47 C 119/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. Ing. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o: určení vlastnictví nemovité věci, ve znění opravného usnesení

I. Zamítá se žaloba žalobců o určení, že jsou spoluvlastníky pozemku parcelní [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] o výměře [výměra] režimu společného jmění manželů, který vznikl geometrickým plánem pro rozdělení pozemku parcelní [číslo] [číslo] ze dne [datum], který měl být nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení].

1. Žalobci uplatnili vůči žalovanému shora označený nárok a navrhovali, aby soud určil, že jsou jako manželé spoluvlastníky (SJM) pozemku parc [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha s tím, že žalobci vlastnické právo k tomuto pozemku (který vznikl geometrickým plánem pro rozdělení pozemku parc. [číslo] [číslo] ze dne [datum]), vydrželi.

2. K tvrzenému vydržení žalobci uvedli, že v roce 1995 zakoupili objekt [adresa] se stavební parcelou parc. [číslo] zahradou [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a že kupní smlouva byla uzavřena ve formě notářského zápisu. V době uzavření kupní smlouvy (rok 1995) se na stavební parcele nalézala malá prodejna potravin a zahrada trojúhelníkového tvaru, která byla oplocena (v této souvislosti žalobci odkazovali na znalecký posudek [číslo] 1992 zpracovaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] a též na letecké snímky z let 1975, 1996 a 2017). Žalobci byli názoru, že navrhované důkazy potvrzují, že žalobci byli vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že část pozemku, dříve parc. [číslo] tedy pozemku sousedního ve vlastnictví žalované, je součástí pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] které kupní smlouvou žalobci nabyli, neboť tato část pozemku žalovaného byla již v době převzetí žalobci k jejich pozemkům připlocena porostem, žádná hranice mezi pozemkem parc. [číslo] parc. [číslo] nebyla v terénu patrná. Tento stav se od uzavření kupní smlouvy prakticky nezměnil a žalobci jej jako součást svých pozemků užívají soustavně od roku 1995 až dosud, pouze prodejnu potravin přestavěli na rodinný dům.

3. Teprve až v roce 2015 byli žalobci osloveni [právnická osoba] s.r.o. s upozorněním, že užívají část pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], který je svým určením součástí komunikace, patrně chodníkem. Žalobci uvedli, že nejsou právnicky ani geodeticky vzdělání a přáli si mít své vlastnické vztahy v pořádku, proto v důvěře v tvrzení žalovaného byli ochotni vztahy narovnat a předmětný pozemek odkoupit, byť pozemek – chodník vůbec nepřiléhá k jejich pozemku a nabytí této nemovitosti by bylo zcela nesmyslné. S ohledem na označení pozemku parcelním číslem též žalobci vůbec nevěděli, o jaký pozemek by se mělo jednat, neboť pozemek p. [číslo] který jim žalovaný nabídl, neužívali.

4. V žalobě žalobci dále uvedli, že v roce 2015 jim žalovaný sdělil, že dne [datum] majetková komise schválila prodej pozemku p. [číslo] části pozemku [parcelní číslo] vzniklé oddělením od pozemku parc. [číslo] parc. [číslo]; tyto pozemku mají minimální výměry o rozloze 1m2, respektive 2 m2, a to za cenu [částka] m², ačkoliv předmětné pozemky žádným způsobem nezasahují do p. [číslo] resp. parc. [číslo] který měli žalobci užívat dle [právnická osoba] s.r.o., žalobci věřili zástupci žalovaného a byli ochotní pozemky odkoupit za navrhovanou cenu. Vzhledem k tomu, že žalovaný následně navrhl uzavření kupní smlouvy za cenu odlišnou od původně dohodnuté ([částka]), vyhledali žalobci právní pomoc.

5. Žalobci v žalobě tvrdili, že výše popsaná geneze jednání procesních stran svědčí jednoznačně o tom, že se vůbec neorientovali v předmětných parcelách, když s žalovaným jednali, přestože tyto neužívají ani je nepotřebují. To, dle názoru žalobců, svědčí o jejich dobré víře, že užívají pozemky s přesvědčením, že jsou jejich vlastní.

6. Žalobci užívali část pozemku p. [číslo] od zakoupení svých pozemků v roce [rok] a v dobré víře, že jim patří, neboť ten byl připlocen k jejich pozemkům a jeho tvar byl logickým grafickým celkem – pravidelný trojúhelník. Navíc porovnáním rozměrů pozemku, který vydrželi vůči pozemku, který koupili (pozemky o výměře [anonymizováno] m² sporný pozemek má výměru [anonymizováno] m² celkem tedy [anonymizováno] m²) z celkové výměry sporný pozemek představuje [anonymizováno], tedy ani jednu třetinu.

7. Předmětný pozemek v době podání žaloby žalobci užívali již 22 let, aniž by byli zapsaným vlastníkem jakkoli upozorněni (upozornění z roku 2015 se týká jiných pozemků a je dle názoru žalobců zcela zmatečné a stejně tak jako návrh kupní smlouvy na jejich odkup).

8. Žalovaný žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Ve svém vyjádření k žalobě namítal, že z geneze vlastnického práva ke spornému pozemku je zřejmé, že sporný pozemek byl zapsaný v pozemkové knize pro [katastrální uzemí] a měl charakter veřejného statku čili jednalo se o pozemek, který svým účelem nesloužil k uspokojování osobních potřeb, ale potřeb veřejných (poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn . ÚS 15/96„ pro veřejné statky je typické, že prospěch z nich je nedělitelný a lidé nemohou být vyloučeni z jeho požívání“).

9. Žalovaný nabyl vlastnické právo dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zápis vlastnického práva ve prospěch žalovaného byl podán dne [datum], a to právě s ohledem na historickou genezi vlastnického práva ke spornému pozemku.

10. Žalovaný namítal, že žalobci nemohli být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že pozemky ve svém celku, tak jak je užívají, jsou jejich, a to s ohledem na celkový tvar prostoru tvořící logický celek rovnoramenného trojúhelníku, neboť rovnoramenný trojúhelník tvoří především pozemky ve vlastnictví žalobců, a to pozemek parc. [číslo] parc. [číslo]; sporný pozemek svým umístěním v návaznosti na pozemky ve vlastnictví žalobců takový celek, jak tvrdí žalobci, nevytváří.

11. Dále žalovaný odkazoval na žádost žalobců o zápis novostavby do katastru nemovitostí, který byl na podatelnu katastrálního úřadu doručen dne [datum] (přílohou žádosti byl též geometrický plán [číslo] 1999 a kolaudační rozhodnutí); žalovaný považoval za podstatné upozornit na geometrický plán - pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jejichž vlastnické hranice jsou jednoduše patrné, žalovaný především poukazoval na část geometrického plánu, která zachycuje vlastnickou hranici mezi pozemkem parc. [číslo] (ve vlastnictví žalobců) s pozemkem sousedním parc. [číslo] kde je zřejmé, že hranice pozemku [parcelní číslo] zcela nenavazuje na pozemek sousední parc. [číslo] je mezi nimi patrný odskok. Z geometrického plánu tedy žalobci museli získat pochybnost o tom, zda užívají pozemky, které jim vlastnicky náleží.

12. Žalovaný dále považoval za důležité, že žalobci nabyli dne [datum] pozemek p. [číslo] to na základě kupní smlouvy uzavřené mezi městskou částí [obec a číslo], situace u pozemku [parcelní číslo] je zcela obdobná jako u sporného pozemku, když žalobci pozemek [parcelní číslo] patrně užívali již od roku 1996, ovšem přesto se v roce 2015 rozhodli si jej od městské části [obec a číslo] odkoupit, bez jakékoliv argumentace o vydržení tohoto pozemku. Žalovaný tak dovozoval, že pozemek [parcelní číslo] žalobci užívali s vědomím, že jim nepatří a stav napravili kupní smlouvou v roce 2015 (žalovaný uváděl, že v tomto případě, dle sdělení městské části [obec a číslo]), žalobci začali s městskou částí [obec a číslo] jednat sami a ve věci majetkoprávního vypořádání pozemku současně uhradili i bezdůvodné obohacení za užívání pozemku [parcelní číslo] za tři roky zpět.

13. Ke spornému pozemku parc. [číslo] namítal žalovaný, že žalobci byli ochotni za bezesmluvní užívání sporného pozemku pozemek odkoupit za cenu [částka] (jak plyne i z návrhu kupní smlouvy zpracované žalovaným) k uzavření kupní smlouvy nakonec nedošlo s vyjádřením žalobců, že se vlastně jako osoby neznalé, v pozemcích neorientovali, v podstatě nevěděli, o jakém pozemku se v kupní smlouvě hovoří, a to navzdory tomu, že nedílnou součástí smlouvy byl i geometrický plán, který předmětné pozemky zcela jasně vyznačoval.

14. Dle žalovaného uvedené svědčí jednoznačně o tom, že žalobci sporný pozemek užívali s vědomím, že nejsou jeho vlastníky, popřípadě o vlastnickém právu ke spornému pozemku museli mít pochybnosti. Žalobci nemohli být subjektivně přesvědčeni o tom, že sporný pozemek je jejich vlastním.

15. K označení předmětného pozemku uvedl žalovaný že, žalobci byli upozorněni, že užívají část pozemku parc. [číslo] o výměře cca178 m², v té době nebyl sporný pozemek s pozdějším označením pod p. [číslo] resp. [číslo] samostatně označen. Pozemky byly, i pokud se týká katastrálního vyobrazení totožné, tak jak jsou tyto zachyceny v geometrickém plánu z roku 1999, který je přílohou žádosti o zápis novostavby do katastru nemovitostí (a to je dle geometrického plánu [číslo] 1999) sporný pozemek byl součástí pozemku p. [číslo] následně, když byli žalobci dopisem ze dne [datum] obeznámeni o tom, že užívají část pozemku [parcelní číslo] o výměře cca [anonymizováno] m², byl za účelem majetkoprávního vypořádání a vypracování návrhu kupní smlouvy vypracován geometrický plán [číslo] 2015, kterým byl v katastrální mapě zobrazen pozemek p. [číslo] který se shoduje s nynějším sporným pozemkem (to, jak vznikl pozemek p. [číslo] je zřejmé z výkazu dosavadního a nového stavu údajů v katastru nemovitostí, kde je v tabulce uvedeno, že z pozemku [parcelní číslo] vznikl pozemek p. [číslo] o výměře 180 m² tento pozemek je shodný s pozemkem sporným, který měl být předmětem kupní smlouvy) návrh kupní smlouvy s žalovaným tedy nebyl zmatený a žalobci věděli jaké pozemky jsou předmětem.

16. Konečně žalovaný namítal, že případná dobrá víra žalobců musela zaniknout v okamžiku, kdy se seznámili s geometrickým plánem [číslo] 1999 vypracovaným za účelem vyznačení budovy [číslo] sporný pozemek není na tomto geometrickém plánu ještě označen samostatným parcelním číslem, nýbrž je součástí pozemku p. [číslo] nicméně z tohoto geometrického plánu je naprosto zřejmé, kde jsou hranice pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví žalobců, z geometrického plánu je rovněž zřejmé, že pozemky ve vlastnictví žalobců nesousedí s komunikací na pozemku [parcelní číslo].

17. Žalovaný byl názoru, že i pokud by žalobci prokázali, že se v roce 1996 chopili držby sporného pozemku v dobré víře, běžela by jejich dobrá víra pouze do roku 1999, tedy pouze po dobu tří let.

18. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci jsou manželé a že za trvání manželství do svého společného jmění manželů nabyli pozemky, a to stavební parcelu parc. [číslo] o výměře 220m2 na níž se nacházel objekt č.p [číslo] a zahradu parc. [číslo] o výměře 364 m2 v [katastrální uzemí], [územní celek] (navíc prokázáno notářský zápisem sp. zn. [spisová značka], sepsaným dne 20.10.1995 notářkou v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem, [ulice a číslo] v [obec a číslo] a výpis z katastru nemovitostí ke dni [datum], [list vlastnictví] pro k.ú [část obce], [územní celek] vedený Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy]). Výměra obou takto nabytých pozemků se později změnila v souvislosti se zbudováním nového domu žalobců, takže od roku 1999 pak výměra zastavěného pozemku parc. [číslo] činila [výměra] a výměra zahrady parc. [číslo] činila [výměra] (viz geometrický plán pro vyznačení budovy [číslo] 1999 vypracovaný dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení] a výkaz dosavadního a nového stavu údajů v katastru nemovitostí). Dále nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobci spolu se svými pozemky užívají též část pozemku v katastru nemovitostí dosud vedeném pod parc. [číslo] tedy pozemku bezprostředně přiléhajícího k pozemkům žalobců parc. [číslo] který je dosud v katastru nemovitostí zapsán do vlastnictví žalovaného (viz též část katastrální mapy).

19. Dále žalobci učinili nesporným, že pozemek parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] (tvořící jeden z vrcholů jimi užívaných pozemků celkově ve tvaru pravidelného trojúhelníku), nabyli kupní smlouvu uzavřenou s městskou částí [obec a číslo], rozporovali však, že by tento odkup měl jakýkoliv vliv a byl srovnatelný se spornou situací ohledně pozemku p. [číslo] v obci [obec], kat. úz. [část obce], naopak byli názoru, že tato skutečnost svědčí pro jejich dobrou víru ohledně vlastnictví tohoto pozemku. Pokud žalovaný zjistil, své vlastnické právo k tomuto rozměrově marginálnímu pozemku a prodal jej žalobcům, pak je nelogické, že stejné právo neuplatnil ke spornému pozemku p. [číslo] naopak žalobcům nabízel zcela jiné pozemky zejména [parcelní číslo] ostatní komunikace a chodníky zcela mimo pozemky užívané žalobci.

20. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:

21. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] byly historicky vlastnictvím státu, od roku 1992 pak vlastnictvím [právnická osoba] ([anonymizováno]) od roku 1993 ve spoluvlastnictví manželů [příjmení] ([anonymizováno]) a od roku 1996 pak ve spoluvlastnictví manželů [příjmení] – žalobců (polVZ392/96); pozemek parc. [číslo] byl až do roku 1974 v pozemkových knihách veden jako veřejný statek, od roku 1974 je pak jeho vlastníkem registrován Čs. stát a od roku 1997 je vlastnické právo k tomuto pozemku zapsáno pro žalovaného ([anonymizováno] 1997) – (viz sdělení KÚ pro hl.m.Prahu KP [obec] ze dne [datum] a návrh na zápis do KN záznamem, podaná žalovaným katastrálnímu úřadu dne [datum] s odkazem na ust. § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991Sb. o přechodu vlastnictví některých věcí z majetku státu do majetku obcí, který nabyl účinnosti dnem [datum]).

22. Žalobci v žalobě přesně neoznačili počátek běhu lhůty pro vydržení, v žalobě pouze konstatovali, že pozemky v jednom celku, tedy i s částí pozemku žalobce, užívali již i jejich právní předchůdci a poukazovali zejména na znalecký posudek [číslo] – 1992 ze dne [datum] zpracovaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] a svědecké výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

23. Tvrzená skutečnost, že pozemek parc. [číslo] užívali již manželé [příjmení], nebyla věrohodným způsobem prokázána. Oba předchozí vlastníci zemřeli dříve, než soud ve věci rozhodl - [jméno] [příjmení] [datum narození] ([rodné číslo]) zemřel [datum] a [jméno] [příjmení] [rodné číslo] (v notářském zápisu označena nesprávně [rodné číslo]), zemřela v průběhu řízení, dne [datum] (viz výpis z CEO a sdělení MV ČR) a slyšení svědci též užívání pozemku manžely [příjmení] věrohodným způsobem nepotvrdili. Svědkyně [příjmení] (dlouhodobě žijící v nepřímém sousedství od roku 1971 – mimo období let 1991 1999, sice ve své výpovědi potvrdila neměnný tvar pozemku, ovšem zároveň uvedla, že žalobci byla oslovena, aby právě tuto skutečnost potvrdila. K dalším dotazům soudu i účastníků neuvedla žádné určité odpovědi. Dále také nepotvrdila původní trasu tzv. živého plotu, ohraničující tu část pozemku parc. [číslo] kterou užívají žalobci. [obec] oplocení dle současného stavu nebyly dle názoru soudu prokázány ani výpovědí svědka [jméno] [příjmení], otce žalobkyně a), který tvrdil, že pro žalobce dům se zahradou našel, vše si prohlédl a jednal s předchozí vlastnicí o koupi pro žalobce, ovšem vzhledem ke změně okolí nemovitostí žalobců, nelze obsah výpovědi svědka vyhodnotit ku prospěchu tvrzení žalobců; svědek totiž uvedl, že oplocení – pletivo bylo staré a zničené a za plotem byl tehdy hluboký příkop, po opravě domu byl zbudován plot nový a též byly žalobci vysazeny túje, které tvoří tzv. plot živý. [obec] skutečně užívaného pozemku do roku 1995 pak nebyly prokázány ani žalobci založenými leteckými snímky či dobovými fotografiemi, které neumožňují objektivní zjištění o faktickém využití posuzovaných pozemků (viz výpovědi jmenovaných svědků, fotodokumentace a letecké snímky). Dle názoru soudu ani znalecký posudek [číslo] – 1992 ze dne [datum] zpracovaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] nepotvrzuje hranici původního plotu k silnici, neboť je zde znalkyní pouze konstatováno, že plot je ve velmi špatném stavu, pletivo je rezavé a silně prověšené – opotřebení bylo stanoveno v rozsahu 90%.

24. Žalobci nabyli své vlastnické právo od prodávajících manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] za dohodnutou kupní cenu. V souvislosti s uzavřením smlouvy, resp. sepisem notářského zápisu oba žalobci (žalobce b) v zastoupení zmocněnkyní žalobkyní a), prohlásili, že je jim stav kupovaných nemovitostí dobře znám, že si kupované nemovitosti řádně prohlédli a že byli seznámeni se znaleckým posudkem zpracovaným znalkyní [jméno] [příjmení] - (viz notářský zápis sepsaný dne [datum] notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], [ulice a číslo] a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, podepsaný oběma žalobci a katastrálnímu úřadu podaný dne [datum]). V době koupě nemovitostí měl stavební pozemek výměru 220m2 a zahrada výměru 364m2. V souvislosti se zahájením stavebního řízení byl též v roce 1999, tedy téměř 4 roky po uzavření kupní smlouvy, vypracován geometrický plán pro vyznačení budovy, který měnil tvar i výměry obou pozemků žalobců. Na tento geometrický plán pak výslovně odkazuje žádost o zápis novostavby do katastru nemovitostí podaná spolu s kolaudačním rozhodnutím a geometrickým plánem na katastrální úřad dne [datum] s označením podatele – žalobkyní a) a připojeným podpisem (viz žádost o zápis novostavby do KN podaná dne [datum] – podpis žalobkyně je zpochybněn, kolaudační rozhodnutí ze dne [datum] a výkaz dosavadního a nového stavu údajů KN a geometrický plán pro vyznačení budovy [číslo] 1999 vypracovaný dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení]). Žalobkyně posléze popřela pravost svého podpisu na žádosti o zápis novostavby do KN podané dne [datum] a oba žalobci vlastně popírali, že by se s tímto podáním a jeho přílohami seznámili; soud ovšem tento jejich postoj nevzal v úvahu, neboť žalobci žádným věrohodným způsobem nevysvětlili, jakým jiným postupem se návrh včetně příloh dostal dne [datum] do podatelny katastrálního úřadu a pokud tedy žádost nebyla žalobkyní podepsána ani podána, nijak nevysvětlili, jak naložili s informací, že katastrální úřad rozhodl o jejich pozemcích, aniž by žalobci o takové rozhodnutí žádali; stejně tak tvrzení žalobců o tom, že ve stavebním řízení byli zastoupeni na základě plné moci neobstojí, protože žalobci k důkazu založili prohlášení o výkonu stavebního dozoru, který dle vyjádření žalobce b) nakonec stavbu nedokončil a dále založili živnostenské oprávnění vydané pro [jméno] [příjmení], ovšem bez jakéhokoli důkazu o tom, že uvedená osoba měla ke stavbě účastníků nějaký vztah (viz prohlášení Ing. [jméno] [příjmení] o výkonu stavebního dozoru ze dne [datum] a živnostenský list [jméno] [příjmení]); navíc soud ještě konstatuje, že z příloh žádosti o zápis novostavby do KN neplyne, že by žádost byla podána zástupcem dle zmocnění žalobkyní a).

25. Vlastní geometrický plán [číslo] 1999 ze dne [datum] byl sice vypracován za účelem vyznačení budovy, ovšem zároveň za účelem změn tvaru a výměr obou pozemků ve vlastnictví žalobců. Bez ohledu na důvod zpracování tohoto geometrického plánu, je z vlastního nákresu zcela zřejmá odlišnost tvaru pozemku parc. [číslo] spočívající v naprosto zřetelném napojení tohoto pozemku na pozemek sousední – parc. [číslo] který svou hranicí přečnívá pozemek žalobců a vytváří tak v celkové linii jakýsi odskok. Zakreslení pozemků dle tohoto geometrického plánu je ve zřejmém nesouladu s reálnou situací zjištěnou i soudem v rámci místního šeření, a tedy situací tak jak ji žalobci popisují za existující v době koupě jejich nemovitostí (viz citovaný geometrický plán). Je evidentní, že žalobci tyto rozdílnosti nijak neřešili a geometrický plán použili jen za účelem zápisu jejich nové stavby do katastru nemovitostí.

26. Žalovaný vyzval žalobce prostřednictvím svého správce – [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] ve věci užívání části pozemku (cca 178 m2) pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] připlocené k pozemku žalobců parc. [číslo]. Doručení dopisu adresovaného žalobkyni a) žalobci nepopírali. O užívání pozemku ve vlastnictví žalovaného se však žalobci dozvěděli již dříve, a sice v souvislosti se zaměřováním území developerem, který je ústy svého pracovníka na tuto skutečnost též upozornil (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení]).

27. Historická vlastnická geneze sporného pozemku byla prokázána sdělením katastrálního úřadu ze dne [datum], z něhož plyne, že pozemek byl historicky v pozemkové knize pro k.ú. [část obce] veden jako veřejný statek v roce 1974 byl pozemek zapsán do vlastnictví Čs. státu a v roce 2017 zapsáno vlastnictví žalovaného. Vlastnické právo ke spornému pozemku na žalovaného přešlo ze zákona, dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zápis vlastnického práva ve prospěch žalovaného byl podán dne [datum] (viz citované listiny).

28. Z geneze vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví žalobců, stavební parc. [číslo] parc. [číslo] je zřejmé, že původním vlastníkem předmětných pozemků byla [anonymizována čtyři slova] – [územní celek], na základě hospodářské smlouvy ze dne [datum] nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům Československý stát [anonymizováno] [obec] s. p. byl z rozhodnutí Ministerstva obchodu a cestovního ruchu zrušen s tím, že nově vzniklý s. p. [anonymizováno] byl pověřen vypořádáním majetku bývalého s. p. na základě hospodářské smlouvy ze dne [datum], tak přešlo hospodaření s předmětnými nemovitostmi na s. p. [anonymizováno] [obec a číslo]; na základě dražby provedené dne [datum] se stala vlastníkem předmětných pozemků společnost [právnická osoba] se sídlem [ulice] [anonymizována tři slova] [obec a číslo], kupní smlouvou ze dne [datum] prodala společnost [právnická osoba] a předmětné pozemky, čili pozemek [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m² a [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m² manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří následně předmětné pozemky na základě kupní smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu v takto vymezeném rozsahu prodali žalobcům. V souvislosti s prováděním stavebních úprav domu umístěného na pozemku [parcelní číslo] došlo na základě geometrického plánu [číslo] 1999, schváleného Katastrálním úřadem pro hl. město Prahu ke změně výměr parcel, takže parc. [číslo] má výměru [anonymizováno] m² a parc. [číslo] má výměru [anonymizováno] m² (viz citované sdělení KÚ a geometrický plán [číslo] 1999).

29. Skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení a soudní judikatury:

30. Podle ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012Sb. občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

31. Podle ust. § 3036 o.z., se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

32. Podle ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964Sb. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen„ obč.zák.“) se oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 téhož ustanovení, se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

33. Podle ust. § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

34. K postoji vlastníka lze odkázat na rozhodnutí NS ČR ze dne 23.5.2011 sp. zn. 22Cdo 2724/2009 kde se uvádí:„ nabude-li někdo pozemek a přitom se v důsledku omluvitelného omylu (vyvolaného např. tím, že mu převodce předá pozemek v hranicích, jak jej sám užíval) uchopí i držby části sousední parcely, bude držitelem oprávněným a jeho držba může vyústit ve vydržení. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele v takovém případě je i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem. Při zvažování otázky, zda osoba, která se spolu s koupeným pozemkem ujala držby části sousední parcely, byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části parcely (tedy pozemku vymezeného hranicí držby), je třeba přihlédnout i k tomu, že pozemky byly pod společným oplocením, že právní předchůdce je užíval ve stejném rozsahu a takto je také kupujícímu jako předmět kupní smlouvy předal. Je též třeba přihlédnout k postoji původního vlastníka části sousední parcely; pokud léta její užívání držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho parcely.“ 35. K převzetí věci od předchůdce lze odkázat na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22Cdo 2064/2005 ze dne 7.3.2006 kde se uvádí:„ Oprávněným držitelem bude i ten, kdo se při nabytí vlastnického práva k pozemku v důsledku omluvitelného omylu, způsobeného např. tím, že mu převodce předá pozemek v hranicích jak jej sám užíval, chopí i držby části pozemku sousedního.“ 36. Podle ust. § 3066 o.z., se do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

37. Podle ust. §1095 o.z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

38. Zjištěný skutkový stav soud po stránce právní posoudil takto:

39. Žalovaný je v tomto sporu pasivně legitimován, neboť předmětem sporu je pozemek/jeho část, který je dle katastru nemovitostí vlastnictvím žalovaného. Žalobci jsou jako manželé v tomto sporu aktivně legitimováni, neboť bylo prokázáno, že část tohoto pozemku fakticky užívají a činí si na ni vlastnický nárok ve smyslu ust. § 80 zákona č. 99/1963Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Samým žalobním důvodem pak žalobci prokázali naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť s ohledem na nesouhlasné procesní stanovisko žalovaného nemají žalobci jinou možnost dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. Na základě tohoto procesního závěru pak soud hodnotil žalobcův nárok po stránce skutkové.

40. Vlastnické právo žalovaného vzniklo ze zákona, dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, protože pozemek měl charakter veřejného statku.

41. S ohledem na žalobci tvrzený počátek běhu vydržecí doby, posoudil soud jejich uplatněný nárok ve smyslu ust. § 3036 a § 3028 odst.2 o.z., dle právní úpravy účinné v době počátku běhu lhůty pro vydržení, tedy dle občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (obč.zák.), to je dle ust. § 134 odst. 1 a § 130 odst. 1 obč. zák.

42. Předpokladem pro vydržení je skutečnost, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří (§130 odst. 1 obč.zák.). Posouzení toho, zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, nemůže dle konstantní judikatury vycházet jen ze subjektivních představ držitele, ale dobrá víra musí být posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti mohl mít pochybnosti, že výměra držených pozemků odpovídá ploše uvedené v kupní smlouvě.

43. V daném případě je z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] ve formě notářského zápisu zřejmé, že žalobci odkoupili od prodávajících [jméno] a [jméno] [příjmení] objekt [adresa] se stavební parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² a pozemek parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m²; zahradou, v souvislosti s prováděním stavebních úprav domu umístěného na parc. [číslo] došlo na základě geometrického plánu [číslo] pouze ke změně výměr parcel tak, že parc. [číslo] má výměru [anonymizováno] m² a parc. [číslo] má výměru [anonymizováno] m². Pokud tedy předmět koupě – pozemky a stavba, byly v kupní smlouvě ze dne [datum] přesně vymezeny, je zřejmé, že žalobci s běžnou mírou opatrnosti mohli zjistit, že ve skutečnosti užívají pozemky o podstatně větší výměře, než ve skutečnosti nabyli do svého vlastnictví. Nelze v této souvislosti přehlédnou, že kromě části pozemku parc. [číslo] (vymezené později geometrickým plánem pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v původní výměře 210m2 - [číslo] zpracovaným Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] a schváleným Katastrálním úřadem pro hl.m. Prahu dne [datum], jako pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra]), žalobci užívali další pozemek, jež nebyl jejich vlastnictví, a sice parc. [číslo] o výměře [výměra], tedy celkem prostor svým rozsahem rozlehlejší cca o [výměra].

44. Jedním z hledisek omluvitelného omylu držitele je i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. V daném případě činila v době nabytí vlastnického práva rozloha nezastavěného pozemku parc. [číslo] výměru [anonymizováno] (a po provedeném přečíslování parcel dokonce výměru [anonymizováno]), zatímco plocha sporného pozemku i pozemku, který žalobci později odkoupili – užívaného žalobci ke stejnému účelu jako zahrada, má dohromady výměru [anonymizováno] m², jinými slovy, žalobci dle svých tvrzení kupní smlouvou nabyli pozemek – zahradu, jež dle katastru nemovitostí měla výměru [výměra] a fakticky bez jakýchkoli pochyb o správnosti se ujali držby zahrady o výměře téměř [výměra], to je prostoru rozlehlejšího více než o ½ plochy skutečné výměry zahrady žalobců. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek NS ČR ze dne 2.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 2941/2000, kde se uvádí:„ Pokud se kupující chopili i držby pozemku, jehož výměra byla vyšší než plocha pozemku, který koupili, neboť se neseznámili s výměrou kupovaného pozemku, mohli sice být subjektivně v dobré víře, že jsou vlastníky i tohoto pozemku, tato dobrá víra tu však nebyla "se zřetelem ke všem okolnostem". O pochybnost, zda je držba oprávněná, jde v případě, že je nejisté, zda byl držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem věci.“ 45. Nárok žalobců soud posoudil i z hlediska závěrů NS vyjádřených v rozhodnutí 22Cdo 1594/2004 ze dne 3.8.2005, v němž se uvádí že:„ Držba může být oprávněná i v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až okolo 50% výměry pozemku koupeného. Nelze zcela vyloučit ani případ, kdy držitel může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, pokud se v souvislosti s nabytím pozemku chopí i držby sousedního pozemku, jehož výměra bude dokonce stejná či o něco vyšší. Půjde však o zcela výjimečné případy, vyznačující se zvláštními okolnostmi, jako pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu nebo to, že držitel byl do omylu uveden znalcem. Při zvažování otázky, zda osoba, která se spolu s koupeným pozemkem ujala držby části sousední parcely, byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části parcely (tedy pozemku vymezeného hranicí držby), je třeba přihlédnout i k tomu, že pozemky byly pod společným oplocením, že právní předchůdce je užíval ve stejném rozsahu a takto je také kupujícímu jako předmět kupní smlouvy předal. Je též třeba přihlédnout k postoji původního vlastníka části sousední parcely; pokud léta její užívání držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho parcely.“ 46. V daném případě však ani jedna z těchto nejvyšším soudem předpokládaných variant nepřipadá v úvahu; předmětné pozemky žalobců mají zřetelné hranice pravidelného trojúhelníkového tvaru v naprosto přehledném terénu a omyl znalce je vyloučen, resp. není ani tvrzen. Rozsah užívání a stejně tak i hranice původního oplocení právními předchůdci žalobců, nebyly v tomto řízení žalobci prokázány. Pokud se týká postoje žalovaného, jako vlastníka pozemku, jehož se spor týká, byl v tomto řízení prokázán aktivní přístup žalovaného v souvislosti s hospodařením s majetkem ve vlastnictví hl.m. [obec], a to i s ohledem k velkému počtu nemovitostí, které takto žalovaný dle výše zmiňovaného zákona o přechodu některým věcí z majetku státu do majetku obcí, nabyl. Žalobci se ujali držby části pozemku žalovaného v roce 2015, dne [datum] podal žalovaný návrh na zápis jeho vlastnického práva a následně v lednu 1999 vyzval žalobce k dohodě o bezesmluvním užívání pozemku žalovaného.

47. Z výše uvedeného lze uzavřít, že ustálená rozhodovací praxe neposkytuje právní ochranu tomu, kdo se neseznámí s výměrou kupovaného pozemku, neboť se nejedná o zachování obvyklé míry opatrnosti, žalobci byli navíc s výměrou kupovaných pozemků řádně obeznámeni, a to zejména podrobnou jejich specifikací v kupní smlouvě, žalobci tudíž mohli„ s běžnou mírou opatrnosti“, a to i bez využití odborného geodetického zaměření, zjistit, že užívají pozemky o podstatně větší výměře než ve skutečnosti nabyli do svého vlastnictví. Rozdíl fakticky užívaných nezastavěných pozemků i oproti pozemku zastavěnému, který nabyli žalobci do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy je zřejmý a dle názoru soudu zcela zásadní a dobrou víru žalobců zcela vylučuje.

48. V řízení nebylo prokázáno, kdy došlo k faktickému zaplocení sporného pozemku; žalobci sice předložili historické fotografie, z těch však nebylo vůbec možné poznat, zda se jedná o sporný pozemek, z fotografií rovněž nebylo patrné, že by byl pozemek oplocen a v jaké hranici (ať už vzhledem k miniaturní velikosti fotografie, či záběru z opačné strany pozemků žalobců) platí tedy závěr, že v řízení nebylo prokázáno, zda a případně kdy došlo k uchopení se držby sporného pozemku právními předchůdci žalobců, současně ani nebylo prokázáno to, že by právní předchůdci žalobců pozemek užívali a pokud by jej užívali, nebyl předložen jediný důkaz, ze kterého by dobrá víra a držba právních předchůdců žalobců vyplývala a (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22Cdo 2064/2005 ze dne 7.3.2006 a rozsudek NS ČR ze dne 2.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 2941/2000).

49. Žalobci předložili kupní smlouvu uzavřenou formou notářského zápisu dne [datum], na základě té žalobci nabyli vlastnictví obou pozemků (parc [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Modřany obec Praha), držba sporného pozemku žalobci tedy započala rokem 1995, zákonná vydržecí doba pro věci nemovité činí 10 let (§ 134 odst. 1 obč.zák.), tedy v tomto případě by uplynula v roce 2005. Zároveň ale musí být splněna další zákonná podmínka a to, že držba pozemku byla oprávněná (§130 odst. 1 obč.zák.).

50. Dle názoru soudu v průběhu dokazování důkazy shora popsaná skutková zjištění zcela vylučují, že žalobci byli vzhledem ke všem okolnostem tohoto případu v dobré víře, že nabyli vlastnické právo smlouvou i k předmětnému pozemku, a pokud by snad v době uzavření smlouvy hranice kupovaných pozemků zcela přesně nezaznamenali, např. z důvodů úvah o budoucí stavbě, nelze tento omyl shledat omluvitelným a v souvislosti se zápisem stavby do katastru nemovitostí a nově vypracovaným geometrickým plánem pak již omyl žalobců nelze ani předpokládat. Každopádně, žalovaný žalobce na držbu předmětného pozemku upozornil v roce 1999, tedy v době, kdy doba pro vydržení pozemku žalobci nebyla ani zdaleka naplněna.

51. Vzhledem k tomu, že soud neshledal na straně žalobců splnění podmínek pro vznik vlastnického práva žalobců na základě jeho vydržení, žalobu žalobců zamítl.

52. Závěry soudu učiněné na základě skutkových zjištění pak také zcela vylučují splnění podmínek tzv. mimořádného vydržení dle ust. § 1095 a §3066 o.z.

53. K námitkám žalobců, že nejsou právně a ani geodeticky vzdělaní a že tedy listinám-smlouvám ohledně převodu vlastnictví k pozemkům, jejich označení a ani geometrickým plánům nerozuměli, lze odkázat na ust. § 4 o.z. s tím, že judikatura, kterou soud v tomto případě pro výklad citovaných zákonných ustanovení použil, je vytvořena právě pro aplikaci práva bez ohledu na odborné vzdělání či specializaci účastníka právního poměru, tedy osoby svéprávné s rozumem průměrného člověka i schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

54. V průběhu dokazování soud provedl ještě další listinné důkazy, navržené žalobci, a sice povolení ku stavbě z roku 1937, zápisem z místní kroniky a schématem vedení inženýrských sítí. Tyto důkazy následně soud vyhodnotil jako bez významu pro rozhodnutí v dané věci.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] za právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, a § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky [částka] za každý z 12 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, vyjádření k žalobě, podání z [datum], podání z [datum] včetně souvisejícího podání z [datum] závěrečný návrh z [datum], účast u ústních jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] – 2x odměna za každé dvě hodiny jednání, a [datum], účast u místního šetření dne [datum]), včetně 12 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

56. Konečně soud konstatuje, že při vyhlášení rozhodnutí došlo k chybě v psaní, kdy ve výrokové části není uveden pozemek a specifikace geometrického plánu, kterým byl pozemek parc. [číslo] rozdělen. Toto pochybění bylo odstraněno formou opravného usnesení dle ust. §164 o.s.ř., vtěleného přímo do písemného vyhotovení rozsudku.