dcery žalované, která má stejné příjmení, což by banka zjistila, pokud by po původu prostředků na účtu žalované zjistila. Z provedeného dokazování také nelze zjistit, kdo fakticky elektronicky s bankou komunikoval, zda to byla skutečně žalovaná, nebo došlo k nějakému jejímu zneužití třetí osobou, zda takové jednání mělo třeba charakter nějakého podvodného jednání atd. Takové šetření přesahuje potřeby tohoto řízení, věřitel by v tomto samozřejmě nějaké kroky mohl učinit. To nic nemění na tom, že banka poskytla žalované několik úvěrů, aniž by jakkoli její úvěruschopnost fakticky zkoumala. Splátky, které byly na úvěr provedeny také zjevně nesplácela žalovaná, která, jak bylo shora uvedeno žádnými finančními prostředky nedisponovala.

16. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum společností právnická osoba, na kterou pohledávku předtím postoupil původní věřitel právnická osoba, dne datum.

17. Částka 40 000 Kč byla proto žalované poskytnuta bez právního důvodu, přičemž žalovaná (nebo třetí osoba), na dluh zaplatila částku 8 764,65 Kč, kterou soud započetl celou na jistinu, z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy. Dále soud rozhodl o povinnosti žalované vrátit zbytek jistiny ve výši 31 235,35 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, při vědomí toho, že žalovaná nyní nemá žádný příjem, který by mohl být exekuován a je trvale umístěna ve zdravotnickém zařízení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, s ohledem na platnou judikaturu, pokud nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, nedostala se před právní mocí rozsudku do prodlení.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. 150 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, soud však žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, s ohledem na majetkové poměry žalované, která je zcela odkázána na dávky poskytované státem, s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu žalované i k tomu, že poskytovatel úvěru zcela rezignoval na skutečné zkoumání úvěruschopnosti žalované, protože pokud by se tak stalo, žalované by jistě úvěr neposkytl. Toto rozhodnutí se také nijak významně nedotkne majetkové sféry žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.