47 C 124/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba žalobkyně o , částka, s příslušenstvím.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c. uzavřeli dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, se splatností , datum, . Před uzavřením smlouvy byla prošetřena úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl poskytnut na účet č. , č. účtu, . Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr neuhradil. Na žalobkyni byla pohledávka z předmětné smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky , částka, .

2. Soud ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., bez přítomnosti účastníků, vycházel při tom z předložených listinných důkazů. Žalobkyně svou nepřítomnost při ústním jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o revolvingovém úvěru z , datum, , přehledy z , datum, , , datum, a , datum, , standardní informace o spotřebitelském úvěru, standardní podmínky vztahující se na úvěrové smlouvy uzavřené s klienty v ČR, smlouva o opakovaném postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, výpis z účtu) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:

4. Výše uvedená právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě níž měl být žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše , částka, . Na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, převedena částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . Splatnost úvěru byla do , datum, . Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, .

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný byl při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy byla povinna dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že dostála své povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Předloženými listinnými důkazy není prokázáno její tvrzení, že byla řádně zjišťována schopnost žalovaného poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Vzhledem k tomu, že jednání proběhlo bez účasti žalobkyně, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením byla splněna zákonná povinnost zjistit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.

6. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl.8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.

8. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, C-679/18 jehož výrok zní: Články 28 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES, a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.

10. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené čl. směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES. Protože žalobkyně neprokázala, zda byla dostatečně zjišťována úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že úvěr byl vyplacen na účet , č. účtu, , jehož majitelem byl žalovaný, soud dospěl k závěru, že v řízení žalobkyně neprokázala, že předmětný účet byl účtem žalovaného, částku převedenou právní předchůdkyní žalobkyně na předmětný účet nebylo proto možné posoudit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. Z výše uvedených důvodů byla proto žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 a contrario. Žalovaný byl v řízení úspěšný, v řízení mu však žádné náklady nevznikly.