43 C 90/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Monikou Tupou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 70 030 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 70 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 70 030 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení, ve výši 15 391,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvy o zájezdu [číslo] [číslo] [číslo] podle kterých mělo být zajištěno ubytování pro celkem 12 osob v zimním středisku Tonale/Ponto di Legno v Itálii, s dobou pobytu od [datum] do [datum]. Za toto zaplatila částku 100 043 Kč. Žalobkyně tvrdila, že ještě před odjezdem do zimního střediska, vydala Bezpečnostní rada státu stanovisko, ve kterém nedoporučuje cestovat do oblastí v Itálii, a to do rizikové oblasti Lombardie, středisko Tonale se nachází v této oblasti a do oblasti Benátska, v souvislosti s výskytem koronaviru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nebyla schopna garantovat případný včasný termín odjezdu domů, z důvodu nařízení karantény italskými orgány. Žalobkyně, před termínem zahájení pobytu, zaslala dne [datum] e-mailem přípis, kterým odstoupila od smluv [číslo] [číslo] [číslo]. Současně požadovala vrácení zaplacené částky, 100 043 Kč. Následně,dne [datum] potvrdila dalším e-mailem. Přípisem žalované, ze dne [datum], byl požadavek na zaplacení částky 100 043 Kč zamítnut. Doporučeným přípisem,z [datum], pak vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k mimosoudnímu vyřízení věci, požadoval vrácení kompromisní částky, 75 032 Kč termínu do [datum] s tím, že pokud tato nabídka nebude akceptována, bude trvat na zaplacení celé částky. Žalovaná až přípisem z [datum], nabídla částečné plnění, v celkové částce 30 013 Kč. Žalovaná pak skutečně částečně plnila tak, že poukázala na účet manžela žalobkyně, jehož číslo bylo žalobkyní žalované sděleno, postupně částky 2 x 10 974 Kč a jednou 8 065 Kč dne [datum]. Žalobkyně se tedy domáhala zaplacení zbylé částky, která jí nebyla vrácena, 70 030 Kč, dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, ve výši 10 % p. a., z částky 70 030 Kč, od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se v odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřila tak, že nárok žalobkyně zcela neuznává. Potvrdila, že [datum] byly uzavřeny 3 smlouvy o zájezdu, jejichž předmětem byl zájezd do Residence Top, Itálie, v termínu od [datum] do [datum]. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že odstoupila od uvedených smluv, dle ust. § 2535 občanského zákoníku, protože právo zákazníka na odstoupení, bez zaplacení odstupného, vzniká pouze v případě, že v místě pobytu, nebo jeho bezprostředním okolí, nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a současně, že tyto okolnosti mají významný dopad na poskytování zájezdu, nebo na přepravu osob do místa pobytu, což potvrdilo i Ministerstvo pro místní rozvoj, ve zprávě ze dne [datum]. Žalovaná tvrdila, že vzhledem k tomu, že zájezd do destinace bylo možno uskutečnit, neboť k výskytu ohnisek nákazy SARS Covid-19 došlo víc než 200 km od místa pobytu a v této době se tam zájezdy konaly, žalobkyně od smlouvy odstoupila bezprostředně před zahájením zájezdu, v souladu dle ust. § 2533 občanského zákoníku, vznikl žalované nárok na odstupné, dle Všeobecných podmínek prodeje zájezdů, které jsou nedílnou součástí smluv. Žalovaná, navzdory uvedenému, žalobkyni poskytla kompenzaci, v celkové výši 30 013 Kč, což žalobkyně potvrdila. Ohledně částky, která je předmětem řízení však žalovaná navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta.

3. K nařízenému jednání,dne [datum], se žalobkyně ani její právní zástupce bez omluvy nedostavili. Dostavil se pouze zástupce žalované. Soud proto,dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a právního zástupce žalobkyně.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.

5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou 3 smlouvy o zájezdu [číslo] [číslo] [číslo] pro zájezd celkem 12 osob v Resindenci Top v Itálii v termínu od [datum] do [datum] a za tento zájezd zaplatila částku 100 043 Kč skutečnosti byly mezi účastníky nesporné (smlouvy o zájezdu [číslo] [číslo] [číslo]).

6. Z e-mailu ze dne [datum] odeslaného žalobkyní v 15:33 hodin, adresovaného [jméno] [příjmení] od žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od shora uvedených smluv, dle ust. § 2535 občanského zákoníku, termín zahájení zájezdu byl [datum], důvodem měl být výskyt koronaviru na území Itálie ohledem na stanovisko Bezpečnostní rady státu, ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že toto považuje za dostatečný argument a důvod pro odstoupení od smluv. Jako další důvod pro odstoupení od smluv uvedla, že cestovní kancelář není schopna garantovat včasný termín odjezdu z destinace, případně to, že pobytem nevzniknou další škody, díky pobytu v rizikové zóně.

7. Na tento e-mail odpověděla pracovnice žalované,dne [datum] v 19:31 hodin, že na základě žádosti žalobkyně provedla storno smluv o zájezdech a zaslala storno faktury. Žalobkyni již zde bylo sděleno, že bezplatné storno je v této situaci neuplatnitelné.

8. Z dalšího e-mailu žalobkyně,z [datum] v 11:31 hodin, adresovaného žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně žádala o vysvětlení, proč nebylo akceptováno odstoupení od smlouvy, dle ust. § 2535 občanského zákoníku, se zopakováním důvodů pro odstoupení ze strany žalobkyně. Přiložila článek z italských novin.

9. Ze storno faktur k jednotlivým smlouvám o zájezdu bylo zjištěno, že byly vystaveny žalovanou, dne [datum].

10. Z dopisu označeného jako pokus o mimosoudní dohodu, výzva k plnění před podáním žaloby, z [datum] žalobkyně, bylo zjištěno, že se obrátil na žalovanou,s nabídkou mimosoudního vyřízení věci, s žádostí o kompenzaci 70 % z ceny zájezdu, což by bylo 75 032 Kč, s tím, že reakci očekává do [datum].

11. Na toto bylo reagováno dopisem právníka žalované, JUDr. [jméno] [příjmení], že je účtován žalobkyni snížený storno poplatek, protože byl zájezd stornován v době, kdy ještě mohl být realizován. Po dohodě s dodavatelem ubytovacích služeb, byl vystaven na další část zaplacené ceny, tzv. Poukaz Nev-Dama, který mohla uplatnit žalobkyně v příští sezóně a bylo vysvětleno, že protože zájezd ještě mohl být realizován, tak nepostupuje žalovaná podle lex voucher, když povinnost karantény po návratu z Itálie byla vyhlášena vládou až dne [datum], ale ani v tomto případě není žalovaná povinna zájezd zrušit, když k uzavření hranic došlo až [datum]. V případě karantény nařízené naší vládou, pak záleží pouze na rozhodnutí klienta, zda odjede, nebo ne. První týden v březnu se ještě zájezdy realizovaly. A zároveň bylo cestovní kanceláří uvedeno, že ještě bude jednat s italskými hoteliéry, o možnosti kompenzací, nad rámec zákonné úpravy.

12. Dne [datum], byla žalobkyně emailem vyzývána k přijetí dárkového voucheru, ve výši 10 974 Kč, který byl 13. 5. odeslán na e-mail s tím, že pokud o voucher zájem nemá, byla požádána o sdělení čísla účtu k vrácení částky 10 974 Kč.

13. Z e-mailu zástupce žalobkyně adresovaného zástupkyni cestovní kanceláře [webová adresa], která pořádala předmětný zájezd, bylo zjištěno, že sdělil e-mailem, z [datum], č. bankovního účtu, pro vrácení částečné kompenzace za zrušené zájezdy, částek 8 065 Kč, 10 974 Kč a 10 974 Kč.

14. K odstoupení od smlouvy o zájezdu, žalovaná dopisem z [datum] sdělila, že rozšíření koronaviru v některých částech regionu Lombardie a Benátska, nezakládalo právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy, dle ust. § 2535 občanského zákoníku, kdy na případy, kdy nedostatky v plnění zájezdu způsobila vyšší moc, nebo událost, kterou nebylo možné předpokládat, dopadá ust. § 2542 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., které obsahuje liberační důvod z povinnosti nahradit škodu způsobením porušením smlouvy o zájezdu, nárok na kompenzaci nevzniká. V případě vyšší moci tedy za jejich vznik ani následky nenese CK, dopravce, ani hotel odpovědnost, s tím, že žalovaná jednala s hoteliéry v Itálii a vládou ČR o možnosti kompenzací, nad rámec zmíněného zákona. Proto byla žalobkyně kontaktována ohledně vrácení částky 30 013 Kč, jinak podle této zákonné úpravy, by bylo žalobkyni účtováno storno 100 %.

15. Z detailu transakcí na účtu příjemce [jméno] [příjmení] u [příjmení] [příjmení] z [datum] bylo zjištěno, že na tento účet žalovaná poukázala, dne 15.

12. částky 8065 Kč, 10 974 Kč a 10 974 Kč.

16. Ze Sdělení uveřejněného na stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky, vytvořeného [datum], bylo zjištěno, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo nové mimořádné opatření, týkající se karantény pro všechny osoby s přechodným nebo trvalým pobytem v České republice, které se v období od [datum] navrátí z pobytu na území Italské republiky do České republiky, s tím, že všichni, bezprostředně po návratu, mají povinnost telefonicky kontaktovat lékaře, který nařídí karanténu v délce 14 dnů.

17. Ze zprávy Ministerstva pro místní rozvoj, z [datum], zveřejněné na jeho stránkách, bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno, že čeští zákazníci, kteří si zakoupili zájezdy od cestovní kanceláře do postižené oblasti koronavirem, mohou, podle občanského zákoníku, odstoupit od smlouvy, bez zaplacení stornopoplatků, ovšem pouze v případě, pokud v místě pobytu nebo v jeho bezprostředním okolí, nastaly mimořádné okolnosti a pokud mají vliv na čerpání služeb, nebo dopravu.

18. Žalovaná namítala, že žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by v rozhodné době nebylo možné v daném místě ten zájezd realizovat, ke zveřejnění zprávy na stránkách Ministerstva zdravotnictví došlo až [datum], pokud jde o následnou karanténu po návratu z Itálie, takže toto rozhodně nebylo známo v den zahájení zájezdu. Navíc toto opatření, ze strany České republiky, nelze klást k tíži cestovní kanceláře, která za toto nenese odpovědnost. Zástupce žalované poukazoval na to, že v daném případě by příslušelo storno ve výši 90% až 100 % celé ceny zájezdu, žalovaná vyjednala alespoň částečné vrácení finančních prostředků s hoteliéry, tato částka byla žalobkyni vrácena.

19. Dle Všeobecných podmínek prodeje zájezdů [právnická osoba], bodu VII., bod 4,zákazník je kromě případů uvedených těmito podmínkami a obecně závaznými právními předpisy oprávněn od smlouvy písemně odstoupit, kdykoli před zahájením zájezdu bez udání důvodu. Smluvní vztah je zrušen a účast stornována ke dni, kdy je písemné oznámení o odstoupení od smlouvy doručeno CKF. Zákazník bere na vědomí, že jeho odstoupením od smlouvy vzniká CKF újma spočívající v nutnosti vynaložení nákladů na zajištění dalšího zákazníka a v případě, že se nepodaří náhradního zákazníka zajistit, újma sestávající z náhrady za nevyužití sjednaných služeb smluvním partnerům [příjmení] a přiměřeného ušlého zisku. Jako náhradu újmy způsobené tímto jednáním zákazníka proto sjednávají strany smluvní odstupné (stornopoplatky), které se zákazník v případě svého odstoupení zavazuje ve prospěch CKF zaplatit.

20. Dle bodu VII. bod 5e) VOP CKF činí stornopoplatek 90% z celkové ceny zájezdu, pokud k odstoupení od smlouvy ze strany zákazníka dojde mezi 9. dnem a před prvním dnem zájezdu.

21. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud takový závěr o skutkovém stavu, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o zájezdu, žalobkyně odstoupila od smlouvy den před prvním dnem zájezdu. Žalovaná po jednání s hoteliéry vrátila žalobkyni celkem částku 30 013 Kč, zbylou částku vrátit nechce s tvrzením, že nepostupovala podle lex covid, protože v rozhodné době ještě žalobkyně v dané destinaci mohla zájezd vykonat, zájezdy se tam ještě konaly, proto odstoupení žalobkyně od smluv posoudila dle shora uvedených ustanovení Všeobecných podmínek prodeje zájezdů, podle kterých v daném případě mohlo být storno 90% z celkové ceny zájezdu.

22. Žalobkyně v řízení neprokázala, že v uvedeném termínu nemohla zájezd absolvovat, tím, že se žalobkyně ani její právní zástupce k jednání bez omluvy nedostavili, nemohl soud ani žalobkyni, dle ust. § 118 a) odst. 1 a 3 o.s.ř., poučit, žalobkyně se této možnosti vzdala, že tuto skutečnost soud nemá za prokázanou a vyzvat žalobkyni, aby k tomuto tvrzení důkazy označila. Žalovaná tvrdila, že v této době se v dané destinaci zájezdy ještě konaly, k výskytu ohnisek nákazy SARS Covid-19 došlo více než 200 km od místa pobytu, za případnou nařízenou následnou karanténu by žalovaná nenesla odpovědnost, tyto zájezdy však měly být ukončeny i před jejím nařízením. Naopak ze Sdělení uveřejněného na stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky, vytvořeného [datum], bylo zjištěno, že bylo zveřejněno až po uplynutí plánované doby zájezdu.

23. Po právní stránce soud věc posoudil především podle těchto zákonných ustanovení.

24. Dle ust. § 2521 odst. 1 o.z. smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.

25. Dle ust. § 2533 odst. 1 o.z. zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost.

26. Dle ust. § 2533 odst. 2 o.z., je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu.

27. Dle ust. § 2535 o.z. zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.

28. Dle ust. § 2536 odst. 1 písm. b) o.z. pořadatel může odstoupit od smlouvy, pokud mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a zrušení zájezdu oznámil zákazníkovi bez zbytečného odkladu ještě před zahájením zájezdu.

29. Dle ust. § 2 zák.č. 185/2020 Sb. se tento zákon použije na zájezdy s termínem zahájení od [datum] do [datum].

30. Dle ust. § 7 odst. 1 zák.č. 185/2020 Sb. zanikla –li smlouva o zájezdu dle §2533 o.z. a bylo zaplaceno odstupné, vydá pořadatel zákazníkovi na jeho žádost poukaz na zájezd v hodnotě nejméně 10% zaplaceného odstupného a to do 14 dnů od e dne, kdy zákazník pořadatele požádal o vydání poukazu na zájezd.

31. Ust. § 2535 o.z. upravuje specifické právo zákazníka odstoupit od smlouvy o zájezdu pro mimořádné a nepředvídatelné okolnosti Všechny uvedené podmínky v tomto zákonném ustanovení musí být splněny současně. Samotná subjektivně pociťovaná obava zákazníka z nákazy koronavirem nebo nutnosti podstoupit karanténu bez dalšího není důvodem pro odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 o.z. Uvedené ust. je transpozicí čl. 12 směrnice 2015 [číslo]. Občané České republiky nemohli s ohledem na vyhlášení nouzového stavu a přijatá opatření,od [datum] opustit území ČR. Rozlišení, kdy může zákazník odstoupit podle § 2535 o.z. a kdy se jedná o odstoupení dle § 2533 o.z. je nutné posuzovat individuálně.

32. Po zhodnocení provedených důkazů, dospěl soud k závěru, že žalobkyně od smluv o zájezdech odstoupila dle ust. § 2533 o.z., nikoli dle ust. § 2535 o.z., protože žalobkyně neprokázala, že v rozhodné době ještě nebylo možno zájezdy uskutečnit, že žalovaná nemohla objednané služby poskytnout, žalovaná tvrdila, že se v tomto termínu zájezdy ještě konaly. Žalobkyně nepochybně mohla odstoupit od smlouvy, ale s ohledem na termín odstoupení by jí vznikla povinnost zaplatit storno ve výši 90%, dle VOP CKF. Žalovaná vrátila žalobkyni částku 30 013 Kč, tedy částku vyšší, než byla povinna. Za opatření nařízená ČR, v podobě např. následné karantény, žalovaná cestovní kancelář odpovědnost nenese, jednalo by se o tzv.„ vyšší moc“, dle bodu VII. bod 3.

33. Žaloba proto byla v plném rozsahu zamítnuta.

34. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plným úspěchem žalované ve sporu. Náklady byly představovány odměnou za právní zastoupení advokátem, dle ust. §7, §9 vyhl.č. 177/1996 Sb. (a.t.). Žalované vzniklo právo na odměnu za 1 úkon ve výši 3 940 Kč, za převzetí zastoupení, dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a.t., za podání odporu bez odůvodnění a vyjádření k žalobě, dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a za účast u jednání dle ust. § 11 odst. 1 písm.g) a.t. a 3x paušál po 300 Kč, dle ust. § 13 odst. 4 a.t. a DPH 21 % 2 671,20 Kč, celkem 15 391,20 Kč. Platební místo pro náklady řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.