47 C 27/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba o částka s příslušenstvím.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost Emmas právnická osoba., IČO IČO, a žalovaná uzavřely prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, tato částka byla vyplacena dne datum na účet č. č. účtu. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prošetřena úvěruschopnost žalované. Úvěr byl splatný dne datum. Žalovaná v této lhůtě úvěr neuhradila. Pohledávka z výše uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou se společností právnická osoba, IČO IČO. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky částka jako jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a úroku ve výši částka.

2. Soud ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., věc rozhodl bez přítomnosti účastníků, vycházel při tom z předložených listinných důkazů. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o spotřebitelském úvěru č. FA 984/618652, výpis o účtech žalované, potvrzení o provedení transakce, informace o klientovi č. hodnota, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva,) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:

4. Výše uvedená právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě níž měl být žalované poskytnut úvěr ve výši částka, tato částka byla dne tato částka byla vyplacena dne datum na účet č. č. účtu. Splatnost úvěru byla do datum. Pohledávka z předmětné smlouvy byla na žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované oznámeno dne datum.

5. Právní předchůdkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná byla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy byla povinna dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Z informací o klientovi vyplývá, že výdaje žalované značně přesahovaly její zjištěný příjem (zjištěný příjem částka, výdaje celkem částka, ostatní výdaje částka, náklady na bydlení částka, měsíční splátka bankovního úvěru částka). Soud tak učinil závěr, že žalovaná nebyla schopna úvěr poskytnutý ve výši částka spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem v celkové výši Anonymizováno Anonymizováno v dohodnuté lhůtě splatnosti uhradit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak úvěruschopnost žalované posoudila nesprávně jako úspěšnou. Vzhledem k tomu, že jednání proběhlo bez účasti žalobkyně, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla splněna zákonná povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.

6. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl.8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.

8. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, C-679/18 jehož výrok zní: Články 28 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES, a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.

10. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené čl. směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES. Protože žalobkyně neprokázala, zda byla dostatečně zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, resp. protože z předložených dokladů soud učinil závěr, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena nesprávně, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Žaloba o zaplacení částek částka + částka byla proto zamítnuta, a to z výše uvedených důvodů, neboť nárok na zaplacení těchto částek by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru. Pokud jde o částku částka, nebylo možné ji posoudit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. V řízení totiž žalobkyně neprokázala, že účet č. č. účtu, na který převedla částku částka, byl účtem žalované.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 a contrario. Žalovaná byla v řízení úspěšná, v řízení jí však žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.