47 C 112/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa vedlejší účastnice všichni zastoupeni advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem, event. určení relativní neúčinnosti právního jednání

I. Zamítá se žaloba žalobců, kterou se domáhali určení, že [jméno] [příjmení], [datum narození], která zemřela, byla ke dni [datum] vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově číslo popisné [anonymizováno], stojící na pozemku s číslem parcelním 978 se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech domu, zapsané na listu vlastnictví [číslo] vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [anonymizováno] m², na němž stojí stavby s číslem popisným [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku parcelní [číslo] ostatní plocha o výměře [anonymizováno] m², zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vše v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, [katastrální uzemí], obec Praha.

II. Zamítá se žaloba žalobců, jíž se domáhali určení, že právní jednání učiněné dne [datum] mezi dárkyní a žalovanou prostřednictvím darovací smlouvy, jíž došlo k převodu nemovitostí uvedených ve výroku I., je neúčinné.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobci a), b) a c) (dále jen„ žalobci“) se žalobou podanou dne [datum] domáhali určení, že zůstavitelka ([jméno] [anonymizováno], [datum narození], zesnulá dne [datum], dále jako„ Zůstavitelka“) byla ke dni své smrti, tj. ke dni [datum], vlastnicí bytové jednotky [číslo] v budově číslo popisné [anonymizováno], stojící na pozemku s číslem parcelním [anonymizováno] se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech domu, zapsané na listu vlastnictví [číslo] vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [anonymizováno] m², na němž stojí stavby s číslem popisným [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku parcelní [číslo] ostatní plocha o výměře [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, [katastrální uzemí], obec Praha (dále jako„ Nemovitosti“).

2. Uvedli, že Zůstavitelka uzavřela dne [datum] se žalovanou, která je vnučkou Zůstavitelky, darovací smlouvu, podle níž žalované darovala předmětné Nemovitosti, tj. byt na adrese [adresa žalované]. Darování učiněné Zůstavitelkou však považovali za neplatné, neboť v době uzavření smlouvy byl Zůstavitelčin zdravotní stav velmi nepřiznivý – trpěla úplnou neuropatií dolních končetin, proto užívala invalidní vozík, a také částečnou a zhoršující se neuropatií horních končetin, měla tedy problém udržet psací potřeby, byla jí přiznána i invalidita III. stupně. Dle žalobců tedy existuje důvodné podezření, že darovací smlouva nebyla podepsána Zůstavitelkou. Tento závěr je podporován i tím, že pro obdobné případy (velmi nepříznivý zdravotní stav) nejsou k ověření podpisu na smlouvě využívány služby České pošty s.p., jak tomu bylo v tomto případě, ale spíše služby notáře.

3. Žalobci dále uvedli, že darovací smlouvu považovali za relativně neplatnou i proto, že se Zůstavitelka, vědoma si svého velmi nepřiznivého zdravotního stavu, zbavila veškerého svého majetku dva měsíce před svou smrtí, přestože měla se svou dcerou [celé jméno vedlejší účastnice] (matkou žalované) uzavřenou smlouvu, na jejímž základě se zavázala hradit [částka] měsíčně do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] vůči [celé jméno vedlejší účastnice], což je třeba vnímat jako rozporné s dobrými mravy i veřejným pořádkem.

4. Dále bylo dle žalobců dáno podezření, že z důvodu uzavření darovací smlouvy s žalovanou bylo zmařeno uspokojení věřitelů v předmětném insolvenčním řízení [celé jméno vedlejší účastnice], neboť Zůstavitelka se v době, kdy ještě vlastnila Nemovitosti, v rámci tohoto insolvenčního řízení zavázala, a to na základě usnesení ze dne [datum] (souhlas poskytla dne [datum]), uhradit částku ve výši [částka] odpovídající 50 % z částky [částka], která měla být součást majetkové podstaty. Navzdory tomuto závazku však o měsíc později všechen svůj hodnotný majetek převedla na žalovanou, což je třeba hodnotit jako účelový převod s cílem zamezit rozdělení pozůstalosti mezi všechny zákonné dědice, tedy i žalobce. Je však otázkou, do jaké míry si Zůstavitelka uvědomovala činěné právní kroky v této době a do jaké míry byla její projevená vůle svobodná a vážná, jelikož žalovaná i její matka na ni měly velký vliv.

5. Žalobci uzavřeli, že tyto důvody rovněž zakládají důvod pro určení relativní neplatnosti darovací smlouvy, neboť jsou rozporné s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Předmětnou darovací smlouvu žalobci rozporovali již v řízení o pozůstalosti (ve věci pozůstalosti po Zůstavitelce) vedeném notářkou Mgr. [jméno] [příjmení] jako soudní komisařkou pod sp. zn. [spisová značka], v tomto řízení však zmiňovaný majetek projednán nebyl.

6. Důvodem podané určovací žaloby žalobci byla tvrzená skutečnost, že existuje rozpor mezi skutečným stavem vlastnictví a stavem evidovaným v katastru nemovitostí.

7. Pro úplnost soud doplňuje, že v žalobě byla jako vedlejší účastnice označena [celé jméno vedlejší účastnice], [datum narození], a [právnická osoba] v.o.s., [IČO], nicméně z návrhu nebylo patrné, vedle které procesní strany by měli tito účastníci vystupovat a hájit jejich zájmy v tomto sporu, soud proto žalobce usnesením ze dne 20. 10. 2022, č. j. 47 C 112/2022-73, vyzval, aby tuto vadu návrhu na vstup vedl účastníka ve lhůtě 15 dnů odstranili, žalobci však na tuto výzvu nijak nereagovali, proto soud k tomuto jejich návrhu nepřihlížel.

8. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Ve vyjádření ze dne [datum] zejména namítala, že zdravotní problémy Zůstavitelky byly sice závažné – byla invalidní vlivem neuropatie dolních končetin, to jí však neznemožňovalo uzavřít žalobci napadenou darovací smlouvu. Schopnost Zůstavitelky používat horní končetiny vyplývá krom lékařských zpráv také ze skutečnosti, že po uzavření této darovací smlouvy vlastnoručně sepsala svou závěť, či z e-mailu švagrové paní [příjmení] adresované žalované, kde vzpomíná, jak probíhala návštěva u Zůstavitelky týden před jejím úmrtím. Žalovaná se společně s její matkou, [celé jméno vedlejší účastnice], o Zůstavitelku i jejího manžela dlouhodobě staraly, přičemž bydlely buď v bytě s nimi nebo v jeho těsné blízkosti. Zůstavitelka navíc za svého života řádně plnila veškeré své závazky, včetně závazků vůči majetkové podstatě její dcery [celé jméno vedlejší účastnice], bylo tak zcela na jejím rozhodnutí, jak se svým majetkem naloží. Pokud se rozhodla svůj byt darovat žalované, s níž měla velice blízký vztah, která se o ni již od útlého věku starala a která se v současnosti stará o malé dítě, nelze takové její rozhodnutí považovat za rozporné s dobrými mravy či veřejným pořádkem. Takové je naopak jednání žalobců, kteří navzdory přání jejich matky (Zůstavitelky) vyjádřené v její závěti, aby nedělaly žalované problémy, její vůli zpochybnili, a podali proti žalované žalobu a rozličná trestní oznámení.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že Zůstavitelka zemřela dne [datum] a že následně proběhlo řízení o pozůstalosti (ve věci pozůstalosti po Zůstavitelce), jehož účastníky byli všichni 3 žalobci a [celé jméno vedlejší účastnice]. Předmětné Nemovitosti v tomto řízení projednány nebyly. Jedním z pasiv pozůstalostního řízení byla i částka [částka] (Zůstavitelkou převzatý dluh do insolvenčního řízení [celé jméno vedlejší účastnice]), která byla mezi dědice rozdělena rovným dílem. Taktéž bylo nesporné, že řízení o pozůstalosti pravomocně skončilo (navíc prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2022, č. j. 34 D 234/2021-108).

10. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

11. Dne 19. 10 2020 byla sepsána darovací smlouva, na základě které darovala Zůstavitelka žalované, své vnučce, předmětné Nemovitosti, přičemž podpisy na smlouvě byly ověřeny Českou poštou s.p. (viz Darovací smlouva se zřízením věcného břemene – služebnosti užívacího práva ze dne [datum]). Ke dni [datum] pak byla žalovaná v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice těchto Nemovitostí (jež nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 19. 10 2020), současně bylo k těmto Nemovitostem Zůstavitelce zřízeno věcné břemeno, konkrétně služebnost spočívající v bezplatném a doživotním užívání Nemovitostí (viz výpis z katastru nemovitostí ke dni [datum]).

12. Po smrti Zůstavitelky, k níž došlo dne [datum], proběhlo řízení o pozůstalosti, kde byli jako dědicové potvrzeni její 4 potomci – [celé jméno vedlejší účastnice], [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně] (viz sdělení soudní komisařky ze dne [datum] a usnesení zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2022, č. j. 34 D 234/2021-108). Do pozůstalosti pak nebyl zařazen majetek, který zůstal mezi účastníky řízení o pozůstalosti sporným, a to mimo jiné Nemovitosti, které Zůstavitelka darovala [celé jméno žalované] (žalované) darovací smlouvou ze dne [datum], kterou účastníci dědického řízení [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně] označili i v tomto řízení za neplatnou.

13. Soudní komisařka ke spornému majetku nepřihlížela a do pozůstalosti jej nezařadila. Vzhledem k tomu, že účastníci pro zásadní neshody neuzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, potvrdila soudní komisařka dědicům nabytí dědictví podle jejich zákonných dědických podílů a v souladu se závětí Zůstavitelky, tj. rovným dílem – každému ¼ (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2022, č. j. 34 D 234/2021-108, závěť [jméno] [příjmení], které nabylo právní moci dnem [datum]).

14. Soud dále provedl některé další důkazy (dopis [jméno] [příjmení] ze dne [datum], dopis žalobců adresovaný Městskému soudu v Praze), nicméně z těch nezjistil nic podstatného pro skutkový stav.

15. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které účastníci označili za nesporné, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedenému. Proti pravosti ani správnosti důkazů, na nich soud postavil své rozhodnutí ve věci samé, neměl žádný z účastníků jakýchkoliv námitek. Co se týče dalších důkazů navrhovaných účastníky, tyto soud neprováděl s ohledem na závěr o neexistenci naléhavého právního zájmu žalobců, jak je rozvedeno níže.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:

17. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Předpoklad žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), po procesní stránce spočívá tedy mimo jiné v tom, že účastníci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ten je dán zejména v těch případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je takové určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

19. Dle § 171 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) platí, že aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno.

20. Ustanovení § 172 odst. 1 z. ř. s. stanovuje, že aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Z odst. 2 téhož ustanovení pak plyne, že nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

21. Dle § 189 odst. 1 z. ř. s. platí, že pokud se nepřihlíží v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

22. Dle § 193 odst. 1 z. ř. s. platí, že objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.

23. V poměrech projednávané věci tedy žalobci již v řízení o pozůstalosti uplatnili aktiva pozůstalosti, o kterých se však všichni dědicové neshodli/neprokázali je, a proto soudní komisařka k tomuto spornému majetku nepřihlížela (§ 172 odst. 2 věta druhá z.ř.s.). Dle ust. §189 odst. 1 z.ř.s. bylo tedy na žalobcích, aby se svých práv domáhali žalobou u soudu, ovšem s ohledem na spor mezi dědici, nikoli za účelem doplnění seznamu aktiv či pasiv pozůstalosti (resp. doprojednání pozůstalosti), nýbrž za účelem rozhodnutí soudu o nabytí vlastnictví (spoluvlastnictví) dědici v důsledku dědění po zůstavitelce (§193 odst. 1 z.ř.s.).

24. Z těchto okolností je zřejmé, že žalobcům nesvědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva Zůstavitelky ke dni úmrtí, neboť ani za předpokladu prokázání skutkových tvrzení žaloby, by účel žaloby dle ust. § 80 o.s.ř., nebyl naplněn (viz odst. 18.)

25. Pro úplnost soud ještě dodává, že shora popsaný procesní postup soudního komisaře vyplývající ze zákona o zvláštních řízeních soudních žalobcům byl vyložen již v rámci předběžného sdělení pohledu soudu na posouzení otázky naléhavého právního zájmu. Žalobci však k žádné změně žaloby (na žalobu o určení vlastnictví žalobců) nepřistoupili.

26. Správnost výše uvedených závěrů vyplývá též z nedávné judikatury v obdobných věcech, jde především o rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č. j. 22 Co 84/2018-242, dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, č. j. 91 Co 379/2021-323, či např. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 7. 2022, č. j. 9 C 318/2020-105.

27. Soud se v nyní projednávané věci zcela ztotožnil se závěry plynoucími z těchto rozhodnutí vydaných v řízeních za totožných či zcela obdobných skutkových okolností, přičemž přihlížel též k povinnosti předvídatelnosti rozhodnutí v obdobné věci ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud tedy tzv. primárnímu petitu pro absenci naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř. nemohl vyhovět a v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok I.).

28. Vzhledem k tomu, že se formou tzv. eventuálního petitu žalobci domáhali určení, že právní jednání učiněné dne [datum] mezi dárkyní a žalovanou prostřednictvím darovací smlouvy, jíž došlo k převodu Nemovitostí, je relativně neúčinné, neboť tímto převodem bylo zmařeno uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] proti [celé jméno vedlejší účastnice], tak k tomuto soud uvádí následující:

29. Ustanovení § 239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), zakotvuje, že odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

30. Aktivní legitimaci k případnému podání odpůrčí žaloby v insolvenčním řízení tedy zákon přiznává výlučně insolvenčnímu správci; žalobci tak nemohou být aktivně legitimování k podání takovéto žaloby, proto soud žalobu ohledně navrhovaného eventuálního petitu zamítl (výrok II.), aniž by tento návrh zkoumal dále po stránce věcné.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch proti neúspěšným žalobcům. Soud tak žalobcům uložil zákonnou povinnost uhradit žalované společně a nerozdílně částku ve výši [částka], která sestává z odměny právního zástupce ve výši [částka] za 4 úkony právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) spolu s § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření žalované ze dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum] a dne [datum]) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden právní úkon činí [částka]. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto úkony ve výši 300 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, tj. celkem 1 200 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů jsou pak zvýšeny o 21 % DPH, kterého je zástupce žalované plátcem, podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy celkem v částce [částka]. Soud při stanovení tarifní hodnoty nemohl vycházet z obvyklé ceny Nemovitostí ve výši celkem [částka] určené v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 9. 2020, č. j. 34 D 89/2020-118, na nějž odkazoval právní zástupce žalované, neboť se jedná o obvyklou cenu stanovenou téměř před 3 roky, za toto časové období se hodnota předmětných Nemovitostí mohla výrazně změnit, proto soud vycházel z ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, nikoliv z § 8 advokátního tarifu.

32. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů povinen zaplatit ji advokátu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.